Tady je další kapitolka. Není moc zajímavá. To bude spíš ta další. Děkuju za vaše komentáře, doufám, že v nich budete pokračovat. Budu se snažit napsat další kapitolu co dříve. Moc díky.
30.06.2009 (15:00) • Lil • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1932×
9. kapitola – Charlie
Bella :
Vydali jsme se zpět k autům. Všichni tam již byli. Dívali se na nás tak divně… podezřívavě. Jako by si mysleli, že jsme v lese dělali něco jiného než lovili. No nevím co to s nimi bylo. Edward si toho nevšímal a rovnou zamířil k našemu autu. A ostatní si beze slova také nastoupili. Cesta nebyla dlouhá. Za chvíli jsme byli doma. Všichni se odebrali do svých pokojů, až na mě. Dokonce i Edward tu měl pokoj. To tady byl nový. Přišlo mi to trochu divné. Ale brzy jsem na to zapomněla. Čekalo mě na řešení něco důležitějšího.
S Esme, Rosalii a Alicí jsme se rozhodli pro velký nákup. No rozhodli. Spíš se oni rozhodli za mě. Měla jsem z toho trochu obavy. Teda ne trochu, ale hodně. Všichni si mysleli, že svojí žízeň ovládám dobře, ale já si tím nebyla tak jistá. Vždyť jsme ani jednoho člověka nepotkala. Tak jak si můžu být jistá. Navíc v obchodních centrech je lidí víc než dost. Ostatním to trvalo několik let, než mohli k lidem. A já bych neměla být výjimkou. Moc se mi tam nechtělo. Alice mě ale do auta přímo dostrkal. Sedla si na místo řidiče a vedle mě do zadu si sedla Esme. Jako poslední nastoupila Rosalie, která se loučila s Emmetem. Přisedla si k Alici do předu a mi mohli vyrazit. Měla jsem hrozný strach. Nechtěla jsem myslet na to co mě v Olympii, kam jsme se chystali jet, čeká. Byla jsem z toho nervní. Najednou jsem si na někoho vzpomněla !
„Charlie“ Řekli jsme to slovo stejně s Alicí. Nevím proč to řekla. Nejspíš proto, že jsme málem narazily do stromu, kdyby rychle nezareagovala Rosalie. Nejspíš měla vizi. Ale teď jsem neměla sílu se jí na něco ptát. Jen jsem seděla a v duchu si nadávala. Jak jen jsme na tohle mohla zapomenout ? To si říkám dcera. Musí mít o mě strach. Vždyť jsem pryč již…4 dny. Znovu a znovu jsem si nadávala. Jak jenom jsem na něj mohla zapomenout ? Pořád mi tahle otázka bloudila myslí. Jak??? Tohle nemůžu svézt na proměnu. I když mám teď vzpomínky rozmazané a neúplné, tátu si pamatuji. Jsem nejhorší dcera na světě. Tenhle můj výpadek trval jen krátkou chvíli, pak jsem chtěla slyšet co viděla Alice.
„Co jsi viděla ?“ Předběhla mě Esme.
„Charlie, tvůj táta“ podívala se na mě, jako kdybych ho neznala. To bylo ještě horší. Já ho znám a nevzpomněla jsem si na něj. „Přijde dnes k nám.“ pokračovala a nezdálo se, že je u konce.
„Nejspíš se dozvěděl, že jsme ještě neodjeli.“ koukla na mě lítostivě „A proto si myslím, že by jsme ještě dnes měli odjet.“ řekla a já na ní koukala jako kdyby mě někdo praštil.
„Charlieho návštěvu nestihneme.“ odpověděla na mojí nevyřčenou otázku. Já jen seděla a koukala.
Takže mi odjedeme a já už nebudu smět nikdy navštívit tátu. To ne. To nemůžu udělat. Musím se s ním alespoň nějak rozloučit.
Mezi tím co jsem přemýšlela jak, Alice obrátila auto a jeli jsme rychle domů. Mezitím jsme volali Carlislem. Ale ten telefonát jsem nevnímala. Pořád jsem musela myslet na tátu. Proč zrovna já ? Proč ?
Edward :
Ležel jsem v klidu na své černé sedačce a měl jsem puštěné nějaké CD. Ani nevím jaké. Hudbu jsem nevnímal. Pořád jsem myslel na Bellu. Odjela teprve před půl hodinou a mě se stýská. Měl jsem jet s nimi. Zůstal bych, alespoň s ní. Stejně tu jsem k ničemu. Jenom ležím a jsem duchem nepřítomný. Musím něco dělat jinak se zblázním.
Sešel jsem tedy dolů za svými bratry. Emmet seděl na sedačce a pozoroval v televizi baseballový zápas.
Jasper seděl vedle něj, ale zdálo se, že ho to moc nebaví. Přemýšlel, že vyzve Emmeta na šachovou partii. Se mnou hrát nemohl. Přece jenom umím číst myšlenky. Věděl, že se mnou to má prohrané. A Emmet většinou prohrává…
Carlisle seděl ve své pracovně a věnoval se nějakému případu z nemocnice. Zapisoval si poznatky do sešitu a nemyslel na nic jiného. Nejspíš z pracovny nevyjde dokud holky nebudou doma. Pořád se mu Bella zdá fascinující. Neumí pochopit jak to Bella dělá. No a já vlastně taky ne. Bella mě pořád překvapuje. Je prostě jedinečná.
A už je to tu zase. Bella, Bella a zase Bella. Raději jsem si sedl na křeslo vedle Jaspra a tupě koukal na televizi. Nic zajímavého. To už bylo lepší tupě zírat v mém pokoji, než tady. Tam jsem byl alespoň sám.
Jasper se rozhodl, že si ty šachy dají. Emmet souhlasil a oni šli hrát. Já tam stále seděl a nic nedělal. Když už Jasper a Emmet měli rozehranou 5. hru, zazvonil Carlisleovi mobil. Nevěnoval jsem mu pozornost až do té doby co jsem zaslechl jméno Charlie.
„… Charlie?“ ptal se Carlisle.
„Co tu bude chtít ?“ další otázka. S té jsem ale něco pochopil. Charlie se chystá k nám. Pro Bellu.
„Aha.“ řekl po chvíli a pokračoval v telefonátu.
„Vy to nestihnete ?“ Optal se. Tahle otázka mě zajímala. Co na to asi říká Bella ?
„Ano, dobře. Budeme čekat. Ahoj.“ Zavěsil telefon a v mžiku byl u nás v obýváku. A chystal se nám říct tu novinku.
Autor: Lil (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Zapomněla jsem lásko - 9. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!