Další kapitola. Doufam, že se bude líbit. Znovu jen prosím o komenráře.
01.06.2009 (11:30) • Lil • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2145×
5. kapitola - Opuštěný
Pohled Edwarda :
Po škole jsem vedl Bellu do lesa za domem a surově jí řekl, že odjíždíme.. Musím jí opustit. Nemůžu jí stále přivádět do takového nebezpečí. Musím jí zmizet ze života, aby ho mohla žít poklidně, mohla mít děti a jiné lidské zkušenosti. Nesmím jí o to připravit. Ona stejně zapomene. Je to jen člověk, zapomene a najde si někoho jiného. Ale proč to tak bolí. Musím nasadit tvrdou masku a ani jednou nezapochybovat o mém rozhodnutí, nebo jestli jen na setinu setiny mé rozhodnutí povolí, vrhnu se k jejím nohám a budu prosit o odpuštění.
„Ty mě nechceš?" Zeptala se a já jí měl sto chutí říct „Chci tě víc než cokoliv na světě. Miluju tě víc než svůj život. Udělal bych pro tebe vše na světě." ale místo toho jsem jí odpověděl tu strašnou lež.
„Ne"
Ona se sesunula na kolena a mě tím přidělávala větší a větší bolest. Proč mi to dělá ještě těší, neví snad jak jí miluju. Dál jsem nemohl.
Jen jsem jí tichounce řekl „Sbohem" a rychle vyletěl někam do lesa, protože kdybych tu ještě chvíli zůstal neudržel bych se a začal jí utěšovat a to jsem nemohl. Má právo žít.
Slyšel jsem jak se probrala a běžela za mnou. Byl jsem si jistý, že věděla, že mě nedohoní. Ale přesto běžela.
Já běžel protože jsem chtěl utéct té bolesti, ale i když jsem byl tak rychlý bolest byla rychlejší. Spadl jsem na kolena, ve stejnou chvíli co jsem jí slyšel zakopnout a spadnout. V hrudi jsem měl obrovský kráter, ta bolest byla nesnesitelná. Vybavovali se mi vzpomínky na moji, teda už ne moji Bellu a bylo to ještě horší. Bodavá bolest u srdce zesílila a já se složil na zem a slyšel jak můj anděl vzlyká. Chtěl jsem jít za ní, ale to jsem jí udělat nemohl a tak jsem chtěl jít pryč, dál, abych jí neslyšel, ale to také nešlo. Prostě jsem se nemohl hnout z místa. Jen jsem tam ležel a vzpomínal.
,, Ale, ale kdo se nám tu povaluje ?" najednou jsem uslyšel Victorii. Ne to se mi jenom zdá. Chci si namluvit, že je Bella v nebezpečí, abych za ní mohl jit.
„O ano, Bella " Najednou se ozvalo pokračování Victoriiného monologu. To už mi přišlo divné.
„Co chceš?" Řekl krásný hlas mé lásky.
„Zabít mě???" pokračoval.
„Ano" řekla dychtivě její nepřítelkyně. Najednou mi to docvaklo. Mě se to nezdá. Je to pravda a Victorie chce zabít Bellu. Ne to nesmím dopustit.
Rychlostí, jakou jsem ještě nikdy neběžel jsem se rozběhl k Belle a Victorii. V tom mi začal vibrovat mobil a já se ani nemusel dívat, kdo volá. Byla to určitě Alicie, aby mi oznámila, že Bella je mrtvá. A tak jsem jí to ani nevzal. Běžel jsem a modlil se abych to stihnul.
„Tak si posluž, je mi to jedno." Najednou jsem uslyšel poddaný hlásek mé Belly. To si dělá srandu ? Řekněte mi že ano. Přece nechce umřít. Ne to mi nemůže udělat. Ještě jsem zrychlil a běžel k místu kde jsem je obě cítil.
Slyšel jsem šustění látky o vzduch a věděl, že Victorie na nic nečekala.
Rychlostí blesku jsem vběhl na menší loučku, kde se mi před očima objevil ten nejhorší obrázek. Obrázek jak má Victoria zabodnuté zuby v Belle a ona se ani nějak nebrání. Prostě tam leží a nevzpírá se. Byl to ten nejhorší pohled na světě.
Vzpamatoval jsem se a rychle odhodil Victorii na konec louky. V tom se tam objevila Alicie a zbytek naší rodiny.
„My to vyřídíme." Řekla Alicie, ale já nechtěl, aby to zařizovala, chtěl jsem tu hroznou bytost zabít. Chtěl jsem jí pomalu mučit a na konec jí spálit. Když Alicie viděla můj rozzuřený výraz, pochopila.
„Mysli na ni." ukázala na Bellu a já věděl, že má pravdu. Musím se postarat o Bellu. Vzad jsem se tedy boje a spěchal za mojí láskou.
„ To bude v pořádku" pošeptal jsem jí do ucha a pomalu jí zvedl do svého náručí, tak jemně jak jsem jen uměl a rychle s ní spěchal k nám domů.
Položil jsem jí do mého pokoje do postele. Pořád se ani nehnula, jako by vůbec nevnímala. Jako by ani tu bolest nevnímala. Bylo to divné. Celou cestu vypadala nějak divně. Vůbec se nepohnula a její tělo vypadalo bezvládně, když jsem jí sem nesl. Měla by teď bolestí řvát a ne nehnu tě ležet. Po chvíli přišel do pokoje Carleil, podívat se jak na tom Bella je. Taky se podivil.
„To je podivné. Měla by mít bolesti" říkal si v mysli.
Najednou vykřikla. Bolelo mě to s ní. Jako kdybych cítil stejnou bolest jako ona. Po další 3 dny vykřikovala bolestí, ale asi se to snažila tlumit.
Ten třetí den se její srdce rozběhlo rychleji a v tu ránu tam byla Alicie.
„Měl bys jít počkat dolů. Musím jí všechno vysvětlit." řekla nekompromisně. A já věděl, že nemám šanci. A tak jsem se zvedl z postele, kde ležela Bella a šel do obýváku. Po těch nekonečně dlouhých dní, mě pronásledovali myšlenky všech. Bylo to nesnesitelné. Začal jsem je tedy ignorovat a zaposlouchal jsem se do srdečního tepu Belly.
Už je to tu. Pořád zrychluje a zrychluje. Teď vynechalo a zas. A teď přestalo být úplně. Všichni jsme zatajili dech a čekali co bude dál.
Autor: Lil (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Zapomněla jsem lásko - 5. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!