Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vždy je kapka naděje - 25. kapitola

05.01.2010 (08:45) • Crystal • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2324×

Carlisle otevřel dveře, všichni jsme vešli dovnitř, ale Lilith se zarazila.

„Bydlíš s… člověkem?!“ zeptala se podrážděně. A pak kolem nás proletěla obrovskou rychlostí a já hned za ní.

„A nebo si tu skladujete jídlo?“ zeptala se a mlsně si přejela jazykem po zubech, když se zastavila vedle Belliny postele.

„Ani se jí nedotkneš, jestli ano, roztrhám tě na kusy,“ řekl jsem výhružně i když to nebyla výhružka, ale fakt.

„Potkala jsem tě ani ne před půl hodinou a už jsi na mě zlý, co jsem ti udělala?“ zeptala se a stále zírala na Bellinu krční tepnu.

„Dotkneš se jí a jsi mrtvá,“ řekl jsem znovu.

„Hele?! Věř mi trošku, slíbila jsem, že jí neublížím. Já své sliby dodržuji. A jen tak mimochodem, já jsem mrtvá a už docela dlouho, zajímavé, že sis toho nevšiml, měl bys více sledovat své okolí a nezaobírat se…“ na chvilku se odmlčela a prohlédla si Bellu.

„Jídlem,“ řekla a pohlédla mi do očí.

„Ona není jídlo,“ řekl jsem a klad při tom důraz na každé slovo zvlášť.

„Edwarde, my jsme upíři, ona je člověk. A navíc moc dobře voní, zbíhají se mi sliny. Jíst zvířata, je proti přírodě. My jsme upíři, ona je člověk a my máme lidi jíst, pochop to.

Prosím, víc nežádám,“ řekla a pomalu zvedala ruku směrem ke mně.

„Ne, ona není jídlo,“ zopakoval jsem a odstrčil její ruku, která byla nebezpečně blízko mého obličeje.

„A já si myslela, že mě znáš. Já bych neublížila těhotné, dvojčátka, že?“ řekla a usmála se.

„Jdi pryč, nechci tě vidět v její blízkosti,“ zasyčel jsem na ni a Lili se zvedla a šla ke dveřím.

„Edwarde, prsten mám já, ona bude vždy ta druhá. Na tom nic nezměníš, nikdy,“ řekla tiše a odešla, nebyla by to ona, kdyby nepráskla dveřmi.

„Áaaíík!“ vykřikla Bella když se probrala a posadila se na posteli. Pár sekund se vyděšeně rozhlížela a její tep dosahoval výšin.

„Co se stalo?“ ptala se zmateně a ještě zrychleně dýchala.

„Na nějakou dobu s námi bude bydlet má… známá. Je mi líto, že tě probudila, spi dál zlatíčko,“ řekl jsem tiše. Pak jsem ji pohladil po vlasech a lehce ji políbil.

„Tak známá, jo? Já ti dám známou!“ uslyšel jsem za sebou hlas osoby, kterou jsem začínal nenávidět.

„Ahoj, promiň jestli jsem tě vzbudila. Já nerada. No, ale co. Když už jsi vzhůru… Jmenuji se Lilith Volturi, ale všichni mi říkají Lili nebo Lil,“ řekla a usmála se.

„Bella,“ odvětila tiše a Lilith se posadila na její postel.

„Víš Bello, já, nemohla jsem si nevšimnout, že jevíš o Edwarda určitý… ehm,  druh zájmu. Je mi to líto, ale, bohužel, tě musím zklamat. Edward je už zadaný,“ řekla tím příšerně sladkým hláskem a usmála se na Bellu, které vytryskly slzy. Jediné co mi bránilo, abych Lil utrhnul hlavu, byla Bellina přítomnost. Nechtěl jsem aby ve mně uviděla zrůdu, aby se mě bála.

„Ne, to není pravda,“  šeptala Bella a s bolestí v očích se mi podívala do očí.

„Kdo? Ona?“ špitla otázku a opět jí vyteklo několik slz.

„Jsem jeho snoubenka,“ řekla sladce a zamávala jí před obličejem rukou, které byl prsten.

„To jsem ráda, že jsme si to konečně vyjasnily. Je mi líto, jestli v tobě Edward vyvolal planou naději, ale abych ti to vynahradila, co kdybys mi na svatbě dělala družičku?“ řekla a myslela to zcela vážně.

„Jak jsi mohl… Jak jsi mi mohl tak lhát? A já husa, si myslela, že mě miluješ,“ šeptala a po tvářích jí tekly slzy.

„Bello, dovol mi to vysvětlit,“ prosil jsem jí a Lilith se jen spokojeně usmívala.

„Ne! Žádné vysvětlování! Edwarde Cullene vypadni z mého pokoje a tu čůžu si vezmi s sebou! A už sem nechoď, prosím,“ křičela po mě, poslední větu zašeptala se slzami v očích.

Se sklopenou hlavou jsem vyšel z pokoje, Lilith šla přede mnou, ještě jsem naposledy pohlédl do tváře utrápené Belly a pak za sebou zavřel dveře.

„To děvče je, ale nevychované, nevím, jestli jsem se ve svém závěru neukvapila a jestli ji chci mít za družičku.“ kroutila hlavou Lilith.

„Ty musíš všechno zkazit!“ řval jsem po ní a ona na mě koukala jako… jako.

„Co jsem zase udělala tak strašného?“ ptala se nechápavě.

„Proboha, jak jsem se mohl zasnoubit s psychicky narušeným člověkem?“ ptal jsem se v myšlenkách.

„Co jsi udělala? Co jsi…? Ty jsi to úplně celé zkazila. Já ji miloval a najednou se tu po devadesáti letech objevíš a začneš mi  a ostatním před nosem máchat prstenem po babičce. Víš jak jí teď musí být? Já tě nenávidím!“ řval jsem po ní.

„Ale svatba bude, že?“ zeptala se nevině, málem mi vypadly oči z důlků.

„Co?! Svatba? Ty se po tom všem ještě ptáš? Copak už jsem ti nedal odpověď. Ne, svatba nebude. Ne, ne a ještě jednou ne,“ křičel jsem na ni.

„Proč jsi na mě tak zlý, co jsem ti udělala?“ zeptala se a mi spadla brada.

„Už to mám! 27. ledna! Ten den se vezmeme, v lednu je všude nádherně. Svatba bude pod širým nebem a kdyby náhodou nebyl sníh a pršelo, jsem si jistá, že nám v tomto ohledu Elgee jistě ráda pomůže.Už se těším až jí to všechno povím. Oh, zeptám se, jestli by mi nešla za svědka, když místo družičky už je obsazené!“ řekla nadšeně, teď jsem přemýšlel, jestli jsem blázen já nebo ona.

„Žádná svatba nebude!“ křikl jsem na ni a ona ztuhla s hrůzou v očích.

„Jak jako nebude. Musí být. Požádal jsi mě o ruku, já řekla ano. Slíbil jsi mi, že si mě vezmeš. V čem je problém? Jestli ti vadí datum, tak se to ještě  dá změnit,“ šeptala zoufale.

„Není problém v datu, ale v tobě. Já si tě chci vzít, pochop to!“ křikl jsem po ní.

„Ale, já mám prsten,“ ospravedlňovala se.

„Nevezmu si tě, klidně ti urvu ten prsten i s rukou, na které ho nosíš jen abys to pochopila!“ křikl jsem a už jsem chtěl vyskočit. Ale…

„Ááááááááááíííííííí!“ přerušil mě Bellin bolestný výkřik.
„Jsem v tom nevině, přísahám,“ řekla Lilith a zvedla ruce do vzduchu.

Tak co, je Lilith blázen?

<< Shrnutí >>

Autor: Crystal (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vždy je kapka naděje - 25. kapitola: