Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Za svitu luny - X.kapitola - FIRST KISS

18.03.2009 (14:11) • Luna • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2853×

Nemohla se dočkat, až profesor ukončí poslední přednášku. Nehty nervózně ťukala do lavice a počítala vteřiny, zdálo se jí jako by byly nekonečné. Za celou dobu její existence jí čas nepřipadal tak pomalý. Očima visela na hodinách nad tabulí. „Ať už je konec," opakovala si v duchu už asi po tísícé... „Ať už je konec. Bože, ať už je konec!" už měla chuť to zakřičet nahlas. „Děkuji vám za pozornost, to je pro dnešek vše..." prohlásil přednášející a její dušička poskočila radostí. Jednou rukou z lavice nahrnula věci do tašky... na co by se namáhala s nějakým skládáním. Nejraději by se teď rozběhla na ošetřovnu. Čím více se k ní blížila, tím jeho vůně sílela. Zaťukala na dvěře i když věděla, že to je naprosto zbytečné. Musel jí cítit přicházet.

Otevřela a jeho vůně jí zaplavila jako lavina. Opět zapomínala dýchat. Zabouchla za sebou dveře a težce ně dopadla. Potřebovala oporu. Carlisle stál zády k ní a pročítal si nějaké spisy na stole. Zaklap desky a se zařivým úsměvem na rtech se na ní otočil. „Zase nedýcháš?" napomenul ji. Mlčky zavrtěla hlavou a naplnila plíce vzduchem jen proto aby vydechla jeho jméno. Ve vteřině stál před ní. Stáli od sebe pouze několik centimetrů a přitom měli pocit jako by je dělila bezedná propast. Hleděli na sebe se vzájemnou úctou. S obavou, že kdyby se ještě trochu přiblížili mohl by se ten druhý rozplynou v mlze. Opět hleděli jeden druhému do očí. On do stříbrných a ona do zlatých... „Carlisle," znělo to naléhavě. „tohle mě ničí." Natáhl k ní ruku a pohladil její jemné dlouhé vlasy. V tu chvíli mezi nimi přeskočil elektrický výboj.

Luna se sotva držela na nohou, její kolena vypovídala službu. „Prosím," zašeptala, ale věděla že ji uslyší tak jako by křičela. Jeho rty se začali pomalu přibližovat. Ve chvíli kdy se dotkly těch jejích se na něho přitiskla celým tělem. Zajela mu prstama do vlasů. Líbali se jemně, něžně pak vášnivě, naléhavě a hlavně dlouho. Nemohla se nasytit jeho polibků . Jejich rty pro sebe byly jako stvořené v dokonalé harmonii. Carlisle si přitáhl její rozpálené tělo ještě blíž. Jednou rukou ji držel mezi lopatkami a druhou v kříži. Pokračovali ve svých polibcích a jejich vášeň a vzájemná touha se stupňovaly. Luna udělala krůček zpět a pak narazila, Carlisle ji přirazil ke zdi. V návalu vzrušení oba zapomněli na to, kde jsou a že by měli hlídat své síly. Luna nenarazila do zdi ale do dřevěných dvěří, které se v mžiku rozlámaly na několik kusů. Oba dva jimi propadly na chodbu plnou studentů.

Luna od sebe Carlislea rychle odstrčila. Zmateně se na ni podíval. „Myslím, že tohle není vhodné místo." Zkoumavě jí hleděl do očí, dalo se v ní číst jako v otevřené knize. „Co si viděla?" zatvářil se naoko zamračeně, ale byl si stoprocentně jistý, že to nebylo nic vážného. „Kdybychom v tom ještě vteřinu pokračovali, vyrazil by si se mnou dvěře." „Já?" „Ano ty," popsala mu svou vizi a pokojem se rozezněl jejich zvonivý smích. „Měli bychom jít," zašeptal Carlisle a pohladil jí po tváři, prstem něžně přejel její spodní ret. „Sejdeme se za dvacet minut u mě v hotelu." Luna přikývla, nechtěla bez něho být ani vteřinu, ale museli se teď na chviličku rozloučit. Vyšla z jeho pracovny, skočila do auta a jela rovnou domů.

Auto nechala před domem a rozběhla se do svého pokoje. Rodině nemusela vůbec nic vysvětlovat. Všem bylo jasné co se děje hned jak se objevila ve dveřích. Markus s Calebem se začali dusit. Upírská vůně dráždila jejich zbystřelé smysly, Lunin přechod přes obývák doprovázelo nepříjemné vrčení. Jejich oči byly hrůzostrašně černé. Dnešní noc a další dvě stráví ve svých stříbrných klecích. Úplněk se blíží každou vteřinou a úměrně s tím se zhoršuje jejich nálada.

Caleb se třásl odporem. Přestával se kontrolovat ale Marcus s Violet si toho naštěstí všimli včas. Okamžitě ho chytili a během několika vteřin zamkli do klece. V tu chvíli Caleb vybouchl zuřivostí. Změnil se na vlka. Hrozivě vrčel. Jeho sebekontrola byla ta tam. Všichni věděli že v kleci stráví nejen následující noci ale i dny. Dokud neskončí úplněk nebude schopný se uklidnit natolik, aby se udržel v lidské podobě. Upíří vůně mu teď příliš zatemňovala mozek. Během těch několika hodin co jí necítil si natolik odvykl, že teď nebyl schopný se s ní vypořádat. Marcus měl tu výhodu, že s upíry v minulosti spolupracoval, proto se s jejich pachem vyrovnával mnohem snadněji než Caleb avšak blížící se úplněk mu situaci nijak nezlehčoval. „Půjdu se na chvilku projít," pronesl vyrovnaným hlasem. „Vrať se brzy lásko," připomněla mu Violet. „Vím," tu narážku si mohla odpustit, sám dobře věděl, že i jeho bude třeba během několika hodin zavřít.

To že se Marcus dokázal kontrolovat natolik, že už se bez úplňku prakticky nedokázal přeměnit bylo na úkor jeho zvířecí osobnosti. Vlk v něm dřímal a toužil po svobodě. Představte si šelmu, která celý svůj život stráví v malé kleci, kde se nemůže ani hnout. Tak se cítí vlk uvnitř Marcuse a Caleba a jedině díky měsíci získává moc nad svým vězením, v tu chvíli by udělal cokoliv pro svobodu. Ale opět musí být uvězněn v kleci protože člověk v něm už není ani v nejmenším schopný tu šelmu ovládnout. Nikdy by si neodpustili, kdyby zranili někoho nevinného.

Luna si dala rychlou sprchu a oblékla si na sebe své oblíbené obtáhlé džíny, botičky na vysokém podpadku a tmavomodrou košili, která krásně kontrastovala s její světlou pletí. Znovu se pečlivě nalíčila a ještě jednou přepudrovala. Při pohledu na svůj oblíbený značkový parfém se zarazila. Mělo by vůbec nějaký smysl se vonět, když to co Carlisle ucítí jako první bude její přirozenost, parfému si možná ani nevšimne. Mávla nad ním rukou a rozběhla se zpět ke svému autíčku. Na minutu přesně zaťukala na dvěře jeho hotelového pokoje.

Otevřel jí dveře a pohled na něj jí vyrazil dech. Měl na sobě tmavomodré džíny a černou košily, kterou si ještě „nestihl" zapnout. Ve vlasech se mu lestkly drobné krůpěje vody, musel před chvilkou vylézt ze sprchy. „Vítám tě," pokynul jí aby vešla dovnitř. Cítila se trochu nesvá, na fakultě to bylo všechno tak přirozené a plynulé. Tolik nesnášela plánování. Posadila se na gauč. „Šampaňské?" Carlisle před ní postavil vychlazenou lahev drahého francouzského šampusu. Luna vykulila oči, musel se nad jejím údivem usmát. „Děkuji ráda." „Doufám, že se na mě nebudeš zlobit když si nedám s tebou." Zavrtěla hlavou a napila se ze sklenky kterou jí podal.  Pobaveně sledoval její rozpačitý výraz.

Vstala a pomalu kráčela k němu. „Tohle se nedá vydržet," promluvila tlumeným hlasem. Čím blíž k němu byla tím rychle tlouklo její srdce. Hleděla do jeho zlatých očí a opět se v nich začala utápět. Něžně ji chytil za týl a přitáhl si jí k dlouhému polibku. Luna stála jako omráčená. Ruce jí visely podél těla nebyla schopna pohybu. Jen si vychutnávala jeho doteky.

O chvilku později ji začaly po tvářích stékat slzičky štěstí. Teprve když se první dotkla jejiho rtu si toho doktor všiml a ryhle ji pustil. „Ublížil jsem ti?" v jeho očích se odrážely obavy. Zapoměl se v tu chvíli ovládat, zapoměl na to že je křehčí než on. „Ne," naléhavě se na něho přitiskla a začala ho vášnivě líbat. „Co se stalo?" odtrhl se od jejích sladkých rtů, ale stále ji držel ve své náruči.

Luně po tváři stékala další slzička. „Ani nevíš, jak dlouho jsem na tebe čekala." vlepila mu rychlý polibek. „Prosím tě drž mě pevně." O trochu víc kolem ní sevřel své nebezpečné paže. „Už jsem skoro nedoufala, že tě někdy potkám." Otřel jí slzy a políbil na čelo. „Ani já už jsem nevěřil že ještě někdy potkám, někoho, kdo by mi mohl být tak blízký." Nejraději by na něho vykřikla, že ho miluje od chvíle co ho poprvé spatřila ve své vizi, od chvíle, kdy poprvé ucítila jeho podmanivou vůni, od chvíle, kdy se poprvé podívala do upřímných zlatých očí, ale věděla, že na to ještě nenadešel správný čas.

Dny plynuly jako voda a ti dva si byli stále bližší. Strávili spolu každou volnou chvilku ve dne i v noci.

Luna se i probudila uvězněná v Carlisleově chladné náruči. „Dobré ráno drahá." zmateně se rozhlížela kolem sebe. „Já, ehmm, já jsem usnula? Jak dlouho jsem spala?" „Pár hodin." Opřela se bradou o jeho hruď a zamilovaně mu hleděla do očí. Spokojeně se na ní usmál. „Chtěl bych se tě na něco zeptat." Věděla co teď přijde. Viděla to před několika měsíci ve své vizi hned po jejím odchodu z ošetřovny. „Ano?" „Zřejmně už si to asi viděla, ale za pár dní mi končí přednášky na univerzitě. Chtěl bych se vrátit domů, prosím pojeď se mnou Luno, rád bych ti představit svou rodinu." Políbila ho. „Pojedu s tebou kamkoliv budeš chtít..."

Předchozí díl UTOPENÁ VE ZLATĚ

Další kapitola MEET THE CULLENS 1

Autor: Luna (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Za svitu luny - X.kapitola - FIRST KISS: