Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Twilight trochu jinak - 7. část

21.09.2009 (13:15) • Beth • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1711×

„Ahoj“ ozval se krásnej a mě povědomej hlas.Teď se hlavně neotáčej, neudělej mu tu radost. Díkybohu sis ho nevšimla, tak dělej, že si to udělala naschvál. JÁ SI HO NEVŠIMLA!!! JAK SE TO MOHLO STÁT?!

„Omlouvám se, jestli jsem se choval nevhodně, když jsme se viděli poprvé, zapomněl jsem kde je moje dobré vychování.“ Mluví jako z třicátejch let minulího století. To je divný…

„Ty se se mnou nebavíš?“ zeptal se po krátké odmlce.

„Chytrej kluk“ odpověděla jsem na půl úst a snažila jsem se na něj neotočit, i když jsem ho po tom měsíci chtěla tak vidět.

„Dobře,“ odpověděl smutně „Tak to pro nás oba bude lepší“ už jsem to nevydržela a zprudka se otočila.

„Jak to sakra myslíš, že to pro nás bude lepší“ upřela jsem zrak do jeho krásných očí…nebyli před měsícem černý? Teď měli barvu…jako…jako tekutej med, nebo tak něco – na přirovnání si zrovna nepotrpim.

„Ale nic“ usmál se /OH ten jeho úsměv (viz opravdický stmívání xD)/ „ Víš že ti to hrozně sluší když se zlobíš?“ zeptal se mě.

„No jasný, každej den mi to lidi řikaj nejmíň třikrát“ odpověděla jsem ironicky a usmála se. Všechna zloba byla pryč. Jak on to  dělá….

Učitel zjistil, že posadit nás dva vedle sebe, nebyl zrovna nejlepší nápad, já látce vůbec nerozuměla a upřímně mi to bylo jedno a Edward to zase uměl tak dokonale, že nemusel dávat pozor, takže jsme celou hodinu prokecali.

„Proč jsi se přestěhovala k otci?“ zeptal se mě se zájmem Edward.

Uh…co mu mát teď říct? Já jsem sem nechtěla, jsem tu za trest, protože mě přefikl matčin přítel?

„Víš… to je komplikovaný…“ hlesla jsem tiše.

„Myslím, že to pochopím“ usmál se na mě Edward tim jeho božskym úsměvem.

„No…já myslim, že ne.“ Usmála jsem se na něj taky.

„Dobře, nechceš se o tom bavit, tak se tě zeptám na něco jiného. Jak se ti líbí ve Forks?“ oslnil mě další zářivej úsměv.

„Po pravdě, to tu zatím nesnáším.“ Odpověděla jsem pravdu, nemám mu proč lhát.

„Proč? Nemáš tu nyní kamarády, jaké jsi měla ve Phoneixu, nebo je to tu moc těsné?“

„Kamarádi ve Phoneixu po mě ani nevzdychnou, ale jeden důvod je to, že to je pro mě ta vesnička malá, ale má to plno jinejch důvodů, proč se mi tu nelíbí.“ Namítla jsem

„Například? Jaký další důvod?“ zeptal se Edward se zájmem. Zatvářila jsem se omluvně, nechci mu řikat o sví sobeckosti.

„Také je to těžké na pochopení?“ usmál se.

„Jo“

„Dobře, dnes se tě už na nic nebudu ptát.“ Omluvil se mi.

„Beru, teď se budu ptát já.“ Přiznávám, oživla jsem, když jsem se dostala na řadu, taky se ho chci na hodně zeptat.

Edward jenom odevzdaně přikývl.

„Dobře…..takže, jak to děláš, že se ti mění barva očí?“ já neběhám okolo horké kaše….to už ví asi každej.

Ticho.

„Nosíš kontaktní čočky? Nebo co?“ popoháněla jsem ho.

„Ne. Nenosím.“ Edwardova tvář doslova zkameněla.

„Aha….“ Stydí se za to, že nosí kontaktní čočky?? Několik vteřin mlčel a pak jenom dodal.

„Měla by sis zapsat ten zápis co je na tabuli, jinak se nebudeš mít z čeho učit.“ A to bylo poslední, co jsem od něj tuhle hodinu slyšela.

On se bude z ničeho nic urážet?? Tak to teda ne! To dělám jenom já! Rozhodla jsem se, že dneska z hodiny už odcházet nebudu, protože z biologie jsem už jednou odešla, takže jsem těch dlouhejch 20 minut, co zbývali do konce hodiny, nějak přežila. Když jsem se v tý záplavě nudy, která mě při biologii obklopovala, dívala okolo sebe, zabloudila jsem očima i k oknu a se zděšením zjistila, že začalo sněžit. Tak to je skvělí, odpoledne z toho bude led a já se na tom zabiju. A ještě k tomu, bude zima. Nesnáším zimu.

Po vytouženym konci třetí hodiny, kterou jsem měla s Mikem, jsme oba šli na oběd.

„To je skvělí, že sněží co?“ nadhodil Mike téma pro rozhovor.

„Skvělí?“ zatvářila jsem se. „Je to zmrzlá voda, takže je to voda a ještě k tomu hoodně studená, co je na tom skvělího?“

„Celkem tě chápu, jsi z města, kde nikdy nesněží, ještě jsi nestihla poznat, jak je sníh bomba.“ Usmál se na mě Mike.

„Nesnáším sníh.“ Upozornila jsem ho.

„Ale no tak, sníh má rád každý, po škole bude sněhová bitva.“ Zamrkal a šel si stoupnou do fronty, nějak mě přešla chuť k jídlu.

Po škole se žádná sněhová bitva nekonala, protože mezitím co jsme obědvali sníh vystřídal déšť, všechno rozpustil a vytvořil po celim Forks a jeho okolí ledovou krustu. Nesnáším led. A ještě víc nesnáším led, když mám na sobě vysoký podpatky.

Když jsem šla k autu, snažila jsem se jít co nejopatrnějš, což moc nešlo, ale nakonec jsem nějak doklouzala až k autu.

Rozhlídla jsem se okolo sebe, nechtělo se mi domů. Nesnáším tu věčnou nudu ve Forks. Všimla jsem si, že v protějším rohu parkoviště, stojí u svího auta Edward Cullen a zase na mě zírá . Ach můj bože, nesnáším ho, je tak namyšlenej! Víc než já.

Najednou jsem uslyšela hlasitý zvuk motoru a skřípění brzd. Taylor, který řídil modrou dodávku dostal smyk a řítil se přímo na mě!

ZDRHEJ !!! Promítlo se mi v hlavě a já se o to pokusila, ale jak na všem bylo plno ledu, zasekl se mi jeden z podpatků do ledu a tam zůstal. Sakra! Nešel vyndat a já ho tam nechat nehodlala. Vyzula jsem se a začala jsem ho páčit ze země, slyšela jsem jak brzdy skřípějí blíž a blíž a potom mi to došlo. JESTLI SE ODTUD NEDOSTANU, TAK JSEM MRTVÁ.

BUM…….

-----------------další díl bude v úterý 22.9. PO 21. HODINĚ---------------------

shrnutí

Autor: Beth (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Twilight trochu jinak - 7. část: