Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Volterovi ženy - 6. kapitola

29.10.2009 (09:30) • Natali09 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1804×

Před plesem

Nicole:

Ráno mě ze spánku vyrval vlastní bolestný stén. Cítila jsem neskutečnou bolest v hlavě, která se mi potom rozletěla po celém těle. Okamžitě ke mně přiběhl Felix s Demetrim. Cítila jsem, jak jsou vyděšení. Jen tak stáli vedle mě a vůbec nevěděli, co mají dělat. Felix se vzpamatoval a chytil mě pěvně svými ledovými pažemi kolem trupu a zařval na Dna.

„Běž za Arem! Hned!“ řval po něm a mě stisknul ještě pevněji.

„Nicole, klid. Klid, to bude dobré.“ Snažil se mě utěšit. Začala jsem pociťovat další ledové ruce, ale tentokrát na mé tváři. Podle pachu, jsem poznala, že je to Aro, který se mi silou snažil otevřít víčka, která jsem měla, díky bolesti, pevně zavřená.

„Zvláštní, má naprosto červené oči.“ Řekl zamyšleně a nastala dlouhá odmlka.

„Dostává nový dar.“ Řekl, Aro najednou šťastně. Já se tady svíjím v bolestech a on se ještě raduje? Křeč, díky pevnému sevření Felixe polevila a Felix uvolnil oběti. Cítila jsem, jak mé oči dostávají mojí přirozeně černou barvu. Konečně ta bolest byla pryč. Ale hned na to, jsem dostala ještě větší a silnější křeč než předtím. Felix mě pohotově znova chytil. Viděla jsem, jak se po plese Bella, ve svých nádherných šatech, choulí strachy někde v koutě. Najednou bolest začala ustupovat. Vydechla jsem úlevou. Felix, mě ještě pro jistotu pevně držel.

„Už mě můžeš pustit.“ Řekla jsem děkovně. Poslechnul mě a ustoupil.

„Už je ti lépe má milá?“ zeptal se mě, Aro.

„Ano, děkuju.“ Odsekla jsem mu.

„A jaký že dar to dostáváš?“ zeptal se mě, Aro podezřívavě, ale zároveň nedočkavě.

„Jak jsem zjistila, vidím budoucnost.“ Řekla jsem otráveně.

„To je výborný dar.“ Řekl, Aro s úžasem. Podívala jsem se na něho, jestli to myslí vážně.

„Ne, Aro není. Já ten dar nepotřebuju.“ Arovo sebevědomí pokleslo.

„Dobrá, je to tvůj dar, nebudu ti do něj zasahovat.“ Dořekl to a ihned odešel.

„Díky Felixi.“ Usmála jsem se na něj a vstala z postele, vzala věci ze skříně a zalezla do koupelny.

Felix:

Stál jsem v pokoji u Nicole a nudil se. Uslyšel jsem, jak Nicole najednou bolestně zasténala. Okamžitě jsme k ní s Danem vyběhli. Nicole ztuhla a začala se svíjet v bolestech. Byli jsme vyděšení. Vůbec jsem nevěděl, co mám dělat, tohle se tady ještě nikdy nestalo. Rozhodl jsem se, ani nevím proč, jednat. Rychle jsem jí pevně objal.

„Běž za Arem! Hned!“ Dan okamžitě a bez váhání vyrazil ze dveří. Nicole se neustále svíjela v bolestech. Stisknul jsem jí tedy pevněji a snažil se jí uklidnit.

„Nicole, klid. Klid, to bude dobré.“ Do pokoje vešel Aro a ihned zamířil k Nicole. Snažil se jí otevřít oči ani nevím proč.

„Zvláštní, má naprosto červené oči.“ Řekl. Co to znamená? Zeptal jsem se sám sebe. Chvíli Aro přemýšlel, ale potom radostně řekl.

„Dostává nový dar.“ On se raduje? On se raduje z toho, že má Nicole bolesti? Je ještě bezcitnější, než já. Nicole se náhle uvolnila. Pochopil jsem, že už jí nic není, a tak jsem jí pustil z obětí. Najednou, dostala další křeč. Okamžitě, jsem jí znovu chytil. Chvíli se třepala, a potom vykřikla bolestí a vydechla úlevou. Byl jsem vystrašený, ale z obětí jsem jí nepouštěl, pro případ, že by se to znovu stalo.

„Už mě můžeš pustit.“ Řekla mi děkovně a já ji okamžitě poslechnul a rychle od ní ustoupil.

Bella:

Ráno bylo příjemné. Otevřela jsem oči a pomalu jsem se i se zívnutím protáhla. Posadila jsem se a rozhlédla se po pokoji. Překvapilo mě, že je tady jenom Demetri, ale než jsem se stihla zeptat, kde je Marco, otevřel dveře a vešel dovnitř. Demetri se pro změnu v nich rychle ztratil. Marco zavřel za Demetrim dveře a usmál se na mě.

„Dobré ráno.“

„Dobré ráno.“ Odpověděla jsem a úsměv mu opětovala.

„Doufám, že máš hlad. Včera jsem trénoval a dneska je to i dokonce k jídlu.“ Řekl pobaveně. Přišel blíž k mojí posteli a podal mi tác plný jídla. Vypadalo to nádherně. Uprostřed voněla omeleta, vedle ní bylinkový čaj a naproti úhledně nakrájené pečivo a nad talířem s omeletou nádherně rozkvetlá lilie.

„Vypadá to nádherně, až je škoda to vůbec jíst.“ Řekla jsem a usmála se na něj.

„No, doufám, že to bude, i tak chutnat.“ Mile se na mě usmál. Pohodlně jsem se usadila a jedla svojí snídani. Bohužel, to chutnalo přesně tak, jak to vypadalo. Do deseti minut, byl talíř prázdný. Usmála jsem se na Marca a potom jsem chtěla vstát z postele. Vyšla jsem levou nohou, vstala jsem, udělala krok a padala jsem dopředu. Marco byl rychlejší, než můj nešikovný pád a nějakým způsobem jsem ležela na posteli pod ním. Usmála jsem se a řekla.

„No co? I pád na držku je pohyb dopředu, ne?“ zasmál se a znovu se začal přibližovat k mé tváři a já jsem udělala to samé. Cítila jsem jeho příjemný a ledový dech na mé tváři. Z blízka vypadal ještě krásněji. Pořád jsem se přibližovala k jeho tváři a pomalu začínala zavírat oči. Natahoval jsem se k němu a on ke mně. Přibližovali jsme se blíž a blíž, když v tom jsem slyšela opětný kašel Nicole. To se s ním snad nikdy nepolíbím? Hlavu jsem poraženě a zároveň naštvaně položila do peřin a Marco se rychle ze mě zvedl. Nicole mi začínala lézt trochu na nervy. Marco se postavil před dveře a já se zvedla z postele.

„Dobré ráno Bell.“ Řekla Nicole a usmála se na mě.

„Dobré ráno Nicole.“ Odpověděla jsem jí a nasadila umělý úsměv.

„Znovu se ti omlouvám, ale mám tady důležitější věc, kterou ti musím říct.“ Tentokrát mluvila vážně.

„Co se děje?“ zeptala jsem se.

„Víš, jde o to, že dneska ráno jsem měla vizi z budoucna. No, vyzní to celkem divně, ale je to tak. Po plese jsi byla skrčená v koutě a bála ses.“ Vykoulila jsem oči a Marco zavrčel.

„Marco, je to tak. Já jsem to viděla dnes ráno.“ Podívala se smutně domů a v očích měla strach.

„Co se stalo ráno?“ zeptala jsem se, protože jsem nic nechápala.

„Dneska ráno jsem dostala záchvat bolesti. Felix mě okamžitě chytil a snažil se mojí bolest uklidnit.“ Demetri zavrčel a Nicole ho uklidnila pohledem.

„Potom bolest povolila, ale ihned se zase vrátila ještě větší zpět.“ Řekla Nicole bolestně.

„A právě v té největší bolesti jsem tě viděla."

„Dobře, a co mám dělat? Můžu změnit budoucnost?“ Nicole se na mě usmála a řekla.

„Samozřejmě, že ano.“ Usmála se a pokračoval.

„Měla by ses jít osprchovat a umýt hlavu, abys byla na plese ta nejkrásnější.“ Usmála se na mě a já jí poslechla.

„Já půjdu udělat to samé.“ A hned byla pryč.

Nicole:

Rychle jsem se převlékla a vyrazila jsem za Bellou. Vešla do jejího pokoje a uviděla, že je zase musím vyrušit, při čem, co tak oba dva chtějí. Vypadali zvláštně. Uvažovala jsem, jak se do takové polohy mohli dostat. Nahlas jsem si odkašlala a věděla, že tohle mi budou oba dva vyčítat ještě dlouho.

Zakašlala jsem tedy. Bella sekla hlavou do peřin a Marco se rychle postavil ke dveřím.

„Dobré ráno Bell.“ Usmála jsem se na ní.

„Dobré ráno Nicole.“ Tan její umělý úsměv nešlo přehlédnout.

„Znovu se ti omlouvám, ale mám tady důležitější věc, kterou ti musím říct.“ Snažila jsem se mluvit vážně a dokonce se mi to i povedlo.

„Co se děje?“ zeptala se mě celkem nezajímavě.

„Víš, jde o to, že dneska ráno jsem měla vizi z budoucna. No, vyzní to celkem divně, ale je to tak. Po plese jsi byla skrčená v koutu a bála ses.“ Bella byla teď už pozornější a překvapenější, ale Marco začal vrčet.

„Marco, je to tak. Já jsem to viděla dnes ráno.“ Když jsem si vzpomněla na tu bolest, byla jsem ráda, že je to zamnou.

„Co se stalo ráno?“ zřejmě nic nechápala.

„Dneska ráno jsem dostala záchvat bolesti. Felix mě okamžitě chytil a snažil se mojí bolest uklidnit.“ Demetri začal vrčet. Sice mě to polichotilo, ale teď není čas a rychle jsem ho utnula pohledem.

„Potom bolest povolila, ale ihned se zase vrátila ještě větší zpět.“ Chtěla jsem to říct trochu normálně, ale když jsem si znovu připomněla tu bolest, nešlo to.

„A právě v té největší bolesti jsem tě viděla."

„Dobře, a co mám dělat? Můžu změnit budoucnost?“ zeptala se mě vystrašeně.

„Samozřejmě, že ano.“ No, dobře. Trochu jsem jí lhala. Vůbec jsem nevěděla, jestli ano nebo ne, ale raději by měla být v klidu a zbytečně se nestresovat.

„Měla by ses jít osprchovat a umýt hlavu, abys byla na plese ta nejkrásnější.“ Usmála jsem se na ní a ona mě hned poslechla a šla do koupelny.

„Já půjdu udělat to samé.“ Řekla jsem a hned zmizela z pokoje.

7.kapitola

Autor: Natali09 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Volterovi ženy - 6. kapitola :