Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Upíři v ČR 2.kapitola

17.10.2009 (09:30) • BMWx6 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1742×

2.KAPITOLA      PŘÍBĚH

Z POHLEDU EDWARDA

Museli jsme se stěhovat. Je to škoda. Tohle místo by bylo fajn. Ale Jasper za to nemohl. To se stává. Trochu vám popíšu co se přesně stalo.

Bydleli jsme s rodinou v městečku jménem Forks. Byly jsme tam už téměř dva roky. Vše bylo v naprostém pořádku. Chodili jsme na místní střední školu. Jednoho lednového dne měla nastoupit dcera ředitele místní policie  Charliho Swana.

Byla středa. Když jsme dorazili na parkoviště ke škole, už jsem ji viděl snad ve všech myšlenkách. Zjistil jsem, že se jmenuje Isabella.  Celý den jsem ji osobně nepotkal. Až na obědě. S mými bratry a sestrami jsme si hráli na lidi. Jako každý jiný den. Seděli jsme co nejdál od ostatních v rohu u stolu.

Chtěl jsem zjistit co si myslí. Nic. Cože? Zkusil jsem to znovu. Tak tohle je zajímavé, to se  mi ještě nestalo.

„Co je brácha, spolknul jsi citrón nebo co?“ A při tom mě Emmet praštil do zad.

V jehož myšlenkách jsem pochopil, že se netvářím normálně.

„Ne, jen té nové Swanové nemůžu číst myšlenky.“ Odpověděl jsem mu a on vykulil oči jako zbytek mé rodiny.

„Tak tohle by bylo poprvé,“ řekl Jasper.

„Vždyť je to jen člověk.“ Řekla Rose znuděně.

„Hm… zajímavé,“promluvila Alice. Sakra co jí na tom připadá zajímave?

Dále jsme se tím nezabývali. Oběd se pomalu chýlil ke konci. Po obědě jsem měl španělštinu a tělocvik. Z toho se asi vymluvím. Rozloučili jsme se a šli každý na své hodiny.

Nudil jsem se. Koukal jsem se z okna když…

Člověk to neslyšel, ale můj upíří uši jo. Někdo křičel. Dívka? Najednou na mě Alice křičí v myšlenkách:

„Edwarde, Jazz, ta nová, sklep.“ To bylo jediné co jsem stihnul zachytit. Neváhal jsem a rovnou vyběhl ze třídy a ignoroval učitele.

Běžel jsem upírskou rychlostí do sklepa, jak řekla Alice. Když jsem tam vlítnul, bylo už pozdě. Jasper seděl v rohu s hlavou v dlaních. Přibližně tři metry od něho ležela mrtvola té nové dívky. Isabelly Swanové. I když  byla mrtvá, její vůně mě praštila donosu. Jazzovi myšlenky nasvědčovali tomu, že ji nemohl odolat. Kdybych já ji někde potkal samotnou jako on, také bych asi neodolal.

Za mnou se objevila Alice. Ihned přiskočila k Jasperovi a chlácholila ho.

„Zavolám Carlislovi,“řekl jsem a vyndával malý stříbrný telefon.

„Edwarde, děje se něco“ ozval se můj otec.

„Carlisle musíme odjed.“

„Jistě hned to vše zařídím“. Hned to pochopil. Zaklapl jsem telefon.

„Já zamaskuji stopy, Alice, odveď Jaspera pryč odtud.“

„Co budeš dělat?“ ptala se mě Alice

„Vynesu jí nahoru a udělám to tak, aby to vypadalo na pád ze schodů“.

„Dám to vědět Carlislovi,“ slyšel jsem jak si to Alice vyčítá.  Kdyby ,měla tak vizi o něco dříve nic by se nestalo. Moc jí to mrzelo.

Večer

Ve večerním tisku  zdejšího města bylo oznámení  o nešťastné  smrti dcery ředitele Swana. Carlisle vše zařídil jak řekl. Přijel do školy, aby potvrdil pád ze schodů s následkem smrti. Pár dnů jsme pro jistotu zůstali. Jasper se musel hodit marod. Psychicky by to nezvládnul. Ale už tak jsme přemýšleli kam bychom se mohli stěhovat.

Bohužel míst kde málo svítí slunce je opravdu málo. Na jednou místě můžeme zůstat po určitou dobu. Napadlo mě  už jen jeden stát, kde jsme už dlouho nebyly. Česká republika.

Ihned všichni souhlasili. Za týden jsme začali všichni balit. Jasperovi to nikdo nevyčítal. Tohle se mohlo stát opravdu komukoliv.

Stěhování bylo rychlé. Našli jsme menší město jménem Nymburk. Našly jsme zchátralý dům za Nymburkem. Esme ukázala svou šikovnost a dům byl za noc hotový.  Bohužel střední školy tu byly nic moc. Ale Emmeta něco napadlo. Všechny nás svolal do našeho nového obývacího pokoje.

„Hele co si tu  školu o trochu oživit?“ Řekl Emmet a uličnicky se šklebil. Já a Alice jsme věděli o co jde a rozhodly jsme se ten nápad podpořit.

„Tak spusť miláčku chci si ještě nalakovat nehty.“ Rose jako vždy myslí jen na sebe. Momentálně si nehty pilníkem upravuje, jako by něco takového potřebovala. Ona bude mít z Emma největší radost.

„No víte, že studujeme střední pořád dokola a dokola,“koulel očima a různě gestikuloval. Ostatní přikývli.

„Dejme tomu, kdybych věděl o škole, co jsme ještě nestudovali a mohli si to i užít, takže vedle ve městě jménem Poděbrady je škola, která by nám to mohla umožnit.

„Emmete co je to za školu?“ Začal se Jasper vyptávat. Abych pravdu řekl Jazz byl nervózní. Bál se, aby se mu jeho žízeň opět nevymkla mimo kontrolu.

„No, té škole se říká Knedlíkárna, na netu jsem si to zjistil.“  A mrkl na mě, pokračoval.

„Jsou tam různé obory Kuchař, pekař, cukrář a taky číšník,“ u posledního oboru s zářivě usmál věděl jsem proč.

Rose upadl pilník. Její oči metaly blesky.

„A ty chceš jít jako kam!?“ Rose zrovna vypadala jako bohyně pomsty.

„No říkal jsem si, pro nás by nejlepší byl číšník“ a nevině se uchechtl.

„To by opravdu nebylo špatné, mohly bychom se tam něčemu přiučit,“ začala Alice já jsem rozhodně nechtěl zůstat pozadu.

Emmet má pravdu, stále studujeme vše dokola. Tohle to by nám to mohlo opravdu zpestřit zábavu a navíc přiznejme si to, kdo z nás v naší existenci pracoval?“

„Ale nepočítám tady Carlisla a Esme, Rose,“ hodila po mě jeden ze svých rozhněvaných pohledu a pár sprostých ostrých nadávek. Ovšem jen v myšlenkách.

„Tak jak jste se rozhodli děti?“ Esme se to rozhodla vzít do svých rukou. Ví že Rosalie je občas výbušná. A blízko Rose byly vázy co tak Esme měla v oblibě.

„Dobře budeme hlasovat, aby jste se nehádali.“

„Edwarde?“ Přikývla

„Ano,“ řekl jsem a plácl jsem si Emmetem.

„Jaspere,“ chvilku přemýšlel, zvažoval pro a proti.

„Ano,“ nakonec odpověděl, ale stále si nebyl jist.

„Emmete, tebe se ptát ani nemusím takže Rosalie?“

„V žádném případě,“ procedila přes zuby. Zuřila a jak.

„Alice?“ Té se nemusela ani ptát výsledek byl jednoznačný.

„Ano.“

„A my s Carlislem také souhlasíme. Teď jen zařídit papíry a…“

„To není nutné už jsem  to zařídil, zítra už nastupujeme!“ Emmet málem radostí vyskočil až do stropu. Ozval se tříštivý zvuk. Esmeniny vázy to nepřežily. Rosalie se zvedla a šla k sobě do pokoje. Chudák Emm ještě neví co ho nahoře pak čeká.

„Alice, Alice,“ křičel Jazz a přitom Alice držel za ramena. Znamenalo to jen jedno. Měla vizi. Nedalo mi to a tak jsem se podíval.

Byla tam dívka, lidská dívka. Měla dlouhé hnědé vlasy na sobě měla bundu, úzké černé džíny. Seděla kdesi na lavičce. Byla tma. Vypadalo to jako, když na někoho čeká. Třásla se a vypadala smutná? Osvítili ji reflektory auta, které zastavilo nedaleko od ní. Dívčiny rty se roztáhli do velkého úsměvu. Postavila se a šla naproti k řidičovy toho auta. Ale řidiče jsem neviděl…

Alice vizi ukončila, ale proč?

„Alice, co to… nebo spíš kdo to byl?“ Zajímalo mě to ani nevím proč. Ale Alice mě ignorovala.

„Alice, co si měla za vizi, byla zase o té dívce?“ Ptal se Jazz. Počkat! Cože? Ona jich měla víc?

„Jo byla o ní,“ provinile se na mě podívala. Co přede mnou tajila?

„Alice, co mi tajíš?“ Zeptal jsem se narovinu.

„Víš co bude lepší, když ti to ukážu, ale musíš něco slíbit.“ Kývnul jsem.

„Nebudeš vyvádět.“ Přikývnul jsem na souhlas. Naznačila mi ať se vedle ní posadím. Zavřela oči a já se ponořil do Aliciných vizí.

První tři vize se tam objevovala jen ta dívka. U čtvrté až šesté dívka měla společnost, ale Alici mi tu druhou osobu neukázala. Sedmá vize opět tu druhou osobu ukrývala. Zavrčel jsem.

„Dobře, dobře, ale nezapomeň co si mi slíbil.“

„No jo Alice, tak dělej,“ řekl jsem příliš ostře. Byl jsem zvědaví.

Alice mi ukázala tu druhou osobu. Ztuhl jsem.

„To nemůže být pravda,“ řekl jsem a pohlédl na Alici.

„Bohužel Edwarde, je a už ji nijak nezměníš.“ Odfrkl jsem a vrtěl hlavou jako že ne.

„ Miluješ jí!“ Zavrčel na mě Jasper. Chvilku mi trvalo než mi došel význam slov, které říkal.

„Cože?“ Vytřeštil jsem na něho oči.

„Možná ti to teď tak nepřipadá Edwarde, ale neboj ono to přijde.“ Proč je Alice tak nadšená?

„Alice, tobě to nedochází? Nemohu chodit s lidskou holkou.“ To jí to nedochází? Vždyť jsem upír. Sice se neživým lidskou krví, ale co kdyby?

„Mohl bych jí zabít,“ Jazz sebou trhnul. Omluvně jsem se na něj podíval.

„Edwarde,“ začala Alice chtěla mi něco říct, utnul jsem jí a vyběhnul jsem z domu do lesa.

Doběhl jsem k řece jménem Labe. Sedl jsem si na lavičku, která byla poblíž. Hlavu jsem si položil do dlaní. To přece Alice nemůže myslet vážně.

Přemítal jsem si znovu a znovu ty vize. Ve vizích jsem s tou dívkou zacházel velmi opatrně. Divil jsem se. Byl bych schopen ji neublížit nebo hůře nezabít? Nemohl jsem se rozhodnout.

Seděl jsem u řeky další tři hodiny, přemýšlel jsem. Svítalo. Čas běžet zpátky domů. Cestou domů jsem se zamyslel, co když je to možné. Doma na mě čekala celá rodina v obývacím pokoji.

Alice div neposkakovala jako pejsek co se těší na svého panička. Rozhodl jsem se a ona to věděla.

                                                                < ≈ >

Autor: BMWx6 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Upíři v ČR 2.kapitola: