Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zachránce

09.05.2009 (17:32) • Yoplait • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3222×

Proč já? Proč se vše zlé musí dít mě? Nenávidím svět. Nenávidím sebe. Nenávidím svoje rodiče. Proč mě nikdo nemá rád a proč ne moji rodiče? Přísahám, bylo by mi jedno kdyby mě ignorovali nebo něco takového. Ale tohle si nezasloužím ani já.

Jmenuju se Isabella Swanová a je mi 17. jsem obyčejně vypadající holka až na ten fakt, že moje tělo zdobí děsně moc modřin a tržných ranek. Ty mám z mého „domácího mučení", jak nazývám moje soukromé peklo. Otec Tom mě už bezmála 4 roky bije kdy se mu zachce. A mu se chce pořád. Matce to nevadí, nebo se aspoň tak netváří - jsem jí absolutně ukradená až na ten fakt, že jsem jí „zkazila" život, protože otěhotněla, když chtěla jít na vysokou. Nejsem ale žádná chudinka, která potřebuje soucit, už jsem se proti všemu obrnila a nic na mě z venku nejde poznat.

Zrovna jsme se přestěhovali z Phoenixu, který mi aspoň trošku zlepšoval život díky hezkému počasí a možnosti toulat se po městě, do Forks, které není moc velké na mé večerní osamocené toulky.

Když mi ráno zazvonil budík, myslela jsem, že ho snad hodím o zeď. Dnes jdu poprvé do školy a vůbec se tam netěším. Proč taky? Místní jsou docela vstřícní, ale mě se nechce moc seznamovat a jim určitě taky ne, protože vypadám jako chodící mrtvola v tom mém černém oblečení s kontrastující bílou pokožkou a nejsem moc ukecaná. Ovšem viděli mě jen jednou těsně po příjezdu, tak nevím.

Oblékla jsem si své oblíbené černé rifle s koženým páskem téže barvy, tmavě modré (skoro černé) tričko s dlouhým rukávem - aby nebyly vidět mé nažloutlé modřiny z předvčerejška a sešla opatrně ze schodů. Nesmím dělat moc prudké pohyby zaprvé proto, že jsem měla naražená žebra od jednoho Tomova zběhlého kopance do břicha, a zadruhé proto, že jsem děsně nešikovná.

V kuchyni nikdo nebyl, a tak jsem mohla sníst snídani docela v klidu. Do školy jsem jela na mé milované motorce, kterou jsem dostala od Toma za to, že mu jednou ujela ruka a já skončila v nemocnici. Vše bylo v pohodě, příjezd byl sice trochu okázalý, protože jsem tu jako jediná měla motorku, ale dalo se to přežít. Podle cedulek s mapou školy jsem došla do kanceláře, kde za malým stolcem seděla celkem mile vypadající paní.

„Dobrý den." Pozdravila jsem.

„Dobrý. Co pro vás můžu udělat?" zvedla ke mně oči paní.

„Jsem Isabella Swanová a dneska jsem tu poprvé.." řekla jsem tiše a nenamáhala jsem se jí úsměv oplatit.

„Aha.. Tak tady máte plánek školy, rozvrh hodin a papír, který musíte dát podepsat každému učiteli. Ten mi pak přineste, ano? A doufám, že se vám tu bude líbit, slečno!" skončila svůj extra dlouhý proslov.

„Hmm. Díky." odpověděla  jsem jí, vzala si nabízené papíry a vydala se hledat učebnu angličtiny. V Phoenixu jsem měla angličtinu docela ráda, ale tady si nejsem ničím jistá.

„ Ahoj, jsem Mike. Ty si tu nová, že? Ukážu ti kde máš učebnu angliny, mám cestu kolem." Řekl nějaký kluk s blonďatým ježkem. Zmohla jsem se na pouhé „Díky."

Anglina byla v pohodě, učitel mě sice donutil se všem představit, ale pak už po mě nic nechtěl.  Poté jsem měla ještě matiku a dějepis, ale pak už následoval oběd.

V jídelně jsem si koupila oběd a když jsem si chtěla sednout k prázdnému stolu, ozval se za mnou Mike, který na mě mával, ať si  přisednu ke stolu s ním. „Ahoj Bello, sedni si k nám!" a ukazoval na pár lidí s ním.

„ Ahoj, díky." Řekla jsem pouze.

„ Ahoj. Já jsem Jessica,", představila se hezká hnědovláska. „máme spolu dějepis, pamatuješ?" „Jo, sedíš přede mnou." Odpověděla jsem jí.

„Já jsem Angela." Přestavila se nesměle vysoká holka vedle Jessicy. Vypadala docela plaše. Zmohla jsem se pouze na úsměv.

Všichni se spolu bavili a smáli, já sem tam taky něco prohodila a poprvé jsem si pomyslela, že bych mohla mít přátele.

Když jsem chtěla odnést zbytky, spatřila jsem pětici nádherných lidí jak kráčí k nejodlehlejšímu stolu jídelny. „Kdo je tamto?" zeptala jsem se.

„ To jsou Cullenovi, adoptované děti doktora culena a jeho ženy. Alice je ta malá černovláska a chodí s Jasperem, tím vysokým blonďákem." šeptem mi odpověděla Jessica. „Pak ten velký kluk je Emmet a chodí s tou nejkrásnější holkou na škole Rosalií." pokračovala a trochu závistně se na Rosalii podívala. „No a ten poslední je Edward. Je sám, ale nikoho nechce. Tss." dokončila kysele Jess. Určitě ji odmítl, myslela jsem si a usmála se. Vtom se na mě podíval ten Edward a já stihla pouze zaregistrovat barvu jeho zlatých očí, protože jsem se v nich ihned začala utápět. Takhle jsme se na sebe dívali asi 5minut než se jeho pohled stočil na rodinu a začal jim něco vysvětlovat. Byl nádherný - bronzové rozčepýřené vlasy, dokonalý obličej, plné rty ..

Konečně jsem se dokázala zvednout z židle a se slovy „Uvidíme se pozdějc." jsem  odešla z jídelny na biologii.

Ve třídě už byli skoro všichni, a tak jediná volná lavice byla až úplně vzadu. Doplahočila jsem se na místo, svalila se na židli a zavřel oči.  Pod víčky se mi vybavil obličej Edwarda. Nevím, jak dlouho jsem tam seděla, ale trhla jsem sebou se zazvoněním. Do třídy vešel učitel, ani jsem se nemusela představovat - jen jsem si stoupla a řekla jméno a on pokračoval ve svém výkladu. Dosedla jsem zpět na židli, ale docela jsem se lekla, když jsem zpozorovala, jak vedle mě sedí Edward. Teda sedí byl asi špatný pojem. Nakláněl se ode mne co to jen lavice dovolovala a byl úplně ztuhlý. Asi si všiml mého pohledu otočil se na mě. Jeho zuřivé černé oči mě vylekaly, ale hned se stočil do stejné polohy jako předtím. Po zazvonění rychle vyletěl ze třídy.

Dál už jsem se jím nezabývala a šla na parkoviště, nasedla na motorku a odjela domů, kde na mě určitě nikdo nečeká. Hmm, nádherný první den ve škole.

Autor: Yoplait (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zachránce: