Třetí část pro Vás napsala Terushka
Magická dvojčata
Do čeho jdete?
Shrnutí
11.08.2009 (15:18) • Nikol18 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2143×
Omlovám se za zpožděné vydání, ale chyba v komunikaci.
Uplynulo již pár let od přidání posledního přírůstku. Byla jím Chelsea, jejíž dar je velmi neobvyklý. Dokázala posílit či zeslabit vztahy. Jen díky jejímu daru, bylo ve Volteře mnoho upírů proti své vůli. Nyní měli Volturiovi přes dvacet upírů s různými talenty. Od nejlepšího stopaře po nejsilnější štít.
Avšak jejich největším pokladem byla magická dvojčata. Každý k nim vzhlížel a vycházel jim vstříc. Nikdo nechce přijít do styku s mučivým pohledem Jane, nebo ochromujícím pohledem Aleca. To díky nim si na Volturiovi nikdo, nikdy netroufl.
Ovšem po těch letech už nejenom jednoho člena Volturiů omrzel upírský život. Ale ne každý se rozhodl něco s tím udělat.
„Jane?“ zeptal se opatrně své sestry Alec. Jane zvedla hlavu a pohlédla na svého bratra.
„Ano?“
„Jane,“ odmlčel se, a pak přisedl k Jane na postel. „Ty jsi nikdy nepřemýšlela, jaké by to mohlo být?“ začal Alec.
„Co by mohlo být?“ Jane teď poslouchala s větším zájmem.
„Žít jinak.“ Povzdechl si Alec.
„Alecu, tohle je to nejlepší co nás mohlo potkat!“ řekla drobná dívka s blonďatými vlasy a rozhodila rukama, aby mu připomněla svou obrovskou královskou komnatu.
„Jane, tebe to nenudí? Pořád stejný život? Neláká tě dobrodružství za zdmi Volterry? Ta svoboda….“
„Ne, a už o tom nemluvme, ano?“ Jane si myslela, že tímto svého bratra umlčí, ale mýlila se. Alec nepřestal. Stále se zoufale doufal, že mu sestra pomůže s jeho plánem.
„Jane, no tak!“ snažil se Alec přivést sestru na svou stranu. Když ale zahlédl její nesouhlasný pohled povzdechl si. „Tobě se tu líbí, že?“ Jane hlasitě vzdychla.
„Ano, Alecu. Jsem tu více než spokojena. Co ti tu vadí? Máš všechno co si můžeš přát!“
„Ne!“ namítl Alec. Jane zvedla jedno blonďaté obočí. „Svobodu ne.“
„A co chceš dělat?“ vyštěkla na něj Jane. Alec uhnul před jejím pohledem. „Myslíš, že tě Aro pustí? Ne, Alecu. Jsme to nejlepší co je potkalo. Oni se nás jen tak nevzdají!“
„Uteču.“ Nadhodil s úsměvem Alec. Jane na něj chvíli jen tak zírala a pak do něj upřela své karmínové oči. Každý znal tenhle pohled. Alec se přikrčil a čekal. Nic. Pak si povzdechl.
„Vážně si myslíš, že bych ti ublížila? Proboha Alecu, jsi můj bratr.“ Usmála se na něj.
„Takže mi pomůžeš?“ zeptal se s nadějí v hlase Alec. Janin úsměv zmizel. Omluvným pohledem pohlédla na bratra a zakroutila hlavou.
„Ne.“ Šeptla. Alec zoufale vydechl. „Alecu v tomhle tě nehodlám podporovat. Je to to nejbláznivější, co jsem kdy slyšela. Nepodaří se ti utéct.“
„Jane, ale-“ chtěl už namítat Alec, ale Jane ho umlčela. Přitiskla mu dlaň na ústa a začala šeptat. „Co chceš dělat, Alecu? Stráže hlídají každý východ. Odtud neutečeš!“ spustila ruku z Alecovi tváře a zoufale se na něj podívala.
„Ne když mi nepomůžeš.“ Nadhodil Alec. Jane přimhouřila oči. „Prosím.“ Škemral Alec. Chvilku si ho zamračeně měřila, ale pak zakroutila hlavou. „Ne, Alecu. Promiň. S tímhle nechci nic mít.“ Alec si povzdechl a vstal z postele. Pochopil, že tady pomoc nenajde. Bez dalšího slova odplul z místnosti.
Vešel do svého pokoje a nešťastně sebou flákl na postel. Hlavou se mu vířilo tisíce otázek o útěku a ještě více myšlenek na svobodu. Na život za Volterrou. Nejradši by se sebral a utekl daleko odsud. Pryč od upírů. Pryč od Volterry. Ach, jak on to tu nesnášel. Každý ho jenom uctíval. Proč se k němu nemohli chovat, jakoby by byl normální? Vždyť je normální! Pořád samé obskakování a život braní nevinným lidem. Nenáviděl upírský život.
Zabořil obličej do polštáře a snil o tom, že uteče. Pojede někam daleko. Do Ameriky. Vždy snil o rozlehlých prosluněných plážích Floridy, kde by mohl při západu slunce procházet se svou vyvolenou. Ano, právě to byl pravý důvod jeho útěku. Po tomhle on prahl nejvíce. Ne po krvi. Ne po svobodě. Ale po lásce.
Z jeho bujné fantazie ho vytrhlo klepání na dveře, až leknutím nadskočil. Dveře se pootevřeli a do pokoje nakoukla Jane. Alec se zase zabořil do polštářů. „Pojď dál,“ zamumlal.
„Díky,“ zašeptala Jane a neslyšně vplula do Alecova pokoje. Přišla k němu a sedla si na kraj postele.
Hrdlo ji sevřela úzkost. Bolestně pohlédla na bratra zkrouceného v klubíčku na obrovské posteli. I když to byla ona, kdo způsoboval bolest, nesnášela ten pohled. A tohle bylo mnohem horší. Byl to její bratr. Její rodina. A skutečně se trápil. Ten pohled byl pro ni neskutečným utrpením. Jedním pohybem pohladila Aleca po sametových, hnědých vlasech.
„Alecu!“ škemrala zoufale. Odpovědi se nedočkala. „Alecu! No tak! Mluv se mnou! Alecu!“ silně mu zatřásla paží. Chlapec se neochotně posadil a pohlédl na svou sestru zdrceným pohledem. Jane si povzdechla.
„Co chceš?“ vyprskl na ni Alec. Jane si zase povzdechla a zakroutila hlavou. Pokusila se o úsměv a chytla bratra za ruku. „Chci ti pomoct,“ řekla nakonec.
Autor: Nikol18 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Vládnoucí coven 3:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!