Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zapomněla jsem lásko - 7. kapitola

03.06.2009 (12:00) • Lil • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2282×

7. kapitola -  Lov

Po mém osobním vtipu jsem se pořád smála. A možná to nabylo tím vtipem, ale možná to bylo Edwardem. Ten ze mě nespouštěl oči, ale mě něco uvnitř říkalo „Drž se dál, ten není pro tebe." Nevím čím to bylo, ale zatím jsem to ignorovala. Hned jak jsme se dohodli, že to pojmeme jako rodinný „výlet", jsme šli vybírat místo. Jasper se na mě každou minutu otáčel a kontroloval jestli mám pořád stejnou náladu, nebo jestli jsem náhodou nezdivočela a nechystám se na ně zaútočit.

To se ovšem nestalo a tak se každou minutu znervóznil a pak uklidnil. Musela jsem se mu začít smát.

„Je tu něco k s míchu" Zeptal se mě troch nabručeně Jasper.

„Ne, vůbec nic." a smála jsem se dál. Nevím co to se mnou bylo, ale cítila jsem se šťastná. Konečně patřím do téhle rodiny doopravdy.Jako rovnocenný člen. Je to bomba.

Chvíli jsme se dohadovali, spíš chlapci se dohadovali, kam přesně pojedeme. Nejdřív to vypadalo, že vypukne rvačka, pak se to díky Jasperovi zklidnilo a oni se na konec rozhodli pro rezervaci blízko Seattlu, kde prý mají údajně být přemnožení medvědi, co je má Emmet tak rád. Místo již jsme měli a tak už dál nebylo co řešit. Já jsem byla pořád v dobré náladě, než nás v půli cesty z domu nezastavila Alicie.

„V tomhle" ukázala na naše oblečení „přece nemůžete nikam jít" řekla nám smrtelně vážně a její výraz nepřipouštěl kompromisy. My se na ní podívali mučednicky, ale ona názor nezměnila. Znáte Alicii. Byla neoblomná.

A tak jsme svolili. Jediní co byli osvobozeni byla Carliel a Esme. kteří s autoritativní, rodičovským tónem řekli: „My se umíme obléknou sami Alicie." A odešli do svého pokoje se na příkaz Alicie převléknout, alespoň sami. My takové štěstí neměli. No a vlastně já tady ještě nemám žádný pokoj, ani žádné oblečení, takže pro mě dvojnásobná smůla.

Nejdříve přišlo na řadu ženské osazenstvo rodiny. Tedy Já, Rosalie a Alicie. Začaly jsme s Rose, která dostala sexy, úzké, tmavě modré džíny a k tomu červené vyzývavé tílko, které zdůrazňovalo její přednosti. Vypadala jako obvykle, jako bohyně. Pak jsem přišla na řadu já. Až teď jsem si uvědomila, že mám pořád šaty a lodičky, bylo by směšné lovit v tohle, v tom měla Alicie pravdu. Mě přidělila látkové, tříčtvrteční, černé kalhoty a k tomu sytě modré triko s dlouhým rukávem, které my perfektně sedělo. Chtěla mi vnutit lodičky, ale po dlouhém, ale tím myslím opravdu dlouhém škemrání, mi povolila botasky. Ale pořád si pro sebe říkal „Rosalii to nevadilo, proč Belle musí dělat problémy... ?"

Podívala jsem se poprvé za tu dobu co jsem upírka do zrcadla a nemohla jsem uvěřit svým očí. Přede mnou stála dívka, která se krásou mohla rovnat Rosalii. Mramorově bílý obličej jí lemovaly kaštanově hnědé vlasy dlouhé po pás. Její tělo bylo dokonalé. Její rysy symetrické a výrazné. Jediné co mě zarazilo byly moje oči. Měly rudou barvu. Byla jsem ďábelská kráska. Chvíli jsem se ještě prohlížela.

„Co..." ani jsem to nestihal doříct a Alicie mi na mojí nevyřčenou otázku odpověděla.

„Ty oči budeš mít ještě asi rok pak, po zvířecí krvi, se ti zabarví do zlata jako nám" naprosto v klidu mi to vykládala, jako by jsem tu otázku řekla nahlas. Brzo mě asi ten její dar, vidění do budoucnosti, bude štvát. Zatím jsem to brala v pohodě. Zatím.

Pak přišlo mužské osazenstvo, které tohle maškaření přišlo zbytečné. Alicie jim stejně vnutila nějaké to oblečení a donutila je, aby si ho oblékly. Na konec poslušně poslechli a každý se oblékl. Musím přiznat, že jsem byla rodina nádherná nejen ze vnitř, ale i z venku. Edward země po celou dobu co jsme stáli v předsíni nespustil oči. Řekla bych, že kdyby měl sliny, slintal by. Ale já asi taky. Na sobě měl černé kalhoty,v kterých mu to nehorázně slušelo a triko bíle barvy. No prostě byl nádherný, ale já se ovládla a tak okatě na něj nečuměla.  

Ale musím uznat, že příjemné mi to bylo moc. Přece jenom jako člověk jsem obdivovatele neměla. Ale teď... to je něco jiného.

Konečně jsme se všichni sešli v předsíni a byli jsme připraveni vyrazit. Ještě chvilku jsme čekali, jestli náhodou ještě někdo nemá námitek a pak jsme konečně vyšli ze dveří.

Nastoupili jsme do aut. Já jsem jela s Edwarde, Alicii a Jasperem ve volvu. A Rose, Emmet, Carliel a Esme v mercedesu.

Nejeli jsme ani moc dlouho, jelikož Edward řídil jak blázen, ne že by mi to vadilo, teď když jsem upír, ale přesto...

Když jsem se v autě dívala z okna byla to nádhera. Dneska byl jeden z těch dnů co  ve Forks neprší a sem tam vysvitne slunce, takže vše bylo pokryto slunečními paprsky a vypadalo to tak nádherně. Můj upíří zrak byl dokonalý a já se zadívala do té nádherné přírody. Samozřejmě jsem si neodpustila pár, tedy hodně, letmých pohledů na Edwarda,ale ten mě taky se zájmem pozoroval, takže jsem si nepřipadala tak trapně, když mě u toho chytil.

Pomalu jsme dorazili na místo a začali se soukat z aut. Než jsem si stihla otevřít dveře, stál u nich Edward a krásně se na mě usmál. Abych vysvětlila jak je ten úsměv krásný stačí říct, že kdybych byla člověk asi by se mi z toho zatočila hlava a podlomily kolene, ale jsem upír takže jsem to ustála. Naštěstí.

Všichni jsme stáli v kruhu a rozhodlo se, že půjdeme lovit po dvojících. Alice a Jasper, Rosalie a Emmet, Esme a Carliel a nakonec Já a Edward. Mě to nevadilo, líbil se mi, ale pořád mi tu zavázel ten můj vnitřní hlas. „Běž od něj. Nečeká tě s ním nic dobrého." Ten pocit nezmizel. Ale moc dlouho jsem nad tím přemýšlet nemohla, jelikož jsme vyrazili z místa, kde jsem stáli na můj první lov.

Edward se po chvíli zastavil a já ho konečně mohla dohnat. Byl neuvěřitelně rychlý. Stačila jsem mu jen kvůli mé novorozenecké síle. Byla jsem ráda že zastavil, protože jsem vlastně vůbec nevěděla jak se loví. Co mám dělat ??? To zvíře ke mně asi nepřijde samo od sebe, co???

„Jak mám lovit." Zeptala jsem se ho, jelikož mě to opravdu zajímalo.

„Zavři oči a nech se vést instinktem." Když to říkal vzal mě ze zadu za ramena a já zavřela oči a vůbec jsem se nemohla soustředit na instinkty, když se mě dotýkal. Myslela jsem prostě na něj. „No tak Bello soustřeď se."Opakovala jsem si pořád dokola v hlavě. Nakonec jsem v sobě našla sílu, nadechla jsem se a nechala vést smysly.

Nevěděla jsem ani jak a běžela jsem za lahodnou vůní někam na sever. Po chvíli běhu jsem v dáli spatřila velkého medvěda. Byl sám, ležel a slunil se. Byl moc velký, až jsem si říkala zvládnu ho??? No za pokus nic nedám. Přece jsem nezničitelná, teda doufám.

Rychle, než si to rozmyslím, jsem vyskočila za svého úkrytu za malým keříkem a vrhla se  na medvěda. A překvapivě to nebylo zlé. Sice se bránil, ale proti mně neměl šanci. Jeho drápání, kopání a kousání pro mě nic nebylo. Spíš jako pohlazení, než úder. Chvíli jsem si sním prala a pak konečně zakousla svoje špičáky do jeho krku a sála tu blahodárnou tekutinu.

Bylo to nepopsatelné. Chutnalo to opravdu dobře. Když jsem skončila, uviděla jsem Edwarda jak na mě kouká.

„Co je ???" Zeptala jsem se a on mi na to taky rychle odpověděl.

„Ale nic. Chceš ještě lovit???" Když to řekl uvědomila jsem si že ještě pořád mě to v krku škrábe.

„Asi ano??? Jdeš taky ???" Zeptala jsem se a čekala co z něj vypadne.

„Já určitě" Než to dopověděl oba jsme už běželi za vůní, jak se pak ukázalo, stáda jelenů. Byli krásní až mi bylo líto, že je musím zabít, ale tenhle pocit jsem v sobě zahnala a dala se do lovu. Když jsme oba skončili, díval se na mě Edward tak nějak výsměšně.

„Co je zas ???" zeptala jsem se protože tenhle pohled mě štval. On nic neříkal a ukázal na moje oblečení. Bylo naprosto zničené. Všude byly díry. Kalhoty ještě šly, ale to tričko???

Zastyděla jsem se rychle dala ruce přes neviditelnější části mého těla. On se jen usmál a podal mi svojí košili. Já ji přijala a rychle jsem si jí na sebe oblékla. Když jsem se na něj znovu podívala, naskytl se mi krásný pohled na Edwardův vypracovaný, bezchybný hrudník. Moc mu to slušelo. Vypadal sexy. Ale znovu se ozval ten hlas co mě od něj odrazoval a já ho pro tentokrát poslechla. Chvíli jsme na sebe ještě koukali a pak se vydali zpět k autům.

Autor: Lil (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zapomněla jsem lásko - 7. kapitola: