Kapitola 24 je zde, užívejte ve zdraví!
04.01.2010 (12:15) • Crystal • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2659×
„Edwarde? Jsi to ty?“ zeptala jsem mě vysoko posazeným hlasem, nevěřil jsem vlastním očím.
„Li – Lili?“ zašeptal jsem…
„Kdo je to? Vy se znáte?“ ptala se mě Alice.
„Nezmínil ses o mě? Smutné…“ zašeptala a předstoupila před mou rodinu a usmála se na ně.
„Mé jméno je Lilith Volturi, jsem Edwardova snoubenka,“ řekla a zvedla pravou ruku na které měla prsten z bílého zlata se zasazeným briliantem.
„Ráda vás poznávám,“ řekla poté.
Všichni členi rodiny se na mě tázavě podívali.
„Naši rodiče dohodli svatbu, když jsme se narodili,“ zašeptal jsem. Pak se stalo něco podivného, něco táhlo moji pravou ruku, nešlo tomu vzdorovat.
„Nech toho,“ syknul jsem k ní.
„Nebraň se tomu lásko, patříme k sobě, povol tu ruku,“ zašeptala a já ji povolil a má ruka nedobrovolně objala její pas.
„Ehm, Edwarde. Nezapomněl jsi na někoho?“ zeptala se mě Esme.
„Edwarde, ty někoho MÁŠ?“ křikla po mě Lilith a aniž by se mě dotkla vysel jsem několik centimetrů ve vzduchu.
„A cos čekala? Je to skoro sto let? Teď mě pusť dolů!“ křikl jsem po ní, ale neudělala to.
„Proč bych měla? Já jsem tě milovala, celých devadesát let mám na ruce ten prsten. I když jsem si myslela, že jsi umřel. Pak tě potkám, jsem nadšená, že bude zase spolu. A teď máš jinou? Jak se opovažuješ!“ křikla po mě, vypadala jako bohyně pomsty a já se ani nenadál a už jsem od země nebyl jen pár centimetrů. teď už to bylo několik metrů.
„Byli jsme dokonalý pár a můžeme být opět,“ řekla s nadějí v očích.
„Nikdy jsme pár nebyli a nikdy nebudeme,“ odsekl jsem jí.
„Působivé že?“ vložil se do toho Aro a tím na sebe strhnul všechnu pozornost.
„Lilith dokáže měnit magnetické pole a tím ovládat kovy. Ku příkladu, Edward byl dnes na lovu, jestli se nemýlím a krev obsahuje železo, Lilith může dokonale ovládat pohyby jeho těla. Její schopnost je naprosto fascinující,“ řekl Aro s úsměvem. Lilith se na mě jen usmála, ale stále jsem vysel ve vzduchu.
„Pusť ho,“ řekl Aro a Lili poslechla, za setinu vteřiny jsem byl opět nohama na ledě.
„Chci ji poznat,“ řekla neústupným hlasem a podívala se na Ara a ten pouze kývnul. Málem mi spadla brada.
„To není dobrý nápad!“ křičel na mě hlásek v mé hlavě. I přes to, že Bella je člověk, nikdo z naší rodiny nic nenamítal.
„Drazí přátelé, jsem velice šťasten, že jsem vás mohl po dlouhé době opět vidět, ale už musíme jít. Elgee…“ pokynul k ní, se rychle přikrčila, aby se mohla rukama dotknout ledu a za námi se začala tvořit cesta z ledu. Nepříliš rychlým během jsme se po ní vydali s Lil v zádech. Zpomalil jsem, abych mohl běžet souběžně s Lili.
„Jestli jí něco uděláš, zabiji tě,“ zašeptal jsem jí sladce.
„Přísahám, že jí neublížím, ale i kdyby, nezabil bys mě. Stále ke mně něco cítíš, vím to,“ zašeptala nazpět.
„To je nenávist,“ odvětil jsem.
„Změníš názor,“ řekla a zasmála se zvonivým smíchem, pak přidala na tempu a já taky.
„To si nemyslím,“ řekl jsem, když jsem ji předběhl.
„Nevzdám to…“ řekla, když mě dohnala.
„Budeš muset,“ odpověděl jsem a ještě zvýšil rychlost, abys dostihl zbytek rodiny.
To se mi povedlo po několika sekundách a chvíli jsem běžel vedle Emmetta.
„Jak ses mohl zasnoubit s takovou potvorou?“ zeptal se mě smíchem.
„Slyšela jsem to!“ zavolala na něj Lilith z dálky a nechala Emmetta stát bez pohnutí na místě, otočil jsem se a uviděl, jak kolem něj proběhla. Když jsme probíhali lesem, Emmett se teprve rozhýbal a stále probíhal po jezeře. Rychle jsem kličkoval mezi stromy a to už jsem za námi uslyšel Emmettův řev, neuškodilo by mu, kdyby se alespoň trochu ovládal.
„Ty jedna mrňavá, to si odskáčeš!“ křičel blížil s k Lil, která se jen zasmála.
Pomalu jsme se blížili k domu, už jsem cítil Bellinu vůni, ale ještě byla slabá. Běžel jsem po okraji lesa stejně jako zbytek rodiny. Už jsem uviděl náš dům, těšil sem se na Bellu, ale bál jsem se o ni. Přece jen Lilith je dost žárlivá a navíc není vegetarián, jako my ostatní.
Ještě několik vteřin jsme běželi v lese a pak, když už jsme domu byli opravdu blízko, jsme zpomalili do chůze a přešli ke dveřím. Carlisle otevřel dveře, všichni jsme vešli dovnitř, ale Lilith se zarazila.
„Bydlíš s… člověkem?!“ zeptala se podrážděně.
Bojím se vašich komentářů!
Autor: Crystal (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Vždy je kapka naděje - 24. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!