Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Za svitu luny - XIV.kapitola - NA HRANICI SMRTI, part 2

23.03.2009 (15:53) • Luna • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2439×

„Půjdeme domů?" „Mě se tam nechce..." zatvářila se trochu provinile. „Moc mě mrzí, že sis to musela vyslechnout. Dohlédnu na to, aby se ti Rosalie omluvila. Takhle se k tobě chovat nesmí." „Ne, Carlisle prosím tě, neřeš to s ní. Svým způsobem její chování chápu." Pohladil jí po vlasech. „Jsi vážně báječná. Ale měli bychom jít. Nerad zbytečně zůstávám u hranic." Vstal a chytil Luna za ruku. „Au," náhle si uvědomila ostrou bolest vykloubeného zápěstí. Carlisle se podíval na její podivně zakřivenou ruku. „Je to jen vykloubené," povzdychla Luna. „Dneska fakt nemám dobrý den," z jejího hlasu zněla ironie. „Srovnám ti to, ukaž," soucitně se na ní usmál. Jednou rukou jí chytil nad zápěstím a druhou v dlani. Rychle, ale opatrně trhnul. Luna nepříjemně zasyčela, ale zápěstí zaskočilo kam patřilo. „Díky."

Chvíli po svítání dorazili zpět do vily. Rosalie a Emmett se zatím nevrátili. Alice s Jasperem se zrovna chystali k odjezdu do školy. Edward vyjel dřív, aby vyzvedl Bellu. „Ahoj," pozdravila váhavě Luna, když vkročila do dveří. Trochu se obávala reakcí ostatních členů rodiny. Alice se jí hned pověsila kolem krku. „Ach Luno, ani nevíš jak jsem ráda, že jste oba v pořádku." Pevně se objaly. „Děkuju Alice, jsi moc milá." Pak objala i Carlislea a zmizela s Jasperem do školy.

Luna vyběhla schody do ložnice. Přeměnila se a oblékla do něčeho pohodlnějšího. Džíny a dlouhé černé tričko s límečkem se jí zdály jako ideální kombinace. „Carlisle?" Jeho hlas se ozval z pracovny. Zaťukala na dveře. „Pojď," pobídl jí. Otevřela dvěře a zůstala stát v údivu jako přimražená. „Wow," rychlým pohledem přejela jeho obsáhlou knihovnu. „Nádhera," ohromeně vydechla a Carlisle se potěšeně usmíval. „To je neuvěřitelné," přejížděla prsty hřbety jednotlivých kniha jak četla jejich názvy. „Jak vidím, některé kusy jsou opravdu vzácné," zarazila se u lékařských deníků z první poloviny devatenáctého století. „Vyznáš se," ocenil její vědomosti. „Od jisté doby je to moje hobby," spiklenecky na něj mrkla.

Přistoupila k jeho křeslu a obkročmo se na něho posadila. „Co s námi teď bude?" zeptala se Luna. Carlisle se zatvářil trochu nechápavě. „No tak, však víš jak to myslím. V takovém malém městě se o mé přítomnosti hned každý dozví. A už vidím klevety, o tom, že to není ještě ani dva roky a ty už sis přivedl novou partnerku a ještě k tomu tak mladou," ušklíbla se. „Ano mladou, si dokonce mladší než moje děti," popichoval ji. „Díky bohu, že Bells je člověk, aspoň nejsem nejmladší." Mezi prsty se pohrávala s pramínky jeho vlasů. Carlisleovi ruce sjeli na její zadek, pevně jí k sobě přitiskl. „Nikdy bych si neodpustil, kdyby se ti tam dneska něco stalo." „Naštěstí se nikomu nic nestalo. Měla jsem hroznou vizi. Viděla jsem co by se stalo, kdybys tu hloupou hranici překročil, jen nechápu co znamená..."

V rychlosti převyprávěl celý příběh o tom jak poprvé přišli na území Quilletů. A vysvětlil jí celou situaci ohledně uzavřené smlouvy a dohodnutých hranic. „Takže tu máte vlkodlaky?" Carlisle chvíli přemýšlel. „Ne tak docela. Podle toho co víme se mění kdykoliv chtějí, na rozdíl od tvého otce nezávisí jejich přeměna na měsíci. Budou spíš něco jako tvůj bratr. Tak mě napadá ještě si schopná slyšet jeho myšlenky?" „Na takovou vzdálenost už ne," usmála se Luna. „Takže je to s tebou stejné jako s Edwardem." „Přesně tak."

Dlouhou chvíli jen tak seděli a povídali si, ani si neuvědomovali jak rychle utíká čas, dokud nebouchly vchodové dveře. Culleni se společně s Bellou vrátili domů. Edward se zarazil hned mezi dveřmi. Slyšel ve své hlavě nový hlas. Jemný a hladký jako samet. Přesto, že ho předtím slyšel jen pár vteřin věděl hned komu patří. Když se seznamoval s Lunou slyšel jako v duchu odpočítává, pak Jasper zaútočil ona se proměnila v tu chvíli z její strany nastalo ticho. Ale teď už mu její melodický hlas zase zněl v hlavě.

„Carlisle? Luno?" zavolala je dolů Alice. Během několika vteřin se objevili pod schody. Edward se vedle Belly tvářil trochu ochranitelsky a Luna si toho hned všimla. „Edwarde nemám v plánu jí nijak ublížit," podotkla a on se uvolnil. „Je hezčí než v mých vizích," pomyslela si Luna a Edward se pousmál. „Ráda tě poznávám Bells," nastavila ruku a čekala až Bella přijme. „I já tebe," jemně stiskla, aby jí neublížila... přeci jen by se jí to jako člověku hojilo mnohem déle.

Luna si prohrábla vlasy. „Bože jsem tak unavená, že asi usnu ve stoje," její myšlenky byli lehce deprimující. Pak si všimla toho jak na ní Edward zaraženě zírá. „Ježiš proč na mě zase tak blbě čumí," sotva to v duchu dořekla sklopil oči. „Bezva, takže mě slyší." Znovu se na ní podíval a omluvně se usmál. „Ale jen když máš lidskou podobu." Ostatní se po něm otočili, pak mrkli pohledem na Lunu a hned si to spojili. „Nenapadlo by mě, že potřebuješ spánek," podotkl Edward a všiml si jak se Alici v hlavě rozsvítil obrovský nápis: "NÁKUPY". „V této podobě mám víc lidských slabostí..." přiznala se neochotně a věděla, že Edward už si v její hlavě pročítá jaké. Myšlenkám na svou minulost se zdárně vyhýbala. „Seženu ti nějakou pěknou a pohodlnou postel," radovala se Alice a už se chystala k odchodu. „Alice, prosím tě kup cestou něco k jídlu," zarazil jí Edward, který koukal střídavě na Bellu a Lunu. „Díky," pomyslela si Luna.

Pak všem vysvětlila co bývá jejím problémem při prorockých snech a tak se všichni společnými silami pustili do zabezpečení její ložnice tak, aby se ven nedostala ani hláska. Alice zajela na nákupy do Port Angels. O několik hodin později stěhováci krom postele přivezli i několik obrovských plátů tvrzeného zvukotěsného skla. S úpravami pokoje skončili chvilku před svítáním. Rose s Emmettem se stále nevraceli, ale Luna i Alice je hlídaly svým vnitřním zrakem. Rosalie trucovala, tvrdila Emmettovi, že dokud bude Luna u nich v domě nevrátí se tam. Emmett se snažil jí přemluvit, aby to tak neřešila, zatím marně.

Carlisle si lehl na pohodlnou bílou postel s obrovskými polštáři, kterou Alice sehnala a Luna si lehla vedle něj. Hlavu si položila na jeho hrudník a on jí hladil ve vlasech. Edward ještě zaslechl několik myšlenek o tom jak se ti dva společně cítí dobře a pak Luna usnula. Prospala tři dny. Nakonec se probudila jak to občas bývalo s křikem a s křídly na zádech. Zabezpečení pokoje obstálo na výbornou. Jediný kdo se v tu chvíli chytil bolestně za uši byl Edward. Lunin vražedný hlas se mu v hlavě odrážel jako ozvěna. Vztekle zavrčel a tím upozornil zbytek rodiny na to že se něco děje. Carlisle se během chvilky vzpamatoval a snažil se jí utěšit. V tu chvíli se Alice, Jasper a Edward objevili ve dveřích.

Luna si nezvózně otřela orosené čelo. „Co se stalo?" „Vlci," rozrušeně oddechovala. „Narazili na mojí stopu, myslí si, že se po okolí pohybuje nějaký neznámý upír na vaše pachy už jsou zvyklí, znají je, ale ten můj se jim nezdá. Mrzí mě to. Ve chvíli kdy se dozví, že jsem tady společně s tebou," lítostivě hleděla do Carlisleových zlatých očí, „budou mojí navštěvu na svém území považovat za porušení smlouvy. Chtějí se s tebou setkat, protože tě považují za vůdce tohoto klanu. Jeden z nich se dnes odpoledne zastaví za Bellou doma, jejich setkání na mě půsbilo přátelsky." „Jacob Black," hlubokým zavrčením přerušil Edward její vyprávění. „Bude po ní chtít, aby ti vyřídila, kdy a kam se máš dostavit, místo a čas ještě nerozhodli. Z mého pohledu to vypadá skoro jako léčka. Udělali by cokoliv, aby se vás zbavili. Viděla jsem několik konců. Ani jeden z tvých pokusů o smír nevyšel." Zalykala se. Po tvářích jí stékaly slzy. „Nesmíš tam jít," naléhala na svou lásku. „Prosím tě Carlisle slib mi, že tam nepůjdeš ..." ostatní na ní zděšeně hleděli.

Emmett s Rosalií se pomalu vraceli. Skrz otevřené dveře do jejího pokoje vyslechli celý sen. Rosalie byla rozhodnutá Lunu ignorovat, ale nově nastalá situace jí nahrávala na smeč. Mohla si aspoň postěžovat, že její přítomnost neznamená nic jiného než problémy. A když už ohrožuje celou jejich rodinu, tak by tuto situaci měla vyřešit sama. Luna jízlivým poznámkám příliš pozornosti nevěnovala. Měla svých vlastních myšlenek dost. I když s tím názorem souhlasila. A Emmetta něco takové rozhodit nemohlo. Spoléhal na svou sílu, a věřil, že s ní rychle všechno vyřeší. Spíš se na konfrontaci s vlky těšil. Ve svém nudném životě opět pocítil záchvěv vzrušení nad bojem se zdatným soupeřem.

Luna byla vděcná za to že jí teď Edward nevidí do hlavy. Jinak by odhalil, kdo tuto situaci zapříčinil. Většina z vlků toto nedorozumění chtěla řešit mírovou cestou, nechtěli boj a byli schopní přijmout nějaké rozumné vysvětlení, ale Jacob byl jiného názoru a jakožto alfu ho museli ostatní poslouchat. Pro něj byla tato situace jasným a nezvratným porušením smlouvy. Věděl, že taková šance se nemusí znovu opakovat a nechtěl ji promarnit. Viděl to jako jediněčnou příležitost jak se jednou pro vždy zbavit rodiny Cullenů a mít Bellu jen pro sebe. Ta by za ním pak přišla pro útěchu, věděla totiž, že nařízení alfy se Jacob protivit nemůže a musí poslechnout, nevěděla však, že tou alfou je on sám. Kdyby tohle Edward zjistil došlo by k opravdovému porušení smlouvy, protože by si pro Jacoba osobně došel, v tu chvíli by ho žádná hranice nezastavila. I tohle Luna viděla ve své vizi a proto věděla, že teď se za žádnou cenu nesmí proměnit zpět v člověka. Takto v ní zůstávalo zrnko naděje, kdyby však Edward nějakým způsobem zjistil, co se doopravdy chystá nic už by je nezachránilo.

Rozhodla se, že tuto situaci musí nějakým, jakýmkoliv způsobem vyřešit sama. I když ještě nevěděla jak, musela to aspoň zkusit. „Nebudeme do této záležiosti Bellu zatahovat, počkám, za jejich domem dokud se tam Jacob neobjeví a vyřídím to sám," Carlisle už měl předem jasno, že se pokusí tuto situaci vyřešit tak, aby nedošlo k žádným ztrátám. Věděl, že vize které Luna prožívá jsou pouze cestou, která se může změnit a on věřil, že to dobře dopadne. „Nemůžeš tam jít, pokud to uděláš ztratíme moment překvapení. Co když se dovtípí toho, že máme způsob jak je vidět." „Luna má pravdu," souhlasil Jasper, který se snažil mírnit veškeré negativní emoce.

Luna se s bolestným výrazem chytila za spánky. „Luno?" přiskočila k ní Alice. „To bolí," zaúpěla nepříjemně vysokým hlasem. „Zblázním se, asi mi praskne hlava." Její tělo bylo jako v křeči. Vteřinu na to se sesunula k zemi ... Carlisle jí spoleně s Edwardem opatrně položil na postel. Přesto že zdánlivě propadla do bezvědomí její tělo se zmítalo v bolestech. Carlisle se snažil jí podržet tak, aby zkontroloval zorničky. Její kůže však pálel jako žhavá láva. „Celá hoří. Musíme jí ochladit." Přesto že její srdce v této podobě tlouklo mnohem pomaleji, něž když byla "člověk" teď to vypadalo jako by se její tep zastavil úplně. Slabá ozvěna srdečního rytmu se ozvala od jejího omdlení jen jednou. Nedýchala. Nikdo z upírů nechápal co se děje. Nevěděli jak jí mají pomoci, protože se s takovou bytostí se nikdy dříve nesetkali.

O několik minut později Luna zalapala po dechu jako by se právě vynořila z vody, kde jí došel kyslík. V hlavě jí podivně hučelo, ale nebyla schopná ty zvuky rozeznat. Horkost i veškeré bolesti odezněly. „Co se stalo?" zeptala se, přes to podivné hučení v hlavě se skoro neslyšela. „Na to samé jsme se chtěli zeptat tebe..."

Předchozí díl NA HRANICI SMRTI 1

Další díl POUTO VLČÍ KRVE

Autor: Luna (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Za svitu luny - XIV.kapitola - NA HRANICI SMRTI, part 2: