Tak tady je čtvrtá kapitola mé povídky. Je z Edwardova pohledu. Tak komentujte a hlavně kritizujte.
04.10.2009 (10:00) • Terez14 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2943×
4. Kapitola - Nečekaná (Edward)
Byli jsme tady ve Forks první den a já jsem se rozhodl porozhlídnout se po okolí. Možná si zalovit. Chodil jsem lesem a přemýšlel.
Chtěl jsem zůstat venku co nejdéle abych nemusel poslouchat myšlenky mých nevlastních sourozenců. Ani nechci vědět co budou dělat 1. noc tady. Dělalo se mi blbě i přesto, že jsem upír.
Zajímalo by mě, jestli taky někdy najdu někoho, koho bych miloval. Tak, jako všichni z mojí rodiny. Všichni už našli štěstí jenom já ne. Pořád jsem čekal na někoho, kdo mi otočí život na ruby a ukáže mi jeho pravou podstatu. Chtěl bych mít taky někoho, koho bych mohl obejmout. Chtěl bych být šťastný jako oni.
Trochu mě mrzelo, když jsem se na ně díval, že to nemám. Oni byli pořád spolu a já jsem neměl nikoho. Oni se na mě snažili brát ohledy, ale já vím, že už by taky chtěli abych si někoho našel. Jenže to není tak jednoduché.
Přesto bych chtěl najít moje světlo. Někoho, kdo se mnou půjde kamkoliv a kdo bude vždycky stát po mém boku. Povzdechl jsem si.
Teď se hlavně musím soustředit na to abychom tady v tomhle městečku alespoň trochu zapadli. Ne že by to bylo možné. Vypadáme jinak než ostatní. Hlavně mě děsila škola. Ale ne kvůli učení nebo něčemu podobnému. Jen mě štvaly ty davy hloupých malých holek bojujících o mou přízeň, kterou se jim stejně nikdy nepodaří získat. Pokud teda nechtěli zamřít. Ale o tom teď nebudu přemýšlet. Prostě budu lovit.
Zhluboka jsem se nadechl snažíc se najít vůni kořisti, ale ucítil jsem něco, co jsem nečekal. Krev. Krev, která voněla tak dokonale, že se moje instinkty už nedaly zastavit. Běžel jsem po směru té lahodné vůně a žízeň po lidské krvi, která se ve mně probudila mě poháněla kupředu. Vystoupil jsem zpoza stromů s hrozivým zavrčením, které se mi vydralo z hrudi.
To co jsem viděl mě ale zastavilo. Uprostřed malé mýtinky se krčila dokonalá dívka. Během několika setin sekundy jsem si ji prohlédl.
Měla dlouhé hnědé vlasy a hluboké hnědé oči, kterými mě pozorovala. V ruce ale svírala žiletku celou od krve. Všude okolo ní byla její lahodná krev, ale mě to v tuhle chvíli vůbec nezajímalo.
Ale proč by se chtěla zabít. Nechápal jsem to. Snažil jsem se přečíst její myšlenky, ale z místa, kde seděla se ozývalo jenom bušení jejího srdce. Možná, že když ji uslyším mluvit, uslyším i její myšlenky. Protože moje touha po krvi zeslábla a mou zuřivost v obličeji nahradilo něco jiného, co jsem viděl v odrazu jejích hnědých očí, ale nevěděl jsem jak to pojmenovat, rozhodl jsem se nadechnout a promluvit.
,,Co to děláš?“ zeptal jsem se jí hledíc při tom na její ruce. Chvíli asi přemýšlela co má říct, ale nevěděl jsem to jistě. Její myšlenky jakoby něco chránilo. Po chvíli promluvila tichým slabým hlasem. I přes to všechno to byl ten nejkrásnější hlas jaký jsem kdy slyšel. Pokoušel jsem se ovládnout.
,,Já jsem v nebi?“ zeptala se a já jsem chvíli nevěděl o čem mluví. Až pak mi to došlo. Ona si myslela, že jsem anděl. Musel jsem se té představě zasmát. Upíři žijí v nebi. Celkem směšná představa. My patříme do pekla. Zavrtěl jsem hlavou.
,,Ne nejsi. Proč tohle děláš?“ Pokynul jsem k její ruce ze které tekla krev a vsakovala se do země.
Můj kyslík byl touhle větou v háji a já věděl, že jestli s ní chci mluvit, musím se znovu nadechnout. Bál jsem se, co se mnou udělá vůně její krve. Zvláštní bylo, že jsem s ní mluvit chtěl a tak jsem si dovolil jeden mělký nádech.
,,Protože nemám proč žít.“ Odpověděla mi na mou otázku. Jak něco takového mohla říct? Je člověk. Má všechno…Život…a celou budoucnost před sebou.
,,Vždycky se něco najde.“ Oponoval jsem snažíc se přijít na něco jak jí pomoct. Nemůžu ji tady jen tak nechat. Už ztratila spoustu té úžasné krve….STOP!! Nesmím na to myslet takhle jestli ji chci zachránit a ne zabít.
,,Jak u koho.“ Nesouhlasila se mnou. Co se jí mohlo stát tak hrozného. A proč mě to vůbec tak zajímá. Nemá mě to zajímat. Ale já jsem si nemohl pomoct. Zkusil jsem jinou taktiku.
,,Máš rodinu?“ zeptal jsem se. Já měl jenom rodinu a lepší příklad mě nenapadnul. Na chvíli jsem se podíval do jejích hlubokých čokoládových očí. Její pohled mě upoutal tak, že jsem se nemohl odtrhnout.
,,Jen otce.“ Odpověděla se stopou bolesti v hlase. Rodina ji přece vždycky musí podržet. Jenže co když je to v její rodině jinak. A zase ten přehnaný zájem. Musím s tím přestat.
,,Tak vidíš. Vždycky je pro co žít. Věř mi já vím o čem mluvím.“ Řekl jsem a snažil se zkoumat v jejím pohlednu něco, co by mohlo mít skrytý význam, protože jsem nebyl schopný spustit pohled z jejích očí. Odrážela se v nich bolest, smutek a zoufalství.
,,Pojď se mnou.“ Řekl jsem. ,,Můj otec ti může ošetřit tu ruku a potom si o tom všem s tebou můžu promluvit.“ To poslední jsem dodal jenom proto, že jsem s ní chtěl strávit trochu víc času.
Vypadalo to, že přemýšlí o tom co jsem řekl, ale já už jsem ne nemohl dozvědět odpověď. Její oči se zavřely a ona upadla do bezvědomí. V tu chvíli jsem nevnímal ani její krev. Chtěl jsem jen aby byla v bezpečí. Ani jsem nevěděl jak se jmenuje, ale v tu chvíli bych udělal pro to, abych se znovu mohl podívat do jejích očí naprosto cokoliv.
Rychle jsem k ní přiběhl, vzal ji do náruče a rozběhl se nejkratší cestou k nám domů… Jsem odhodlaný ji zachránit a udělám pro to cokoliv…!
3. kapitola<< Shrnutí >> 5. kapitola
Autor: Terez14 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Ve spárech temnoty - 4. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!