Moje první kapitolovka. Je o Belle a ..... No to už je stejně jasný. Nějaké věci jsem pozměnila, takže jsou jinak než v knize, ale od čeho jinýho by byla asi FF, že? Dávám vám sem k prologu i první kapitolu. Ta první kapitola je sice o ničem, ale nebojte se, další už budou mít nějáký pořádný děj.
29.09.2009 (19:45) • Terez14 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4514×
Prolog:
Ahoj. Jmenuji se Isabella Swanová. Je mi sedmnáct let. Matka mi umřela před třemi měsíci při autonehodě. Abych nemusela žít se svým otčímem Philem, přestěhovala jsem se před dvěma měsíci k mému otci. Do městečka Forks, které jsem nesnášela. Stejně jako nesnáším nové začátky. A ještě ani nevím, že jeden mě teď čeká...
Kapitola 1. - Zoufalství (Bella)
Je noc. Sedím ve svém pokoji v malém městečku ve státě Washington. Městečko se jmenuje Forks. Bydlím tu už 2 měsíce se svým otcem Charliem.
Každou noc sedím v tom samém pokoji a zírám do tmavého okna naproti posteli, snažíc se zahlédnout na věčně zatažené obloze nějaké hvězdy.
Ale žádné tam nejsou. Jako v mém životě. I v něm totiž zírám do stejné prázdnoty a čekám až na můj svět dopadne hvězda, která by mi otevřela oči, rozzářila obzor a splnila přání.
,, Marné snažení “ říkám si v duchu každý den.Pořád zírám do prázdnoty čekajíc na něco, co by mě přinutilo podívat se na okolní svět jinýma očima.
Dnes je zase zataženo a není vidět vůbec nic jenom tma. A já tu sedím a přemýšlím o mém životě. Jestli se to dá nazvat životem. Přemýšlím o tom co mám a nenapadá mě ani jediná maličkost, kterou bych mohla ztratit.
Je mi 17. Všichni moji vrstevníci jsou obklopeni přáteli a já nemám nikoho. Jsem sama v mojí temnotě. Většina z lidí kolem mě je zahleděná do sebe nebo do své lásky. Oni mají co ztratit.
Ale co může ztratit člověk jako já? Jediné co mám jsou moji rodiče. Moji rozvedení rodiče. Nemám žádné přátele jako oni, ani někoho, koho bych milovala. Pro co tedy žiji? Co je smyslem mého života?
Povzdechla jsem si stále ponořená do svých úvah. Bylo pozdě a já se potřebovala vyspat na další den ve škole, kde budu jako obvykle obklopena lidmi, kteří se vydávají za přátele, ale já v hloubi duše cítím, že jim na mě nezáleží. Záleží jim jen na nich samotných.
Popadla jsem svůj MP3 přehrávač, dala si sluchátka do uší a stiskla play. Ani jsem nevnímala co poslouchám, stočila jsem se do klubíčka, přetáhla přes sebe přikrývku a zavřela oči. Když píseň dohrávala do konce ponořila jsem se do nevědomí.
V mém snu bylo všechno zmatené. Stála jsem pod noční oblohou a připadala si, že se vznáším.Letěla jsem výš a výš ke hvězdám na obzoru. Jejich krása mě oslňovala a já neviděla nic jiného. Už jsem byla skoro u nich a v tom mě něco táhlo dolů, zpět tam kde už jsem byla. Snažím se bojovat ale nejde to.Znovu jsem ponořena v zoufalství a smutku a topím se hloub. Uslyšela jsem výkřik a pak…..
…..jsem vyděšeně otevřela oči. Do pokoje otevřeným oknem dopadalo jen málo světla a nebe zase pokrývaly mraky, ale věděla jsem, že už je ráno.
Rychle jsem vstala a pádila do koupelny. Překontrolovala jsem svůj odraz v zrcadle a ušklíbla jsem se. Moje hnědé vlasy mi trčely do všech možných směrů a moje bledá pokožka vypadla hůř než obvykle. Popadla jsem kartáč na vlasy a učesala jsem se. Potom jsem si vyčistila zuby a umyla obličej.Vrátila jsem se zpátky do pokoje a otevřela skříň.
Hodila jsem na sebe svoje oblíbené džíny a černé tričko. Vzala jsem si svou tašku s věcmi a přehodila si ji přes rameno. Seběhla jsem schody a dala jsem si k snídani nějaké cereálie.
Když jsem dojedla, vzala jsem si z věšáku bundu a vyšla do ranního deště. To mě celkem probudilo. Sáhla jsem do tašky a vyhrabala v ní klíčky od svého náklaďáčku.
Odemknula jsem, zavřela dveře a pokoušela se nastartovat. Na poprvé to nevyšlo, ale nakonec jsem asi po třetím pokusu uslyšela hlasitý motor. Vycouvala jsem z příjezdové cesty a odjela do školy. Charlie už byl dávno v práci.
Na školním parkovišti jsem zaparkovala a vystoupila z auta. Hned ke mně přiběhla Jessica s Lauren.
,,Ahoj.“ Pozdravily obě naoko přátelským hlasem a mě už to jejich přetvařování lezlo na nervy.
,, Ahoj.“odpověděla jsem slušně. O něčem si povídali ale já už jsem neposlouchala a tak jsem se vydala do třídy. Všechno probíhalo jako každý normální den, ale u oběda se probíralo téma které mě téměř zaujalo. To se u mě moc často nestává. Školní drby mi nic neříkají.
,, Zítra prý mají přijít nějací nový studenti.“říkala Jessica s nadějí v hlase. Už se zase viděla s někým chodit čistě aby na sebe přitáhla pozornost.
,,No třeba budou aspoň hezcí.“řekla Lauren.
,,Já spíš doufám v hezký holky.“přidal se Mike. Mě se dělalo špatně, když jsem si uvědomila že se stejné řeči museli vést i před mým příchodem. Vzpomněla jsem si na první dny tady a jímala mě závrať. Ti nový studenti by určitě nechtěli, aby se tu na ně hned všichni vrhli, ale nechtěla jsem s nimi soucítit. Já už jsem to protrpěla.
Den pokračoval a já se po škole vydala rovnou domů. Před sebou jsem měla celý víkend, což je pro mě peklo. Čekají mě další dny zírání do stropu. Ze všech si jsem se vždycky vyhýbala volnému času, ale víkendy byly nutné zlo. Neměla jsem co dělat pokud jsem zrovna neměla psát nějakou esej. Všechny jiné úkoly do školy jsem stihla udělat v pátek večer a protože na programu žádná esej nebyla, neměla jsem se čemu věnovat.
Další dva dny, které protrpím v slzách topící se ve svém propastném zoufalství….
Autor: Terez14 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Ve spárech temnoty - Prolog + 1. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!