Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zdánlivě poklidný život

21.04.2009 (18:54) • LiLLy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2104×

Úvod

Ahoj, jmenuji se Renesmée, ale všichni mi říkají Nessie. Jsem napůl upír - napůl člověk, můj táta Edward je upír a moje máma Bella se přeměnila hned po porodu, málem umřela ale díky tátovi je teď upír a zvládá úspěšně odolat lidské krvi.  Je mi 7 let, ale vypadám tak na dvacet - jsem taky tak vyspělá - a rostu rychle. Vlastně teď už růst nebudu. Už takhle zůstanu navždy, bohužel vypadám starší než moje máma s tátou, Edward se stal upírem v sedmnácti ( ale už je starší víc než 100 let ) a Bella se proměnila krátce před 18. narozeninami. Pár dní po mém narození nás navštívila královská rodina Volturiovi, to je zajímavá zkušenost - vyprávění na dlouho, ale vše dobře dopadlo.

K mému velkému štěstí se do mě otiskl Jacob, je totiž vlkodlak a ti když se otisknou tak je to na celý život. Vlkodlaci taky nemusí stárnout, což mi vyhovuje. Když jsem byla malá tak se o mě Jake staral jako o svou mladší sestřičku ale teď když jsme oba  „dospělí" tak spolu chodíme - zatím to není nic vážného, ale budujeme si pevný vztah a já doufám že se také brzy vezmeme.

Všichni - já, máma, táta a Jacob - jsme se přestěhovali do státu New Hampshire, máme domek nedaleko vysoké školy Darmouth, kam chodí rodiče. Já s Jacobem chodíme na střední která je také blízko.

1. Kapitola : Výročí.

Jednoho dne, to jsme měli s Jacobem výročí co spolu chodíme, mě po škole vyzvedla máma. Byla jsem překvapená, protože vždycky ze školy chodíme s Jakem.

„Co se děje, mami? Kde je Jake?" Ta se na mě mile usmála.

„Vždyť víš, že máte dneska výročí zlatíčko, tak pro tebe chystá překvapení."

Jen jsem nesouhlasně zamručela, protože nemám ráda překvapení - v tomhle jsem po matce. Ale utěšoval mě fakt že to bude překvapení od Jacoba a že budeme spolu. Doufala jsem že by dnešní noc pro nás mohla být výjimečná, nikdy mezi námi totiž k ničemu nedošlo, vždycky jsme se jen líbali nebo mazlili. Myslím že kdyby tohle Bella tušila, neměla by tak spokojený výraz ve tváři. Po chvilce mi došlo, že vlastně táta umí číst myšlenky, a tak jsem si zakázala na to myslet, dokud nebudeme sami.

Když jsme dojeli domu, k mém velké radosti jsem podle žlutého Porsche poznala že je u nás Alice. Jen co jsem otevřela dveře už se ke mně řítila a zuřivě mě objala.

„Alice, jsem tak ráda že jsi tu. Proč jsi vlastně ale přijela?"

Obrátila se ke mně se zářivým úsměvem, který byl ale zároveň tajemný. „Dneska je přece výjimečný den, musela přijet tvá oblíbená tetička aby tě zkrášlila!"

Nojo, že mě to nenapadlo hned - Alice se vyžívá v takovýchto příležitostech. Hned na to mě zatáhla do koupelny, kde si mě vzala do parády, když skončila s mými vlasy a obličejem, postavila přede mě ty nejkrásnější boty na světě, byly to sandálky na podpatku se zavazováním do půli lýtek, to vše laděné do mé oblíbené barvy - meruňkové.

„Ach" vydechla jsem neschopná slova. Alice se na mě culila.

„To ještě není vše, počkej až uvidíš ty šaty!" poslední slova skoro vykřikla a odběhla. Mezitím se ke mně přiřítila Bella.

„Tak co, jak se ti líbí když tě Alice zkrášluje?" zeptala se mě pobaveně.

„Není to tak špatné," přiznala jsem popravdě „ určitě to snáším lépe než ty!"

„O tom nepochybuji." usmála se a zase odběhla.

Vsadila bych se, že určitě všechno pozoruje zpovzdálí. V tu chvíli se tu objevila Alice a v ruce měla neskutečně krásné plesové šaty stejné barvy jako ty boty, které mi před chvílí vyrazily dech. Myslela jsem si že jsem si zvykla že jsme bohatá rodina a že chodíme v krásném oblečení ( také jsme krásní - jako všichni upíři - já také, i když jsme jen poloviční), ale tyto šaty mě naprosto uchvátily. Stála jsem tam jako přimrazená. Alice zprvu vypadala spokojeně, ale po chvilce se její výraz změnila na znepokojený.

„Co je? Nelíbí se ti ty šaty?"

To už jsem musela reagovat „ne, ne, jsou ..... ohromné! ... Nikdy jsem neviděla žádné tak krásné." Alice se opět uvolnila

„Super, tak si je rychle oblékni, musíme si pospíšit."

„Pospíšit kam?" zvědavě jsem se na ni podívala, ale ona nevypadala že by chtěla odpovídat a tak jsem se bez řečí nasoukala do těch krásných šatů bez ramínek. Když jsem byla hotová, sešla jsem po schodek do přízemí našeho domu, kde na mě čekali Bella s Edwardem. Máma vypadala spokojená s Alicinou prací a táta jen zíral s otevřenou pusou.

„Wow, vypadáš nádherně Nessie."

V tu chvilku jsem pomyslela na Jacoba, jestli se mu taky budu líbit a jak moc mi chybí. Edward uslyšel moje myšlenky a zachechtal se. Když jsem pomyslela na to co by se mohlo stát v noci - neuvědomila jsem si že to taky uslyší - najednou se na mě podíval velmi znepokojeně. Usmála jsem se na něj abych ho uklidnila, ale on naznačil že si chce ještě promluvit než půjdu - stále ještě nevím kam. Tak jsem řekla že se jdu napít, Alice se vyděsila, protože myslela že chci jít na lov, kde bych se samozřejmě ušpinila a poničila bych šaty.

„Normálního pití." rychle jsem dodala a sledovala jak se Alici viditelně ulevilo. Když jsem odešla do kuchyně, vmžiku byl Edward u mě.

„Nessie, víš, že mi na tobě záleží a mám o tebe starost..." začal.

„Já vím tati, ale já Jacoba miluju a vím že on mě také. Budeme opatrní." Odhodlaně jsem to na něj vybalila. Zpočátku byl překvapený, že jsem mu to řekla narovinu, ale pak rezignoval „To doufám!" odpověděl na můj předešlý monolog. Rychle mě objal, dal mi pusu na tvář a ještě pro jistotu dodal

„Opravdu buďte opatrní!" Usmála jsem se na něj a doufala že ho to uklidní.

/ 2.Kapitola /

Autor: LiLLy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zdánlivě poklidný život: