14. kapitola... dozvíte se to, co by nikdo nečekal... Doufám, že se kapitola bude líbit a napíšete mi nějaký komentář. Příjemné čtení přeje Crystal.
10.12.2009 (21:15) • Crystal • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2684×
Pomalu jsem šel po chodbě, měl jsem namířeno do učebny biologie.
Chytl jsem kliku, otevřel dveře a pomalu vešel dovnitř. Všechna místa byla obsazená, až na jedno…. Jedno místo ve
kterém seděl anděl jménem Bella. Rychle jsem přešel k její lavici.
„Ahoj, můžu si sednout?“ zeptal jsem se a Bella vzhlédla, na její tváři se rozlil zářivý úsměv.
„Ahoj Edwarde, jasně že můžeš nikdo ti nebrání.“ řekla, vypadala šťastně, doufal jsem, že šťastně z mé přítomnosti. Posadil jsem se a nachystal si věci, které stejně nebudu potřebovat. Podle myšlenek profesora se dnes budeme dívat na film o životě v oceánu.
„Dlouho jsem tě neviděla.“ poznamenala Bella. Neodpověděl jsem.
Delší pauza…
„Nemluvíš se mnou?“ zeptala se Bella smutně a zatřásla mi rukou.
„Mluvím…“ řekl jsem potichu.
„Můžeš mi něco vysvětlit?“ zeptala se mě a já jí kývnul.
„Jak to, že mě znáš tak… tak dobře. Tehdy v nemocnici jsem tě viděla poprvé, nevěděla jsem o tobě nic. Ale ty tys znal mě, můj život do nejmenšího detailu. Jak?“ řekl trochu koktavě, opravdu jí to nedávalo smysl. Co jsem jí mě l říct?
‚Je mi sto. V roce 1918 se mi zdál sen – o tobě. Sto let na tebe čekám?‘ myslela jsem si. Jestli chci aby měla infarkt, tak to už rovnou můžu vyklopit že jsem upír.
„Já vím ptám se na už podruhé, od doby co jsem ti tu otázku položila poprvé, čekám, že za mnou přijdeš a vysvětlíš mi to. Ale jak to tak vypadá, odpovědi se od tebe zřejmě nedočkám“ řekla a založila se ruce do kříže.
„Co mi na to řekneš?“ ptala se toužebně. Ač bych moc chtěl neodpovídal jsem.
„Tímhle mi ubližuješ.“ řekla po chvíli mého mlčené a dál už věnovala pozornost pouze filmu.
Bylo to tak těžké, takhle jí ubližovat. Ale co jsem měl dělat? Nemohl jsem jí říct pravdu.
I když jsem moc chtěl… Chtěl jsem j učinit šťastnou, ale místo mě to dělá Mike…
O tři týdny později, parkoviště Forkské střední:
Vstoupil jsem z auta. Jakmile jsem zamknul upoutaly mě myšlenky Newtona.
‚Co myslela tím musíme si promluvit? O čem promluvit? Chová se nějak divně…‘ myslel si a já v jeho myšlenkách uviděl Bellu. Automaticky jsem se otočil, chtěl jsem ten rozhovor sledovat. Když jsem však uviděl Bellin obličej, málem jsem upadl. Její vlasy byly neučesané, pod očima měla obrovské tmavé kruhy a byla bledší a zelenější než obvykle.
„Tak povídej…“ řek Mike a vypadal nervózně a dost netrpělivě.
„Ehm… já nevím jak bych začala.“ řekla Bella a poškrábala se za uchem.
„Bello, prosím tě, pohni.“ řekl a Bella na něj nestačila zírat.
„No víš, ta noc u tebe, před dvěma týdny…“ řekla, ale pak se zasekla.
Teď jsem pro změnu nestačil zírat já .
Mike se na chvíli zamyslel, vybavil se jejich… ehm… noc – málem jsem spadl na zem…
Místo toho budu muset najít náhradní klíčky od auta, protože se mi je podařilo… zdeformovat do nějakého neurčitého tvaru. Pak Mike Belle přikývl.
„Musím uznat, že to bylo opravdu krásné…“ řekla a zase se zasekla. Mike se samolibě usmál.
‚Tak už to vyklop nemám na to celej den…‘ myslel si.
„ Ale?“ snažil se jí pomoct vyjádřit se.
„Miku já jsem těhotná.“ řekla potichu. Mike začal nabírat fialovou barvu a ruce zaťal v pěst.
‚Ne to není možné! Nemůže to být moje i kdyby, nemůžu se starat o nějakého ukňouraného fracka. Jestli se to doví naši, zabijou mě. Ne, ne!‘ myslel si.
‚Moment, Bella, těhotná? S ním?! Ne to není pravda…‘ myslel jsem si pro změnu zas já.
„Miku, jsi v pořádku?“ zeptala se ho.
„Ty se ptáš jestli jsem v pořádku? Právě jsi mě řekla, že jsi těhotná.“ šeptal.
„Miku, to se dá vyřešit…“ řekl a chtěla o obejmout, ale on ji odstrčil.
„Děvko!“ křikl na ni a já jsem měl sto chutí urvat mu tu jeho mizernou hlavu.
„ Ty ses vyspala s někým jiným, že jo?! Nemůže to být moje! Nejsi nic jiného než bezcenná coura!“ řval na ni a já viděl jak Belle unikla slza.
„Miku, já bych tě nepod…“ snažila se mu říct, ale on ji přerušil.
„Nemluv na mě! Mezi námi je konec! Už s tebou nechci nic mít couro!“ řekl.
„Já nejsem žádná COURA!“ řekla, plivla mu do obličeje a dala mu facku na tvář, na které byly ještě lehké stopy modřin po facce od Rose. Chudák to ho musí bolet, ale dobře mu tak. Bella se otočila a šla do školy…
Líbil se ti díl / nelíbil? Napiš svůj názor!
Autor: Crystal (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Vždy je kapka naděje - 14. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!