Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zachránce - 2. kapitola

10.05.2009 (08:29) • Yoplait • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2752×

Domů jsem jela na můj obvyklý způsob jízdy dost rychle. Ani nevím jestli jsem prchala a nebo před čím jsem prchala. Snad před naštvaným pohledem Edwarda Culena nebo před školou samotnou. Překvapivě jsem doma narazila na mamku, která ležela u televize a sledovala nějakou přiblblou telenovelu. „To seš ty, Isabello?", zakřičela na mne, aby přehlušila televizi. „Jo, jsem." broukla jsem směrem k ní a vyšla do schodů. Na posledním schodě jsem zakopla, ale ustála jsem to, a pak se potichu zavřela do pokoje. Vyndala jsem si mp3ku, na kterou jsem si poctivě vydělávala 2 měsíce na brigádě, a pustila jsem si písničky.  Plácla jsem sebou na postel, vytáhla zápisky z dnešních hodin a začala si v nich číst. Asi v 7 hodin se začalo stmívat a v tuto dobu se většinou vracel Tom z hospody. Mohla jsem jenom doufat, že v takovémhle městě žádná není, ale asi jsem se mýlila. Tom přišel domů úplně na mol, sotva stál na nohách a dožadoval se večeře. Když ji spořádal, umyla jsem talíř a potichu couvala z místnosti. Bohužel si mě ale všiml. Obtížně vstal, došel přede mne a zeptal se: „Jak bylo ve škole?"

„Dobrý..." odpověděla jsem.

„Doufám, že sis to užila, protože pak nikam dál nepůjdeš! Tvá matka nemohla, tak ty nepůjdeš taky! Všecko si zkazila! Bez tebe bysme na tom byli líp!" a tímto mě praštil přímo do obličeje. Utekla jsem do koupelny a v hrůze zjistila, že budu mít pěkného monokla. Tak to se ve škole neobejde bez vysvětlování. Super.

Druhý den ráno jsem zjistila, že jsem měla večer pravdu. Mé napuchlé oko zdobil fialový monokl. Oblékla jsem si věci obvyklé barvy a sešla ze schodů. Mamka se na mě jen kriticky podívala a hodila mi make up. „Měla bys to zamaskovat."

Naskočila jsem na motorku a vyjela do školy. Díky tomu make upu si naštěstí Jess a Angela ničeho nevšimly, a tak se na nic neptaly a já mohla jít na biologii.

Když jsem si sedla do lavice,  nabrala jsem stejnou polohu jako minule až dokud nezazvonilo. Vešel učitel a já s překvapením zjistila, že můj soused sedí na místě a dívá se přímo na mě, jako kdyby mi chtěl provrtat díru do hlavy.

„ Ahoj , já jsem Edward Cullen. Ty jsi Bella, že?" zeptal se mě sametovým hlasem, ze kterého mi naskočily chloupky na rukou.

„ Ehmm. Jo, jsem." odpověděla jsem mu zamračeně. Koneckonců mě tu znají všichni jako nově příchozí.

„ Jak se ti tu líbí?" ptal se mě.

„Hmm, ujde to tu." řekla jsem a podívala se mu do očí a zas se začala utápět. Dneska byly zase zlaté, všimla jsem si. Konečně jsem se dokázala od nich odtrhnout a na sekundu zapřemýšlela, jestli se ptal na školu nebo na domov. Při vzpomínce na domov jsem sebou trochu cukla. Vypadal, že si toho všiml a podíval se na mne s otazníkem v očích. Nevšímala jsem si toho a zaměřila jsem pozornost na stavbu živočišné buňky. Po celou hodinu ze mě Edward Cullen nespustil oči. Cítila jsem, jak do mě vrtá pohledem a nepatrně se zamračil, jakoby si všiml mé modřiny na oku. Jenže jak by si jí mohl všimnout, když jsem ji zamaskovala a ani holky si ničeho nevšimly? Po zazvonění opět vyletěl ze třídy, jakoby mu za patama hořelo.

Celý den jsem už vnímala jen okrajově, měla jsem totiž plnou hlavu Edwarda. Opravdu si všiml? Jakto, že mu oči mění barvu? Jak může existovat někdo tak nádherný? Pořád ty samé otázky mi vířily hlavou a já se probrala až na obědě, když jsem si sedala k Jess, Angele a Mikovi. Neuniklo jim, že se neustále dívám směrem ke stolu Cullenových.

„ Co kdybychom dneska něco podnikli?" ozval se naráz Mike.

„ Jasně!"souhlasila hned Jess s Angelou. „ Třeba Port Angeles? Nebo Seattle?"

„ Můžeme jít třeba do kina v Port Angeles a pak se stavit na večeři do restaurace." Navrhl Mike. „Bello, půjdeš taky?" zeptala se Angela.

„ Noo, musím se nejdřív zeptat našich, ale doufám že jo" ‚a doufám, že se stihnu zeptat dřív, než se vrátí Tom' dodala jsem v duchu. V tu chvíli se na mě podíval Edward se zamyšleným výrazem - jakoby věděl, na co jsem myslela.

„Tak jo! Půjdeme v 6. A dej pak vědět, Bello." Řekl nadšeně Mike. Možná až moc nadšeně, protože mě Jess sjela ublíženým pohledem. Asi se jí Mike líbí, uchichtla jsem se v duchu. Edward se pobaveně pousmál.

Po škole jsem jela domů s nadějí, že budu moct jít ven. Doma byla naštěstí jen mamka, Tom byl zase v hospodě.

„Mami, mohla bych jít ven?" zeptala jsem se opatrně.

„Hmm, a kam?" Uff, neodmítla hned na začátku.

„Do Port Angeles, do kina."

„To se mi hodí. Můžeš mi vyzvednout něco na poště. S kým tam jdeš?" zeptala se otráveně mamka.

„No s lidma ze školy." odpověděla jsem po pravdě.

„Pro mě za mě si jdi. Ale do 10 budeš doma, jasné?" řekla výhružně.

„Jasně. Díky, mami." poděkovala jsem a šla do pokoje, kde jsem zavolala Mikovi, že mi to naši dovolili.

V půl páté pro mě přijeli Mikovým autem a mohli jsme vyrazit. Kino bylo skvělé, už dlouho jsem nikde nebyla s kamarády. Vlastně jsem takto venku nikdy nebyla. Vždy jsem byla sama a toto byla vítaná změna. Po kině jsme šli do restaurace, ale já si ještě musela odskočit na poštu pro ten balík.

Už jsem byla jen 2 bloky od pošty, šla jsem kolem nějakého baru odkud právě k mé smůle vycházel opilý Tom. ‚Co tu sakra dělá Tom? Tady v Port Angeles?' blesklo mi hlavou a zrychlila jsem krok. Tom mě však zpozoroval a vydal se mým směrem.

„Seš to ty, Isabello? Co tady děláš?" začal na mě křičet.

„Jsem tu s kamarády a mamce jdu vyzvednout balík." odpověděla jsem a začala se nepatrně klepat strachy. Tady v tmavé opuštěné uličce to s ním není zrovna dvakrát bezpečné.

„No vidíš, aspoň na něco jsi užitečná! A to ti matka jen tak dovolila jít sem? Nebo si utekla?" už byl docela blízko mě a začal se napřahovat na úder. Ztuhla jsem strachy nad očekávanou bolestí a otočila se, abych si chránila obličej. Překvapivě se mi ale nic nestalo. Otočila jsem se zpět na Toma a šokovaně zůstala civět na Edwarda Cullena, který držel otce namáčklého na stěně pod krkem a vrčel na něj. Opravdu vrčel? ‚Pane bože' pomyslela jsem si a omdlela.

Autor: Yoplait (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zachránce - 2. kapitola: