Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » WereWolfWoman 9. kapitola

29.07.2009 (22:00) • Ellescifi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1710×

Ráda bych se zařídila podle Jakovy rady, jenže jsem do La Push přišla především kvůli úpravě svého zevnějšku, a tak jsem nerada zamířila nejdřív domů.

První, co jsem po svém příchodu domů zaregistrovala, byla skutečnost, že Seth tu není. Myslela jsem, že tady bude spát a budu si s ním tedy moct konečně promluvit. Jenže byl zřejmě někde v lese a já jsem byla zklamaná, že to zase musím odložit. Pojala jsem podezření, že se mi vyhýbá, což mi nedělalo dobře. Sice jsme ho jednou s Jakem ignorovali a úmyslně se přeměnili zpět, aby nemohl poslouchat, ale to nebylo poprvé a on to vždycky chápal.

V rychlosti jsem se osprchovala, umyla si vlasy, na jejich fénování se vykašlala, uschnou mi, až poběžím, našla čisté kraťasy a tričko, stejně tak boty, všechno si na sebe navlékla a rychle zmizela z domu, který jsem napřed pečlivě zamkla a klíč uložila na smluvené místo.

Pak jsem se hned rozběhla do lesa, kde jsem se za hranicí stromů rychle svlékla, zamutlala oblečení do malé roličky i přesto, že bylo čisté a nové, připevnila ho gumou k noze, to samé udělala s botami, a skočila jsem do prázdna. Cítila jsem, jak jsem vybouchla do šedého kožichu a co nejrychleji jsem se rozběhla do lesa za Embrym. Doufala jsem, že ještě bude spát; když jsem odcházela z domu, bylo teprve něco po sedmé, zvládla jsem to rychle.

Jako vlk jsem doběhla až na místo, kde jsme s Embrym spali, a opatrně jsem se skrz větve podívala, jestli ještě spí. Spal. Rychle jsem se přeměnila, oblékla a šla si lehnout k němu.

Potichu jsem si mu lehla do náruče a spokojeně jsem zavřela oči. Už jsem neusnula, ale přemýšlela jsem o nás dvou. Jestli to nebylo chvilkové poblouznění, jak tvrdil Jacob, pak bych mohla být konečně šťastná. Ať jsem to brala z jakéhokoli hlediska, nenašla jsem zatím ani jeden důvod, proč bychom spolu nemohli být. Jestliže Sam bránil Embrymu, aby mě vyhledal ze strachu z mého odmítnutí, pak by mu tohle nemuselo vadit. Jake už mi řekl, že mu to nevadí, Sethovi to snad také vadit nebude, no a na nikoho jiného ohledy brát nemusím, ne?

Najednou jsem cítila, jak se Embry pohnul a poznala jsem, že je vzhůru. Oči jsem však nechala zavřené. Chtěla jsem si počkat na jeho reakci. Jestli se zvedne a odejde, bude to jasné. Na druhou stranu, já jsem taky odešla, takže ani to by nebylo průkazné. Ze všech sil jsem proto doufala, že neodejde, abych tohle dilema nemusela řešit.

Neodešel. Pocítila jsem, jak mi zabořil obličej do vlasů, a pak potichu zašeptal: „Ty jsi tady zůstala…“ Zřejmě si všiml mého oblečení, protože pak znovu zašeptal, tentokrát radostně: „Vrátila ses…“

Nevěděla jsem, jestli ví, že jsem vzhůru, protože šeptal tak tiše, že to mohlo být spíš jen tak pro sebe. Proto jsem nic neudělala a zůstala jsem ležet s hlavou na jeho hrudi, rukou přehozenou přes jeho tělo, a s jeho paží obtočenou kolem mých ramenou a zad. Pro mě to bylo maximálně pohodlné a připadala jsem si bezpečně a moc dobře, ale nevěděla jsem, jestli to pro něj není náročné, přestože jako vlk měl samozřejmě mnohem větší sílu než obyčejný kluk. Nechtěla jsem tuhle chvíli ukončit, a tak jsem se rozhodla, že jestli je mu to nepohodlné, tak ať mě prostě vezme a položí do mechu pryč ze sebe. Ale Embry to neudělal. Nechal mě tak, jak jsem byla, příležitostně mě hladil po zádech či vlasech a tiše čekal, až se vzbudím.

Nemohla jsem to prodlužovat do nekonečna, a tak jsem sebou jemně škubla, jako bych se právě probrala, zavrtěla jsem se a zvedla jsem hlavu. Podívala jsem se mu do očí, které byly tak blízko, že jsme se hlavami skoro dotýkali.

Embry mě volnou rukou pohladil po tváři a odhrnul mi z očí vlasy, které mi tam spadly, když jsem zvedla hlavu. Byly už dávno suché, a protože byly čerstvě umyté, zvlnily se mi.

Pomalu jsem zvedla pravou ruku, kterou jsem ho objímala, a prohrábla jsem mu s ní vlasy. Měl je stejné jako večer. No jo, kluci se mají. Embry mírně zaváhal, než mi přesunul ruku z tváře pod bradu, kterou mi následně zvedl a jemně, velice opatrně mě krátce políbil na rty. Byla jsem si vědoma toho, že v jasném ranním světle to má jinou váhu než v noci, když jsem s nervy úplně v háji, a tak jsem mu bez zaváhání polibek vrátila.

Potom jsem se trošku odtáhla, abych mu dopřála volný prostor a sedla jsem si do suchého mechu. Vůbec nebyla rosa. Zadívala jsem se nahoru mezi stromy, a podle očekávání jsem uviděla jasně modrou oblohu bez jediného mráčku. Chvíli jsem zůstala s hlavou upřenou na koruny stromů, než jsem ji zase sehnula zpátky a podívala se na něj. Čekal, co udělám, pohodlně opřený o kmen stromu, vedle kterého jsme spali.

„Vrátila ses,“ podotkl tiše.

Nebyla jsem si jistá, na co se vlastně ptá, i když to nebyla přímá otázka. „Byla jsem v La Push. Potřebovala jsem mluvit s Jakem a byla jsem si vzít čisté oblečení,“ přiznala jsem tedy.

Zatvářil se užasle. „Proč hned tak brzy? Proč jsi nepočkala do odpoledne?“

„Večer jsi mi odmítl prozradit některé části vašeho rozhovoru. Musela jsem je znát co nejdřív,“ dodala jsem neochotně.

„Jo tak,“ zamumlal. „A co ti řekl?“

„Něco o tobě,“ odpověděla jsem po chvíli přemýšlení.

„To jsem čekal,“ odvětil.

„Nemusím ti to říkat, víš to asi sám,“ řekla jsem nadějně. „Nebo ne?“

„Ano, to vím. Přesto jsem chtěl, aby ti to řekl napřed Jake. Nevěřila bys mi,“ řekl, když viděl můj nechápavý výraz.

„Nevěřila bych ti co?“

„Koukni, Leah, nikdy jsme nebyli nejlepší přátelé, ani jsem nedával najevo nic podobného... ani jiného... takže jsem nepředpokládal, že když jsem se najednou do tebe zbláznil, tak mi to budeš jen tak věřit, po tom všem, co jsi prožila.“

„Asi bych s tím měla určité potíže.“

„Tak vidíš. A protože Jacobovi věříš, myslel jsem, že sdělit ti to jeho prostřednictvím by mohlo být užitečné a ušetřilo by to spoustu nepříjemností,“ prohlásil a natáhl se pro mou ruku, kterou jemně uchopil a přitáhl si mě k sobě.

Nebránila jsem se, opřela jsem se o něj a chvíli jsme jen tak seděli a nic neříkali. Přemýšlela jsem o tom, co mi právě řekl. Měl mě rád, ale nechtěl o tom mluvit, protože si myslel, že mu to neuvěřím. No – popravdě řečeno bych mu to asi opravdu nevěřila. Ale teď jsem věřila, že mluví pravdu, a tak jsem jenom tak spokojeně seděla a snažila se přestat myslet.

