Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Volterovi ženy - 7. kapitola

30.10.2009 (16:45) • Natali09 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1747×

Ples

Bella:

Vlezla jsem do koupelny celá vyděšená a vlezla do sprchy. Umyla si své vlasy mým oblíbeným jahodovým šamponem. Pořádně jsem si vydrhla vlasy, pak tělo. Bylo to příjemný odpočinek, od všeho toho rozruchu, který by tady nebyl, kdyby nepřišla Nicole. Byla jsem jí zároveň i vděčná. Než sem přišla, byl každý den na chlup stejný. Vyšla jsem ze sprchy a namířila si to k županu. Vlasy jsem si ručníkem pořádně prosušila a vyšla jsem z koupelny. Rozhlédla se po pokoji, byl tady Felix, očima jsem pokračovala dál, jestli neuvidím ještě někoho, ale potom si uvědomila, že je tady Felix, co tady vlastně dělá? Mí ochránci jsou přece Demetri a Marco. Při myšlence na Marcovo jméno, jsem si vzpomněla na tu nádhernou chvíli, kdy jsem ležela pod ním a přibližovala se k jeho tváři. Dál jsem už raději nepokračovala v mých představách, jinak bych dostala na Nicole zlost. Rozletěly se dveře a dovnitř vlezla Nicole s Danem.

„Tak, můžeme se dát do příprav?“ usmála se na mě Nicole.

„Kde jsou ti dva?“ musela jsem se zeptat.

„Hádej. Nedovolím, aby neměli ani jedno překvapení.“ Usmála se a vzala fén. Jemně mi vysušovala vlasy.

„Myslíš, že to co jsi viděla, se dneska opravdu stane?“ zeptala jsem se ustrašeně.

„Nevím Bell. Ale pokud budeš semnou a s Marcem a budeš se držet místností, kde je hodně lidí, nic takového se nemůže stát. A taky si nemyslím, že dneska v noci budeš sama v klidu spát.“ Řekla pobaveně.

„Cože?“ vykoulila jsem na ní oči.

„Nech se překvapit. Kdyby to byla špatná věc, ihned bych tě informovala.“ Usmála se na mě a já jí jen nevěřícně sledovala. Brzy byla hotová s mým přenádherným účesem a vyměnily jsme si tedy pozice. Já byla kadeřnice a ona pokusný králík. Dneska mi udělat účesy trvalo trochu déle než minule, ale času bylo dost.

„Hotovo.“ Oddechla jsem si a usmála se.

„Výborně. Už jen namalovat.“ Usmála se, ale mě hned ztuhnul úsměv.

„Neboj, budeš nádherná.“ Řekla mi, aby mě uklidnila.

„Já se nebojím o sebe, ale o tebe.“ Řekla jsem vystrašeně.

„Umím se namalovat i sama Bello.“ Řekla ironicky a usmála se. To se mi zas jednou ulevilo a taky jsem to na sobě dala znát úsměvem. Sedla jsem si na židli a nechala se líčit v rukou odborníka, teda doufám, že odborníka. Za malou chvíli mě měla namalovanou. Otevřela jsem oči. Byla to nádhera. Kolem očí velmi silná řasenka, která mi dělala velké a husté řasy, na víčkách hnědé a modré stíny, udělané do kouřového efektu. Rty jen zvýrazněny leskem na rty, jelikož porovnáním s mojí pokožkou, už byli výrazné dost. Make-up byl asi o dva odstíny tmavší, než má normální pleť. No prostě nádhera.

„Líbí?“ vyrušila mě z mého rozplývání Nicole.

„Je to nádhera, až mi to sebralo dech.“ Podívala jsem se na Felixe s Danem. Ti byli ještě překvapenější než já.

„To jsem ráda.“ Řekla Nicole. Já jsem jí uvolnila židli, aby se mohla také namalovat. A zatím jsem si chtěla převléknout šaty. Podívala jsem se na Felixe s Danem.

„Mohli byste prosím odejít?“ zeptala jsem se. Oni na to kývli a odešli.

Nicole:

Šla jsem do pokoje a rychle vešla do koupelny se umýt. Hlavu jsem nepotřebovala umývat, nikdy nebyla mastná, ale pro ten pocit, proč ne? Rychle jsem jí vydrhla, ať se leskne. Umyla jsem si zbytek těla mým oblíbeným jahodovým sprchovým gelem. Najednou jsem ztuhla. Dostala jsem vizi. Viděla jsem Bellu, jak vchází do svého pokoje spolu s Marcem, a také to samé dělám já s Demetrim, akorát s tím rozdílem, že se s ním vášnivě líbám, než, jako Bella, která měla Marca obmotaného kolem pasu a smáli se spolu, já romantička nikdy nebyla. Dneska bude rušná noc? To si nechám líbit. Začala jsem se těšit na večer, jak babka na důchod. To vidění budoucnosti se mi začínalo líbit, možná ho ještě dopiluju a budu ho používat. Vylezla jsem ze sprchy. Dneska jsem byla ráda, že jsem siréna. No, to jsem sice pořád, ale dneska obzvlášť, protože mi vlasy schly neskutečnou rychlostí. Jo, být sirénou má své výhody. Vyšla jsem z koupelny a ihned vykřikla.

„Demetri!“ v mžiku byl u mě a čekal na můj rozkaz.

„Vezmi Marca, a než vás zavolám, ne abyste vešli do pokoje Belly. Když už jste viděli šaty, nemusíte vidět i to ostatní.“ Řekla jsem a Demetri s pobavením poslechnul. Vzala jsem šaty a boty a šla k Belle do pokoje. Přišla jsem jako vždy v čas.

„Tak, můžeme se dát do příprav?“ usmála jsem se na Bellu.

„Kde jsou ti dva?“ ona těch otázek nenechá.

„Hádej. Nedovolím, aby neměli ani jedno překvapení.“ Pokud se nebudou dívat klíčovou dírkou. Řekla jsem si pro sebe. Už vidím Demetriho, jak se dívá do klíčové dírky. Já ten smích za chvíli neudržím. No hold, když má někdo dobrou náladu z toho co se má stát, a to ví jen málokdo, má z toho vánoce. Vzala jsem fén a začala Belle fénovat vlasy, co taky jiného s fénem dělat, že?

„Myslíš, že to co jsi viděla, se dneska opravdu stane?“ zeptala se vyděšeně. Zase jedna z těch otázek, na kterou nemám odpověď, ale doufám, že se budoucnost půjde dát změnit, kvůli Belle, ale zároveň doufám, že to s Demetrim vyjde, jinak budu naštvaná.

„Nevím Bell. Ale pokud budeš semnou a s Marcem a budeš se držet místností, kde je hodně lidí, nic takového se nemůže stát. A taky si nemyslím, že dneska v noci budeš sama v klidu spát.“ Já jí prostě musím říct všechno. Schválně jí nechám, aby to bylo pro ní překvapení.

„Cože?“ vykoulila na mě oči.

„Nech se překvapit. Kdyby to byla špatná věc, ihned bych tě informovala.“ Snad nečekala, že jí to řeknu. Začala jsem se přehrabovat v jejích vlasech a tvořila účes. Byla jsem hotová v rekordním čase. Musela jsem se za to pochválit. Pak jsme si s Bellou vyměnily úlohy, bohužel pro mě, já jsem měla úlohu pokusného králíčka. Účes jí trval trochu déle, než včera, ale nevadí, byl ještě krásnější než včera.

„Hotovo.“ Oddechla si a usmála se.

„Výborně. Už jen namalovat.“ Usmála jsem se pro změnu já, ale jí zase ztuhnul úsměv. Viděla jsem v její tváři, že se neumí malovat, maximálně řasenku. Ihned jsem se jí snažila uklidnit.

„Neboj, budeš nádherná.“ Řekla jsem.

„Já se nebojím o sebe, ale o tebe.“ Já zapomněla, že není tak sobecká, jako sirény, se kterými jsem žila.

„Umím se namalovat i sama Bello.“ Ulevilo se jí. Dokonce se i usmála. Posadila se na židli a čekala na namalování. Ihned jsem kolem ní lítala s make-upem, řasenkou, tužkou, stínami a měla to jako účes, v rekordním čase. Musím uznat, že jí to slušelo, byla přímo dokonalá a taky překvapená.

„Líbí?“ zeptala jsem se jí s úsměvem.

„Je to nádhera, až mi to sebralo dech.“ Podívala se na Felixe a Dana a já následovala její pohled. Čekala jsem to. Samozřejmě pusy dokořán a překvapivý výraz. Představovala jsem si, jaké by to bylo, kdyby mohli slintat. Další vtipná myšlenka, ale nesmála jsem se. Pro jistotu.

„To jsem ráda.“ Odpověděla jsem ji a byla jsem ráda, že mi to pochválila. Najednou vstala ze židle, abych si mohla sednout já a namalovat se. Šla směrem k šatům, vzala je do ruky a řekla.

„Mohli byste prosím odejít?“ Felix s Danem na odpověď kývli a ztratili se za dveřmi. Bella se převlíkala a dalo jí to trochu zabrat, pořád jsme se u toho smály a já se během toho namalovala ani nevím jak. Velmi výrazné oči, jak je to mým zvykem a kouřový efekt vytvořen z černých a zelených stínů. A ihned jsem běžela pomoct Belle, která se deset minut před tím, začala oblékat. Musela jsem uznat, že je to docela hlavolam, ale potom se přece jen do těch šatů dostala. Já jsem byla oblečená hned, a tak jsme obě dvě přistoupily k zrcadlu se na sebe podívat. Panebože. Obě dvě jsme překvapením ztuhly.

„Navrhuju se držet dál od sebe, aby někdo neomdlel.“ Řekla jsem vtipně. Vím, znělo to namyšleně, ale byla to pravda. Bella to rozdýchávala, ale potom mi odpověděla.

„Já ještě nikdy neviděla omdlít upíra a chtěla bych to vidět, takže, návrh se zamítá.“ Dostaly jsem výbuchy smíchu, až jsme málem začaly brečet.

„Mám zavolat Marca s Demetrim nebo budou ještě nějaké úpravy?“ pro jistotu jsem se zeptala.

„Myslím, že raději už nebudeme nic zlepšovat.“ Zasmály jsme se.

„Zkus si Marca a Demetriho přestavit, jak slintají.“ Řekla jsem a zase jsme se daly do smíchu.

„Tak je zavolej a uvidíme.“ Řekla pobaveně Bella.

„Marco! Demetri!“ Stačilo pět vteřin a byli v pokoji připraveni. První statečně vešli, ale jak nás uviděli, otevřeli pusy a já naznačila Belle, ať si je představí, jako slintavé upíry. Dostaly jsme další výbuchy smíchu. Ale rychle jsme přestaly, abychom nemusely nic vysvětlovat.

„Sluší vám to.“ Řekli oba dva najednou se zatajeným dechem a vykoulenýma očima.

„Díky.“ Řekly jsme pro změnu my dvě najednou. Každá pak došla ke svému partnerovi na ples a vyrazili jsme do místnosti, ve které se tento velkolepý ples měl konat.

„Už jsme mysleli, že si pro vás budeme muset dojít.“ Řekl Demetri pobaveně a oba dva se zasmáli.

„Jak moc jsme se zpozdily?“ zeptala jsem se. Vůbec jsem neměla pojem o čase.

„Asi o jednu hodinu.“ Obě dvě jsme na ně zíraly překvapeně.

„To vážně?“

„Ano, už jsme měli obavy, jestli vůbec na ten ples půjdete.“ Řekl Marco a zářivě se usmál na Bellu.

„Nikdo si ani nevšimne, že jdeme tak pozdě.“ Řekla jsem. Byla to pravda, když se přišlo na ples pozdě, nikdo si toho nevšímal, jednoduše zapadl mezi ostatní a tancoval nebo mluvil s někým známým. Šli jsme chodbami. První jsme šli já a Demetri a za námi Bella s Marcem. Došli jsme do velkého sálu plný upírů. Byla to nádhera živá kapela, no, spíš orchestr a k tomu velký a plný parket. Kolem parketu stáli ti, kteří netančili a povídali si se známými. Usmála jsem se na Demetriho a vedla ho k parketu. Valčík byl zrovna můj oblíbený tanec. Byl výborný tanečník a s tím smokingem, no prostě dokonalost sama. Pořád jsme tančili a smáli se.

„Jak vidím, bavíte se dobře.“ Řekl Aro pobaveně.

„Výborně Aro, ale začínám být trochu unavená.“ Usmála jsem se na Demetriho, který s úsměvem kývnul a nastavil mi ruku, aby mě mohl odvést do pokoje. S úsměvem jsem se ho chytila a nechala se vést.

„Snad se uvidíme zítra, Aro.“  Stihla jsem ještě říct.

„Doufám Nicole.“ Odpověděl mi. A já už jsem byla na půli cesty do svého pokoje. Přede dveřmi jsem se zastavila a uvažovala, jestli můžu změnit to, co jsem viděla. Dívala jsem se mu do očí, ale neodolala jsem a vrhla se na něho. On udělala to samé a za pár vteřin, jsem ležela pod ním na posteli. Bella určitě dělala to samé, co já, takže jsem se mohla v klidu soustředit na svého kouzelného tanečníka.

8.kapitola

Autor: Natali09 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Volterovi ženy - 7. kapitola :