Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » WereWolfWoman 10. kapitola

19.08.2009 (07:00) • Ellescifi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1640×

Téměř klidná jsem vstoupila do domu s Jakem a Renesmee za zády. Ohlédla jsem se za sebe a pohledem jsem se otázala Jaka, kam mám jít. Oplatil mi pohled a povzbudivě se na mě usmál. Potom mě vzal za ruku a dovedl do velké místnosti s oválným stolem. U normálních lidí by se dalo mluvit o jídelně, ale tady jsem si nebyla jistá.

Stůl byl prostřený červeným ubrusem, na kterém ležely vkusné bílé doplňky. Mezi nimi stály tři velké svícny, na každém byla jen jedna svíčka, dva obsahovaly bílou svíčku, jeden červenou. Bylo prostřeno pro tři. U stolu seděl Edward a Bella.

Když jsme se Jakem vstoupili do místnosti, oba se zvedli a Bella přispěchala, aby mi podala ruku. Trochu jsem couvla před její rychlostí, i když jsem byla zvyklá. Prostě instinkt. Jake mě ale pořád povzbudivě držel za ruku a najednou jsem ucítila v druhé ruce malou teplou ručku. Jen mi tu mou stiskla a zase ji hned pustila. Otočila jsem pohled na Renesmee, která na mě radostně mrkla.

Bella se na mě usmála a jemně mi potřásla pravou rukou. Na to, jak byla mladá, se dokázala dobře ovládat. Věděla jsem to, ale stejně mě její graciézní pohyby překvapily. Oplatila jsem jí úsměv i stisk a pak jsem se otočila na Edwarda. V hlavě jsem měla trošku zmatek, a tak jsem ho radši pozdravila nahlas, aby bylo jasno.

„Bello, Edwarde,“ kývla jsem na oba.

„Leah,“ oplatil mi Edward.

„Jsme tak rádi, že ses rozhodla takhle,“ řekla Bella nadšeně. „Nejen kvůli Nessie.“

„Sedni si, Leah,“ pobídl mě Jacob.

„Cože?“

„Ke stolu,“ doplnil ho Edward. „Je čas na oběd. Alice se opravdu snažila, když prostírala.“

Šlehla jsem udiveným pohledem z Jacoba na Edwarda, pak jsem si sedla k jednomu z prostřených míst. K dalším dvěma se usadili Nessie a Jacob. Edward si sedl k neprostřenému místu a Bella odběhla pryč.

Nepřipadala jsem si zrovna příjemně, tím spíš, že jsem pořád cítila ten štiplavý, přelazený pach. Jake na tom byl nepochybně podobně, ale jeho důvody být zde byly tak velké, že to zřejmě ani nevnímal. Nechtěla jsem působit nervózně, a tak jsem se obrátila přímo k Edwardovi.

Víš, proč jsem tady?

„Ano, ale radši bych, aby tenhle rozhovor probíhal nahlas, kvůli ostatním,“ požádal mě.

„Dobře,“ souhlasila jsem. „Takže jsem tobě, Belle a především Nessie chtěla objasnit svůj postoj. Ty už ho znáš, takže bych ráda, aby tady byla i Bella, pokud –“

V tu chvíli se dotyčná objevila ve dveřích s obrovským podnosem na rukou. Bylo na něm navrstvené pečené maso nakrájené na plátky, kousky chleba a čerstvé ovoce a zelenina. Bella ho postavila doprostřed stolu a pak si sedla vedle Edwarda.

„Doufám, že jsem ještě nezapomněla své kuchařské dovednosti, nemohla jsem ochutnávat, dělala jsem to po paměti,“ řekla vesele. „Snad vám to bude chutnat.“

„Ber si kolik chceš,“ pobídl mě Edward.

Neochotně jsem si na talíř nabrala dva plátky masa, pět jahod a pár kousků chleba. Nessie se zachovala úplně stejně, jen si vzala všechno dvakrát. Jake se vůbec nestyděl a nabral si toho tolik, že by mi to stačilo přinejmenším na dva dny. Vložila jsem jednu jahodu do úst a pomalu ji rozkousala. Pak jsem polkla a čekala, co bude dál.

Nessie se pustila do jídla s tak neuvěřitelným apetitem, že jsem jenom zůstala zírat, kam se to všechno do jejího malého těla může vejít. Jake se cpal ještě víc. Bella a Edward na nás koukali tak, že to nebylo nic nezdvořilého, ale přesto jsem se necítila dobře. Snědla jsem ještě jednu jahodu a uřízla si sousto masa. Chutnalo dobře i přesto, že Bella upozorňovala, že by nemuselo být poživatelné.

„Jsi dobrá kuchařka,“ pochválila jsem jí jídlo.

Bella se celá rozzářila.

„Takže... nebudeme to zbytečně protahovat. Neměla jsi to jednoduché,“ promluvila jsem k Belle. „Ale mně jsi to taky neusnadňovala, a rozhodně ne Jacobovi. Jeho prostřednictvím trpěla ze začátku celá smečka, pak jen já se Sethem. Nepřerušuj mě, Jaku. Nebyla to tvoje vina, Bello. Alespoň ne úmyslná. V tu dobu jsem si to neuvědomovala a dokonce jsem sem vtrhla a křičela na tebe, za což se teď dodatečně omlouvám, jestli budeš ochotná mi odpustit.

Stejně tak ty, Edwarde,“ otočila jsem se teď na něj „Tys byl příčina všech těch problémů. Možná jimi byl spíš Jake a u tebe to bylo obráceně. Nevím. Z mého úhlu pohledu to ale bylo tak, že tu byli tři lidi. Ty, Bella a Jacob. Oba jste chtěli Bellu, ale pro její dobro jste se jí nejdřív jeden, pak druhý rozhodli opustit. Pokaždé to s ní zamávalo a pokaždé ublížila tomu druhému, když se ten první rozhodl vrátit. Jenže když jsi jí opustil ty, bylo to pro ní daleko horší, protože věděla, že bez tebe nedokáže žít. Bez Jaka jí to také nešlo úplně bezproblémově, ale nakonec se s tím smířila.

Jenže tvoje rozhodnutí, Bello,“ mluvila jsem teď zase k ní, „mu způsobilo tak neskutečnou bolest, že si to nedovedeš představit. Edward ano, byl to on, kdo se na chvíli vcítil do jeho kůže, přestože jediné, co pak mohl udělat, bylo půjčit mu auto. Ty, Bello, netušíš, jak trpěl.“

„Leah!“

„Nech mě, Jaku,“ řekla jsem klidně a víc jsem si ho nevšímala. Když už jsem se rozhodla, že to všechno vyjde najevo, nebudu to měnit. Provrtávala jsem pohledem Bellu. Viděla jsem jí na očích lítost, i když samozřejmě nebyla schopná brečet. Viděla jsem tam velkou bolest a také vinu. Chtěla jsem, aby si to uvědomila, ale nechtěla jsem, abychom zůstali rozhádaní.

„Jak už jsem řekla, nechci tě nijak obviňovat. Nebyla to tvoje vina, že se do tebe zamilovali oba současně. Jen jsem chtěla, abys věděla, odkud pramenila moje nenávist k tobě, Edwardovi i ostatním. Je mi líto, že jsi to musela slyšet, Nessie, ale předpokládám, že už jsi tohle všechno věděla,“ podívala jsem se omluvně na Jacobovu budoucí životní partnerku.

Renesmee jenom kývla. Jake na mě zíral tak naštvaně, že už jsem to dlouho neviděla.

„Už jsem řekla všechno, co jsem chtěla. Předpokládám, že si tohle všechno oba uvědomujete, přesto pro mě bylo nutné, abych vám to všechno řekla a tím si byla jistá, že mě chápete,“ podívala jsem se na nejdřív na Edwarda, pak na Bellu.

Edward jemně kývl hlavou, nic neřekl. Nepochybně musel vědět, na co se chystám, a protože mi v tom nezabránil, brala jsem to jako souhlas.

Bella se tvářila opravdu provinile. „Je mi to všechno moc líto, Leah. Opravdu jsem se za to nenáviděla. Ani jeden z nich mi to neusnadňoval. Ty jejich věčné hry...“ Na chvíli se zamyslela, jako by se ztratila ve vzpomínkách. „Nakonec jsem se rozhodla provdat se za Edwarda a doufat, že Jake se otiskne. Vyvinulo se to trochu jinak než jsme všichni čekali, a také se mi splnilo přání ohledně Jaka. Samozřejmě jsem si uvědomovala, jak tím ubližuju nejen jemu, ale celé smečce, která stála za ním a sdílela s ním vědomí, nemohla jsem s tím ale nic dělat. Věř mi, tohle nebylo snadné pro nikoho z nás.“

„Opravdu jsem nepřišla ti něco vyčítat, jen jsem chtěla, abys znala můj postoj,“ zopakovala jsem dneska asi potřetí. „A také jsem přišla poděkovat Nessie. Když jsem si uvědomila, co pro Jaka znamenáš, bylo to pro mě jako přetnutí provazu nenávisti k vaší rodině,“ obrátila jsem se teď přímo na Nessie. „Původně za ní stála jen Bella, pak i Edward. Ale pak se to všechno vymazalo... díky tobě. Uvědomila jsem si –“

Zadívala jsem na jahodu na svém talíři a vzpomněla jsem si na svůj rozhovor s Embrym. Vybavila jsem si pocity, které mnou prostoupily, když jsem si uvědomila, že mě má rád, a také když jsem si uvědomila, že nemám nejmenší právo se ke Cullenovým chovat tak, jako dosud. Tohle bylo mezi Jakem a jimi. Jestliže byl on ochotný jim to zapomenout, pak já bych měla také. Embry mě v tom nevědomky utvrdil.

Rychle jsem všechny tyhle pocity zapudila, když jsem si uvědomila, že Edward je sdílí se mnou. Nasadila jsem apatii, a podívala se mu do tváře. Vypadal překvapeně, ale nijak to nekomentoval.

„Uvědomila jsem si, že nemám právo vám cokoli vyčítat. Proto doufám, že mi to všechno prominete,“ uzavřela jsem svůj dlouhý výčet s pohledem upřeným do Nessiiných očí.

Nessie si stoupla a obešla stůl až ke mně. Nevím, co jsem čekala. Její nenávist, vyčítání... Natáhla ruku k mé tváři a čekala, zda jí dovolím mi tu ruku na tvář položit, i když by na mě pohodlně dosáhla.

Odhodlaně jsem jí obličej položila do dlaní.

Hlavou mi probleskly vzpomínky na vše, co jsem řekla za poslední minuty, potom její vzpomínky na její matku poté, co jí porodila. Následoval první pohled na Jaka spojený s neuvěřetelně radostnými pocity, které jak jsem z jejích vzpomínek cítila, postupně sílily, jestli to vůbec bylo možné. Pak mi Nessie ukázala nejlepší vzpomínky, které měla, na svého otce Edwarda. Některé z těch vzpomínek jsem znala už z minula, kdy mi ukazovala svůj život prostřednictvím své mysli a svého daru, některé pro mě byly novinkou.

Jako poslední mi zopakovala kusé vzpomníky, které měla na mě, a také svou lítost, kteoru cítila nad mou lítostí. Netušila jsem, jak moc má ráda své rodiče, Jacoba a... mě. Odpustila mi.

„Proč?“ vydechla jsem, když jsem otevřela oči.

„Protože obě máme rády Jaka,“ odpověděla nahlas a usmála se na dotyčného. „Čímkoli jiným bych mu ubližovala.“

Zřejmě chtěla soukromý rozhovor, a proto mi znovu položila ruce na tváře. Kdybych ublížila tobě, ublížila bych i jemu, což nechci. Kromě toho tě mám opravdu ráda. Nemůžeš za nic z toho, za co ses teď omlouvala. Byla to naše vina. Moje, matčina, otcova. Neobviňuj se. Doufám, že z nás budou přátelé.

Zalapala jsem po dechu znovu, protože jsem netušila, že dokáže myšlenkami formulovat přímé věty. No, překvapuje pořád.

„Jsem si tím jistá,“ odpověděla jsem na její poslední otázku a usmála se na ní.

Edward se také smál, byl šťastný, že jeho dcera je šťastná. Bella se tvářila zmateně, ale když viděla, že všichni ostatní kromě Jaka se smějí, usmála se také. Poznala jsem ale netrpělivost, kterou na chvíli dala najevo. Těšila se, až jí to někdo vysvětlí. Prozatím se ale rozhodla stát stranou.

„Je mi líto všechno, co sis musela prožít, a co si musel prožít Jake, a doufám, že nám to všechno odpustíš,“ řekla tiše.

„Věřím, že jsme to vyřešili a můžeme se v klidu najíst,“ řekla Nessie tak autoritativně, že Bella se zatvářila klidně a i Jake se zase pustil do jídla. Když viděl, že je spokojená Nessie, ostatní neřešil. Prozatím. Věděla jsem, že jakmile se proměníme do vlčí podoby, pěkně mi vyčiní. Jenže mi to bylo jedno. Urovnala jsem starou nenávist, a to pro mě ve spojením s Embrym bylo jediné důležité.

