Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vampire tuning - 12. Bells

14.09.2009 (12:31) • Alma • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2095×

Edward:

Od našeho prvního polibku v garáži uběhly už dva měsíce. Dva měsíce přešťastného života s Bellou. A za celé dva měsíce jsem nenašel odvahu říct ji, kdo doopravdy jsem. Byl jsem zbabělec a sobec. Bál jsem se, že bych ji ztratil, kdybych ji řekl pravdu. Samozřejmě se mi nelíbilo, že před ní mám tajemství. Jenže nedokázal jsem ji to říct.

Moje rodina mě chápala a nenaléhali na mě. Teda až na Rose. Za ty dva měsíce sice získala k Belle jisté sympatie, ale pořád v ní viděla hrozbu našeho prozrazení. Chápal jsem ji a vůbec jsem se na ni nezlobil. Spíš jsem ji byl vděčný, že se s ní dokáže i kamarádit.

Rád jsem je pozoroval, když se společně bavily o autech nebo něco dělaly v garáži. Byl jsem šťastný, že si Bella tak oblíbila mou rodinu.

Esme se k ni chovala jako k vlastní dceři, Rose byla ráda, že má někoho se stejnou vášní pro auta, Emmett si z ni samozřejmě utahoval, Jasper se zlepšoval ve svém sebeovládání, protože téměř denně dýchal její vůni, Carlisle ji měl rád, protože jsem byl šťastný a z Alice se stala její nejlepší kamarádka.

Bylo by to dokonalé, kdybych před ni neměl tajemství. Jí samozřejmě neuniklo, že ji něco tajím, ale nenutila mě, abych ji to řekl a byl jsem ji za to vděčný. Taky ji neuniklo, jak je moje kůže bledá a studená, že nikdy nejím a nepiji, že mi občas trochu ztmavnou oči – i když jsem se snažil živit co nejčastěji – a že stejné příznaky mají ostatní členové mé rodiny.

Občas se mě zeptala, proč tomu tak je, ale když viděla, že se mi o tom nechce mluvit převedla hovor na něco jiného. Mě pak vždycky zaplavily výčitky svědomí.

Tak to chodilo den co den celé dva měsíce, ale dnes jsem byl rozhodnutý ji to říct. Celou noc jsem o tom přemýšlel a usoudil, že je na čase to udělat. Musím ji to říct a s následky se nějak vypořádám. I když představa, že mě pak nebude chtít nikdy vidět mě zraňovala, nehodlal jsem od svého rozhodnutí upustit.

Jel jsem známou cestou k jejímu domu. Zaparkoval jsem na kraji cesty – jako obvykle – a vystoupil. Charlie – její otec – právě vycházel ze dveří. S jejími rodiči jsem si celkem rozuměl, hlavně s Charliem. Reneé – její matka – byla sice milá žena, ale velice povrchní. Navíc jsem v Charliem viděl Bellinu povahu, byla mu velice podobná.

„Dobré ráno, Charlie.“ Pozdravil jsem s úsměvem.

„Ahoj, Edwarde.“ Odpověděl mi taky s úsměvem. „Bella je v garáži.“ Řekl a ze schránky vytáhl dnešní noviny. Kde jinde, pomyslel jsem si a pousmál se.

„Děkuji.“ Vydal jsem se směrem ke garáži. Zmocnila se mě nervozita. Nebuď zbabělec, nadával jsem si v duchu, musíš to udělat.

Vstoupil jsem do garáže. Bella stála zády ke mně u stolu s nářadím. Byla ponořená do studování nějakých papírů. Pousmál jsem se. S Rose si usmyslely, že společně postaví nějaké tuningové auto. Jakmile šlo o tuning tak si výborně rozuměly.

„Ahoj, lásko.“ Objal jsem ji zezadu kolem pasu. Trošku sebou škubla což mi vytvořilo na tváři rozpustilý úsměv.

„Ahoj.“ Uvelebila se mi v náruči. Políbil jsem ji vzadu na krk. Potichu se zahihňala a já se ještě víc usmál.

„Musím ti něco říct.“ Snažil jsem se udržet lhostejný tón, abych ji nevyděsil dřív než vůbec začnu. Otočila se mi v náruči, takže jsme teď stáli obličeji k sobě. Políbila mě na rty a já ji začal polibky oplácet. To bylo dobré odreagování. Jenže nemohl jsem to odkládat věčně, tak jsem se velice neochotně odtáhl.

„Taky mám pro tebe novinku.“ Řekla radostně.

„Začni.“ Byl jsem zvědavý a taky rád, že mám ještě pár minut navíc.

„Ne, ty jsi začal dřív.“ Odporovala mi.

„Trvám na tom“ nedal jsem se.

„Dobře.“ Oči se ji rozšířily nadšením. „Dominik přijede na návštěvu.“ Řekla radostně.

O jejím nejlepším kamarádovi jsem toho věděl celkem dost. Hodně mi o něm vyprávěla. Popisovala, jak spolu spravovali auta a co všechno dělali doma ve Phoenixu. Z jejího vypravování bylo vždycky jasné, jak se ji po něm stýská, ale nežárlil jsem. Věděl jsem, že pro ni je spíš jako bratr. Proto jsem byl rád, že ho konečně poznám.

„To je senzační.“ Radoval jsem se s ní a vyzvedl ji trochu do vzduchu. „Na jak dlouho přijede?“

„Na celý týden.“ Bylo na ní vidět jak moc je šťastná. „Když jsou ty prázdniny.“ Zasmál jsem se a políbil ji. Tentokrát se odtáhla ona.

„Cos mi to chtěl říct?“

Chvíli jsem váhal. Nechtěl jsem ji teď kazit radost. Svěřování bude muset počkat na později. Ta představa mě sice trápila, ale byl jsem rád, že jsem se tomu pro tentokrát zase vyhnul.

„Nic důležitého.“ Znovu jsem ji políbil.

Chvíli jsem ji líbal na rty. Vychutnával si jejich měkkost a teplo. Ochutnával jsem je…zkoumal. Poté jsem se přesunul dolů po jejím krku. Jemně jsem ji jezdil po šíji, klíční kosti. Cítil jsem, jak se zachvěla, když jsem ji líbal na ušním lalůčku. Vdechoval jsem její vůni, která už mi nepůsobila pocit žízně, ale opájela mě rozkoší. Vrátil jsem se zpátky k jejím rtům. Ruce mi propletla do vlasů.

Někde za námi se ozvala odkašlání. Okamžitě jsem ji pustil a postavil se vedle ni. Její otec nás tiše pozoroval. Nedíval se na nás káravě, spíše s jakousi něhou.

„Dokonalý pár.“ Myslel si. Usmál jsem se a podíval se na Bellu. Tváře měla celé červené a nervózně těkala pohledem z otce na podlahu.

„Zůstaneš na oběd?“ podíval se Charlie na mě.

„Ne, děkuji.“ Odmítl jsem. Nic na to neříkal. I on si zvykl na to, že nejím. Ještě jednou se podíval na Bellu stejně rudou jako před tím a odešel.

„Bože.“ Vzdychla a padla mi do náruče. Zadržoval jsem smích. Marně. Nevydržel jsem to a začal se nahlas smát. „Edwarde!“ bouchla mě do prsou. „To není směšné.“ Její káravý tón mě rozesmál ještě víc. Koutky úst ji začaly cukat až se nakonec taky rozesmála.

„A kdy má vlastně přijet?“ zeptal jsem se, když jsme se konečně přestali smát.

„Zítra.“

„Už?“ podivil jsem se.

„No, to je celý on.“ Opět se zasmála.

Na druhý den ráno jsem neochotně opouštěl Bellin pokoj, abych se mohl jít připravit na následující setkání s jejím nejlepším kamarádem. Naposledy jsem se podíval na spící Bellu a vyskočil z balkonu. O těchhle nočních návštěvách neměl žádný obyvatel domu ani ponětí. Chtěl jsem, aby to tak zůstalo alespoň do chvíle než řeknu Belle pravdu.

„Je fajn, že se taky někdy ukážeš.“ Utahoval si ze mě Emmett.

„Nech ho. Musí se připravit na souboj se sokem.“ Přidal se k němu Jasper. Oba vybuchli v hlasitý smích.

„Pitomci.“ Zakroutil jsem hlavou a šel do svého pokoje se převléct.

„Vezmi si tu světle modrou košili.“ Ozval se mi Alicin hlas v hlavě.

„K čemu.“ Zamumlal jsem si pro sebe.

„Protože ti sluší.“

Usmál jsem se a poslechl ji, i když mi bylo upřímně jedno co mám na sobě. Seběhl jsem zpátky dolů do haly.

„Kolik mám času?“ zeptal jsem se Alice. Na chvíli se soustředila a já v její mysli viděl to co vidí ona.

Měl jsem ještě asi hodinu a půl čas než bude rozumné přijet. Dlouho jsem uvažoval v kolik se tam objevím. Bella mi neřekla kdy přesně mám přijet a já se rozhodl, že bude lepší, když přijedu až po něm. Chtěl jsem jim dát čas pořádně se přivítat.

Zasedl jsem tedy po dlouhé době k pianu a začal uvažovat co zahraji. V mysli jsem viděl Bellin obraz. Bella, když se směje, Bella, když spí. Prsty mi začaly samovolně běhat po klávesách. Z piana se linula líbezná melodie. Zavřel jsem oči a poddával se tomu.

Hrál jsem bez přestání. Jednou, dvakrát…až jsem si byl jistý, že ani jeden tón nezapomenu.

„To byla nádhera.“ Vydechla Esme. Nevšiml jsem si, že sedí vedle mě, tak jsem byl ponořený do té melodie.

Usmál jsem se a začal hrát znovu. Kolem mě se seskupily ještě Alice a Rose.

„Budeš mi muset sepsat noty, abych vám to mohla zahrát na svatbě.“ Rýpla si do mě Rose v mysli. Samozřejmě byla opatrná, věděla, že kdyby to řekla nahlas, zarmoutila by tím Esme. Vrhl jsem na ni rozzuřený pohled a viděl jak ji cukají koutky. Povzdychl jsem si a dál si ji nevšímal.

„Jak se bude jmenovat?“ zeptala se mě Alice.

Chvíli jsem nad tím přemýšlel než jsem odpověděl. Věděl jsem co mě inspirovalo tak proč to tak i nepojmenovat.

„Bells.“

Shrnutí

Autor: Alma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vampire tuning - 12. Bells: