Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vampire tuning - 9. Závod

12.09.2009 (17:30) • Alma • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2195×

Bella:

Nechal mě tam samotnou, neschopnou sebemenšího pohybu. Snažila jsem se urovnat si v hlavě to, co mi říkal. Znovu a znovu jsem si to přehrávala a doufala, že si to nevykládám špatně. Doufala jsem, že si to jenom nevymýšlím. Takže pokud to bylo tak, jak jsem si myslela – a já doufala, že je – chtěl mě zase vidět.

Střídalo se ve mně štěstí s nevěřícností. Nemohla jsem tomu uvěřit. Proč mě chtěl vidět? Na tuhle otázku jsem nedokázala najít odpověď. Nechápala jsem proč.

„Bello?!“ někdo mi zatřásl ramenem. Byla jsem natolik ponořená do svých myšlenek že jsem vůbec nevnímala svět kolem sebe. Proto jsem leknutím nadskočila, když se z ničeho nic vedle mě objevil Mike. „Jsi v pořádku?“ vypadal ustaraně.

„Jasně.“ Snažila jsem se o klidný tón. Zhluboka jsem se nadechla, abych si pročistila hlavu. „V pohodě.“ Dodala jsem už jistějším hlasem.

„Fajn.“ Podezřívavě si mě prohlížel, nejspíš jsem ho neobalamutila. Usmála jsem se na něj. „No, budeš teda dneska závodit, nebo tě má někdo nahradit?“

„Jistěže budu závodit. To bych si nenechala ujít.“

„Fajn.“ Znovu mě sjel podezřívavým pohledem. Jenže já už byla natolik klidná, že nemohl nic najít. „Tak se připrav, za deset minut to začne.“

„Jo.“ Přitakala jsem. „Hele, kdo ještě pojede?“ byla jsem zvědavá.

„Pojedete čtyři. Ty, Rosalie, Eric a Edward.“

„Aha.“ Raději jsem dělala, že jsem Edwardovo jméno přeslechla a zaměřila se na ty zbylé dva. Erica jsem včera viděla ve škole – chodil se mnou na výtvarku – ale netušila jsem kdo je ta Rosalie. Něco mi to jméno říkalo, ale nedokázala jsem si uvědomit v jaké spojitosti. „Rosalie?“ zvedla jsem obočí.

„Rosalie Haleová.“ Vysvětlil. Dál jsem na něj nechápavě zírala dokud nepokračoval. „Je to nevlastní sestra Edwarda Cullena. Toho znáš, ne? Chodí s námi na angličtinu.“

„Jo znám.“ Ujistila jsem ho. Byla bych radši, kdyby o něm moc nemluvil. Netušila jsem proč, ale přivádělo mě to do rozpaků. „Už jsem v obraze.“

„Tak za deset minut.“ Připomenul mi a ztratil se v davu.

Byla jsem ráda, že jsem sama. Sedla jsem si do auta a zhluboka dýchala. Musela jsem se uklidnit. Proč mě k sakru zmínka o Edwardovi tak rozhodila?

Snažila jsem se nemyslet na nic jiného než na nadcházející závod. Nebylo lehké ho vytlačit ze svých myšlenek, ale povedlo se mi to. Vidina závodu mě příjemně rozptylovala.

Konečně jsem byla naprosto uvolněná a dokázala jsem jasně myslet. Dokonce  jsem se i zasmála představě, jak já a Edward proti sobě závodíme. Bylo to fascinující a…vzrušující. Do krve se mi nahrnul adrenalin a já se už nemohla dočkat chvíle, kdy budu stát na startu.

Po pár minutách se začal rozcházet dav. Všichni se nahrnuli na kraj cesty, aby nám udělali místo. Všimla jsem si zlatého Nissanu 350Z, Hondy S2000 a staršího Mustangu jak se v řadě sunuli vpřed.

Přidala jsem se k nim a zaujala místo vedle Hondy. Podívala jsem se, kdo ji řídí. Za volantem seděla bohyně. Tedy tak mi to na první pohled připadalo. Byla to dívka se zlatými vlasy, které ji v bohatých loknách padaly podél tváří, sněhově bílou pokožkou a dokonalými rysy. Nevypadala jako typ, který by se vyznal v autech, ale bylo na první pohled jasné, že je zběhlá v oboru.

Zastavili jsme těsně před žlutou čárou namalovanou na cestě. Stála jsem vlevo na kraji, vedle mě Rosalie, vedle ni Eric se svým Mustangem – jak jsem zjistila – a na druhém konci Edward.

Na další zkoumání okolí jsem neměla čas. Doprostřed silnice si stoupla nějaká dívka, v ruce držela červený šátek. Pokynula nám, abychom se připravili. V dalším vteřinách nebylo slyšet nic jiného, než burácení motorů a řev nadšených diváků.

Krev v žilách mi vařila vzrušením, když jsem v dalším okamžiku pustila nohu ze spojky a vyrazila kupředu, dřív než stihnul červený šátek dopadnout na asfalt. Chvíli jsme jeli všichni čtyři vedle sebe v řadě, ale pak jsme se začali roztahovat. V čele byla Rosalie, které jsem se držela těsně za zadkem. Vedle mě jel Edward a Eric se držel za námi.

Na okamžik jsem se podívala na pravou stranu a setkala se s Edwardovým pohledem. Usmál se na mě zářivým úsměvem. Ani jsem nehnula brvou. V tuto chvíli mi byl lhostejný. Byl to jen můj protivník, kterého jsem musela porazit. Přesto se kousek, kousíček mé mysli nedal zmást a já se zachvěla pod jeho pohledem.

Odvrátila jsem pohled a soustředila se na cestu. Čekala nás mírná zatáčka vpravo, kterou jsem projela naplno. Následovala trošku prudší zatáčka vlevo. V pravou chvíli jsem ubrala plyn, abych nevyletěla a povedlo se mi podjet Rosalie, takže jsem teď byla před ní. Jenže Edward byl na tom ještě lepe a dostal se do čela. Zaskřípala jsem zuby a přidala.

Teď jsme jeli rovně. Lehce jsem ho doháněla, takže jsme teď zase jeli vedle sebe. Ignorovala jsem ho a soustředila se na další zatáčku vlevo. Zatáčku jsem lehce projela a rázem byla ve vedení. Neubránila jsem se pohledu do zpětného zrcátka na to zlaté auto za mnou. Tentokrát jsem se usmála já nad svým triumfem.

Zapomněla jsem sledovat cestu. Vzpamatovala jsem se právě včas, abych stihla dupnout na brzdu a stočit volant, když se přede mnou objevila vracečka doprava. Viděla jsem jen, jak kolem mě Edward profičel, když mi smykem zajel zadek auta na trávník. Následovalo rupnutí a pak už jen trhavý zvuk, jak jsem vláčela výfuk po zemi.

„Do prdele!“ zaklela jsem.

Do cíle zbývalo jen pár metrů. Naštěstí jsem si dokázala udržet druhé místo, takže jsem do cíle dojela pár vteřin po Edwardovi.

Téměř okamžitě se kolem nás shlukli všichni přítomni. Největší gratulace samozřejmě patřily Edwardovi – jakožto vítězi – ale i mě se jich dostalo požehnaně, stejně jako Rosalie a Ericovi. Rozhlédla jsem se po ostatních. Eric se na mě chabě usmál a Rosalie po mě vrhala nepřátelské pohledy. Trochu mě to zaskočilo. Vůbec jsme se neznaly, netušila jsem z čeho pramení její nenávist. Snad se neurazila, že skončila až za mnou. Na konec jsem si nechala Edwarda. V jeho očích jsem zahlédla obavy a ještě něco co jsem nedokázala identifikovat.

Když se konečně všichni začali rozestupovat, měla jsem konečně příležitost pořádně si prohlédnout škody napáchané na mém výfuku. Byl urvaný, přesně jak jsem si myslela. Budu ho muset něčím připevnit, jinak moc daleko nedojedu.

Začala jsem se přehrabovat v kufru. Snad jsem ten pitomý zvedák nezapomněla v garáži. Bože, ty jsi tak pitomá.

„Potřebuješ pomoct?“ ozval se mi za zády melodický hlas. Leknutím jsem nadskočila a samozřejmě se praštila do hlavy.

„Do hajzlu!“ vyštěkla jsem a začala si masírovat temeno. Naštěstí to nebyla moc velká rána, takže omdlení nehrozilo, ale bolelo to.

„Jsi v pořádku?“ ptal se starostlivě.

„Ne.“ Byla jsem podrážděná. Nic mi nevycházelo. Všechno bylo špatně. Urvaný výfuk, rozbitá hlava, zapomenutý zvedák… Raději jsem nepokračovala. Vzhlédla jsem k němu a zadívala se do jeho očí. Zatočil se se mnou celý svět a nejspíš bych skončila na zemi, kdyby mě nechytil kolem pasu. „Díky.“ Zamumlala jsem a raději uhnula neuvěřitelné síle jeho topazových očí. Cítila jsem, jak se mi krev vlévá do tváří.

„Tak s čím ti můžu pomoct?“ naléhal.

„Já…“ podívala jsem se do kufru. „Zapomněla jsem si zvedák. Urval se mi výfuk, potřebuji ho aspoň přidrátovat.“

„Já ti to spravím.“ Řekl.

„To je dobré, udělám to. Jenom…“ ani mě nenechal domluvit.

„Alice! Emmette!“ zavolal a v koutcích mu pohrával úsměv.

Téměř okamžitě se objevil jeho svalnatý bratr a drobounká dívka, kterou jsem zatím neznala. Byla stejně úchvatná jako její sourozenci. Ve tváři měla vlídný úsměv. Už na první pohled mi byla sympatická, velmi přátelská.

„Ahoj, já jsem Alice.“ Téměř ke mně přitančila a objala mě kolem ramen. „Pojď, necháme je pracovat.“

Chtěla jsem něco namítnout, ale než jsem stihla cokoliv říct odváděla mě od nich pryč. Naposledy jsem se otočila na Edwarda, který se na mě jen usmál a dál se věnoval mému autu. Rezignovala jsem.

Přišlo mi to zvláštní, že mi někdo spravuje auto. Nikdy jsem nikomu nedovolila na něj třeba jen šáhnout. Jenže Edwardovi jsem z nějakého důvodu nedokázala odolat. Tušila jsem, že kdyby po mě chtěl bůh ví co, neodmítla bych. Bylo to absurdní, ale bylo to tak.

Shrnutí

Autor: Alma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vampire tuning - 9. Závod: