Další kapitola. Tentokrát s názvem Lov. Příjemné počtení
26.04.2009 (09:00) • LiLLy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1387×
4.Kapitola: Lov
V rychlosti jsem se převlékla do sportovních kalhot, trička a vzala si tenisky. V cuku letu jsem byla dole. Máma s tátou zvažovali, jestli máme jet někam dál autem, nebo jestli jen poběžíme. Kdybychom jeli autem dál než jindy, mohla bych se pořádně nasytit a pak bych neriskovala že se neovládnu.
„ Bohužel, Nessie, je mi líto, ale jestli voněl opravdu tak jak jsi mi ukazovala, tak to nebude jen tím že jsi žíznivá." Opravdu vypadal smutně, nevěděla jsem proč.
„ Doufám že to pro tebe nebude tak těžké jako pro mě, jsi silnější a máš v sobě kus člověka, tak by ses nemusela tolik trápit s odoláváním jeho krvi." Pokračoval.
„ Aha, nevěděla jsem že to pro tebe bylo tááák těžké. A že jsi se trápil." Řekla jsem.
Tak jsme běželi, protože se nám nechtělo s autem vyjíždět z garáže. Když jsme doběhli do horské oblasti do lesa, všichni jsme začali větřit ve stejnou chvíli až mě to rozesmálo.
„Čemu se směješ?" zeptala se Bella.
„Tomu, že jsme všichni zavětřili ve stejnou chvilku" smála jsem se.
„Aha, tak se přestaň smát a věnuj se lovu, prosím... Přeci jenom jsi napůl člověk, takže by ti ten tvůj grizzly, kterého mimochodem cítím nedaleko, mohl ublížit!" znělo to trochu jak kázání, ale co jsem s tím mohla dělat? Máma měla pravdu. A tak jsem opět zavětřila, tentokrát se pořádně soustředila a vyrazila za tím grizzlym, kterého pravděpodobně myslela Bella. Neběžela jsem moc daleko, když jsem ho spatřila. Byl obrovský, nejspíš samec a vypadal docela rozzuřeně. Paráda, doufal jsem že si s ním trošku pohraju. Byl na nějaké louce a zatím o mě nevěděl.
Vystoupila jsem zpoza stínu „ Ahojky, méďánku." Teď už si mě všimnul a zamířil ke mně.
Oběhla jsem ho rychlostí blesku a plácla ho do zad. Začal řvát a otáčet se, právě když jsem se vracela zase zpět stejnou rychlostí. Teď už byl dost naštvaný. Rozeběhnul se ke mně a když už byl vzdálen jen pár metrů, vyskočila jsem a dopadla mu přímo na záda. Šokovaně se zastavil jako co si to dovoluju. Pak sebou začal škubat a snažil se mě setřást dolu. Držela jsem se pevně, ale musela jsem se smát, jak vypadal komicky. Když v tom sebou prudce cuknul dozadu, že jsem se neudržela a přelítla dopředu. Narazila jsem hlavou o tvrdou zem a na okamžik se mi zatmělo před očima. Medvěd toho využil a řítil se na mě. Blížil se rychle a já byla v šoku z toho pádu, že jsem se nemohla zvednou a utéct. Cítila jsem jak mě zaplavila vlna strachu, už jsem se loučila se životem. Najednou se kolem mě někdo mihnul a neuvěřitelnou rychlostí to napálil přímo do grizzlyho. Zírala jsem vyděšeně, v tu chvíli jsem si neuvědomila že to byl běžící upír, já jsem si všimla pouze světlé šmouhy. Začala mě bolet hlava a po chvilce se mi zatmělo před očima. Omdlela jsem.
„Nessie, jsi v pořádku?" Bella zněla vyděšeně.
„Asi má otřes mozku, měli bychom ji vzít k Carlisleovi. Pro jistotu" navrhl Edward.
„Máš pravdu" souhlasila máma.
Pomalu jsem otevřela oči, stále se mi motala hlava. Byla jsem ráda že jsem naživu, ale vlastně jsem ještě pořád nevěděla kdo mě zachárnil.
„Já, Nessie, radši jsem tě byl zkontrolovat" odpověděl táta na mou myšlenku.
„Aha, to jsem ráda že mi věříte" pronesla jsem sarkasticky. „Ale díky za záchranu" dodala jsem.
„Musím uznat, že to byla opravdu zábavná podívaná zpočátku" uznale pokýval hlavou, potom se usmál. Také jsem se usmála, když jsme si vzpomněla jak jsem se povozila na méďovi.
„Koukám, že mi tu něco uniká" konstatovala Bella.
„Až tam budeme, ukážu ti to" navrhla jsem jí.
„Dobře" přijala můj návrh a dál už to neřešila.
Už jsme se pomalu blížili k našemu domu, kde jsme měli vyzvednout auto a jet do Forks.
„Mami, tati?" zeptala jsem se.
„Ano zlatíčko?" odpověděli mi oba dva současně.
„Už se cítím dobře, ani hlava se mi nemotá, co kdybych si jen odpočinula v posteli a nemusíme jezdit za Carlislem?"
„No.... Myslím si, že už opravdu vypadáš lépe, navíc ten pád nebyl zase moc tak hrozný" uvažoval Edward. Bella se zamyslela.
„Tak dobře, když už se cítíš lépe" nakonec rezignovala.
Když jsme doběhli - mě nesl táta - odnesli mě hned do postele. Vůbec jsem nevěděla že jsem tak unavená, ale hned jsem usnula a dočista zapomněla i na tu žízeň.
3.Kapitola /// 5.Kapitola /
Autor: LiLLy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Zdánlivě poklidný život - 4.Kapitola: Lov:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!