Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Západ slunce-22.kapitola

16.08.2009 (15:00) • lucik1 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1761×

                  Jacob

22. Závazky s upírem? Paráda!

Sam byl po návštěvě Edwarda nervózní, dali jsme si se smečkou sraz u něj. Zatím jsem tam byl já, Embry a Sam, který chodil pořád dokola.

„Pamatuješ si ještě něco o těch vlkodlacích?“ Sam se díval na mě.

„Myslím, že už nic.“ Uvažoval jsem, co mi dřív říkal Billy, ale nic užitečného se nedalo proti nim použít.

„Kde jsi slyšel to o tom srdci?“

„Už nevím přesně, myslím, že mi to říkal Billy.“ Urputně jsem se snažil tu vzpomínku najít, ale měl jsem okno.

„A co přesně říkal o tom srdci? Kam se mají kousnut, aby byli přemoženi?“ Jeho příval otázek mě už lezl krkem.

„Nevím! Já nezním jejich anatomii!“ Vyjel jsem na něj zprudka. V poslední době mě dokázalo všechno vyprovokovat.

„Klid, Jaku.“ Plácal mě po rameni Embry. Prudce jsem sebou škubl a vstal ze židle.

„Dej mi pokoj,“ Dveřmi jsem třískl trochu víc, než bylo nutný, ale nemohl jsem si pomoct. Sundal jsem si kalhoty a naučeným způsobem jsem si je rychle ovázal k noze, během pár vteřin jsem už běhal ve svém kožichu. Přeskočil jsem hranici a blížil se do Forks.

Krvelačná rodina už nebyla ve Forks, hned jak nás Edward navštívil, tak odtud vyjeli.

Chci se porozhlídnout po té Angele, podle všeho by teď měla být normální bezmocný člověk, takže zabít ji, by neměl být problém.  Zajímalo by mě, jestli je nějaký způsob, jak ji zachránit.

Slyšel jsem, že pokud vlkodlak člověka jen kousne, tak se promění, ale asi to nebude přímo Dítě měsíce, nebo je to kravina? Je potřeba doopravdy vytrhnout té oběti srdce?

Tak si to projedeme ještě jednou, srdce je jistý, a kousnutí? To musí být báchorka, nejsou to přeci upíři, ne?

Jacobe, okamžitě se vrať, jsme tu už všichni, čekáme jenom na tebe! Zavrčel jsem, nesnáším, když mi Leah leze do hlavy!

Dej mi pokoj, Leah! Zařval jsem na ni v myšlenkách, ale přesto jsem skočil na kmen stromu, který se pod mou váhou zlomil, a otočil jsem se zpátky.

Nejseš tady jedinej, takže sebou hejbni! Leze mi už krkem!

Přestaň mi rozkazovat! A koukej se proměnit! Bylo mi jasný, že se mi vysměje.

A já tě poslechnout mám, jo? Pche, si věříš, nejseš alfa! Ignoroval jsem ji a proměnil se do lidské podoby sám, sice nebudu tak rychlej, ale aspoň mě nebude otravovat Leah. Za pár minut jsem byl před Samovým domem.

Vešel jsem dovnitř bez zaklepání, bylo tu těsno, sedm přerostlých kluků a jedna holka, která mě propalovala nenávistným pohledem. Ignoroval jsem ji a přešel jsem až ke stolu, tam jsem se ledabyle opřel a čekal na další instrukce. Sam po chvíli promluvil.

„Takže, všichni jste slyšeli, co máme dělat. Má někdo nějaké otázky?“ Nikdo nic nenamítal, takže Sam pokračoval. „Fajn, takže uděláme to takto, nás je sedm, rozprostřeme se po celém Forks, protože Angela bude nejspíš tam. Jakmile ji najdete, na nic nečekejte a zabijte ji! Je to opravdu… odporná práce. Ale pokud nezemře teď, dokud je v proměně, tak vyvraždí celé město, nebo v nejhorším promění. Chápete? Budeme ji hledat ve dne i v noci.“ Viděl jsem, že se nikomu nelíbí zabít křehkou dívku, ale nebyla jiná možnost.

„Tak jdeme na to.“ Ještě chvilku rozděloval karmu úseky a pak přišel ke mně.

„My dva budeme spolu zkoumat kolem Port Angels.“ Jen jsem přikývl.

Před domem jsme se proměnili, každý se vydal svou cestou.

Myslím si, že Angela tu nikde není. Podle mě jela na tu Aljašku. Chvíli jsem přemýšlel nad Samovou úvahou.

Ona si přece nic nepamatuje, ne?

To sice ne, ale je možné, že dostala instrukce. Zavrtěl svými rameny a rozběhl se do lesa, lehce jsem ho dohnal.

Ale to bychom neměli hledat tady, ale-

Jacobe, to není naše práce. Tam už to bude mít na starosti pijavice. To on nás o to požádal, ne?

Jasně, ale týká se to Belly.

Ale Bella tu už nebydlí. Namítl chabě.

Ale Charlie jo! Zavrčel jsem na něj.

Ale on si nic nepamatuje! Nejvíc budeme užiteční tady. Navíc, je to jenom moje teorie! Nechal jsem to být. Ten zrzek ji musí ochránit, pokud už odjeli dneska, tak by tam měli být včas, snad!

Port Angels bylo čistý, dávali jsme si sice pozor, abychom zůstali jenom v lese, ale nikde jsme ji necítili. Podle myšlenek ostatních ze smečky, nikdo nic nenašel. Embry s Quilem byli v domě Weberových, ale nic neviděli, dokonce ani necítili. Krev, kterou nám ta zrzavá pijavice popisovala, zmizela, ale pach po ní tam zůstal. Nedali jsme si ani přestávku přes noc, ale nikde nebyly žádné stopy.

Ztrácím naděje. Zaskučel Embry.

To já taky, kamaráde. Už jsem byl unavený, stále jsem zadržoval zívání.

Ještě nám zůstal Seattle. Nadhodil Seth.

Seattle bychom měli ještě prozkoumat. Přitakala Leah.

Vezmeme si to s Jaredem na starosti. Hlásil se k úkolu přeochotně Paul.

Všichni to ignorovali, až se ozval nabručeně Jared. Tak my teda jdeme.

Jasně, běžte. Pobídl je Sam.

Zvolnil jsem tempo a otočil se zpátky k Forks.

Já jdu ještě do toho domu. Oznámil jsem mu. Nešel se mnou.

Rozběhl jsem se k domu Weberových. Vyhýbal jsem se stromům, pokaždé si tu rychlost vychutnávám, tentokrát jsem si připadal pomalý. Ignoroval jsem všechny myšlenky smečky, neměl jsem náladu na cokoliv odpovídat. Konečně jsem se tam dostal! Pach krve byla první věc, které jsem si všiml, bylo tu ještě něco jinýho, ale nebyl jsem si přesně jistý, co.

Rozrazil jsem dveře a vyběhl do schodů, hádal jsem, kde by Angela mohla mít pokoj. Něco tu bylo čerstvé, nebyl to puch, ani vůně. Ve všech pokojích bylo prázdno. Pak jsem zaslechl zaskuhrání. Otočil jsem se, celý dům byl prostorný, přesto jsem si prorážel cestu. Čumákem jsem strčil do pootevřených dveří, první co jsem zpozoroval, byla ta zvláštní vůně.

Šílenej křik mnou projel jako ostrý nůž. Za postelí seděla na zemi dívka, tipoval bych, že Angela. Viděla mě, ale nevypadala vylekaně, něco ji strašně muselo bolet. Znovu zařvala a prudce se vzepřela na zemi, jejím tělem probíhala křeč.

„Proč to děláš?! Raději mě zabij!!“ Křičela a pevně skousla čelist, aby zadusila další výkřik. Myslela si, že já jsem ta stvůra, co jí to udělala, věděl jsem přesně, co musím udělat, ale neudělal to. Místo toho jsem se proměnil do lidské podoby, oblík si rychle kalhoty a běžel za ní, ještě není nebezpečná, můžu se na ni podívat zblízka.

Když jsem uviděl celé její tělo, zamrazilo mě. Zuby měla velmi podobné těm mým, akorát menší, pleť měla zpocenou a bledou s velkými kruhy pod žlutými oči. Nehty na rukách měla dlouhé, každou chvíli je zarývala do dřevěné země, kde už byly prohlubně. Začala se nekontrolovaně třást. Pak znovu zakřičela a pořádně otevřela svoje oči. Nebyl to člověk, ale stále v ní byla ta dívka, ta Angela.

„Prosím, zabij mě! Už to-“ Její zoufalou větu přerušila další vlna bolesti. Hlasitě zařvala. Z očí ji vytekly obrovské slzy. „Nevydržím!!“ Procedila skrz zuby.

Nedokázal jsem jí ublížit, jsem taková měkota? Vždyť bude pak zabíjet lidi! To je dost pádný důvod zabít ji, ne?

„Najdeme nějaké řešení, ano? Pomůžeme ti! Jak se jmenuješ?“ Ověřoval jsem si, jestli je to stále ta samá dívka, sice jsem ji neznal osobně, ale Bella mi o ní párkrát vyprávěla.

„A-ááááá“ Nakousnuté slovo změnila v bolestivý nářek. „-ngela,“ pokračovala a bolestivě zafuněla.

„Teď mě poslouchej, Angelo. Dostanu tě pryč odtud, zkusím ti dát něco, co by ti mohlo moct na bolesti, ale musíš mi pak říct všechno, co víš. Byl jsem vyslaný a pověřený úkolem, abych tě našel a zabil, stává se z tebe něco opravdu nebezpečného, pokud nenajdeme řešení na zastavení proměny, budu nucený tě zabít. Máme na to přesně devětadvacet dní. Souhlasíš?“ Řekl jsem jí všechno bez obalu. Možná ještě není pozdě. Něco ji zachránit ještě může, musíme jí dát šanci.

„Ale… on se vrátí! Chodí sem každý…“ Znovu zavrčela bolestí a zoufale zařvala, při jejím křiku jsem si všiml jejich zubů, sice nebyly dlouhé, zatím, ale byly dost špičaté a ostré. „… den,“ zašeptala vysíleně. To mi dodalo další sílu, abych něco začal dělat. Popadl jsem Angelino svíjející tělo, zabalil ho do deky a vyběhl jsem z domu. Nevěděl jsem, kam bych mohl běžet, v tuto chvíli by mi pomohl ten upírskej doktor, ale ten tu není. Za Samem jít taky nemůžu, hned by ji zabil. Vytáhl jsem mobil a zavolal Edwardovi, snad mi nějak pomůže. Třeba.

      Moje povídky             23.kapitola

Autor: lucik1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Západ slunce-22.kapitola: