Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Twilight trochu jinak - 6. část

17.09.2009 (20:30) • Beth • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1747×

„Haló?“

„Ahoj mami tady Bella“

…………..

Dobře. Asi nepojedu do Phoneixu tak brzo, jak jsem si myslela, protože jestli mi bude matka takhle s telefony práskat furt, tak jí nebudu mít ani šanci říct, co vlastně chci.

Šla jsem do kuchyně a třískla tam talířem o zem. Zabralo to, skvělé odreagování.

„Bello? Stalo se něco?“ slyšela jsem starostlivý hlas Charlieho válejícího se na gauči.

„Jejda! Upadl mi talíř!“ zakamuflovala jsem svoje odreagování za nešikovnost.

„Aha“ odpověděl Charlie a dál koukal na televizi.

Smetla jsem všechny střepy a když už jsem byla v kuchyni, utřela jsem rovnou všechno nádobí a uvařila polívku z pytlíku.

Charliemu velice brzo došlo, že dovednost ve vaření jsem zdědila po něm – což znamená nulovou. Byla jsem ráda, když jsem nepřipálila polívku z pytlíku, nebo uvařila čaj, který by byl v pořádku.

Takže jsme se v kuchyni střídali.

„Charlie! Polévka je na stole. Pojď se mnou povečeřet.“ Křikla jsem na Charlieho, když byla polívka hotová. Jak se mohlo zdát, byla jsem velice vzorná a hodná holčička, která velice ráda večeří se svým tatínkem. OMYL. Nesnáším to! Nesnáším, když před Charliem musim mluvit skoro spisovně a pořád se culit jako venkovská čubka.

Oba jsme usrkávali polívku a přemejšleli každý o svých problémech.

Když najednou se Charlie ozval.

„Bello“ odmlčel se „Možná, že se mi to jenom zdá, ale od té chvíle co jsi přijela, tu je cítit cigaretový kouř.“ Nadhodil starostlivě.

Vytřeštila jsem oči a zatvářila se ublíženě. „Co tím myslíš tati? Myslíš si, že kouřím?“ snažila jsem se, aby moje oči zeskelnatěli, aby to vypadalo, že mám na krajíčku.

„Ale ne Bellinko, nebreč, promiň já to tak nemyslel, přiznávám se, že jsem tě chvíli podezříval, ale když se na tebe teď podívám, jsem si jistý, že to není možné, abys kouřila. Odpustíš mi?“ Charlieho ty skleněný oči fakt vyděsili. Bomba.

„Neboj tati, já ti nic nevyčítám, taky to tu teď občas cítím, abych se přiznala, myslela jsem, že jsi začal kouřit ty.“ Uculila jsem se a usrkla polívky, aby to udělalo dojem. Bože tady je tak lehký lhát, když nikdo nezná mojí povahu!

Dojedli jsme a já vstala a uklidila.

„Charlie jedu se projet, za hodinku jsem zpátky.“ Usmála jsem se.

„Dobře zlatíčko, pěkně si to tam užij“ ty zlatíčka, Bellinky a miláčkové, už mě pěkně s*rou. Jako kdybych byla roztomilá!!!

Nasedla jsem do auta a jela, no to byste neuhodli kam, si zapálit. Po jídle je to nejlepší.

Dneska jsem vstala brzo, abych si mohla zajet ještě zakouřit. Mám hrozný štěstí, že už vypadám na 21 i když je mi 17 a prodaj mi cigarety kdekoliv. Když jsem potom jela do školy, přemejšlela jsem o tom, že mám dneska Biologii. Biologii vedle nafoukanýho blbce. Vedle Edwarda Cullena. Rozhodla jsem se, že ho budu ignorovat a že on toho bude litovat. Pořádně jsem se namalovala a učesala, vzala si své nejhezčí oblečení a nejlepší boty a rozhodla jsem se, že mu ukážu o co přichází svou arogancí.

Když jsem přijela do školy a zastavila na školním parkovišti s tím, že o první přestávce přeparkuju na moje VIP místo, viděla jsem, že u jednoho stolu před školou už sedí lidi ze včerejška.

Vystoupila jsem a šla za nima. Když mě uviděli, tak najednou hovor ztichl. Asi se zrovna bavili o mě no skvělí. Ta kráva je namyšlená jak mraky a myslí si, že nám může všem poroučet nebo co.    Jo, je opravdu příšerná. Jo už to vidim.

„Čau, probírali jste něco zajímavího?“ zeptala jsem se chladně.

„Zajímavého? Spíš úplné blbosti.“ Řekla naštvaně Angela a upírala přitom oči na Jelenu.

„Co ti včera bylo?“ zeptal se se starostí v hlase nějakej blonďatej kluk, kterého jsem viděla zaručeně už včera.

„Měla jsem už toho plný zuby, tak sem prostě odešla“ máchla jsem nad tím rukou a usmála se.

„Sory, ale zapomněla jsem tvoje jméno…Michael? Brian? Nevim, jak se jmenuješ?“ Zeptala jsem se ho, abych na něj pořád neřvala hej počkej. Když tady teď alespoň měsíc zůstanu, tak se musim spřátelit.

Klukovi se zamlžilo v očích a já bych to asi přirovnala ke cartoonovejm postavičkám, když se zamilujou. Srdíčka v očích.

„Mike.“ Vydechl zbožně. Asi ho to hodně překvapilo, že jsem ho oslovila.Chvíli jsme si tam ještě povídali /já jsem zjistila, že jsem hrozně vtipná, protože ty lidi se smáli každý mí jízlivosti/ a pak jsme šli do třídy. Já šla s Mikem a Angelou na biologii. A Jessica /jak jsem zjistila Jelena to opravdu není/ s Ericem šli na literaturu.Lauren s Taylerem přijeli až na poslední chvíli /jejich jména si pamatuju jenom proto, protože je Jessica furt pomlouvala/ no a Benovy prý bylo nějak blbě, tak zůstal doma /psal totiž test z matematiky/. Přišla jsem na to, že nejsou zase tak špatný. Chovají se podobně jako lidi z města, jenom trochu víc vesnicky.

Když jsme přišli do biologie střelila jsem pohledem po mojí a JEHO lavici. Byla prázdná. Sedla jsme si tedy a čekala. Dneska musí přijít, mám na sobě jeden z nejvyzývavějších topů, které jsem schovala před matčiným radikálním tříděním. Nepřišel.

Uběhl celý měsíc. Získala jsem pověst nejlíp oblíkaný holky, která není v rodině Cullenových, všichni mě znali a všichni o mě mluvili. Kámoši , víceméně, na mě někdy házeli starostliví pohledy, který jsem nechápala a když jsem ráno přijela před školu, většinou hlouček u našeho stolu ztichnul, ale já už tomu nevěnovala pozornost, aspoň tě pořád probírají ať už je to z jaké stránky chce. Říkala jsem si pořád.

Mě trápilo něco docela jinýho a to Edward Cullen. Už měsíc se neukázal ve škole. Nejdřív mě to dost štvalo, jak si to jako představuje nechodit do školy, když já kvůli němu chodim každej den bez zpoždění?

Potom se mi to celkem rozleželo. Jasně, štvalo mě to, že tam není, ale teď už ne kvůli tomu, že se mu chci pomstít. Zjistila jsem, že se nemám na co koukat. Už se nemám proč bezcílně neštvávat, nemůžu dělat měsíc uraženou, když tam neni.

Bylo zase úterý. Už je to čtvrtej tejden co se neukázal. Šli jsme s Angelou a Mikem do biologie, když v tom mě Mike chytil za ruku, aby mě zadržel.

„Bello? Chci ti něco říct a rovnou se tě na něco zeptat.“ Vykoktal ze sebe Mike. „Angelo klidně jdi do učebny, mi tě dohoníme.“ Křikl ještě po Angele, která se po nás podezíravě dívala.

„Co je Miku?“ zeptala jsem se překvapeně, takhle roztržitého jsem ho viděla prvně.

„Víš Bello, ve Forks je taková tradice….každý rok se tu v tělocvičně pořádá ples. Je to spíš taková diskotéka, ale holky se pěkně oblíknou a klu…“

„Já vím co to je ples.“ Usekla jsem jeho bleptání ostře.

„Mno a tak na ples se chodí v párech že jo… a tak mě napadlo, že když jsi tady nová tak..“

„Ježiš Miku, ty seš roztomilej, chceš mě určitě poprosit, jestli bych se Jessici nezeptala, jestli pude s tebou, že jo?“ Já s nim na žádnej ples nejdu!

„No víš, já to myslel trochu jinak..“ zakoktal Mike, ale já mu znova skočila do řeči.

„Neboj dozví se to hned o matematice. Myslim, že bude souhlasit, protože po tobě furt pokukuje….ach jo, to je tak romantický!“ pateticky jsem vzdechla a pak běžela do třídy.

No spíš jsem se snažila běžet, s těma červenejma jehlovejma podpatkama to moc nešlo. No jo Gucci nevymejšlí zrovna praktický modely. Dneska jsem byla oblečená celá do Gucciho a do Prady. Měla jsem dlouhej červenej kabát, kterej jen tak tak nevytíral podlahu, potom černý bodýčko, který většinou slušný holky nosí jako spodní prádlo a k němu připnutý síťovaný punčochy. Myslim, že se Charliemu zrovna dvakrát nelíbí, jak chodím oblékaná, ale já mu na to vždycky řeknu, že ve Phoneixu je to dvakrát horší. Takže je zticha.

Když jsem přispěchala rázným krokem do třídy, abych setřásla Ocasa Mika, ani jsem se moc nerozhlížela a spěchala na svoje místo. Když jsem se mírně udýchaná posadila, přišlo mi, že něco není v pořádku…..

----------------------------------další díl bude ve čtvrtek 17.9.------------------------------------------

shrnutí

Autor: Beth (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Twilight trochu jinak - 6. část: