další díl a další záchrana s snázvem Další záchrana :D
12.05.2009 (18:35) • Yoplait • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2715×
Jen co jsem zabouchla dveře, už se na mě vyřítila mamka. „Co si to dovoluješ? Cos to udělala Tomovi s tím tvým kamarádíčkem?" spustila na mě jekot. „Tom má chudáček pohmožděnou ruku jak mu ji ten tvůj přítelíček zkroutil! Příště už tě nikam nepustím! A chraň tě Pán Bůh, jestli jsi mi nedonesla ten balík..! začala mi vyhrožovat.
„Ne, balík je tu .." podala jsem jí malou krabičku.
„Aspoň něco, Pěkně se teď půjdeš Tomovi omluvit, rozumíš Isabello?" pokračovala už klidněji.
„Dobře." souhlasila jsem a šla za ní k nim do ložnice. Na posteli ležel Tom a dělal ze sebe těžce raněného. Rychle jsem ho prohlídla a zkonstatovala, že kromě ruky v obvaze mu nic není. Chudinka.
„Promiň, Tome. Moc mě mrzí, že ti to Edward udělal a ochraňoval mě, abys mě zase praštit!" ke konci jsem už křičela.
Tom zbělel, slezl z postele a už zase chytal barvu - jenže fialovou. „Co si to sakra dovoluješ, Isabello?" křičel zas na mě on. „Ještě jednou tě s tím klukem uvidím a nepřej si mě! Nestane se něco jen tobě, ale i mu!"
„Zkus si to." zašeptala jsem skrz zaťaté zuby.
„No to si piš, že zkusím.." odpověděl mi taky šeptem otec.
„Jestli se mu něco stane, uteču pryč a půjdu na policii. Víš jaké jsou tresty za ublížení na zdraví? Kolikrát už jsem skončila v nemocnici? A co asi vyčtou z mojí karty? Aspoň 8x zlomené ruce nebo noha, párkrát nos .. A o zbytku mluvit ani nemusím, že?" vyhrožovala jsem mu vztekle.
„Na to nemáš odvahu, Isabello." oznámil mi otec sebevědomě.
„Vsadíme se?" navrhla jsem drze.
„Ty děvko!" zařval a praštil mě druhou rukou. Levou mu to moc nešlo. „Levou ti to moc nejde, Tome." oznámila jsem mu suše.
Ještě ví se naštval a vrazil mi zase. Tentokrát jsem se ale neudržela a ztratila rovnováhu. Chyba. Nesmím padat, když mě Tom bije. V tu ránu do mě začal kopat. „Už-nikdy-mi-nebudeš-vyhrožovat-rozumíš?" s každým slovem mě kopl. Pak už jsem slyšela pouze -křup- a podruhé za den omdlela.
Probudila jsem se v posteli. Ještě, že se namáhali mě sem dostat, protože ze země bych se asi nezvedla. Pomalu jsem se doplazila do koupelny a pustila si studenou sprchu jako po každé „hádce".
„Ách.." vydechla jsem slastně jakmile ze mě bolest slézala. Po dalších 10minutách jsem se oblékla do košile na spaní, ze stolku si vzala prášek proti bolesti a usnula.
Ráno mě musela mamka budit, protože jsem byla děsně vyčerpaná. Hodila mi na postel make up a beze slova odešla do práce.
Bohužel jsem se nemohla úspěšně nasoukat do kalhot, a tak jsem si musela vzít sukni. Byla dlouhá a černá a vcelku mi slušela. Ještě černé triko a make up a mohla jsem vyrazit. Jenže takhle oblečená jsem na motorku nemohla, a tak jsem jela busem.
Vystoupila jsem na zastávce a šla rovnou přes parkoviště do budovy č.3 na zeměpis. Vůbec jsem ale nevnímala výuku, protože mě bolela žebra čím dál tím víc. ‚Doufám, že nemám nic zlomeného. To by mi ještě chybělo.' pomyslela jsem si s bolestným úšklebkem a vydala se do další budovy na matiku a francouzštinu.
Na oběd jsem si dala jen minerálku a salát, víc bych do sebe asi nenaspala. stejně jsem větší půlku nesla do zbytků. Holky se na mě dívaly jako na blázna, když jsem jim oznámila, že už jdu do biologie. „Máš ještě půl hodiny, Bello!" vykulila oči Jess. „Vím, jen si chci zopakovat látku." odpověděla jsem jí a šla z jídelny pryč.
Škubla jsem sebou, když jsem stála před schody, které mě zavedou do učebny. „To zvládneš, Bello!" povzbuzovala jsem sebe nahlas a pomalu zvedla nohu, položila ji na 1. schod a přenesla vádu z druhé nohy. Vystoupila jsem takhle pomalu skoro celé schodiště. Byla jsem skoro v cíli, když jsem dostala křeč do břicha. „Au .." vydechla jsem a padala dolů. Před pádem mě ale zachránily studené pevné ruce, které mě stihly zachytit. Vzhlédla jsem svému zachránci do očí a chtěla poděkovat. Slova díků mi ale zamrzly na jazyku, když jsem se setkala s pobaveným pohledem Edwarda. Kolikrát mě ještě bude zachraňovat?
„Ahoj, myslím, že by sis mě mohla najmout jako ochránce. O práci by nebyla nouze, jak vidím." poznamenal klidně s úsměvem.
„Dobře. Kolik chceš za den?" otázala jsem se ho taky s úsměvem.
„No tak to bude složitější. Co třeba za pád 1 dolar? Ne, to by ses mi za měsíc nedoplatila.." zasmál se zvonivým smíchem a já se k němu přidala. Hned se mi ale ozvala křeč a já sykla bolestí.
„Co tě bolí, Bells?" zeptal se něžně a vyplašeně zároveň. Já mu ale neodpověděla, protože mi v uších znělo jen to poslední slovo. Bells. Bells. Bells. Nikdy mi nikdo takhle neřekl. S takovou lásko, něhou a starostí. Och.
‚Žebra..' neměla jsem sílu odpovědět a zase omdlela.
Autor: Yoplait (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Zachránce - 5. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!