Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Věř mi prosím - 2.kapitola - 1. část

Jane Volturi


Já ještě nechci zemřít!!!! 1 část
Pohled Belly:

Ještě dlouho potom, co jsem se ráno probudila, jsem se převalovala v posteli. Vůbec se mi nikam nechtělo. Ale v jedenáct jsem to vzdala, protože mě z postele vyhnal hrozný hlad.

Oblékla jsem se do černých kalhot a modrého trička s dlouhým rukávem.

Když jsem sešla po schodech dolů, musela jsem prokličkovat kolem několik krabic, které se včera nestihli vybalit, abych se vůbec dostala do kuchyně. Jenomže v kuchyni už bylo docela živo. „Dobré ráno“ pozdravila jsem „Dobré ráno, Šípková Růženko.“ odpověděli máma s tátou unioso. Tomu jsem se vážně musela zasmát.

„Co vaříte?“ „Palačinky. Dáš si?“ odpověděla mamka. „Že váháš!“ a sedla jsem si ke stolu.

„Tak co dneska hodláš dělat?“ zeptal se táta. „No,tak mě napadlo, že bych  jela nakupovat do Port Angeles ještě nějaké věci do pokoje a pak bych se šla projít po okolí.“  „Hmm dobře, ale ať jsi do sedm doma.Ano?“ „No jasně, copak jsem někdy přišla pozdě?“  „Jen abys s tím nezačala.“ Usmál se. „Neboj se v sedm tu budu. Tak já mizim. Ahoj.“ „Měj se!!“ zavolala na mě ještě máma.

Před domem na mě už čekalo moje autíčko, které mi přivezli dnes ráno. Červený Citroen. Nasedla jsem a rozjela se směr nákupní centrum Port Angeles.

Cesta mi trvala půl hodiny, takže jsem do centra přijala něco kolem půl jedné. Na nic jsem nečekala a zamířila jsem rovnou do obchodu s pokojovými doplňky. Koupila jsem si nějaké rámečky na fotky a nějaké stojánky na cédečka. Pak jsem se rozhodla, že se ještě podívám do obchůdku s elektronikou. Tam jsem si koupila žlutou lampičku na pracovní stůl a krásnou malou hifi soupravičku. Nakonec jsem ale jako vždy skončila i v obchodě s oblečením. Taky že jsem si odtud odnesla pěkných pár tašek. Hmm myslím, že mám vše co jsem potřebovala. Všechny tašky jsem naskládala do kufru auta a jela zpátky do Forks. Asi po deseti minutách se vedle silnice objevila malá lesní cesta. Rozhodla jsem se pro malou procházku po lese a tak jsem zastavila na okraji silnice. Zamkla jsem auto a vydala se dál po lesní cestě.

Pohled Edwarda:

O chvilku později přišla do obýváku i Alice.

„Tak můžeme vyrazit“ řekl Carlisle a rozeběhl se ruku v ruce s Esme do lesa. Všichni je následovali a já jako vždy poslední.

„Sladcí medvídci.“ Slintal Emet „Už se nemůžu dočkat“

„Hééj Emette! Kdybys uviděl nějakou pumu, tak mi řekni“„No jasně bráško!“

Doběhl jsem až na nějakou malou skalku a rozhlédl jsem se. Myslím, že jsem už dost hluboko v lese. Neměl bych tu na nikoho narazit. A tak jsem zavřel oči a zhluboka se nadechl. To ale byla chyba. Okamžitě jsem ucítil tu nejkrásnější vůni na světě. Má mysl naprosto přestala fungovat. Ta vůně mě plně pohltila. Neváhal jsem ani vteřinu a rozeběhl jsem se k jejímu zdroji. Ano stalo se ze mě přesně to, za co se strašně nesnáším. Stala se ze mě krvelačná nestvůra.

Pohled Belly:

Šla jsem asi půl hodiny, když jsem uslyšela hrom. Blížila se bouřka. A tak jsem se rozhodla se zase pomalu vracet zpátky k autu. Po chvilce začalo i pršet a na obloze se objevovaly blesky.

Jenže v tom jeden blesk uhodil do stromu přede mnou a ten začal hořet. Zděšeně jsem vykřikla. Všechno se seběhlo tak rychle a než jsem se rozkoukala, hořelo všechno kolem mě. Ocitla jsem se v ohnivém kruhu, který se stále zmenšoval a já neměla jsem kam utéct. Začala jsem křičet, ale nikdo mě neslyšel. Nevěděla jsem co mám dělat. Začala jsem se dusit kouřem. Snažila jsem se dál křičet, ale to vůbec nepomáhalo. Docházel mi rychle kyslík a tak jsem to vzdala. Místo toho jsem se rozkašlala a lapala po dechu. Nohy mě zradily a já klesla k zemi.

„Ne, já ještě nechci zemřít!!!“ vykřikla jsem. Pak jsem se schoulila na zemi a vzpomínala na ty chvíle strávené s mámou a tátou. Na to jak moc mě měli rádi a já je. Ani se s nima nemůžu pořádně rozloučit.

Pomalu jsem začala ztrácet vědomí a tak jsem přestávala vnímat ten žár kolem mě.

Čekala jsem než se plameny konečně ke mně dostanou. Chtěla jsem to už mít za sebou. To čekání bylo mnohem horší.

Když v tom mě něco studeného uchopilo do náruče. Bála jsem se otevřít oči a ani jsem si nebyla jistá, jestli na to mám dost sil. Ale přeci jenom se mi to podařilo a já na zlomek sekundy spatřila ty nejkrásnější oči na světě. Měli medově zlatou barvu. Byly ale plné starostí a zároveň něhy.

Pak jsem se proti své vůli ponořila do tmy.

<<<předchozí další>>>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Věř mi prosím - 2.kapitola - 1. část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!