Embry mě pořád držel za ruku a já bych tak dokázala sedět hodně dlouho. Jenže pořád tady byl Seth. Měla jsem kvůli němu černé svědomí. Už to bylo dlouho, co jsme ho s Jakem tak hnusně odstrčili.

„Musím jít,“ řekla jsem nerada, vymanila jsem se z jeho objetí, než jsem si to stihla rozmyslet a vymyslet důvod, proč Seth počká, a stoupla si.

Embry vypadal zklamaně, ale také se zvedl. „Doprovodím tě,“ nabídl. „Chceš se změnit?“

„Nebudeme spolu moct komunikovat,“ namítla jsem.

„Nevadí, uvidíme se odpoledne. Jestli budeš chtít,“ dodal s pohledem zabodnutým do mých očí.

„Určitě,“ řekla jsem přesvědčeně a rozběhla jsem se směrem do La Push.

Embry čekal stále na místě, a tak jakmile jsem ho neviděla, sundala jsem si oblečení, přivázala ho k nohám a skočila do prázdna. Asi za půl minuty jsem slyšela Embryho za sebou. Přidal se ke mně a běželi jsme bok po boku.

Bylo to zvláštní – měla jsem vedle sebe vlka, ale neslyšela jsem jeho myšlenky. Připadalo mi to trochu divné, znepokojující a především mě to rozesmutňovalo. Cítila jsem se s Embrym skvěle v lidské podobě a nepochybovala jsem o tom, že bych se cítila ještě lépe při společném vědomí. Jenomže jsem se bála toho, co říkal Jake. Bránila jsem se tomu, ale čím dál víc mě znepokojovala myšlenka na návrat do Samovy smečky. Byla to věc, které jsem se zbavila nesmírně ráda, a pomyšlení na to, že se mi v hlavě vůbec objevilo nutkání přidat se k Embrymu, a tedy k Samovi, mi působilo ne zrovna příjemné chvilky. A nebyla to jediná věc, kvůli které jsem si dělala starosti. S obojím budu muset něco udělat.

Embry stále běžel vedle mě a já jsem si pro tuhle chvíli chtěla jenom užívat jeho přítomnosti. Uvidím ho až odpoledne, a to je dlouhá doba, i když jsem nevěděla, kolik může být hodin. Tipovala jsem tak devět, maximálně deset dopoledne.

Tiše jsme spolu běželi lesem, než se Embry najednou zastavil a trhnul hlavou směrem doleva. Já jsem potřebovala běžet doprava, takže jsem smykem zabrzdila. Nechtěla jsem zase odbíhat pryč, měnit se a pak zase čekat než to udělá Embry, a tak jsem jenom kývla hlavou na souhlas, a pak se otočila a rychle se rozběhla svým směrem. Nechtěla jsem se otáčet, protože bych tím riskovala své odhodlání mluvit se Sethem. Cítila jsem v zádech Embryho pohled, než jsem zaslechla, jak se také rozběhl pryč.

Bylo to těžké, ale přestala jsem na něj myslet. Rozběhla jsem se do La Push a najednou jsem ucítila v hlavě bratrovo vědomí.

Sethe? pomyslela jsem úlevně.

Co chceš? odsekl víc nepřátelsky, než jsem čekala.

Nezlob se, bylo to nutný, začala jsem se omlouvat. Hlavně se neměň zpátky, prosila jsem ho.

Ani se na to nechystám, uklidnil mě. Čekám na vysvětlení.

Týkalo se to Embryho. Musela jsem mluvit s Jakem. Tebe se to netýkalo, nechtěla jsem tě do toho zatahovat. Ani mně, ani Jakovi se nelíbilo, jak jsme tě vyšoupli, ale neměli jsme na výběr.

Můžu se kouknout? zeptal se už mírněji.

Co chceš vidět? povzdychla jsem si, protože jsem veškeré myšlenky potlačovala.

Jen rozhodnutí.

Zalovila jsem v mysli a vytáhla na povrch myšlenky, týkající se rozhovoru mezi mnou a Jakem dnes ráno u nich doma. Stejně by se to jednou dozvěděl. Omyl. Ne někdy, ale zhruba do zítra by věděl úplně všechno. Jsem dobrá v potlačování myšlenek, ale nejsem nejlepší.

Leah! Seth zalapal po dechu takovým způsobem, že jsem se lekla, že omdlí.

No co? Vadí ti to?

Seth se na chvíli zamyslel. Stejně s tím nic neudělám, že ne? usmál se.

Ne, myslím, že ne, řekla jsem šťastně. Zčásti proto, že jsem si ho usmířila, zčásti proto, že jsem si vzpomněla na Embryho.

V tom případě jsem rád, že jsi zase spokojená a nebudu se vám do toho míchat. Ale stačilo říct, že chcete být sami, vytkl mi ještě.

Příště to udělám, slíbila jsem. Právě jsem běžela kolem malé mýtinky. Zachytila jsem na ní pach Cullenových, přesněji Belly a Edwarda. Otočila jsem se a běžela pryč od ní. Najednou se mi v hlavě ozval Jake.

Takže už to víš, Sethe? To jsem rád. Já teď běžím ke Cullenovým, nechcete se mnou? Chci vidět Nessie, a řekl bych, že Bella, Edward i Nessie čekají na tvoje rozhodnutí, Leah. Už sis to dostatečně promyslela?

Myslím, že jsem si úplně jistá. Sejdeme se přímo tam.

Fajn, řekl Jake a cítila jsem, jak si Seth pro sebe přikyvuje.

Všichni jsme se rozběhli směrem k domu Cullenových. Byla jsem tam poměrně rychle, vzhledem ke vzdálenosti, která mě od něj dělila. Necítila jsem žádné pochyby, když jsem se za hranicí stromů přeměnila, oblékla a obula a vydala se k verandě. Vedle ní stáli opření Jake s Renesmee a čekali na mě.

„Seth je vevnitř, něco tam s Edwardem řeší,“ poznamenal Jake, když jsem se rozhlédla, abych zjistila, kde zmíněný je.

Kývla jsem a pomalu došla až k Nessii. Nedočkavě natáhla svou malou ruku a já jsem se bez váhání sehnula a poskytla jí šanci přiložit mi ruku na tvář. Rostla rychle, uvědomila jsem si.

Trochu jsem se zakymácela, když na mě dolehly její vzpomínky. Ukázala mi celý svůj den. Byla už starší, ale pořád dávala přednost ukazování myšlenek před mluveným slovem. Nevadilo mi to. Prohlédla jsem si její zážitky s radostí, která mi ještě včera odpoledne byla cizí.

„Díky, moc hezké,“ řekla jsem.

„Ráda jsem ti to ukázala,“ odpověděla mi k mému překvapení. „Někdy spolu můžeme jít lovit, pokud bys chtěla.“

Tvářila se u té nabídky tak nadšeně, že by bylo těžké ji odmítnout za normálních okolností, natož teď, když bych byla ochotná s ní jet i do Ria. Vypadala nadšeně, ale zároveň nejistě.

„Moc ráda,“ usmála jsem se na ní.

Oplatila mi zářivým úsměvem. Podívala se na Jaka, který ji obdařil takovým úsměvem, že jsem si vzpomněla na jeho výtky, že musel prožívat moje city k Samovi, a naprosto jsem je pochopila, ačkoli jsme ani nebyli vlci. Pak se na mě podíval s vděčným pohledem v očích.

Už jsem to nevydržela a vešla do domu. Těšila jsem se na rozhovor s Edwardem. Myslím, že mu udělám radost. Budu muset potlačovat své myšlenky, protože jsem se mu nehodlala svěřovat se vším, ale pocítí mou náladu a jistě to nebude na škodu mluvit jak s ním, tak s Bellou.

Konečně v klidu.

Autor: Ellescifi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek WereWolfWoman 9. kapitola: