Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zrcadlo Osudu- kapitola čtrnáctá

26.07.2009 (10:30) • LoA • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1669×

„Alice, to nemyslíš vážně!“ ozývalo se z jejího pokoje. Teď protestoval Edward. „Ale bráško, co se ti na tom nelíbí?“
„Všechno!“zasyčel a po chvilce z jejího pokoje vycházel můj Edward. Musela jsem se usmát. Byl to nezvyk. Měl na sobě růžové tričko značky Lacoste a k tomu bílé kalhoty. Možná že kdybych ho neznala tak bych polemizovala o jeho sexuální orientaci, ale já vím, že na chlapce není. I když vypadal jako chodící cukrátko a gay, tak mu to moc slušelo. „Jen se nesměj, teď jsi a řadě ty“ reagoval škodolibě na můj úšklebek.

„Alice!?“ vyjekla jsem, když jsem spatřila ony růžové šaty/ tričko. „ To nemyslíš vážně!“ začala jsem. „Slíbila jsi to.“ Řekla s úsměvem. „Ale-„ udělala na mě spí oči a mé ledové srdce se smilovalo. Oblékla jsem si ty růžové šaty, které sotva zakrývali můj zadeček. K tomu mi Alice přidala boty stejné barvy jako byly šaty, které měli snad patnácti centimetrový podpatek. K tomu mi natočila vlasy do velkých loken, nalíčila do růžova. Jestli jsem měla pocit, že Edward vypadá jako nějaké cukrátko, tak já se podobala cukrové vatě. 

Asi po půl hodině bylo mučení u konce. Na jehlových podpatcích jsem odkráčela za Edwardem do pokoje. Byl začtený do knihy a vypadal, že o mě neví. Opatrně sem našlapovala jako kočka, ale ta zpropadená podlaha nepatrně zavrzala. Vzhlédl od knihy a na tváři se mu rozlil úsměv. „Jsi nádherná.“ Vstal a rychlostí blesku už mě svíral ve své náruči. Naše rty se pomalu přibližovali. „Alice mě zabije, že si rozmažu make-up“zašeptala jsem potichu. „Můžeme toho nechat, jestli chceš“ zašeptal mi nazpět. Usmála jsem se a tu vzdálenost prolomila. Nevěděla jsem jak dlouho se naše rty navzájem hladily, ale Alice ví, kdy vše pokazit. Bello, Edwarde! Nechte toho muchlování, zdržujete!“ Načež Emmett se začal jako obvykle smát, a to velice nahlas. Oba dva jsme si povzdechli a ruku v ruce se šourali dolů.

„No, to je dost“ vydechla Alice. „ Tak, holky spolu a kluci spolu“ a už mě vláčela do červeného BMW, které patřilo Rose. Obloha byla jako obvykle zamračená, ale zatím nepršelo, a tak Rose stáhla svému čtyřkolému miláčkovi střechu. Mužské osazenstvo jelo v Emmettovým jeepu. 

Musela jsem uznat, že Alice všechny oblékla docela dobře. Emmett měl na sobě světlé rozedřené jeany a k tomu upnuté triko bez rukávu, v kterém se rýsovala jeho svalnatá postava. Jaspera oblékla do tmavých riflí s růžovou kostkovanou košilí. Sama na sobě měla růžové tílko a tříčtvrťáky, k tomu, jak jinak než růžové baleríny. Rose bylo oděna v růžovém kalhotovém kostýmku s růžovými lodičkami. Alice si opravdu vyhrála. Napadlo mě jediné přirovnání:banda cukrátek vyrazila do školy.

Na školní parkoviště jsme přijeli mezi posledníma. „ Nojo, kdo nás pořád zdržoval?“ zasyčel jedovatě Emmett, když zajížděl svým obrovským autem mezi dvě plechovky. „Edwarde, jestli mi to auto poškrábou, tak mi kupuješ nový!“ bratříček se zdál být poněkud rozladěn. Edward se už nadechoval, že něco odpoví, ale zazvonilo. Všichni jsme pospíchali do učeben. Edward mě lehce políbil a už byl ten tam. Jako vítr jsem se rozběhla k učebně, i když jsem byla značně rychlá, ze třídy se ozývali konverzace žáků - ve Španělštině. Zaklepala jsem na bílé dveře a počkala až se ozve: „dále“. Vstoupila jsem a všechny pohledy na mě spočinuly. Já Alici uškrtím!

„Omlouvám se, zaspala jsem“ musela jsem se ušklíbnout nad touhle výmluvou. „Jistě slečno Swanová, to je v pořádku, sedněte si“ odpověděl mi profesor a nespouštěl ze mě oči. Rozhlédla jsem se po třídě a jediné místo bylo vedle toho nejotravnějšího chlapce, kterého jsem kdy viděla- Patrika Kinga (mimochodem se ani neobtěžoval si přesednout jak jsem mu minulou hodinu říkala).

Mlsně se na mě díval a jen co jsem si sedla začal: „S Cullenem jste zaspali, co?“ myslela jsem, že mu jednu vlepím, ale rozhodla jsem se ho ignorovat. „Tak co, je dobrej?“Snažila jsem se vnímat jen ty prasklinky ve zdi, ale nešlo to. „A ty šaty ti ohromně slušej“ zahýbal obočím a nespouštěl oči z mého, docela odvážného výstřihu“ sleduj ty prasklinky, sleduj je, Bello. Říkala jsem si pořád dokola. „Tak co, nerozdáme si to společně v kabince na záchodech?“ přisunul se ke mně blíž a zajel mi rukou pod sukni. Už jsem to nevydržela a má ruka vyletěla proti jeho horké tváři. Ozvalo se docela hlasité mlask, a on sykl -vaz jsem mu nezlomila, bohužel (?)-. Celá třídy ztichla a všechny pohledy směřovali na mě. „Slečno Swanová, co to má být?“ zeptal se mě podrážděně profesor.“ Quiere sexo!“ odpovím rozčíleně. Z této nepříjemné situace mě vysvobodilo až zaťukání na dveře. „Dále“ odpověděl profesor. Dveře se otevřeli a v nich stál můj anděl. V očích mu ovšem neplály ty jiskřičky radosti jako před hodinou. Teď byly černé jako uhel, byly rozzuřené a byla v nich smrt.. „Slečna Swanová má jít do ředitelny“ odpověděl a při tom propaloval pohledem Kinga. Ta nenávist by se zde dala krájet. Opravdu jsem bála aby se nepřestal ovládat a neudělal něco čeho by později litoval. Zvedla jsem se, sbalila se a beze slova odešla za svým Edwardem. 

Byl opravdu rozzuřený, rozhodla jsem se na nic nečekat a políbila jsem ho. Zatlačila jsem ho do výklenku ve zdi. Nebyl to obyčejný polibek, tento byl ničím jiný. Byla v něm dravost. Naše jazyky spolu tančily divoký tanec. Více jsem se přitiskla k Edwardovi a on mě pevně chytl za pas. Tlumeně sem vzdychla, kdybych byla člověk asi bych už nedýchala. I když mě pevně držel, padala jsem. Padala jsem do propasti vzrušení ze které už nebylo cesty zpět. Padala jsem a padal a jeho sem strhla s sebou. Po dlouhých vzrušujících okamžicích se naše rty rozloučily, ale z té propasti jsem se společně dostávali velice dlouho. „ Miluji tě“ zašeptali jsme oba dva nastejno.

Autor: LoA (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zrcadlo Osudu- kapitola čtrnáctá: