další kapitolka, č. 16 Opět zuří .. pardon, ale já FAKT nestíhám takž další bude pozdějc.:(
07.06.2009 (11:30) • Yoplait • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2663×
Rozloučila jsem se s Cullenovými a Edward mě zavezl domů. Dům byl opět prázdný. Kde se pořád Tom toulá?
Ráno jsem vstala pozdě, dospávala jsem předešlé noci. Najedla jsem se a zase zalezla do postele, ze které jsem nevylezla po zbytek dne.
V noci jsem se vzbudila kolem jedné. Asi jsem už přespaná, usoudila jsem. Otevřela jsem oči a zírala na strop. Za chvíli se prohnula postel, jakoby si na ni někdo sedl.
„Edwarde?" zašeptala jsem. Odpovědí mi bylo uchichtnutí.
„Dobré ráno, lásko. Já věděl, že chodit sem za tebou se vyplatí." Zasmál se. „Proč už nespíš?"
„Spala jsem celý den a už jsem přeodpočatá." Informovala jsem ho.
„Aha, tím se to ovšem vysvětluje." Lehl si vedle mě a dal mi pusu na čelo. Lehla jsem mu na prsa a zavřela oči. Po chvíli mi ale začala být zima, a tak jsem se zabalila do deky. Vzdychl a chtěl se odtáhnout, ale já ho nehodlala pustit a chytla ho za tričko.
Ve světle jsem Edwarda viděla se usmát a hned se vrátil na původní místo. Po zbytek noci jsme si povídali, protože já jsem už neusnula a Edward to nepotřeboval.
Ráno se Edward vypařil, aby se převlékl a mohl dojet autem. Bylo pondělí a škola.
Po hygieně a snídani jsem už čekala na chodníku. Za minutu už jsem seděla ve Volvu s Edwardem.
Ve škole jsem se nemohla dočkat biologie. Konečně! Zavýskla jsem v duchu a sedla si vedle Edwarda. Ten se zasmál. „Já to řekla nahlas?" zeptala jsem se.
„No, ne, ale já tě slyšel." Poklepal si na hlavu.
„Sakra, když ono to pořád mizí." Zabručela jsem a on se zase zasmál.
„Mě to nevadí. Aspoň vím, co se ti honí hlavou."
„Hmm. Chce to trošku soukromí, víš? Ostatním to fakt nevadí?"
"Děsně je to štve." Přikývl. „Obzvlášť Emmet, když se pereme."
Duchaplná náplň dne, poznamenala jsem v duchu. Edward vyprskl. Hmm, už mě to štve. Chvilka soustředění a bylo ticho.
„Víš, nemusíš to dělat." Řekl Edward.
„Ne, ale já chci."
Celou biologii jsme si šeptem povídali. Skvěle se s nám povídá. Umí naslouchat a skvěle umí vyprávět. S jeho vařením ideální chlap. Začervenala jsem se a Edward se zasmál.
„Už zase?" zeptala jsem se sklíčeně.
„Hm, ano... Tak ideální..?" dobíral si mě a já zase zapnula tmu..
Na obědě jsem si sedla k stolu Cullenových. Angela se na mě smutně dívala. Usmála jsem se na ni, ale ona mi úsměv neoplatila. U našeho stolu jsem jako jediná jedla. Emmet se jídla ani nedotkl stejně jako Rosalie. Alice s Jasperem aspoň to své jídlo drobili na miliony kousíčků. Edward své jídlo nenápadně házel do mého talíře, takže když jsem nesla zbytky do koše, měla jsem víc jídla než předtím.
Po škole mě Edward odvezl domů. Dnes jsme se dlouho loučili, nemohli jsme se od sebe odtrhnout.
Když jsem došla domů, měla jsem stále šťastný úsměv. Už jsem si zvykla na Tomovu nepřítomnost, a tak jsem zamířila rovnou do pokoje. Z mého snění o Edwardovi mě ovšem vytrhl křik, na který jsem si nikdy nezvykla.
„Isabello! Cos to tam venku prováděla?" zařval na mě Tom, který právě vyšel z kuchyně. Super, je od tama krásně vidět na příjezdovou cestu.
„Nic, loučila jsem se s Edwardem." Řekla jsem jakoby nic.
„Edw-? Edwardem? To je tom, co mi málem zlomil ruku?" zařval vztekle.
„Jo. Ten. Milujeme se a chodíme spolu."
„Tak to teda ne!" uhodil mě. Tohle jsem nečekala, vypadla jsem z ‚tréninku', který jsem pravidelně dostávala, a spadla přímo na levou ruku. „Au!!" vyjekla jsem a vytryskly mi slzy. Ruka strašně bolela - asi byla zlomená.
„Opovaž se s ním ještě stýkat! Zabije tě, jestli tě s ním ještě někdy uvidím, to si piš!" zařval a vyletěl z domu, nasedl do auta a odjel pryč.
Začala jsem vzlykat. Ne kvůli bolesti z ruky - i když to děsně bolelo - ale kvůli bolesti v srdci. Co když už Edwarda opravdu neuvidím?
Opatrně jsem vstala a protáhla si ruku. Sykla jsem bolestí. Oblékla jsem si bundu a vyšla z domu ven.
Po cestě jsem si vzpomněla na Alici, co když mě uvidí a pošle za mnou Edwarda? Honem jsem zapnula schopnost a nechala se tmou pohltit. Bolest trochu ustoupila, podivila jsem se.
Teď mě neuvidí, jak jdu po cestě v dešti do nemocnice. Minule jsem jí říkala, že když mě neuvidí, aby se nebála, protože budu experimentovat se svou schopností.
Po půl hodině rychlé chůze promočená až na kost jsem došla do nemocnice. Panebože, Carlisle? Co když má službu?
Naštěstí ji neměl, ošetřoval mě nějaký doktor Brody. Vyfasovala jsem sádru od lokte až po prsty. Opravdu jsem měla zlomené zápěstí. Ve škole nebudu moct psát, jsem totiž levák. Fakt super.
Vyrazila jsem domů a došla až za tmy. Na ruku jsem si dala sáček a vlezla do sprchy. Musela jsem si vzít prášky proti bolesti, a tak jsem hned usnula. Poslední myšlenka patřila Edwardovi.
Autor: Yoplait (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Zachránce - 16. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!