Tak jsem dala do kupy další díl... Fakt je, že je kraťounká.. Nazvala jsem ji Hudba pár vzpomínek přivolá.. Prosím o moc a moc kritiky a doufám, že se bude díl líbit.
20.10.2009 (12:30) • Crystal • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2783×
Sedím před oknem a dívám se jak kapky deště pomalu stékají po mém okně.
Mám náladu pod psa, ale nejsem naštvaný, dokonce ani nemůžu. Kvůli tomu jsme se sem přeci přistěhovali. Kvůli tomu můžeme mezi lidi.
Jsem tu zavřený a snažím se neposlouchat myšlenky ostatních, protože se nedokážu vyznat sám v sobě. Cítím se divně, jako by mi pořád něco chybělo. Problém je, že nevím co to je.
Cítím se jako by mi chyběl kus sebe samého.
Poslední dobou bylo s mou rodinou k nevydržení.
Alice pořád šílí kvůli Halloweenu….
„To není možné! Proč sakra musí začít prodávat svíčky a výzdobu až za pět dní??!! Já se s toho snad zblázním…“ slyšel jsem její myšlenky. Jasper. Ten ji, bohužel, podporuje.
A Emmett, pořád a pořád myslí jen na Rosalii…
Carlisle je skoro pořád v práci.Ale Esme je mi líto, je pořád smutná a to kvůli mně.
Touhle dobou se domem začaly rozléhat neurčité zvuky. Rozhodl jsem se. že tohle opravdu poslouchat nebudu.
Neslyšně jsem otevřel okno, vyskočil a lehce dopadl. Bylo mi jedno, že prší a běžel jsem do lesa.
Běžel jsem tak daleko a dlouho, abych už nemusel poslouchat jejich myšlenky.
Doběhl jsem přibližně doprostřed lesa a vylezl na strom. Nevím proč, ale přemohl mě smutek.
Schoval jsem si hlavu do dlaní a po rukou mi stékaly pramínky vody, které mi odkapávaly z vlasů.
Netuším jak dlouho jsem na tom stromě seděl, ale už se začalo rozednívat a mé oblečení už bylo téměř suché. Najednou jsem ucítil pach upíra, ten pach patřil Tanye. Prosím jen to ne! Rychle jsem seskočil ze stromu a rozběhl se zpět k domu, jelikož se mi Tanyu podařilo setřást, tak jsem si ještě ulovil jednu srnku.
Už jsem slyšel jen její myšlenku.
„Doprčič, jak to dělá, že mi vždycky uteče… Nechápu to. Ale já ho stejně jednou dostanu!“ myslela se a pak se vydala opačným směrem.
Rychle jsem doběhl domů a opět vyskočil do polootevřeného okna.
Najednou mě upoutal krásný bílý klavír. Nevím proč mě zaujmul právě teď, možná za to mohly sluneční paprsky, které na něj dopadaly. Pomalu jsem k němu došel a posadil se.
Pravou rukou jsem přejel po klaviatuře a pak jsem na klávesy položil i levou ruky.
Nechal jsem své prsty volně klouzat po klaviatuře a tím klavír vykouzlil dokonalou skladbu.
Pokud vím tu skladbu jsem hrál poprvé, ale přesto jako bych ji znal několik let.
Hrál jsem dál, dokud tóny skladby neutichly úplně.
Podíval jsem se směrem ke dveřím ve kterých stála usmívající se Esme.
„To bylo nádherné..“ řekla s povzdychem. Přišla blíže ke mně.
„Můžeš to zahrát prosím znovu. Ta skladba je nádherná.“ prosila a já kývnul.
Znovu jsem položil prsty na klávesy a přiměl klavír znovu zahrát ty nádherné tóny.
Esme se usmála a zeptala se:
„Jak se jmenuje?“
„Nemám tušení…..“ odpověděl jsem a nechal dál klouzat mé prsty po klaviatuře.
_____________
Autor: Crystal (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Vždy je kapka naděje - 4. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!