Tady máte další kapitolku. Dostala jsem vynadáno, že jsem napínala s Carlislem a já jsem se nenapravila a napínám dál, nebojte, něco se tam dozvíte, ale to hlavní příjde až zítra z Edwardova pohledu. Omlouvám se za krátkost této kapitolky, ale mohlo to být i horší, ne? :-)
25.08.2009 (12:00) • lucik1 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1652×
Jacob
25. Vysvětlování
Byl jsem ve své vlčí podobě a koukal na Carlisleovu ruku, která byla černá jako úhel. Proti jeho ledové kůži to vypadalo ještě hůř. Podíval jsem se na něj, pochopil, co mi vrtá hlavou.
„Ne, nebolí to… Vlastně to necítím.“ Mrkl na svou pravou ruku.
Vytřeštil jsem na něj oči, ale ignoroval můj výraz a díval se do lesa. Po chvilce se přikrčil do bojové pozice, napnul jsem uši, nebezpečně rychle se k nám přibližoval dusot čtyř velkých tlap. Slunce už zapadalo, takže lesy vrhaly temný stín na zelenou trávu.
„Jak daleko je smečka?“ Nezvedl ke mně oči.
Právě vybíhali z La Push. Slyšel jsem Leah, jak otráveně hučí do Sama, jestli může jít napřed.
Carlisle se na mě podíval. Bylo mi jasný na co myslí: Kéž by tu byl Edward. Drápem jsem do země vyryl šest písmen. LA PUSH.
Vlkodlak divoce zavil. Byl od nás asi dva kilometry, smečka to sem nestihne včas.
Same, už je tu. Dělejte, doktorovi odumírá ruka, takže je oslaben. V myšlenkách jsem mu ukázal momentální situaci.
Jsme u vás za čtyři minuty, stačí to? V hlavě jsem přepočítal možnosti.
Začátek určitě ne. K tomu se mi už Sam nevyjádřil. Poslední, co jsem ještě stihl vnímat normální rychlostí, byly stromy, které se zahejbaly a velkej rudohnědej vlk. Byl větší než já asi o osm palců. Pak se všechno semlelo hrozně rychle.
Carlisle zavrčel na našeho návštěvníka, ale ten ani nepřibrzdil, celou svou rychlostí skočil na doktora, ten odletěl na zeď bílého domu, pak vrhl svoje žluté oči na mě a připravil se k dalšímu skoku, zarazilo ho Angelino divoké zakřičení. Podíval se k oknu v prvním patře. Využil jsem toho a skočil na něj. Vyhýbal jsem se jeho zubům, které minuly můj krk jen o dva centimetry. Carlisle nezůstal dlouho stát, hned se na něj vrhl a setřásl ho ze mě.
Smečka byla už jen pár metrů, zaregistroval jsem, že je Sam rozdělil, aby se na něj vrhly ze všech úhlů.
Zuby jsem mu zaryl do pravé zadní nohy, ani nevyjekl, jen se po mně otočil a chňapl po mně svou přední tlapou. Zasáhl mě do pravé tváře. Carlisle ho chtěl ještě zdržet, ale vlkodlak se k nám otočil zády a běžel jediným volným směrem, kam ještě nestihla Leah doběhnout. Chtěl jsem za ním běžet, ale byl o hodně rychlejší, ani nekulhal a to jsem cítil, že jsem narazil na jeho holenní kost.
Do pusy se mi dostala krev, která se mi řinula z tváře.
„Seš v pořádku?“ Carlisle byl hned u mě a omakával mi zmrzačenou tvář. Musel jsem nakrčit čumák, protože páchl odporně. Svůj odpor v sobě skrýval přesvědčivěji, ale nos se mu trošku nakrčit do strany.
Zatřepal jsem hlavou, abych mu dal najevo, že si má dát odstup, poslechl mě.
V tu chvíli se z lesa vynořila celá smečka.
Právě včas. Zabručel jsem.
Rychleji jsme už běžet nemohli. Odsekla mi Leah.
Takže jsme přišli o všechnu zábavu?! Quil zafuněl a zavrtěl hlavou.
Příště ti ju milerád přenechám. Otočil jsem se k lesu, že se přeměním.
Neriskuješ? Je tu upír. Poznamenal Embry.
Klid, ten upír mi zachránil kožich. Pokračoval jsem do lesa, kde jsem se proměnil a oblíkl. Potěšilo mě, když mě ostatní napodobili, až na Leah, ta si sedla na zem a podezíravě se dívala na Carlislea.
„Tak povídej všechno, co se stalo.“ Pobídl mě nedočkavě Seth.
„Nemám co říkat, měli jste to jak v přímém přenosu.“
„Jo, to měli.“ Zachechtal se Seth a koukl na doktorovu ruku. „Co se ti stao, pokapal ses inkoustem?“
„Zavři hubu, Sethe.“ Zabručel jsem na něj naštvaně. Carlisle promluvil teprve teď.
„No, Angela mě kousla.“ Myslím, že e pokusil pokrčit prsty, ale svaly ho neposlouchaly. Další bolestivý nářek z pokoje nás všechny probral z rozjímání.
„Jdu ji dát další sérum. Půjdete se mnou?“ Všichni si vyměnili obezřetné pohledy, nakonec ho tiše následovali, až na Leah, neprotáhla by se dveřmi. Cítil jsem škodolibou radost.
Angela se od poslední doby nepatrně změnila, zuby jí trochu povyrostly a oči dostávaly zažloutlý nádech, celkově působila hrozivěji. Její křik se měnil v hlubší a strašidelnější.
„A tohle si nesl v náruči?!“ Poznamenal udiveně Embri.
„Jo, ale trochu lidštější.“ Přiznal jsem. Carlisle se opatrně přiblížil ke stolu a chytil její zápěstí, Angela se po něm prudce otočila a zavrčela, viděl jsem, jak ucukl. Podíval se na mě.
„Nedám jí ten prášek, nemám použitelný dvě ruce. Chytni ji pevně hlavu, ale pozor na zuby, jasné?“
Přeskočil jsem pár krabic na zemi, chytil pevně Angelu na tváře, teď jsem si všiml, že se jí protáhl i obličej.
„Pochybuju, že ještě bude někdy člověkem.“ Poznamenal jsem jízlivě.
„Já taky.“ Zašeptal Carlisle a hodil jí levou rukou do krku bílou pilulku.
Po chvilce se Angela uklidnila. Otázky jí dávat, bylo už teď nemožné, kromě křiku vrčela, nikoliv mluvila.
„Neměli bychom jí zabít rovnou?“ Poznamenal Sam.
„Nemyslím si, že je to dobrý nápad, pokud ji budeme hlídat a samozřejmě stále kontrolovat řemeny, tak neuteče, já si zatím zjistím něco o jejím původu. Určitě nám to pomůže v boji proti tomu zrzavýmu. Už teď víme, co je na nich nejvíce nebezpečný.“
„A to je…?“ Vybídl ho k pokračování trpělivě Quil.
„No, jed - kousnutí. Zkusím to ještě více prozkoumat, ale podle mě je to tak, že člověka jed promění. Angelino tělo, tvoří celkem sto procent jedu. Její jed se zatím mění, veškerá krev je změněna v jed, na místě, kde bylo srdce, se toho ukládá přes polovinu – sedmdesát pět procent. Zbytek ji mění. Patnáct procent má ve smyslech, které se jí zbystřují, pět procent jí mění tělesnou schránku a pouhých pět procent má v ústech. Až se promění celá, tak bude zrovna pusa ta, co bude tvořit hlavní jed, naroste jí asi o devadesát pět procent, to bude jed, který bude zabíjet upíry a lidi. Pokud člověkovi vytrhne srdce z těla, zařídí tak jeho proměnu.“ Dokončil svůj výklad, chvíli jsem nad tím přemýšlel.
„A co tvoje ruka?“ Mrkl jsem k jeho pravičce¨.
„To nevím, budu se modlit, aby pět procent jedu mě nezabilo, snad se s tím můj upíří jed vyrovná. Kdyby kousl upíra úplný vlkodlak, tak na místě zčerná, pak pro něj nebude žádná potíž ho roztrhat a zabít.
Teď musím zavolat Edwardovi. Angela vydrží v polospánku kolem hodiny. Do té doby zkusím ještě něco zjistit.“
Autor: lucik1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Západ slunce-25.kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!