Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zapomenuto 1

17.09.2009 (11:45) • Ejdriana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2701×

Příběh začíná snad obyčejně, jako kdekoli jinde na světě…možná ne tak úplně obyčejně, ale posoudit to, není na mě. Jednoho dne se na dvou různých místech světa narodily dvě děti. Ve stejnou chvíli…dalo by se říct skoro na vteřinu stejně. Tyto děti ale dělila obrovská dálka.

Jedno se narodilo ve Skotsku. Byla to nádherná roztomilá holčička. Působila obyčejně, ale jen co otevřela oči, tak každý pochopil, že ona nebude nikdy jen tak obyčejná…bude určena pro velké věci. Věci, o kterých se nikomu ani nesnilo…ani jí samotné. Nikdo nemohl tušit jaký osud ji čeká v jejím křehkém životě. Ale bude skutečně tak křehký jak by se na první pohled zdálo?

Její matka se jmenovala Lin. Byla obchodnice s auty. Prodávala nejluxusnější auta lidem, kteří si to mohli dovolit, kteří auta brali skoro jako ponožky…každý den jiné. Seznámila se tak s mnoho zajímavými lidmi.

Jeden z nejdivnějších a zároveň z nejzajímavějších byl mladík jménem Jack. Blond rozcuchané vlasy přidávaly ještě víc na kráse, přestože byly rozcuchané na všechny strany, tak působily elegantně. Obličej měl bílý jako stěna, Lin si myslela, že bude nejspíš nemocný a hlavně i kvůli jeho studené kůži, tak se tím dál nezabývala…svým způsobem měla pravdu, ale jeho nemoc se nedala vyléčit a ani ho nezabíjela, naopak ho vlastně svým způsobem udržovala při jakémsi „životě“.

Měla z něj pokaždé smíšené pocity, které v sobě těžko rozpoznala, ale říkala si, že bude lepší se tím více nezabývat, vlastně proč by se tím měla vůbec zabývat že? Dá se říct, že z něj měla určitý respekt, ale i strach, ale vždycky nad tím jen zakroutila hlavou, protože proč by se přece měla bát takového mladíka. Nevypadal víc jak na dvacet let, tak si myslela, že takové velké peníze dostává od rodičů. U většiny mládeže, kteří od ní chtěli nějaké to auto to bylo naprosto běžné, tak proč by tomu bylo jinak.

Kdyby jen věděla, že je několikrát starší jak ona. Stejně by tomu asi nevěřila i kdyby ji sáhodlouze přesvědčovali. Nevěřila na pohádkové, kouzelné nebo mýtické postavy a nikdy nejspíš nebude, ale taky nikdo nemůže vědět, co se může stát…třeba jednou změní názor, ale aby ji to nestálo život.

Její otec Izz, zemřel před pár měsíci na otřesnou autonehodu. Docela ironie osudu nemyslíte? Lin prodává auta a její manžel díky nim zemře. Ona si to vyčítala, že to byla její chyba a že tomu šlo určitě nějak zabránit. Bylo to totiž její auto, ve kterém ho srazil kamión. Ani jeden nedával pozor na cestu. Miloval rychlou jízdu a to se mu také vymstilo. Vjel prudce na cestu a nevšiml si přijíždějícího kamiónu. Snažil se to ubrzdit, ale brzdy nefungovaly. Byla to jeho poslední jízda. Pak už ho čekala jen do nebe…nebo do pekel?

Lin tehdy ještě nevěděla, že je těhotná a málem o dítě taky přišla. Začala hodně pít…utápěla v alkoholu svůj žal. Byla na tom psychicky hodně špatně a fyzicky se taky hodně zhoršovala. Ale naštěstí zasáhla její kamarádka, která ji donutila toho nechat. Po pár dnech přišly na to, že je těhotná. Dalo by se říct, že to Lin i její dceři zachránilo život. Byl to jakýsi zlom, který ji donutil se sebrat. Kvůli její…jejich holčičce. Věděla, že v ní bude kousek z jeho a byl to pro ní jakýsi dar, že tady po sobě něco zanechal. Takže svým způsobem tak docela nezemřel, ale přesto proplakala dlouhé večery nad jeho ztrátou, s jeho odchodem totiž zemřela část jejího srdce. Nikdy se s tím nevyrovná, ale bude mít jejich dceru, která ji vynahradí to prázdné místo v jejím srdci a zacelí tu ránu nad jeho odchodem. Vždy na něj bude vzpomínat.

Pojmenovala ji Isabella. Přesně věděla jak ji bude říkat…Izz jako jejímu otci. A ta část jména Bella…nemohla si pomoci, moc se jí to líbilo a věděla, že to je přesně to správné jméno pro ni a navíc ji to připomínalo Itálii, kde se setkala s jejím otcem. Bylo to ve Volteře, konala se tam ten den slavnost, ale přesně neví čeho, byl to něco kolem nějaké pověsti, takže ji to moc nezajímalo, ale ten den se změnil její život….a nejen jí. Změní se mnoha lidem…ale ne jen jim…

Občas se jí zdálo, že sem tam zahlídla někoho povědomého z Itálie, ale asi si to jen namlouvala…nebo ne?

Druhé dítě se narodilo stejného deštivého dne v Anglii…přesněji v Londýně, ten den byla bouřka jako nikdy. Nejhorší vichřice za celu historii Anglie. Pro všechny ten den bylo lepší zůstat doma a pořádně se zabednit. Blesky nemilosrdně létaly kolem a snažily se světu ukázat, že příroda je mocnější než cokoli jiného.

V tento den se narodil chlapec. Porod byl velmi komplikovaný a matka málem zemřela, ale nakonec to zvládla. Teď ale nemohla být s ním, protože ležela na jednotce intenzivní péče. Jediné, co věděla bylo, že je to chlapec a má zelené oči po ni. Doufala, že její syn nebude mít mnoho po svém otci, hlavně aby neměl jeho povahovou stránku.

Tato žena, byla obyčejná prodavačka v obchodě, moc si nevydělala a její přítel ji moc nepomáhal. Každý den chodil hodně pozdě domů, smrděl cigaretami, alkoholem a dalšími návykovými látkami.

Oba byli velmi mladí, ona ho moc milovala, takže ho nedokázala opustit, ale on ji měl spíš jako jistotu, hodněkrát jí zmlátil a nadával. Kamarádky, které ji ještě zbyly jí neustále říkaly, ať od něj uteče, ale ona na to neměla dostatek sil ani odvahy.

Jednou už se téměř rozhodla, že od něj odejde…teda spíš uteče, ale nakonec to stejně nedokázala. Moc se bála, co by ji udělal, kdyby ji našel ještě doma se sbalenými věcmi, i kdyby byl zase opilí nebo pod drogami tak by mu došlo co chce udělat a nedovolil by ji to a choval by se k ní ještě hůř než doteď pokud to ještě jde. Ale i přesto všechno ho milovala, přece s ním čekala dítě, takže ho musela milovat. Nalhávala si svoji lásku k němu, i když tomu sama čím dál tím méně věřila. I když dítě nebylo plánované, tak by pro to něj udělala cokoli. Chtěla ho víc než cokoli jiného. Stal se pro ni středem vesmíru. Důvod jejího bytí.

Tahle žena se jmenovala Carolin. A muž, který ji neustále ubližoval? Ten nestojí ani za to, aby se jeho jméno zmiňovalo.

Carolin dlouho přemýšlela, jak dítě pojmenovat, ale nakonec se rozhodla pro zcela netypické jméno této doby a to pro Edwarda. Nechtěla, aby jí jméno jejího dítěte připomínalo muže, kterého sice pořád miluje, ale který ji neustále ubližuje.

Trochu se zmírnil, když mu řekla, že spolu čekají dítě. Sice jeho první reakce byla děsivá. Úplně zuřil, začal kopat do všech věcí, které mu přišly pod nohy, ale i ruce dostaly svůj prostor. Dokonce párkrát Carolin praštil a řval po ní, že to stejně není jeho a že ho podvedla a s těmito větami odešel pryč…zase…typicky opít se a když zbudou peníze, které Carolin vydělává, tak i do bordelu. Ano, ona o tom věděla, ale také věděla, že když tam odtud přijde, tak je většinou v dobré náladě a dá se s ním i mluvit, takže mu na to nic neříkala i přesto, že ji to strašně ubližovalo. Neměla moc na výběr, tedy aspoň ona si tohle myslela.

Když s ním začala chodit, byl naprosto jiný. Byl milý, pozorný, věnoval ji tolik lásky kolik jen mohl a ona si tuto idylku naprosto užívala. Byla z bohaté rodiny, takže si jakýkoli vycházky nebo výdaje platila sama a občas i jemu, ale pak se to stával častější a častější, až to zašlo tak daleko, že vše platila ona.

Její rodina jí řekla, že s tím je konec, že by se měl on starat o ni a ne ona o něj. Když se s ním o tomhle bavila tak to tenkrát bylo poprvé, co ji uhodil, ale tenkrát se ji hned omluvil a slíbil, že se to už nikdy nestane. Pro něj byly sliby spíše jen něco, co se má porušit, ale jak to ona mohla vědět že? Doplatila na to, že mu uvěřila a dala mu další šanci. Jenže její rodina se s tím smířit nehodlala. Viděli, že tohle není a nikdy nebude vztah, který by normálně fungoval, snažili se rozmluvit ji její rozhodnutí, ale ona si stála tvrdě na svém. Zašlo to tak daleko, že jí řekli, ať si vybere buď on nebo oni. Ona si vybrala svou lásku a tím ztratila rodinu, která ji vždy podporovala.

Nebyla to ale pouze rodina, kterou přišla…byli to i přátelé. Dříve měla mnoho přátel, alespoň ona si to myslela, ale jakmile přišla o přístup k penězům, tak se jich mnoho vytratilo.

Postupem času ji zakazoval se s některými stýkat, prý ji štvou proti němu. Měl tak trochu pravdu. Ale její přátelé ji radili ať uteče. Ale i ti někteří to po nějaké době vzdali. Zůstalo ji jen pár věrných kamarádek, které byly ochotné ji kdykoli pomoct. Čekaly jen na vhodnou příležitost. Na dobu, kdy ona nabere dostatek odvahy a sundá si své růžové brýle. Zatím ta chvíle nepřišla….

Tyto dvě ženy se neznaly. Nikdy se ani nepotkaly, ale přesto je spolu něco spojovalo. Něco, co je k sobě dovede…a nejen je?

Pár dní po porodu, se už i Carolin shledala se svým synem. Vzniklo mezi nimi nepřekonatelné pouto matky a syna. To stejné se dělo i u Lin, která viděla, že její dcera se velmi podobá jejímu mrtvému muži. Obě ženy propustily z nemocnice domů. Jedna sem tam těšila a ta druhá se toho bála. Obě chtěly začít nvý život.

Lin se těšila až bude moci být se svou Izz, až ji bude moci vychovávat a rozmazlovat, až ji ukáže její babičky a celou rodinu a hlavně jí chtěla dát nádherný život a chtěla, aby si ho prožila naplno…chtěla jí dát vše co ona jako dítě neměla a především ji chtěla dát svou lásku a péči.

Zato Carolin domů nechtěla, něco se v ní za tu dobu co byla v nemocnici zlomilo. Uvědomila si, že bez něj může žít, že se bez něj má dokonce lépe a dokonce, že ji ani nechybí jeho smradlavá a zákeřná přítomnost.  Najednou dostala strach a nechuť se tam vrátit. Ani se tak nebála o sebe co by ji zase mohl udělat, ale o dítě. Dostihly ji události všeho, co se jí stalo. Ona za nic nemohla a on ji přesto všechno jen vyčítal a ponižoval ji. Jako by se probudila ze zlého snu, který ji zaživa spaloval a nechtěl ji pustit ze svých spárů. Tentkrát padlo její rozhodnutí. Odejde! Navždy zmizí z jeho života a sama povede nový a lepší život.

Teď ale nastala otázka kam jít? Tam se vrátit už nemůže. Bude tam muset někoho poslat pro věci a doklady, nebo to udělat tak, aby tam on zrovna nebyl. Nepustil by ji a to věděla. Napadlo ji, že by mohla zkusit svou rodinu, teď už bývalou, ale doufala, že jí odpustí.

Došla tam…tam, kde vyrůstala. Vzbudilo to v ní mnoho vzpomínek na její dětství. Kéž by mohla dát tomu svému tolik lásky a přepychu. Doufala v to…

Rodina se nad ní slitovala, ale určili i jistá pravidla, kterých se Carolin musela držet i když se jí to nelíbilo.

Takto uběhlo více jak 16 let. Carolin v rodinném kruhu, kde ji bylo z velké části odpuštěno a Lin se svou dcerou.

Z obou miminek vyrosli témeř dospělé děti. Téměř pro jejich matky, ale ty děti už si připadaly dospěle. Dospěleji než jejich vrstevníci a spolužáci. Ani jeden neměli mnoho přátel, našly se samozřejmně vyjímky, ale nebylo jich mnoho.

Edward vyrůstal v přepychu a měl cokoli chtěl, ale přesto mu připadalo, že mu něco chybí a tam kde byl, nebyl šťastný. Jeho matka to viděla a dělala si s tím starosti. Přemýšlela, jak by to mohla napravit a rozhodla se…odstěhují se. Sice bude zase pryč od rodiny, ale konečně začne zase žít…

Bella vyrůstala sice ne v takpvém přepychu, ale v rámci možností byla spokojená. Byla velmi skromná a na nic si neztěžovala. Snažila se své matce pomáhat v čem mohla. Její matka už nevydělávala tolik jako předtím, ale snažila se. Bohužel nestačilo to…

EDWARD

„Edwarde, budeme si muset promluvit.“ Přišla ke mně do pokoje mamka. To jsem zvědavej, c mi bude chtít. Nebude to jen tak, protože to by nemluvila tak vážně. Že bychom konečně odtud odjeli?

„A o čem chceš mluvit?“ pokračoval jsem.

„O naši budoucnosti. O tom, že by bylo možná na čase se odtrhnout od tady toho a přestěhovat se. Synu, vidím, že tady nejsi tak docela šťastný a to mě trápí. Myslím, že by nám prospělo se oprostit a začít žít…jinde.“ Je velmi všímavá když chce…občas teda i když nechce, ale musím s ní souhlasi.

„Myslím, že to by šlo, je to dobrý nápad. Akorát…kam chceš jet?“

„Do jednoho mestečka. Je trochu zapadlejší, ale myslím, že se nám tam bude líbit. Je to Forks.“ Když dořekla to poslední slovo, tak jsem sebou škubl. Ani nevím proč, ale to jméno ve mně něco vyvolalo, něco mi to připomínalo, ale nevěděl jsem co. Bylo to jako mlha v mé mysli. Mlha, která neustoupí ať se snažím jakkoli.

Ale možná si to jen namlouvám, třeba jsem to jen někde zaslechl a moje fantazie zase popojela…stejně jako v mých snech.

Zdává se mi o nějaké dívce, ani ji přesně není vidět do obličeje, ale jsme spolu na nějaké louce a já se celý třpytím…říkám, mám moc bujnou fantazii…

Aspoň bude konečně i Carolin šťastná. Pořád ji nahání můj otec. Nechtěl jsem ho vidět. Zvlášť když mi jednou teta vyprávěla, co matce dělal. Ona sama by mi to nikdy neřekla. V tu chvíli bych ho nejraději zabil. Krev se ve mně vařila a když ten den přišel zase bušit na dveře a dožadovat se ji, tak jsem po něm vyjel…

Pár dnů nás pak nechal, ale stejně to nepřestalo. Neměl snad nic jiného na práci? Nechápu, jak se jí mohl bvůbec pdívat do očí po tom, co ji mlátil. Nikdy v životě bych nedokázal uhodit ženu…

BELLA

„Zlatíčko, mám špatnou zprávu.“ Sklopila Lin hlavu. To nezní moc dobře, ale my dvě to spolu zvládneme.

„Co se děje mami?“

„Přišel další účet a prostě…nemáme na to, abychom tenhle dům táhly.“ Vypadala opravdu sklesle. Tenhle dům milovala. Měla v něm mnoho vzpomínek, hlavně na tátu…a teď…se budeme muset odstěhovat. Nemám tohle město sice moc ráda, ale náš dům ano.

„Nejde to nijak udělat?“ Zkoušela jsem to ještě.

„Bohužel zlatíčko. Budeme ho muset prodat. Mám jednoho vážného zájemce, takže myslím, že to nebude dlouho trvat a budeme se stěhovat.“

„A kam pojedeme?“

„No…hodně jsem o tom přemýšlela a napadlo mě, že když nemůžu mít vzpomínky na tvého tátu v tomto domě, tak co kdybychom jely tam, kde on žil, tam kde se narodil?“

„A kde přesně se tátá narodil? Nikdy jsi mi to neříkala.“

„V jednom městečku Forks.“ V okamžiku, kdy vyslovila jméno toho města, se ve mně něco probudilo. Nedokážu popsat, co to bylo, ale jako by se probudila jedna moje část, která zatím celý život spala. Dokonce jsem se tam začala těšit.

SHRNUTÍ »

SHRNUTÍ (Nikol18)

SHRNUTÍ (NeliQ)

Autor: Ejdriana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zapomenuto 1: