Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vampire tuning - 7. Sen

08.09.2009 (23:00) • Alma • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2310×

Bella:

Zůstala jsem tam stát jako přimražená a zírala do dálky, kde před chvíli zmizelo jeho stříbrné Volvo. Připadala jsem si, jako bych se právě probudila ze snu. Z velmi zvláštního snu. Pořád mi to plně nedocházelo. Byla jsem zmatená, nedokázala jsem si udělat v hlavě pořádek. Celou dobu se choval tak mile. Proč byl najednou tak odtažitý? Nechápala jsem to. Co ho přimělo změnit svoje chování?

Rozhodla jsem se, že se tím nebudu dál trápit. Zatřepala jsem hlavou, abych si pročistila myšlenky a otočila se ke dveřím. V tom jsem si uvědomila, že mi něco chybí. Batoh. Zapomněla jsem ho u něj v autě. Rozhlédla jsem se kolem sebe, jako bych ho tam mohla najít.

„Ty hloupá!“ praštila jsem se do čela. Najednou se ozvala potlačovaná bolest hlavy. „Sakra, sakra. Do prčic!“ nadávala jsem celou cestu do kuchyně, kde moje matka vařila oběd.

„Jsi tu brzy.“ Podivila se, když mě viděla ve dveřích.

„Hmm.“ Zamručela jsem. Hlava mě opět příšerně bolela. Nemohla jsem pochopit, jak jsem dokázala tu bolest celou dobu ignorovat. Bylo to nesnesitelné.

Z šuplíku jsem vytáhla čistou utěrku a namočila ji do studené vody.

„Tak co se stalo?“ doléhal ke mně matčin naléhavý hlas. Vážně jsem teď neměla náladu se s ní vybavovat. Její nosový hlas bylo to poslední co jsem právě chtěla slyšet.

„Měla jsem malou…nehodu.“ Řekla jsem aniž bych na ni pohlédla. Cítila jsem na sobě její pohled, když jsem z utěrky vykroutila přebytečnou vodu. „V tělocviku.“ Dodala jsem, když jsem si přilepila utěrku na čelo. „Jdu si lehnout.“ Co možná nejrychleji jsem zmizela do svého pokoje a zamkla za sebou dveře.

Skopla jsem si boty, stáhla kalhoty a plácla sebou do postele. Studený obklad na čele bylo přesně to co jsem teď potřebovala, alespoň trochu to zmírnilo tu nemilosrdnou bolest, která mi pulzovala v hlavě. Začala mi klesat víčka, což jsem uvítala. Věděla jsem, že spánek mi znemožní myslet a vnímat bolest. Nic víc jsem si nepřála. Netrvalo dlouho a tvrdě jsem usnula.

Když jsem se vzbudila, už byla tma. Podívala jsem se na budík, abych zjistila kolik je hodin. Bylo půl třetí.

Vzdychla jsem a převalila se na záda. Hlava už mě naštěstí nebolela. Chvíli jsem nepřítomně zírala na strop, než jsem si uvědomila, že mi chybí utěrka na čele. Začala jsem poslepu tápat po posteli, abych ji našla. Nikde nebyla. Uvažovala jsem, jak daleko jsem ji mohla ve spánku odhodit. Posadila jsem se a rozsvítila lampičku na nočním stolku. Kupodivu ležela složená utěrka vedle ni.

Chvíli jsem přemýšlela, jak se tam mohla dostat. Usoudila jsem, že je to jedno. Nejspíš ji tam položili naši, když mě byli zkontrolovat. Sáhla jsem po ni, byla ještě vlhká, a odnesla ji na radiátor, aby lépe proschla. Pak jsem popadla věci na spaní a toaletní tašku s pocitem nutné potřeby osvěžující sprchy. Musela jsem zdolat zamčené dveře a pár metrů po chodbě od mého pokoje ke koupelně, než jsem se tam dostala.

Nechala jsem po sobě stékat pramínky teplé vody a cítila, jak se mi postupně uvolňují svaly v těle. Moje mysl se vydala na procházku. Vzpomněla jsem si na Edwarda. Na jeho topazové oči, bledou kůži, bronzové vlasy. Na to, jak byl milý a ochotný mě odvézt domů i na tu nevysvětlitelnou změnu nálady. Dumala jsem nad tím, co to asi způsobilo. Napadlo mě, že tím důvodem jsem byla já, že jsem nebyla dostačující společník a že jsem ho nějak zklamala. Však mě nemusel odvážet domů, já se ho o to neprosila, teď mám kvůli němu nevysvětlitelné výčitky svědomí, ozval se mi vzdorovitý hlásek vzadu v hlavě.

Najednou mnou projel šok a já lapala po dechu. Vzpomněla jsem si, že jsem musela odemknout dveře, abych se dostala z pokoje, takže naši u mě rozhodně nebyli a tím pádem mi nemohli sundat obklad z čela.

Připadalo mi zvláštní, že jsem si to uvědomila právě teď, když mou mysl ovládal Edward. Netušila jsem co mě na tom tak šokovalo. Ano, bylo zvláštní jak se ta utěrka poskládala na noční stolek, ale určitě to šlo nějak normálně vysvětlit. Co já vím, třeba jsem byla vzhůru a ani o tom nevím. To se stává nebo ne? Nemůžu si přece hned myslet, že mě někdo špehuje balkonem. To je absurdní.

Se smíšenými pocity jsem se vrátila do pokoje. Uvědomila jsem si, že jsem příliš čilá, abych si šla znovu lehnout. Ani jsem se nedivila, vždyť jsem musela prospat nejmíň deset hodin.

Uvažovala jsem co bych mohla dělat. Na čtení jsem neměla náladu a počítač se mi zapínat nechtěl. Ze stolu jsem tedy vytáhla MP3ku a otevřela balkon. Bylo chladno, ale naštěstí nepršelo. Vzala jsem z postele přikrývku a sedla si na staré houpací křeslo, které jsem měla po babičce. Pořádně jsem si zachumlala nohy a pohodlně se opřela. Zapnula jsem svou oblíbenou relaxační hudbu a oddala se svým myšlenkám.

Vítr mi příjemně cuchal vlasy a hladil mě po tvářích. Chvíli jsem se dívala do tmy. Přímo přede mnou se rozprostíral hustý, černý les. Doléhala ke mně vůně vlhké půdy a jehličnatých stromů. Jak si moje oči zvykaly na tmu, matně jsem rozeznávala obrysy stromů. Pozorovala jsem třepetání větviček ve větru.

Podívala jsem se na oblohu nad lesem. Nebe bylo temné, nikde žádné hvězdy. Bylo jasné, že zítra slunce svítit nebude, ale bylo mi to jedno. Bylo mi to jedno, protože mojí mysl opět ovládl Edward. Nechtěla jsem na něj myslet, ale bylo to silnější než já. Zavřela jsem oči a nechala se unášet svými myšlenkami.

Přestože se mi nechtělo spát, relaxační hudba, studený vítr a bláznivé myšlenky mě brzy ukolébaly. Kupodivu se mi zdál sen.

V tom snu mi byla zima. Celá jsem se klepala zimou a nedokázala jsem se nijak zahřát ani se dostat pryč. Všude kolem mě byla tma. Nic jsem neviděla, nic jsem neslyšela. Proto mě velice překvapilo, když jsem pod sebou ucítila něco tvrdého a velice studeného co mě vyneslo do vzduchu. Byla jsem naprosto dezorientovaná. Chtěla jsem se dostat z dosahu té studené věci, kvůli které mi byla ještě větší zima. Rukama jsem narazila na něco tvrdého. Snažila jsem se to od sebe odtlačit, ale ani se to nehnulo. Nejvíc mě znepokojovalo, že jsem vůbec nic neviděla.

„Pššš, neboj. Klid.“ Doléhal ke mně melodický šepot. Zarazila jsem se ve snaze odtlačit to něco od sebe. Uvědomila jsem si, že se ten zvuk ozýval jen kousek ode mě, přímo z té věci, která mě věznila v zimě.

Jenže zima už nebyla. Položil mě na něco měkkého a teplého a já se pomalu přestávala klepat zimou. Chtěla jsem vědět, kdo mě dostal sem, do tepla, ale pořád jsem nic neviděla.

„Děkuji.“ Zašeptala jsem na stranu, kde jsem si myslela, že stojí ten neznámý.

„Spi.“ Ozvalo se ze tmy. Usmála jsem se a přikývla, i když jsem si nebyla jistá, jestli mě viděl. Zavrtala jsem se do peřiny, aby už ke mně nemohl žádný chlad.

Prudce jsem se posadila a zmateně se rozhlížela kolem sebe. Už bylo světlo a z pootevřeného balkonu sem pronikal chladný vánek. Netrvalo mi dlouho uvědomit si, že bych měla mrznout v houpacím křesle na balkoně.

Vzpomněla jsem si na svůj sen. Možná, že to nebyl jenom sen, ale pochybovala jsem, že by mě přenos z balkonu do postele nevzbudil. Zas tak tvrdý spánek jsem neměla. Tak co se teda stalo?

Dobře, zkusím na chvilku připustit, že se to mohlo stát, že jsem se prostě neprobudila. Kdo mě ale přenesl? Táta? To by bylo dost možné, kdybych si až příliš živě nepamatovala ten melodický hlas, který mu nepatřil, nebo studené paže.

Tak kdo tedy? Napadla mě jedna osoba, na kterou by pasovaly tyhle kriteria, ale… To bylo naprosto absurdní. Prostě nesmysl. Jak by se sem dostal? Balkonem by to možná šlo, kdyby byl zdatný lezec. Jenže co by tu proboha dělal?

Zarazila jsem další nával absurdit. Nechtěla jsem riskovat, že mě zase rozbolí hlava, včera mi to stačilo až až. Zatřepala jsem hlavou a vstala z postele. Musela jsem se nachystat na večer a co lépe zaplaší splašené myšlenky než práce? Raději jsem moc nemyslela na to, koho možná večer uvidím a šla si vyčistit zuby.

Shrnutí

Autor: Alma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vampire tuning - 7. Sen: