tak další kapitolka s názven Cesta domů .. pohled Edwarda nemám dokončený, bude to spíš taký bonus :-) .. a ty kapely no koment :-D
12.05.2009 (15:00) • Yoplait • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2384×
Po cestě jsem na něj zase civěla. Myslím, že si toho byl vědom a pořád po mě pobaveně pokukoval a usmíval se. Opět jsem zkoumala celý jeho obličej od zlatých očí a zastavila se plných jemně růžových rtů. ‚Chtěla bych ho políbit.. Ale ne! Ale jo! Vzpamatuj se, Isabello! Vzpomínáš si, jak to dopadlo s tvým prvním a zároveň posledním klukem?' hádala jsem se v duchu. Vybavila se mi vzpomínka, kterou jsem měla pečlivě zahrabanou co nejdál do podvědomí..
Peterovy rty se ke mně začaly přibližovat. Instinktivně jsem zavřela oči a čekala.. Vtom se rozletěly dveře od mého pokoje a v nich stál rozzuřený Tom. „Co to tady provozuješ, Isabello? V mém domě s nikým chrápat nebudeš, ty couro!" zařval na mě a vrazil pěstí Peterovi, který spadl z mé postele. Rychle se ale sebral a utekl pryč. „Jak si to představuješ?" pro změnu zařval na mě a vrazil mi , pak práskl dveřmi a odešel. Moje první-skoro pusa. Zatřepala jsem hlavou abych špatnou vzpomínku vyhnala z hlavy a setřela si slzu, která přepadla přes hradby mého oka. Edwardův bolestný pohled mne vrátil do reality. Snažila jsem se pousmát, ale vyšel z toho pouze bolestný škleb.
Celou cestu jsme promlčeli a promluvili jsem až v McDonaldovi, kdy mi objednával hamburger, hranolky a colu. Podívala jsem se na něj s otazníky v očích. Jen se usmál, a řekl, že si tipnul, co mám ráda. Pak vzal balíček od servírky a šli jsme zpět do auta. Trochu jsem se lekla, že při mé šikovnosti mu většina skončí na sedadle, ale i tak jsem se posadila do auta a začala jíst.
„Doufám, že ti to tu nezašpiním." pousmála jsem se.
„Nevadí, dá se to vyčistit." zasmál se zvonivým smíchem. Omámeně jsem ho poslouchala s otevřenou pusou. To u něj vyvolalo ještě větší smích. Zase jsem začala přežvykovat hranolky.
„Dojedla jsi?" navázal konverzaci po další minutě.
„Jo jo. Díky a večeři." zasmála jsem se. Zase mi to šlo od srdce! Bylo tak snadné se s ním smát ..
„Nemáš zač." zasmál se taky.
„Ty nic nebudeš? Nemáš hlad?" zeptala jsem se.
„Ne, nemám hlad." zase se zasmál, ale tentokrát jsem nevěděla čemu.
„A co jinak? Co děláš tak přes den, ve volném čase?" zeptal se mě se zaujatým výrazem.
„Noo, většinou poslouchám muziku, čtu si a nebo se učím." odpověděla jsem zdráhavě. Můj volný čas nebyl nijak zajímavý. „Co ty?"
„Asi to samé.." zasmál se, „ale jinak hrajeme s rodinou baseball, různě sportujeme a kempujeme."řekl stále s úsměvem.
Při slově ‚rodina' jsem sebou trochu trhla, neměla jsem ráda toto slovo, protože to, co mám doma nijak nevystihovalo slovo rodina. Edward si všiml mého sklíčeného výrazu a přešel na jiné téma. „Co posloucháš za muziku?"
„Já nemá žádný vytříbený vkus, ale hlavně Three Days Grace a Linkin Park, ale taky miluju hudbu na klavír nebo jenom na kytaru." po pravdě jsem odpověděla. „A ty?"
„Tak v tomhle jsme nepatrně rozdílní. Já jsem spíš na vážnou hudbu.."
„A hraješ na něco?" otázala jsem se ho.
„Ano, na klavír." odpověděl s úsměvem.
„Jé, to se máš! Já to vždycky chtěla, ale .." ‚nesměla jsem' dodala jsem si, nahlas jsem ale řekla: "nějak na to nebyl čas."
„Můžu tě to naučit...Tedy jestli bys chtěla" dodal rychle.
„Opravdu? Super! Moc bych chtěla.." vyhrkla jsem až moc rychle. Už jsme pomalu dojeli před náš dům.
„Fajn, kdy začneme? Co třeba zítra po škole?" zeptal se.
„Jo, klidně." odpověděla jsem mu. Ale musela jsem přemýšlet, jak oznámit rodičům, že budu po škole u kluka, kterého vůbec neznají.
„Tvým rodičům můžeme říct, že tě budu doučovat do biologie. Aby neměli strach." navhrl nezaujatě.
„Ty jsi skvělý!" zasmála jsem se a on se ke mně přidal. Jeho dech mi ovanul tvář a smích mne naráz přešel.
Všiml si, že jsem rychle zvážněla a zeptal se, co se stalo.
„Promiň" hlesla jsem.
„Za co?" zeptal se překvapeně a přestal se smát.
„Za tohle." řekla jsem. Naklonila jsem se k němu a políbila ho. Jakmile jsem k němu přitiskla své rty, projelo mými rty mravenčení až do žaludku. ‚Ach bože...' řekla jsem si v duchu. Cítila jsem jak ztuhl, ale pak se mu koutky zvedly do úsměvu. Jemně se odklonil aby se mi podíval do očí.Vpíjela jsem se svými kakaově hnědými do jeho černých. ‚Černých? Neměl je zlaté?' vzpomínala jsem. Edward se trochu zamračil, ale pak se usmál.
„Taky zítra po škole se těš na lekce piana." zasmál se znovu.
„ Fajn. A ještě jednou ti moc děkuju za všechno!". Podívala jsem se na palubní hodiny a ztuhla hrůzou. Bylo už půl dvanácté. To zas bude doma řev. Edward si jen povzdychl, ale vystoupil z auta a otevřel mi dveře. Potichu j zavřel, otočil se na mne a usmál se. Usmála jsem se na něj taky, ale pak se k němu nahla a zas jsem jej políbila. Bylo to jiné než předtím. Teď to bylo vášnivější. Když jsem se odtrhla od jeho hebkých rtů, řekla jsem pouze „Měj se." a šla vstříc peklu. Ve dveřích jsem se otočila, abych zamávala Edwardovi, ale trhla jsem sebou, když se v z domu ozval hlas matky. „Isabello! Tohle si vypiješ! Takhle se po nocích courat! A co jsi to udělala Tomovi? Okamžitě pojď ..." Naposled jsem mu zamávala a vešla do domu.
Autor: Yoplait (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Zachránce - 4. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!