Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zachránce - 20. kapitola

08.07.2009 (22:30) • Yoplait • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2636×

Edward:

Seděl jsem s Bellou na zadním sedadle, dokonale šťastný a spokojený. Je se mnou. Mám zase svoji Bellinku u sebe.

„Edwarde, moc jsi mi chyběl! Strašně tě miluju. Nevěděla jsem, že jako upír tě budu mít ráda ještě víc!“ zasmála se Bella.

„Tak tě miluju. Myslel jsem, že se bez tebe zblázním. I Jasper si to myslel.“ Usmál jsem se. „Byly to nejhorší dny mé existence. Už je nechci nikdy opakovat.“

„Nebudou se opakovat.“ Políbila mě.

„Edwarde .. proč jste přijeli tak pozdě?“ zeptala se po chvíli tiše a dívala se mi přímo do očí. Nechtěl jsem vzpomínat na ten důvod.

„Bello, já ..“ nemohl jsem pokračovat.

„Ty sis myslel, že jsem tě opustila.“ Řekla tiše. Pouze jsem přikývl. V hlavě se mi vybavily ty dny bez ní.

Edwardovy vzpomínky:

Odjela. Ona mi odjela, ani se nerozloučila. Proč mi to udělala? To jsem jí nestál ani za to: „Měj se.“ ? zavřel jsem se v pokoji a nevycházel ani na Esmeiny prosby či Emmovy návrhy na lov. Seděl jsem tam sám a utápěl se v smutku a vzpomínkách.

Vybavil se mi snad každý její úsměv, který mi věnovala. Bello, chybíš mi.

Dost! Přestaň na ni vzpomínat a běž se rozloučit! Teda … symbolicky, jestli to chápeš! Alice už to nevydržela, protože Jasper zase musel opustit náš dům. Nevydržel proud mých emocí.

Toto jsem potřeboval, aby mě někdo nakopnul. Sám bych se tam nikdy neodvážil podívat. Do jejího domu.

Vyskočil jsem oknem a utíkal lesem až k Bellinému domu. Klíč měli pořád schovaný pod květináčem. Zajímavé, dům prodávají a klíč tu jen tak nechají.

Odemkl jsem a chvíli zůstal stát ve dveřích. Bylo tu tolik Belliny vůně. Viděl jsem ji, jak vybíhala schody a usmívala se. Bože, už mám i halucinace, nestačí ty deprese.

Pomalu jsem vycházel schody do jejího pokoje. Otevřel jsem dveře a bezděčně se usmál. Dveřmi jsem tu zrovna často nechodil. Vždy jsem ji chodil v noci kontrolovat, jestli nemá zlé sny. Ale ona měla nádherné sny.

Procházel jsem pokoj. Nevnímal jsem prázdné stěny, ale přede mnou byl její pokoj. Celý, ne jen prázdno a postel. Posadil jsem se na postel a povzdychl.

Tak strašně mi chyběla. Vstal jsem, ale uslyšel jsem tiché křupnutí. Co to bylo? Že by pode mnou praskla postel?

Na posteli bylo CDčko, přikryté prostěradlem, aby na něj nebylo moc vidět.

Bella si tu zapomněla věci? Hloupost, vždy byla důkladná. Vzal jsem si ho a dal do kapsy.

„Miluju tě, Bello.“ Zavřel jsem dveře a utekl domů.

***

„Edwarde, jestli tohle najdeš, prosím tě strašně moc! Najdi mě a odvez od toho šílence, co si říká můj otec! Musím se odstěhoval do Bostonu, chce mě od tebe odloučit. Strašně moc tě miluju a nikdy nepřestanu! Nezapomeň na to, prosím. Pozdravuj všechny, Alici, Esme, .. všechny! Miluju tě, tvoje Bella.“ Nemohl jsem tomu uvěřit.

Její otec ji odvezl pryč?!

Ona mě neopustila?

Ona mě miluje?

Ona mě miluje!

Naráz jsem se rozesmál. Smál jsem se asi 5 minut v kuse. Všechny předchozí myšlenky, celá má deprese .. všechno mi teď připadalo strašně, ale strašně vtipné.

Edward se zbláznil? Jasper nechápal mou změnu nálady. „Jsem ok, Jazzi.“ Zavolal jsem na něj.

Edwarde? Co se děje? Alice zaklepala na dveře.

„Jedu do Bostonu.“ Oznámil jsem jí a šel do garáže.

„Proč? Pojedu s tebou!“ Alice nic nechápala. Moment, Alice nic nechápala? Jakto? Musela přece vidět odjezd Belly. Zastavil jsem se v půlce pohybu.

„Alice ..“ „Bella se pořád blokuje, pak se zase odblokuje a pořád tak dokolečka.“ Pochopila to a skočila mi do řeči. Že mě to nenapadlo, její schopnost nám to teď dost zkomplikovala.

„Fajn, jedu s tebou.“ Nastoupila do auta na místo spolujezdce. Věděla, že nemá cenu se se mnou hádat o řízení.

„Jedeme.“

**********

„Už jsme na letišti.“ Alice odběhla koupit letenky a my s Bellou jsme si sedli na lavičku. Byla noc a nádherně šly vidět hvězdy.

„Koukni! Jsou vidět hvězdy!“ ozvala se nadšeně Bella. Musel jsem se zasmát.

„Co je?“ nechápavě nadzvedla jedno obočí.

„Nic. Jen jsme mysleli na tu samou věc. A to tě neslyším.“ Usmál jsem se na ni. „Ty to máš zase zaplé?“

„Nemám. Teda vlastně mám, ale už se na to neupírám. Mám to někde v koutku mysli a nemusím se soustředit. Prostě to mám zažrané.“ Zasmála se.

„Né! Už tě nebudu moct poslouchat! Víš jak moc miluju tvé myšlenky? Budou mi chybět.“ Povzdychl jsem si.

„Hm.“ Přimhouřila oči a uličnicky se usmála.

Aspoň někdo ve vašem domě bude mít soukromí. „Zase tě slyším.“  Pookřál jsem.

„To je lehké. Konečně to umím pořádně ovládat. Trénovala jsem to celou dobu v pokoji.“ Zaplavily mě její vzpomínky, jak seděla na zemi vedle postele a kolem sebe měla tmu a ticho.

Ztuhl jsem, ale to už jsem ji zas neslyšel. Musela si to uvědomit.

„Promiň, zapomněla jsem.“ Zamumlala a obejmula mě.

„Moc se ti omluvám.“

„Hlavně že jsme zase spolu.“

„Ano, zase jsme spolu. Tentokrát už napořád.“

„Hm, přesně v to doufám.“ Zasmála se Bella a políbila mě.

„No tak! Vy dva tam na té lavičce? Ste se tam snad přilepili? Letadlo už čekááá!“ Alice už na nás mávala.

„Jednou ji uškrtím.“ Povzdychla si Bella.

„Milerád ti ji podržím.“

Konec/The End/La fin/Ende/Fine/конец

Autor: Yoplait (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zachránce - 20. kapitola: