Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Volterovi ženy - 5. kapitola

28.10.2009 (18:15) • Natali09 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1494×

Pozvání

Bella:

„Víš, řeknu ti to až po plese. Po plese to pochopíš lépe.“ O čem, to vlastně mluvila? Byla jsem celkem v šoku, ale Nicole věděla, jak mě uklidnit a usmála se na mě.

„Neboj, ty to pochopíš.“ Byla jsem vyděšená. Nicole zamávala ladně hlavou z jedné strany na druhou, a tak zničila mé mistrovské dílo. Napodobila jsem její pohyby a udělala to samé.

„S kým jdeš na ples?“ zeptala se mě Nicole.

„Ještě mě nikdo nepožádal.“ Smutně jsem odpověděla. Usmála se na mě a řekla.

„To se brzy změní.“ Zase jsem byla v šoku, jak to může vědět?

„No, myslím, že půjdu na ples sama.“ Usmála jsem se smutně.

„Věř, že nepůjdeš.“ Zase se na mě usmála svým uklidňujícím úsměvem. Zavrtěla jsem hlavou a polkla.

„Mám hlad, myslím, že se půjdu najíst.“ Usmála jsem se a šla směrem ke dveřím. Otevřela jsem, ale to co jsem viděla po otevření, mě překvapilo. Uviděla jsem Marca, jak mi nese jídlo. Usmála jsem se na něj a on řekl něco, co jsem nečekala.

„Bell, šla bys semnou na ples?“ To bylo poprvé, co jsem ho slyšela mluvit, jeho hlas byl nádherný, tak jak jsem doufala. Byl citlivý, ale zároveň velmi mužný, ihned jsem si ten hlas zamilovala, ale až potom mi došlo, že mě pozval na ples. Tohle mě překvapilo ještě víc. Usmála jsem se štěstím a kývla. Neměla jsem slov, jeho hlas mě tak okouzlil, že jsem nebyla schopná asi tak dalších deset vteřin se pohnout. Usmál se a potom mi podal tác s jídlem. Další věc, která mě překvapila.

„Kde ses naučil vařit?“ Byla jsem opětně v šoku. Usmál se.

„Na narozeniny jsem dostal od Felixe kuchařku, první to byl žert, ale ukázalo se, že může něco naučit.“ Zaslechla jsem Nicole, jak ironicky řekla.

„Hmm, jasně a celá kuchyň byla málem v plamenech, kdybych tam nebyla já.“ Začala jsem se smát a hned se přidala i Nicole. Marco byl trochu zklamaný a bylo poznat, že kdyby se mohl červenat, byl by úplně rudý.

„Aspoň si se snažil.“ Usmála jsem se a vzala jsem si tác, který mi ochotně chtěl podat, ještě před mým výbuchem smíchu. A zalezla jsem zpátky do pokoje.

„Co všechno se ještě v té kuchyni stalo?“ zeptala jsem se podezřívavě Nicole.

„Nic. Jenom ten chudáček nerozeznal šunku od vajíčka a chleba od okurky. Je to zoufalý případ.“ Začaly jsme se opětně smát. Sedla jsem si a začala se nacpávat.

„No, já si půjdu zalovit. Už dlouho jsem neměla zvířecí krev.“ Usmála se na mě Nicole a vyšla z pokoje. Já jsem si jedla dál a než jsem se nadála, talíř byl prázdný. Rozhodla jsem se, že talíř odnesu do kuchyně a umyju. Tak jsem tedy vyšla z pokoje, kde na mě už čekal Marco s Demetrim. Usmála jsem se na Marca a vydala se směrem ke kuchyni. Šla jsem, ale bylo mi zvláštní, že se pach Demetriho vzdaluje. Nechala jsem to být. Vešla jsem do kuchyně a umyla tác a ostatní věci na něm. Otočila jsem se, ale přede mnou stál, možná až nebezpečně blízko Marco. Díval se mi přímo do tváře a já jemu, ale pak jsem pohledem uhnula směrem k zemi. Vzal mojí tvář do ruky, abych se mu dívala do obličeje a začal se přibližovat. Neodolala jsem a začala se přibližovat také, když v tom přišla do kuchyně Nicole a hlasitě si odkašlala. Okamžitě jsem se odtrhla a otočila se k Marcovi zády.

„Bello promiň, že tě vyrušuju, v tak důležitou chvíli, ale měla by ses vyspat, zítra je ples.“ Řekla a přišla ke mně. Vzala mě za ruku a poslala i myšlenku.

„Neboj, takových chvil s ním bude ještě hodně.“ Usmála se na mě a já na ní. Ale zase jsem byla v šoku. Jak to může vědět?

Nicole:

Usmála jsem se na Bellu. Věděla jsem, že je vystrašená.

„Neboj, ty to pochopíš.“ Řekla jsem a zatřepala hlavou, aby ten účes neviděl Demetri. Přece jen ho musím něčím překvapit, ne? Věděla jsem, co má v plánu Marco, a tak jsem se zeptala Belly.

„S kým jdeš na ples?“

„Ještě mě nikdo nepožádal.“ Smutně mi odpověděla, ale já věděla, že se to brzy změní a usmála jsem se na ni.

„To se brzy změní.“ Řekla jsem, abych ji uklidnila.

„No, myslím, že půjdu na ples sama.“ Usmála se smutně. Bylo mi jí líto, že nevěděla, co jí čeká.

„Věř, že nepůjdeš.“ Bella zavrtěla smutně hlavou a polkla.

„Mám hlad, myslím, že se půjdu najíst.“ Usmála se a šla ke dveřím. Postavila jsem se a čekala, co se bude dít, a jak bude reagovat. Když si vzpomenu na Marca v kuchyni, který nerozeznal ani jablko od hrušky, hned mi to zvedne náladu. Bella otevřela dveře a zřejmě byla překvapená, protože v nich i zůstala stát. Blížil se k ní Marco s tácem plný jídla. Myslím, že se na něj usmála, i když jsem stála za jejími zády.

„Bell, šla bys semnou na ples?“ Jakmile to Marco dořekl, tak to jsem nevěděla, jak Bella dokáže být překvapená. Byla ještě ztuhlejší a šokovanější, než kdy před tím. Ani nepromluvila a celá šťastná kývla na odpověď.

„Kde ses naučil vařit?“ zeptala se překvapeně a Marco se na ní jen usmál. Přemýšlela jsem, co jí na tohle řekne.

„Na narozeniny jsem dostal od Felixe kuchařku, první to byl žert, ale ukázalo se, že může něco naučit.“ Řekl Marco. No, hlavně, že málem vybuchla celá Voltem kvůli němu.

„Hmm, jasně a celá kuchyň byla málem v plamenech, kdybych tam nebyla já.“ Bella se začala smát a já se k ní přidala. Kdyby Marco mohl, zrudl by hanbou.

„Aspoň si se snažil.“ Řekla mile, vzala si tác a zalezla zpátky do pokoje.

„Co všechno se ještě v té kuchyni stalo?“ zeptala se mě podezřívavě a já neodolala jí říct pravdu.

„Nic. Jenom ten chudáček nerozeznal šunku od vajíčka a chleba od okurky. Je to zoufalý případ.“ Začaly jsme se opětně smát. Pak si Bella sedla a začala jíst. Řekla jsem si, že když ona jí já si zajdu na lov, už dlouho jsem neměla krev.

„No, já si půjdu zalovit. Už dlouho jsem neměla zvířecí krev.“ Řekla jsem a vyšla z pokoje spolu semnou Felix a Dan. Šla jsem po chodbách, ale v polovině cesty jsem přestala mít chuť na krev. No, aspoň se zajdu převléct. Změnila jsem tedy směr a šla k pokoji. Začala jsem to tady proklínat, proč je to tady tak velké? Konečně jsem došla do pokoje, vzala jsem si rychle věci a šla se převlíknout do koupelny. Vešla jsem, zavřela dveře a padla jsem k zemi. Byla to odporná bolest. Náhle jsem uviděla Bellu, jak se líbá v kuchni s Marcem a potom na druhý den, kdy se má konat ples není schopná vylézt z postele. Probrala jsem se a neuvěřitelnou rychlostí jsem šla, spíš běžela ke kuchyni. Přišla jsem v čas. Vešla jsem do dveří a uviděla Bellu a Marca, jak se k sobě pomalu přibližují. Nadechla jsem se a hlasitě si odkašlala. Bella se rychle od Marca odtáhla a otočila se k němu zády.

„Bello promiň, že tě vyrušuju, v tak důležitou chvíli, ale měla by ses vyspat, zítra je ples.“ Řekla jsem a přišla k ní. A poslala jsem jí myšlenku.

„Neboj, takových chvil s ním bude ještě hodně.“ Usmála se na mě a já na ní. Myslím, ale že byla trochu v šoku z toho, jak to můžu vědět. Vydala se do svého pokoje a já si ještě odchytila Marca.

„Nech si to na zítra, ano?“ řekla jsem výhružně. Kývnul mi, i když neochotně a vydal se za Bellou. Rozhodla jsem se, že se také půjdu vyspat. A tak samo, jak Bella jsem se vydala do pokoje. Cesta, jako vždy trvala dlouho. Došla jsem do pokoje, vzala si pyžamo a šla do koupelny se převléct. Vyšla jsem, a jako mrtvá padla do postele.

Bella:

Vydala jsem se do svého pokoje. Všimla jsem si, že za mnou nejde Marco, a tak jsem se podívala, co se stalo. Viděla jsem Nicole, jak výhružně říká Marcovi.

„Nech si to na zítra, ano?“ Co to zase znamená? Co ví ona a já ne? Raději, jsem pokračovala v chůzi, aby to vypadalo nenápadně. Marco mě brzy dohnal a šel jako vždy za mnou. Došla jsem ke svému pokoji a otočila se na něj. Usmála jsem se a on mi úsměv, tak nějak opětoval, i když smutně. Vešla jsem do pokoje, vzala si své milované modré pyžamo a šlo se převléknout do koupelny. Vyšla jsem, podívala se, kdo všechno je v pokoji a také, jak mám uklizeno a lehla jsem si do postele. Po pár minutách, jsem ucítila, jak mě ledové ruce hladí po mých ramenech. Byla jsem až příliš unavená, abych se otočila nebo něco udělala. A pod mou andělskou náručí jsem usnula.

6.kapitola

Autor: Natali09 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Volterovi ženy - 5. kapitola :