Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zrcadlo osudu- kapitola desátá

12.06.2009 (18:30) • LoA • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2322×

Bellin pohled

Alice celá zářila a už nás táhla k sobě do auta.“No jo, ale my se tam vlastně nevejdeme“vypískla „Bello bereš auto a necháváš mě řídit“ jako by se nechumelilo. „Alice kam jedeme vlastně nakupovat?“zeptala jsem se klíčovou otázku. „Do New Yorku“ „New York?!“zvedla jsem obočí. „Proč si myslíš, že vyrážíme už dnes?“ na to už jsem neměla co říct.

Alice si opravdu sedla na sedadlo řidiče, Rose do zadu a já na místo spolujezdce. Než bych ještě stačila něco namítnout už jsme vyjížděli, Alice sešlápla plyn až na podlahu a vyrazili jsme maximální rychlostí směr nákupy. Ale jedna věc mi vrtala hlavou, „Alice jakto, že si věděla, že Rose pojede s námi, koupila jí šaty ale větší auto si nevzala?“ „Víš Bello, já jsem to věděla, ale chtěla jsem si zkusit řídit tohle auto“ usmála se na mě jako andělíček, Rose v zadu vyprskla smíchy. Dál jsme si pustili nějakou hudební stanici a povídali si jako normální lidské kamarádky o módě, kosmetice, filmech, o životě a padlo i téma muži.

„Bello a jak ty to máš s Edwardem?“ zeptali se mne skoro nastejno. „No..Jsme přátelé“ a dál už jsem se k tomu nevyjadřovala, obě nahodili pohled typu „jasně, jasně“

Ale já si tu otázku musela položit, jak to mezi námi je, bude? Já ho miluji, ale jsou jeho city opětované? To těžko. On mě bere „pouze“jako svou nejlepší přítelkyni. Měla bych být ráda, ale já jsme neskromná chtěla bych víc, chtěla bych s ním trávit celou věčnost. Já a on, dva upíři. Řeknu mu někdy co k němu cítím? Řeknu mu, že je pro mě tak důležitý jako je důležitá voda pro život? Snesla bych jeho odmítnutí? Ne, nesnesla, akorát bych zničila naše přátelství. A to je to nejcennější co momentálně mám.

***

„Už jsme tadý!!“ vypískla Alice když jsme přijížděli k obchodnímu centru, které bylo skoro tak velké jako celé Forks. Alici pláli v očích stovky plamínku vzrušení. Zaparkovala v podzemní garáži a už nás tahala ven. Upřímně jsem se těšila, takže mne nemusela dvakrát pobízet. „Takže“ začala „Jelikož si Bella bude muset obnovit celý šatník začala bych systematicky. Jako první bych kupovala oblečení pro všední den, potom oblečení pro volnou chvíli, do společnosti, spodní prádlo, plavky, doplňky a boty. Nějaké námitky?“ „Ano, Alice-„ „Ne? Výborně“ Aha. 

Než jsme se nadála byla jsem zavřená v kabince jednoho luxusního butiku a holky se opravdu činily. „Bello tady vyzkoušet to, to, to a ještě to“ A Alice mi podala Modro-růžový kostkovaný kabát, bílé kalhoty, bíle sako a černé tričko s potiskem. Nejdříve jsem se nasoukala do kalhot, trika a saka. Vyšla jsem z kabinky. „Výborně Bello to si vezmeš a tady máš opět něco nového“ Rose m podávala snad deset kusů oblečení, většinou do modra. Vrátila jsem se do kabinky a upírskou rychlostí sem se převlékla do modré mini sukně s modrým kajkovaným tílkem a k tomu jsem si vzala námořnické sako- opět úspěch.

Připada jsem si jako v nějaké grotesce, jen by chtělo abychom se pohybovali jako upíři a někdo nám tu v rohu hrál na klavír. Já vždy vylezla, holky to ohodnotili a dali mi kupu nového oblečení, prodavačky lítaly od kabinky k pokladně a balily vše co jsem si chtěla vzít, a málo toho opravdu nebylo. Když jsme vycházeli z prvního obchodu, už jsme si museli najmout nosiče. Už vidím jak si po pár obchodech budeme muset najmout nějaký vozík. 

Ale kumšt byl přesvědčit ji aby mi to neplatila, že mám peněz dost. „Bello dneska já tobě a příští nákupy budeš platit ty, ok?“Souhlasila jsem.

Navštívili jsme další obchod s oblečením, ale tentokrát tu byli jeansy atd. Mělo to podobný průběh, jako v tom minulém obchodě. Já si zkoušela Rose a Alicí hodnotily, potom já hodnotila a oni si zkoušeli. Také něco koupily i ostatním členům rodiny. Odcházela jsem s asi s patnácti taškami,obě na tom byli stejně, Nevynechali jsme jediný obchod s oblečením. To už jsme měli vozíky dva. Ostatní se za námi otáčeli jako kdyby viděli nějakou popstar. 

Nyní byly na řadě obchody se společenskými šaty. Zde jsem se opravdu vyřádila. Jestli je Alice nakupující maniak tak co jsem já? A v tom mě napadla spásná myšlenka, jak si to nakupování trochu zpestřit. 
„Alice? Mám návrh, sázku“ „Ou , ty jsi jako Emm s Jasperem“ zaúpěla Rose.“Stejně ji nevyhraješ“odvětila mi s úsměvem Alice. „nikdo mě ještě neporazil v sázce“ „No někdo musí být první“ jen se sebevědomě usmála. „Takže platí?“ zeptala jsem se. „Platí stejně nevyhraješ, neunakupuješ mě!“ a „Když jo?“ „Ne, já neprohraju, ty prohraješ a za to…..se budeš líbat s Edwardem, půl minuty! Hahá“ Trochu jsem ztuhla, ale já neprohraji. „ok, ale ty se budeš líbat s Emmetem.“Rose začala vrčet,Alice se zarazila, ztuhla, ale potom řekla: „Platí“ Rose se na ní naštvaně podívala , „neboj se sestřičko, ona prohraje“a tím to bylo skončeno a nastalo nakupovací šílenství.

***

„Ale já mám spodní prádlo“ začala jsem se vykrucovat „Ale nemáš takové“ řekla Rose a zvedla průhledná tanga, na prázdno jsem polkla. Z tohoto obchodu jsem odcházela ověšená jako ze všech ostatních ale ony dvě měli dvojnásobek. Tázavě jsem zvedla obočí. „To víš, máme velkou spotřebu“ a šibalsky na sebe mrkly.

A to už přišel na další blok obchodů. Plavky. Za námi se vlekl obrovský konvoj. Opět mi nosily desítky plavek. Když jsem vylezla z kabinky s opravdu odvážným modelem mužské osazenstvo se na mě otočilo a zíralo s otevřeným ústy, probrali je až manžel sprškou výčitek, nadávek nebo fackou. Rose se ušklíbla „Bereme“

***

Konečně hotovo. Všechny obchody zde jsme vykoupily, Nechci ani vědět kolik jsme dohromady utratily, ale když jsem viděla to množství luxusních hadříku tak vím, že to bylo hodně. Nyní na nás čekala otázka jak to všechno dopravíme do Forks. Ale to by nebyla Alice a naše neomezená hotovost. Najali jsme si soukromé letadlo do kterého jsme to vše nechali odvést a na letišti v Seatlu si to vyzvedneme, najmeme něco obrovského- třeba autobus a odvezeme si náš gigantický nákup domů.

„Ani nevíš, jak jsem ráda, že to máme za sebou, už hodně dlouho nechci o nákupech slyšet ani slovo“ vydechla jsem když jsme si sedali do auta. „Né? To je škoda, já myslela, že ještě nějaké ty obchody ještě stihneme.“ Zděšeně jsem se na ní podívala a ona se a mě ďábelsky usmála, „já říkala, že vyhraju“

Autor: LoA (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zrcadlo osudu- kapitola desátá: