Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Za svitu luny - 25. kapitola - Síla a moc

27.04.2009 (17:00) • Luna • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2433×

Edward se s vytřeštěnýma očima podíval na Alici, která chodbou pokračovala, jako by neexistovalo žádné nebezpečí. Luna s Calebem už byli příliš blízko, stojící hlídku neviděla a proto nepočítala se střetem. Vešla jim rovnou do náruče. Nestačil jí zastavit. Chytil ji každý z jedné strany za paže. „Ale, ale, kohopak to tady máme?" Alice zůstala stát jako přikovaná. Edward s Emmettem a Carlisleem zůstali schovaní zarohem. Edward si zřejmě pročítal myšlenky těch dvou co jí chytili, tolik se soustředil na to co mu v duchu říkala Rose, že si jich nevšiml. „Musíme jí pomoci," naléhal netrpělivě Emmett. „A co s nimi asi tak uděláme? Svážeme je?" utrhl se na něj Edward. „Nemůžeme v tom Alici nechat," pohlásil Carlisle a vyšel ze svého úkrytu. „Zdravím Vás pánové," vypadal jako anděl pomsty. „Čím jsme si zasloužili tak vzácnou návštěvu doktore?" „Musím mluvit s Arem." Edward zůstával v pozadí a přidržoval Emmetta, věděl co má Carlisle za lubem. „Pusťte to děvče, je tu se mnou," mluvil naprosto nenuceně, klidně. Vůbec se jim nezamlouvalo, jakým způsobem se chtěli protáhnout do srdce Voltery, ale přesto Alici pustili. To byl ten okamžik, na který čekali. Carlisle se vrhl na toho vpravo společně s Alicí, Edward s Emmettem roztrhali toho druhého. „A co teď? zarazil se Edward nad rozcupovanými kusy.

„Rose, musíš myslet na to, že ty upíry můžou spálit v přijímací hale," otočila jsem se na ní s prosebným výrazem, jen přikývla. Znovu jsem otevřela dveře do haly. Můj milovaný manžel už tam s ostatnámi pálil upíří zbytky. Ihned se na mě s vrčením otočili, čekali dalšího nepřítele. „Klid," zašeptala jsem. „Lou?" Alice na mě znovu slabě zavrčela, hned mi došlo proč. Naštvalo jí, že jí kvůli mně chytili. „Já vim, Alice promiň, vážně mě to mrzí, úplně jsem zapomněla na to, že mě nevidíš." omlouvala jsem se jí už zase duchem nepřítomná. Moje oči těkali mezi ní a Carlisleem.

Nemohla jsem to déle vydržet, rozběhla jsem se k němu a skočila mu do otevřené náruče. „Lásko," než stačil cokoliv říct umlčela jsem ho polibkem. Pevně mě objímal. Z jeho chladného dotyku mi naskočila husí kůže. „Prosím buď opatrný," šeptala jsem mu do ucha...

V rychlosti jsem jim nastínila, co je čeká. „Přes čtyřčlenou hlídku se bez povšimnutí nedostaneme, už s těma dvouma to bylo nahraně... a vaše přítomnost nám to nijak neusnadní," povzdychla si Alice, ale Edward jí ihned upokojil, že bude dávat mnohem větší pozor na to co si okolí myslí, takže její indispozice by neměla být natolik omezující. Pevně jsem Alici objala. „Budeme dělat co bude v našich silách, abychom se od vás dostali co nejdál jak nejrychleji to půjde. Jsi moje první opravdová kamarádka Alice, nikdy nedovolím, aby se ti něco stalo," políbila jsem její chladné čelo a po tváři mi stékala slza. „Musíme jít," prohlásil brácha a už mě táhnul pryč.

Zbýval mi jen zlomek vteřiny na to, abych se ještě otočila za svým životem, za svým mužem. Naše oči se na kratičký okamžik střetly a přesto se mi zdálo, že to trvá věčnost. Jeho zlatý pohled se mi propaloval do hlouby duše. Nikdy v životě jsem necítila takovou vnitřní bolest jako teď. Moje srdce bylo sápáno na kousky při pomyšlení na to nebezpečí, do jakého se má osudová láska má vrhnout. Z očí se mi draly další krokodýlí slzy...

Jasper za námi zabouchl dveře. Caleb pěvně sevřel mé paže. „Koukej se sebrat ségra, potřebujeme, aby tvuj mozek pracoval na plný plyn." Zatřásla jsem hlavou v naději, že ten rozptyl odsunu někam hodně daleko. Zhluboka jsem se nadechla, abych okysličila mozek místo toho jsem si ho ale naprosto zatemnila. Moje čichové buňky podráždil nával Carlisleovi dokonalé vůně... „Sakra prober se!" zatřásl se mnou hrubě Caleb.

„Jdeme," roztáhla jsem svá křídla do bojové pozice a vykročila do chodby, kde stála stráž toho zpropadeného psa. Vrhli se na nás první čtyři upíři. Tohle už nebyla taková zábava jako před vchodem do haly. Tady jsme bojovali jeden ne jednoho. Jasper si navzájem kryl záda s Rose a já s bratrem. Využívala jsem své schopnosti abych ochránila sebe i bratra. Jasper zase využíval tu svou proti nepříteli ...

„Chceme mluvit s Arem," prohlásil Carlisle opět tím svým klidným a naprosto vyrovnaným hlasem. „Co mu chcete?" zeptal se ho vysoký blonďák jeho postava připomínalaEmmetta. „Jsme tu v soukromé záležitosti." „Aro zrovna obědvá se svými přáteli." „Tak se teď nazývá nemilosrdné vyvraždění skupiny turistů?" sykla podrážděně Alice. Edward jí ihned spražil pohledem, nenacházeli se v pozici, aby si takové jednání mohla dovolit. „Jak jste se dostali přes stráže, vůbec se o vás nezmínili?" Měřil si je přísným pohledem druhý strážce.

Pocítila jsem ostrou bolest na temeni hlavy. Kolena se mi podlomila. Tvrdě jsem dopadla na zem. Moje zorné pole se začalo zužovat až mě nakonec úplně pohltila tma.

Pomalu jsem otevřela oči. Hlava mě bolela způsobem jako bych jí měla rozbitou na několik kusů. Posadila jsem se na okraj postele. Ostré sluneční světlo mě něpříjemně bodalo do očí. „Sakra, co se..." než jsem stačila dokončit myšlenku přiběhl ke mě bratr. S údivem jsem zjistila, že jsem v našem hotelovém pokoji. „Calebe co se stalo?" do očí se mi začaly drát slzy. „Calebe prosím tě, řekni mi to..." začal se mě zmocňovat záchvat histerie. Bratr mě objal. „Chytili je, že ano?" hlas se mi lámal ve vzlycích. Po tvářích mi tekly slzy. Vzhlédla jsem k jeho očím. „Rose? Jasper?" Na bratrově tváři se objevil náznak úlevy. „Jsou v pořádku, šly na lov." Vběhla jsem rychle do obývacího pokoje. „Kde je Bella?"

Mým vědomím projela nová vize. Carlisle, Alice, Edward a Emmett byli uzavřeni v temné cele. Dveře se otevřeli a dovnitř pronikl slabý paprsek světla, který zastínila nějaká drobná postava v černé kápy. Edward začal nevraživě vrčet, v tu chvíli ho však něco srazilo na zem. Začal se zmítat v nesnesitelných bolestech, přesto ale nevydal ani hlásku. „Jane, nech ho!" zavrčel na ní Carlisle...

Najednou jsem viděla cizíma očima. Byla jsem si téměř jistá, že jsou to Arovo oči. Nad bezvládným tělem se skláněla nějaká tmavovlasá dívka. Dlouhé vlasy zakrývaly její obličej. Pak se s nevraživým zavrčením otočila. Z levého koutku jí vytékal rubínový pramínek krve. Hleděla na mě růdýma očima plnýma nenávisti. „Neublížíš mi, víš jaké by to mělo následky pro toho tvého Edwarda," můj hlas se mi hnusil. Na její tváři se mihnul výraz bolesti a utrpení. „Věř tomu, že až nadejde ten správný čas zabiju tě," zavrčela na mě Bells.

„Ale né," zaskučela jsem. Potřebovala jsem vypadnout, všechno na mě dolehlo. Všechna fyzická bolest části mé mučené rodiny a veškerá psychická bolest. „Musim jít," přesně mezi dveřmi jsem narazila na Rose a Jaspera. Ihned mě chytili jejich silné paže. Jistě chtěli vědět jak jsou na tom ostatní. „Pust!" vykřikla jsem. Najednou jsem v sobě pocítila neuvěřitelnou sílu. Stačil jeden pohyb a oba jsem je odhodila na protější stěnu. Vyběhla jsem z hotelu ven a běžela rovnou do lesa. Potřebovala jsem krev. Ovládala mě zlost, vztek a hlavně zoufalství nad nově vzniklou situací. Stačilo jedno mizerné rozhodnutí té zpropadené hlídky. Jak to, že jsem nedávala pozor? Proč se má prostorná mysl nepodívala na to jak se rozhodně hlídka? Byla jsem si tak jistá, že se dostanou až k Arovi...

Zuřivě jsem se zakousla do krku své bezbranné oběti. Teprve při prvním loku jsem si uvědomila, co jsem právě udělala. Ta chuť... ach bože taková lahoda. Příchuť hořké čokolády. Po tvářích se mi koulely slzy, ale nemohla jsem už přestat pít. Po dvaceti letech jsem pocítila výtečnost lidské krve. Krve, která mi dodavála mnohem větší sílu než ta zvířecí. Sílu větší než má Emmett, rychlost vyšší než dokáže vyvinout Edward.

Moje myšlení se rozhodlo rychleji než jsem stačila zareagovat. Musela jsem to udělat a rychle sama. Lidská krev mi sice dostala neuvěřitelné fyzické schopnosti, ale její účinek vyprchává mnohem rychleji než působení té zvířecí. Dopředu mě hnala touha po pomstě. Rozběhla jsem se směrem k Volteře.

Mé kroky se zastavily teprve až před obrovskou tepanou branou, ale byla zavřená. Z vnitřku jsem cítila celou řadu různých upířích vůní, i přes dvěře jsem mohla spočítat kolik upírů kde stojí. Moje soukromá válka právě začala...

Udělala jsem ještě jeden krátký krůček a vykopla bránu z pantů, ohlušující ranou dopadla na zem, která se zachvěla jako při zemětřesení...

Předchozí díl PRŮNIK DO VOLTERY

Další díl SOUKROMÁ VÁLKA

Autor: Luna (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Za svitu luny - 25. kapitola - Síla a moc: