Na vaše přání je tu dnes i pohled Alice. Oznámení, povídka bude mít kolem 20 dílů, snad se vám tenhle bude líbit a oceníte ho komenty
01.11.2009 (08:30) • Adioma • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2566×
Alice
Jediná Bella si se mnou dokázala užít nákupy a mě to s ní také bavilo. Bylo to něco jiného. Já ji potom odvezla domů a sama jsem vyrazila za rodinou.
„Kde jsi byla?“ zeptal se mě Edward hned jakmile jsem vstoupila do obýváku.
„Na nákupech.“ řekla jsem mu jen a hlídala si své myšlenky.
„S kým?“ ozvala se Rose.
„S Bellou, Bellou Swanovou.“ řekla jsem jí a usmála se.
„S tím člověkem? To snad nemyslíš vážně!“ vykřikla Rose a začala vrčet. To už u mě byl, ale Jasper u mě připraven mě bránit.
„Rose přestaň.“ napomenul ji Carlsile a ona se pomalu, ale jistě klidnila.
„Tohle je nebezpečné.“ řekl mi Edward a já přikývla.
„Ona se mě, ale nebojí spíš se se mnou odváže.“ řekla jsem mu a on kývl.
„Nebojí? To ještě nemluvila se mnou.“ řekl Emmett a začal se hlasitě smát. Já se pomalu s Jasperem odebírala k nám do pokoje, kde jsme se začali věnovat sami sobě. Nemohla jsem se dočkat koncertu, který se měl za pár dní udát. Ten den odpoledne jsem všechny začala oblékat a připravovat. Všichni jsme byli pěkně oblečeni, kluci v džínách a tričkách a my holky jsme si na sebe vzali šaty. Společně s námi na ten koncert jela i Esme s Carlislem. Všude kolem nás byly houfy fanoučků.
Bella
Do Seattlu jsme letěli hned ráno, abych se potom stihla ještě připravit. Lily mi jako vždy se vším pomáhala a já jí za to byla strašně vděčná.
„Bell, za 5 minut.“ přišel najednou Greg za mnou do šatny a já jen kývla.
„Připravena?“ zeptala se pro změnu Lily.
„Jo, myslím, že jo.“ řekla jsem jí a usmála se. Opak byl, ale pravdou, před každým koncertem sem byla strašně nervózní a ani nevím proč.
„Už musíme jít.“ řekla po chvilce a zvedla se, já ji o chvilku později následovala.
„Sluší ti to.“ řekla mi mamka jakmile jsem kolem ní procházela. Na sobě jsem měla http://www.spolecenskeaplesovesaty.cz/product/koktejlove-saty-7723-160/ a boty: http://www.munari.cz/locale/cz/kategorie.php?kod=4979 .
„Děkuju.“ řekla jsem jí a šla na plošinu, která mě měla vyvézt na pódium. Vydechla jsem a pěvna vzala mikrofon do ruky a v ten okamžik jsem měla jako na dlani celou arénu v Seattlu.
„Ahoj Seattle, jak se máte?“ zeptala sem se a všichni jen křičeli, že jsou v pohodě.
„Tak to rozjedem ne?“ zeptala jsem se a kývla na kapelu. Hned potom jsem začala zpívat http://www.youtube.com/watch?v=S67K1CuLCVY , na konci téhle písničky mi lidi zatleskali.
„Dík moc. Co ted´ka myslíte, že následuje?“ zeptala sem se. Oni na mě začali křičet názvy a já jen kývla. Následovala http://www.youtube.com/watch?v=UrGEXiHB1go a po ní ještě spousta dalších.
„Líbilo se vám to?“ zeptala sem se na konci a ozval se souhlas.
„Děkuji vám. Byli jste skvělé publikum.“ řekla jsem jim a zmizela v zákulisí.
„Ted´ka bude následovat autogramiáda.“ řekl mi Greg a vedl mě do jiné místnosti, kde jsem si sedla na jednu ze židlí. Kolem mě si sedla ochranka a po chvilce se otevřely dveře a dovnitř vtrhli fanoušci. A hned to začalo. Hrnuly se ke mně zástupy fanoušků a já jen podepisovala.
„Ahoj, mohla by ses mi podepsat?“ ozval se hlas Alice.
„Jasně, pro koho to bude?“ zeptala jsem se.
„Pro Alice.“ řekla mi a podala mi fotku. Já ji hned ozdobila svým podpisem.
„Mohla bych tě o něco poprosit?“ zeptala se mě.
„O co?“ zeptala jsem se.
„Podepiš se mi pro mou kamarádku Bellu.“ řekla mi a podala mi druhou fotku. Podepsala jsem se a ona hned odešla.
„Mohla by ses mi taky podepsat?“ ozval se hlas Angely.
„jasně, pro koho to bude?“ zeptala jsem se.
„Pro Angelu a sem bych potom prosila pro Bellu.“ řekla mi a podala mi dvě fotky. Podepsala jsem je a ona s díky odešla. O pár minut později už to skončilo a já se šla převléct.
„Co bude ted´?“ zeptala jsem se Grega.
„My tě ted´ka odvezeme a sami ráno poletíme domů.“ řekl mi a já přikývla, byla jsem strašně unavená a tak jsem byla ráda, když jsem si sedla do mercedesu a nechala se unášet v říši snů. Vyrušil mě až hlas táty.
„Co ty tu děláš?“ zeptal se nejspíš mámy.
„Přivezla jsem jí spolu s Gregem. Lily za chvilku doveze auto.“ řekla mu a předala mu mou tašku.
„Já se ptám, ale proč si tu.“ zeptal se znovu.
„Je to moje dcera.“ řekla mu.
„Že ses tak předtím nechovala. Raději sis užívala v barech a domů ses přišla jen vyspat.“vyčetl jí, ale to už jsem byla vzhůru.
„Přestaň jí něco vyčítat! Ty taky nejsi táta k pohledání. Uvědom si to, že ona mě podporuje, kdežto ty tenhle svět nenávidíš. Kvůli tomu jí mám raději, protože ona mě má raději.“ vyčetla jsem mu.
„Bello, takhle se mnou nesmíš mluvit!“ vykřikl najednou a začal rudnout.
„Myslím, že můžu. Když budeš něco vyčítat, tak jedině sobě. Víš kvůli komu byla pryč, kvůli komu se trápila? Kvůli tobě, protože ty jsi nebyl doma a ona se starala o mě!“ vrátila sem mu to a šla k Lily, která mezitím dojela.
„To tvoje autíčko jezdí skvěle.“ řekla mi a dala mi klíček do ruky.
„Já vím. Budeš mi chybět.“ řekla jsem jí a objala ji.
„Ty mě taky. Strašně se těším až budeme spolu déle.“ řekla mi a stěží zadržovala slzy. Společně s ní sem šla k autu.
„Budeš mi chybět.“ řekla jsem jí a obajal jí.
„Ty mě taky.“ opětovala mi objetí a šla si sednout do auta. Hned potom ke mně přišel Greg.
„Budeš mi chybět Bells. Budu se snažit domluvit ti návrat zpět domů, ale nevím jestli se mi to podaří.“ řekl mi a pořádně mě objal. Potom si šel i on sednout do auta a ke mně přišla máma.
„Už ted´ mi chybíš a nezlob se na něj.“ řekla mi já jsem kývla. Ještě chvilku mě objímala a pak šla také do auta a společně vyjeli. Já jim na cestu ještě mávala a držela slzy. Po pár minutách jsem šla do domu.
„Bello, chci s tebou mluvit.“ řekl mi táta a sedl si do kuchyně.
„To máš blbý, protože já s tebou mluvit nechci a jsem tu jen protož, že jsem to slíbila.“ řekla jsem mu a šla k sobě do pokoje, kde jsem zapadla do postele. Ráno mě probudil budík. Následovala ranní rutina a poté vyjezd do školy, kde na mě na parkovišti čekala, jak Alice tak i Angela.
„Ahoj Bello.“ řekla mi Alice, když jsem zaparkovala.
„Ahoj Alice, co se děje?“ zeptala jsem se.
„No já vím, že si nemohla být na tom koncertu a tak jsem ti splašila aspoň autogram.“ řekla mi a podala mi fotku.
„Děkuju.“ řekla jsem jí a ona jen kývla a vyrazila za svou rodinou.
„Ahojky Bello. Mám pro tebe dárek.“ řekla mi Angela a podala mi něco v obálce. Byl tam můj podpis.
„Aha, děkuju.“ řekla jsem jí a ona jen kývlka.
„Doufám, že příště pojedeš s námi.“ řekla mi a já se zatvářila kysele.
„Možná, ale nic neslibuji.“ řekla jsem jí a polu s ní jsem vyrazila ke škole.
Autor: Adioma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Žiju dvojí život 6.kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!