Pustila jsem se do jídla s mnohem větší chutí než když jsem sem přišla. Snědla jsem všechno, co jsem měla na talíři, a ještě jsem si přidala dva plátky masa, dalších pět jahod, chleba i omáčku, které jsem si předtím nevšimla.

„Děkuju za jídlo, doufám, že jsme vyřešili vše, co jsme potřebovali. Už půjdu,“ řekla jsem a zvedla se od stolu. Doufala jsem, že už je dost pozdě na to, abych mohla vidět Embryho. Rozhlédla jsem se po hodinách, žádné jsem ale nenašla.

„Jsou dvě,“ poznamenal Edward.

Otočila jsem se k němu a kývla mu na znamení díků. Nepochybně víš, proč pospíchám, ale byla bych ti vděčná, kdybys to nerozebíral s Bellou ani nikým jiným. Zatím ne.

„Děkujeme ti, žes dnes přišla a dovolila nám pochopit tvé pocity,“ řekl Edward, kývl na souhlas mé nevyřčené otázky, a já jsem si znovu uvědomila, že je starší než vypadá. Choval se jako dospělý. Nepochybně k tomu přispěla skutečnost, že se stal jako jeden z mála upírů otcem, ale věk tady hrál také svou roli.

Rychle jsem tu myšlenku zapudila, než ji stihl zaregistrovat a usmála jsem se na ně. „Já děkuju, že jste mě vyslechli a pochopili. Jaku, můžeš na momentík?“

Jake se zvedl od stolu a kývl. Došel až ke mně, já jsem kývla hlavou na rozloučenou a všechny pozdravila. Na závěr jsem si nechala Renesmee. „Jsem si jistá, že si brzy vyrazíme na ten lov,“ usmála jsem se na ní.

„Budu se těšit,“ reagovala na to ona, vzala do ruky jahodu, přišla ke mně a položila mi ji do dlaně. Potom se otočila a odešla z místnosti.

Chvíli jsem se za ní dívala, pak jsem se také otočila a odešla ke dveřím. Otevřela jsem je a vyklouzla jsem na čerstvý vzduch. Jacob vyšel ven za mnou. Jahodu, kterou jsem dostala od Nessie jsem si dala do pusy a pomalu ji rozkousala. Pak jsem ji spolkla a podívala se zpříma na Jaka.

„Vím, že nesouhlasíš s tím, jak jsem to tady dnes podala. Nicméně Edward věděl už když jsem přišla, co mám v úmyslu, a nebránil mi. Myslel si tedy, že Nessie i Bella mají právo tohle všechno vědět. Od začátku jsem věděla, že mi tohle neschválíš, ale to mě nemohlo zastavit. Bylo to i kvůli tobě! Nicméně pokud se se mnou chceš na tohle téma ještě bavit, nebudu ti bránit. Ale ne teď,“ dodala jsem, když se nadechoval. „Dneska ne. Nech si to projít hlavou a nekaž mi dnešní den. Prosím.“

Jacob zavřel pusu, ve které se mu formovaly desítky vět, kterými mě chtěl zahrnout, a chvíli si mě měřil nicneříkajícím pohledem.

„Tohle není uzavřené, Leah. O tom si ještě promluvíme. A bude to ve vlčí podobě, kdy přede mnou méně skryješ. Nebudu ti vyčítat, co jsi dneska řekla, ale budu chtít znát důvody. Ne dnes, jak si přeješ. Do zítra to počká a ty si zasloužíš příjemné odpoledne... s Embrym,“ pousmál se.

Myslela jsem, že se otočí a půjde zase dovnitř, ale on ke mně zničeho nic přistoupil a objal mě. Nevěděla jsem, proč to dělá, ale byla jsem ráda, že se nezlobí... aspoň ne tak moc, jak jsem čekala. „Děkuju,“ zašeptal mi do ucha vřele.

Chvíli jsem čekala, jestli řekne ještě něco jiného, ale už jsem byla tak nedočkavá, kdy zase uvidím Embryho, že jsem se nadechla a chystala se mu to oznámit, ale on zareagoval první.

„Běž už,“ pobídl mě a odstrčil od sebe. „Jdi, vidím na tobě, jak moc za ním chceš jít.“

Jeho úsměv byl nakažlivý, přátelsky jsem ho praštila do ramene a rozběhla jsem se do lesa jen za mnou vlasy vlály.

Autor: Ellescifi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek WereWolfWoman 10. kapitola: