Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Za svitu luny - 21. kapitola - Obřad

10.04.2009 (11:43) • Luna • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2607×

Luna se do domu vrátila s tajemným usměvem. Jaser okamžitě zpozorněl. „Kde je Alice?" nelíbilo se mu jak jí Luna vyhrožovala a už vůbec se mu nezamlouvalo, že se nevrátili společně. Z Luniných emocí vůbec nic nevyčetl, ale její výraz vypovídal o tom, že pomsta je sladká. „Zřejmě si ještě vytahuje jehličí z vlasů," škodolibě se zachechtala, pak se vydala nahoru do pokoje, aby se převlékla. Teprve když se k nim otočila zády mohli zaregistrovat, že její oblečení je od hlavy až k patě od bláta. Sotva vyšla nahoru Alice se vrátila úplně promočená, řesenka jí stékala po tvářích a vlasy měla úplně zplihlé. Luna se k ní otočila a obě vybouchli smíchy.

***

Přípravy na svatbu pomalu vrcholily, aby ne když už do toho dne D zbývaly pouhé tři dny. Mezi obyvateli domu panovala mírná nervozita. Milovali svatby a ani této se nemohli dočkat. Pro Carlislea to bude pátý obřad, protože s Esme si to několikrát zopakovali, ale pro Lunu to bude poprvé. Její rozpoložení nejvíce zaneprázdňovalo Jaspera, který se snažil udržet jí v klidu. Nemohla se dočkat až z ní bude paní Cullenová a přitom se obřadu obávala. Měla takové podivné tušení, že se něco stane. Její vize však zůstávali temné. O Alici nemluvě, ode dne kdy se k nim Luna přidala neměla vůbec žádnou vizi, krom té o snubním prstenu. Nijak se tím ovšem nestresovala, po takových letech si od toho dopřávala dovolenou a věděla, že Luna její úlohu zastane ještě lépe, jelikož vidí i vlky.

„Lou, Lou?!" domem se nesl Rosaliin zvonivý hlas. „Luno, kde jsi?" zvolala znovu, ale zbytečně. Občas zapomínali na její lidské potřeby, jako třeba spánek. Nakonec se Rose dočkala. Luna vylezla ze své zvukotěsné ložnice a vypadala příšerně. „Teda ty vypadáš," zhrozila se. „Nemůžu spát," postěžovala si rozmrzele. Od doby co Jacob zmizel skoro nespala a když usnula zdáli se jí hrozné sny, naštěstí bez proroctví. „Možná by sis měla jít ještě lehnout," upozornila jí Rosalie. Černé kluhy pod očima by na svatebních fotkách jistě nepůsobily nejlíp. „Hmmm," rozespale se rozhlédla po místnosti a zamířila si to rovnou k lednici. „Je tu Carlai?" zeptala se když vypila celou krabici mléka. Její smysly otupěli nedostatem kvalitního odpočinku samozřejmě se mohla kdykoliv přeměnit, a hned se cítit lépe, ale to bylo jen dočasné řešení. Na svatbu musí mít lidskou podobu a ta vypadala skoro na umření z vyčerpání.

Pomalu vylezla schody do prvního patra, v jednu chvíli se dokonce zakymácela takovým způsobem, že jí Emmett musel chytit, aby se nezřítila dolů. Pro jistotu jí dovedl až do pracovny. Tiše zaťukala na dveře a vstoupila dovnitř. Carlisle vzhlédl od stolu a v očích se mu zablesklo zděšení. „Lou miláčku," každou minutou vypadala hůř. Ve vteřině byl u ní a dovedl jí na pohovku. Posadil se a Luna si na něho lehla. „Zase špatné sny," ptal se starostlivě, trápilo ho, že jí nemůže pomoci. Nikdy nebyla nemocná a teď tohle. Tolik toužil po tom ulevit jí od vyčerpání, ale nevěděl jak. Netušil jak by její tělo reagovalo na léky na spaní a experimentovat s tím razantně odmítl. Schoulila se do jeho studené náruče. Konečně usnula.

Celou dobu jí pozoroval. Seděl bez hnutí, aby se neprobudila. Stále hladil její vlasy které se nyní leskly v kaštanovém odstínu. Přestal vnímat čas, až když do pracovny tiše vešla Alice zjistl, že Luna spí naprosto klidně už deset hodin. „Carlisle?" „Pšššt?" mluvil velice potichu, ve srovnání s tím by dopadnutí špendlíku znělo jako rána z děla. Luna se zavrtěla. Pevně rukama sevřela Carlisle kolem pasu a spala dál. „Spí?" zeptala se stejně tiše Alice. Přikývl. „Konečně," vydechla s úlevou a potichu za sebou zavřela dveře. Přesto že se všichni snažili setrvávat v co největší tichosti některé zvuky utišit nedokázali. Domem zněl tichý šepot jak si Edward povídal s Bells, přesto že televize byla stišená její zvuk se také nesl (pro jejich citlivé uši) až do prvního patra.

Luna prospala zbytek dní do svatby, probudila se o čtyřicet hodin později uprostřed noci. Carlisle celou tu dobu seděl bez hnutí, dokonce si vzal i volno z práce aby s ní mohl nerušeně zůstat. Emmetta upřímně rozesmálo, když Edward volal do nemocnice, aby otce omluvil kvůli otravě z jídla - jak typické pro upíry...

Protáhla své ztuhlé tělo. Její pleť se zbavila toho šedého nádechu z vyčerpání a po černých kruzích pod očima zbyli jen světlé stíny, které zakreje tenká vrstvička make upu. Derozientovaně se rozhlédla po pokoji. Všude vládla naprostá tma. Musela vteřinu počkat než tomu její oči přivyknou. „Asi jsem usnula," zeptala se trochu zmateně. Cítila se skvěle, ale hladově. Zakručelo jí v břiše. Carlisle se zasmál. „Dobré ráno." Políbil jí do vlasů. „Už jsem se bál, že prospíš i naší svatbu. Alice už začínala šílet, chtěla abych tě vzbudil, ale to jsem zamítl." Luna si jeho věty ihned poskládala. „Cože?" vyhrkla zděšeně. „Jak dlouho jsem spala?" „Dlouho," Carlisle se uculoval nad jejím zmateným výrazem. „Co je za den?" Naprosto v klidu jí odpověděl, že sobota. Vyskočila na nohy jako střela. „Kolik je hodin?" „Do svatby zbývá ještě asi osm hodin, je něco kolem třetí v noci."

Do pracovny vletěla Alice a ihned Lunu objala. „Už jsem se začínala bát, že se nikdy neprobudíš." Chytla jí za ruku a už jí táhla pryč. Luna se smutně otočila na Carlislea a s plným vědomím toho, že se až do obřadu neuvidí mu poslala vzdušný polibek. „Už jsem všechno připravila, teď je načase zajít si na lov a pak tě dáme do kupy." Změřila si jí zkoumavým, skoro černým pohledem. „Dobře, myslím, že se mnou už nebude tolik práce," uchechtla se Luna nabitá novou vlnou energie. „Jsem ráda, že už nevypadáš jako mrtvola," smála se Alice. „Jsem sice dobrá vizážistka, ale nevím jestli bych si s tebou poradila, abys nevypadala jako smrt," obě se smály. „Alice, ty dokážeš všechno," spiklenecky na ní mrkla.

Za tři hodiny se vrátily z lovu, teprve teď si Luna všimla, jak jsou celý dům a zahrada krásně nazdobeny a přichystány na obřad a slavnost. Luna se zarazila uprostřed zahrady. „Bože, to je nádhera." Alici to samozřejmě potěšilo. Všude po domě byly rozházené okvětní plátky rudých růží. „Voní to tu jako v ráji," usmívala se blaženě Luna, ale Alice už jí zase táhla dál. Podle jejích propočtů to vyjde časově akorát. Posadila Lunu ve svém pokoji před zrdcadlo a hned se pustila do svatebního účesu. „Nechápu, že si vůbec nemohla spát a najednou si vytuhla jako mimino." „Přemýšlela jsem o tom na lovu a myslím, že už mi lezlo nanervy to ticho. Doma jsme měli zabezpečený celý dům, takže i když jsem spala bylo v domě spoustu rušivých elementu, ale v mojí ložnici a asi moc velký klid. Proto jsem v pracovně vytuhla ani nevím jak."

Zbylé hodiny do svatby utekly neuvěřitelnou rychlostí. Alice chytila zezadu Lunu kolem ramen a společně koukaly na její obraz v zrcadle. „Moc ti to sluší," rozplývala se Alice nad svým dílem. „Seš profík, děkuju." Alice nakrčila nos. Ozvalo se zaťukání na dveře a dovnitř vlezl Marcus. „Marcusi? Kdy jste přijeli?" podivila se Luna, úplně na ně v tom shonu zapomněla. Jejich příjezd do Forks samozřejmě prospala. „Někdo tě musí dovést k oltáři," pečlivě si dceru prohlížel, „moc ti to sluší holčičko." „Už je čas," připoměla Alice a rozběhla se lidskou rychlostí na zahradu.

Luna se zavěsila do otce. Když zazněl svatební pochod, který jim napsal a hrál Edward vykročili. Luna těkala očima ze strany na stranu. Hleda svou matku, která samozřejmě seděla v první řadě. Když ji konečně našla na tváři se jí rozlil rozzářený usměv. Nic už jí v té chvíli nechybělo. Pak už svou pozornost věnovala jen jediné osobě. Stál tam a vypadal jako bůh. Ve tváři měl vepsané štěstí. Nejraději by se mu rozběhla do náruče, pochod, který se jí zpočátku zdál nádherný jí teď připadal příliš pomalý. Marcus předal její ruku do Carlisleova rámě. Pochod skončil a na řadu přišla farářova slova...

Luna s Carlislem stáli proti sobě, drželi se za ruce a zbožně si hleděli do očí. Carlisle předříkával svůj slib věrnosti a nehynoucí lásky, když si všiml změny ve výrazu jeho skoro manželky. Vize přišla v tu nejméně vhodnou dobu, vzhledem k tomu, že mezi hosty seděli i obyčejní lidé. Nejen Luna se snažila udržet veškeré emoce na uzdě tak, aby to nikdo nepostřehl. Jediný, kdo přesně věděl, co se děje v její hlavě byl Edward, který vizi pozoroval v jejích myšlenkách. Nechtěně zavrčel, ale lidé si toho nevšimly. Jasper musel veškerou svou schopnost koncentrovat na Lunu, aby jí udržel v klidu. V očích se jí odráželo zděšení. Carlisle se na chvilku zarazil, nevěděl jestli Luna zvládne říct své ANO. Ta se snažila soustředit celou svou mysl na lásku svého života. Luna nenápadně přikývla a Carlisle dokončil slib. „Ano," vydechla částečně i s úlevou, protože vize skončila. Políbili se. Z očí jí vytryskly slzy štěstí a zároveň bolesti.

Jacob našel koho hledal, jeho prosby byly vyslyšeny.

Předchozí díl ZRÁDCE

Další díl SPIKNUTÍ

Autor: Luna (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Za svitu luny - 21. kapitola - Obřad: