Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zachránce - 19. kapitola

21.06.2009 (23:00) • Yoplait • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2672×

Přimhouřila jsem oči. Asi jsem vypadala fakt jako upír, protože se přikrčil. Pak si ale uvědomil, kdo jsem a začal zase řvát.

„Ne." Řekla jsem ledovým hlasem. „Nikam s tebou nepůjdu. Už nikdy."

„to ale nebyl návrh. To byl rozkaz."

„Ne."

Tom celý zrudl a napřáhl se, aby mi vrazil. Jenže já jsem viděla přesně a zpomaleně. Neskutečně rychle jsem vymrštila ruku a chytla tu jeho asi 5 cm od mé tváře.

„Co to - ? Jakto že - ?" koktal Tom.

„Nijak." Řekla jsem a trošku mu ruku zmáčkla. Ozvalo se hnusné křupnutí a Tom zavyl bolestí. Jak mohl přeprat upíra, že? Pustila jsem ho..

Zasmála jsem se. Ten zvuk byl zvláštní, cizí. Neslyšela jsem svůj smích už hodně dlouho.

„Už to nikdy nedělej, Tome." Hlas byl stále ledový.

„A to jako proč? Mám se tě snad, ty děvko, bát?" řekl opovrživě, ale svíral si zlomenou ruku.

„Ano. Máš."

„Proč?" vysmíval se mi.

„Zlomím ti druhou ruku." Děsivě jsem se usmála.

„Já nohu." Řekla Alice a usmála se stejně.

„A já vaz." Přidal se i Edward. Jenže on se nesmál. Vypadal vražedně.

Tom se zase zasmál. On se ale nevzdával a druhou rukou mě chytl za loket.

„Pusť mě."

„Nic mi nemůžeš udělat. Jsem tvůj otec, nikdy by ses neodvážila. Jen plané výhružky. Vždycky jen mluvíš, ale nic neuděláš. Jako tvoje matka, ta coura jedna. Pravá matka by se tě zastala, ale ona nic. Ještě se ke mně přidala a podporovala mě. Ty jsi nic. Ty jsi míň než nic. Pouhý omyl." Řekl. Ale stále mě nepustil.

Zavrčela jsem. Byl to tichý a děsivý zvuk. „Po druhé, Tome. Pusť mě. Pro třetí ti tu ruku urvu.."

„A navíc.. nejsem tvoje dcera, víš to? Řekla ti někdy matka, že tě podvedla, Tome? Víš, že nejsi můj otec? Hm, dle tvého výrazu soudím, že to neřekla. Tak ti to říkám já. Nejsi můj otec a tudíž mě k tobě nic neváže. Tudíž ti tu ruku může urvat bez výčitek svědomí. A já je fakt mít nebudu." Usmála jsem se.

To se na mě nevěřícně díval, ani po mém  proslovu mou ruku stále nepustil.

„To není pravda!" zařval, když se vzpamatoval.

„Nepustils mě, Tome. Měl jsi ale možnost." Chytla jsem mu ruku a zase stiskla. Jenže teď víc než minule. Ruka křupla a zůstala ve zvláštním úhlu. Rozhodně nepřirozeném.

Tom zařval bolestí. Už nemohl používat ani jednu ruku.

„Já ti to říkala." Pokrčila jsem rameny.

„Můžu teď já?" zeptala se Alice prosebně.

„Hm. Posluž si. Já mu ruce zlomila, jak jsem řekla. Je řada na tobě." Usmála jsem se.

Tomovi se hrůzou rozšířily zorničky.

Alice se už napřahovala. V půlce pohybu se ale napřímila. „Fůůj!" tvářila se zhnuseně a zacpala si nos.

Taky jsem to cítila, ale musela jsem se ujistit pohledem. Tom měl mokré kalhoty.

Edward propukl v záchvat smíchu.

„Tady-se-někdo-bojí." Vysoukal ze sebe Edward. Mě už koutky taky cukaly a jak jsem si všimla, Alice to už nevydržela a chechtala se taky.

Byla to zvláštní podívaná.  Muž kolem 40 stojí v mokrých kalhotách a rukama v nepřirozených úhlech, proti němu tři nádherní lidé se smějí.

„Nech mě nepokoji Tome. Jestli tě ještě někdy uvidím, uslyším nebo ucítím... Bude pokračování, ale se špatným koncem pro tebe. A jestli zjistím, žes někomu dělat to co mě .. najdu si tě a bude opět špatný konec pro tebe. Rozumíš?" řekla jsem, když jsem se uklidnila.

Přikývl a utekl do domu.

„Tak to bylo drsné." Řekla Alice. Já s Edwardem jsem se zase smáli.

„Pojďme domů." Navrhl Edward, když se uklidnil.

Domů.. kde je můj domov? Nemám žádný domov. Byl ve Forks. Předtím v Phoenixu.

Edward si všiml mého rozpoložení. „Co se děje, lásko?" zeptal se jemně.

„Já domov nemám."

„Ale máš. Je přece s námi. S Carlisle, Esme, Emmetem, Rose, Jasperem, Alicí. A se mnou." Řekl láskyplně.

Alice se mezitím vypařila.

Zůstali jsme sami dva na prázdné ulici v světle pouličních lamp.

Užívala jsem si to. Po týdnu jsem konečně mohla vidět svého anděla, svou lásku, svůj život. Mohla jsem se ho dotknout, cítit jeho nádhernou vůni.

A mohla jsem ho políbit. To vše jsem udělala. Po dotykem rtů se usmál a přitiskl se ještě víc. Drželi jsem se v tak pevném objetí, že by nás od sebe nedostalo ani tornádo nebo tsunami.

Byla jsem stále víc silná jako novorozená. Dotlačila jsem ho ke zdi, opřela  ho o ni a nepřestála ho líbat.

Vyrušilo nás až pobavené tiché odkašlání. Alice se opírala o auto.

„Nechceš něco proti kašli, Alice?" zavrčela jsem na ni.

„Ne, díky." Usmála se.

„Fajn." Políbila jsem znovu Edwarda, ale rychlostí blesku mě otočil. Takže jsem se o zeď teď opírala já.

„No táák, vy dva. Jedeme domů!" pobízela nás Alice. My jsme ale nereagovali. Ani na další čtyři zavolání, že jedeme.

Edward mi zajel rukou pod tričko a teď už teplé ruce mě svíraly na kříži a posouvaly se nahoru.

„Teď už jste mě ale fakt naštvali." Zuřila Alice, vběhla mezi nás a chytla mě okolo pasu. Vrčela jsem vzteky, protože tím zrušila kontakt mezi Edwardovými rty. Byla silnější než tsunami nebo tornádo.

Rychle mě donesla do auta a posadila na zadní sedadlo auta. Edward už tam seděl, tak jsem pokračovala tam, kde jsme přestali.

„Jako přilepený." Brblala si pod nos, ale sedla si za volant a vyjela.

Jeli jsme domů...

Autor: Yoplait (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zachránce - 19. kapitola: