Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Twilight trochu jinak - 12. část

04.11.2009 (22:00) • Beth • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1530×

Cestou domů jsem přemýšlel o tom, že se za Bellou v noci vydám, abych ji zkontroloval, jestli je v pořádku.

Ale když jsem přijížděl k domu, věděl jsem, že si před tím poslechnu pořádné kázání.

Otevřel jsem vstupní dveře a přede mnou se objevila Rosalie. Její myšlenky mi toho moc neřekly a ona mě jenom probodla ledovým pohledem a vykřikla.

„Jak si jen mohl,“ a byla ta tam.

Ale to už jsem se jí nemohl moc dobře věnovat, protože se mi okolo krku houpala Alice a pusinkovala mě po tvářích.

„Děkuju, Edwarde, miluju tě, jako sestra samozřejmě, jsi ten nejlepší bratr na světě, jsi tak skvělý že mě vůbec nevadí že se asi kvůli tobě budeme muset, odstěhovat protože si nám právě nejspíš zkazil život ve Forks, ale přesto ti děkuju. Protože Bella je úplně skvělá slečna a dokonale by jste se k sobě hodili, kdybys to teda nepokazil a nemuseli jsme se odstěhovat, ale...“

„Alice, stop. Edward si to doposlouchá ve tvých myšlenkách, ale teď si s ním s Esmé a vůbec celou rodinou musíme vážně promluvit.“ Zastavil slovní projev Alice Carlisle a pokynul mi rukou směrem k jídelně, kdy si sedáme vždy, když chceme probrat něco důležitého.

Seděli tam už všichni kromě mě a Alice.

Roseliiny myšlenky zůstávali pořád zastřené a jediné co se dalo v její mysli přečíst, byli způsoby, jak mě zabít.

Ani Emmett z toho co jsem udělal nebyl zrovna nadšený, ve Forks se mu opravdu líbilo a nechtělo se mu se odsud stěhovat.

Ale proč všichni hned myslí na stěhování?

„Nikam se stěhovat nebudeme“ začal jsem.

„Ale, Edwarde, přece víš že…“

„Rosalie, nech Edwarda domluvit“ pokáral Carlisle Rosalii.

„Když jsem Bellu zachránil“ nemohl jsem se pousmát. „Dával jsem pozor na myšlenky ostatních lidí a nikdo mě nepodezřívá.“

„Podezřívá tě Bella, Buldoku“

„Rosalie“ okřikl jí zase Carlisle.

„Promiňte, ale jsem snad jediná, kdo si tu myslí, že se Edward zbláznil, neuvědomujete si jakému nás vystavil nebezpečí? Je to absurdní, proč jsi tu ubohou Bellu zachraňoval? Dyť není ani hezká a chová se jak namyšlená slepice!“ a bylo to venku. Rosalii se uvolnili všechny myšlenky, které přede mnou skrývala. Musel jsem se smát. Ona žárlí, žárlí na mě, ale ne proto že by do mě byla zamilovaná, ale proto že se mi nějaká dívka líbí víc než ona.

„Edwarde, buď zticha!“ Prosííííím, žadonila Rosalie v myšlenkách, ale jinak měla napnutý obličej, otočila se a pomalým krokem odcházela ven.

„Rosalie, kam jdeš?“ zavolala za ní Esme.

„Na lov, jdu si spravit chuť.“ A s tím odešla z domu. Já husa pitomá! myslela si při tom.

S celou rodinou jsem se domluvil na tom, že není potřeba se někam stěhovat. Nejdřív zjistíme, jak se  věci mají a potom budeme jednat. Když se setmělo, omluvil jsem se a běžel za Bellou. Po pravdě jsem se už nemohl dočkat na to, až jí zase uvidím.

Bylo deset hodin v noci. Nikde v domě už nebylo rozsvíceno, Charlie toho měl dneska v práci asi opravdu moc, protože už pochrupoval ve své ložnici. Rozhodl jsem se, že nebudu dramaticky šplhat po domě a lézt do Bellina pokoje oknem a tak jsem si z pod rohožky vzal klíč a odemkl si.

Potichu jsem prolítl nahoru po schodech a poslouchal jsem, jestli Bella pravidelně oddechuje.

Potom jsem se vkradl do jejího pokoje a usadil se v křesle, kde jsem seděl dnes odpoledne.

Jak jsem zjistil, Bella mluví ze spaní! Byla tak dokonalá, když spala a ještě k tomu mluvila ze spaní, to bylo tak roztomilé! Většinou ale jen blábolila jako například.

„Mami, ale toho Gucciho ve Forks potřebuju“ nebo „Jsem princezna v botičkách od Prady“.

Bylo to vtipné jí poslouchat, když v tom vyslovila moje jméno.

„Edwarde, vypadni z mýho pokoje,“ Bleskově jsem se zvednul. Vždyť spí! „Nebudu se ti líbit, sem rozcuchaná!“ Spí v pořádku. „A já se ti chci líbit, protože ty se líbíš mě.“ Byl jsem v sedmém nebi.

Ráno jsem na Bellu čekal na parkovišti před kanceláří slečny Copové, kde mají studenti přísně zakázáno parkovat.

Už zdálky jsem slyšel řev motoru Bellina náklaďáčku a přistihnul jsem se, že se usmívám.

Když se Bella snažila, co nejrychleji dojet na parkoviště /auto škytalo a kvičelo jako by mlelo z posledního/, slyšel jsem za sebou jen Alici, jak mi přeje ať ti to dobře dopadne cawboy zase jsem se musel usmát.

Ale to už se na mě nezřízeně řítil Bellin starý Chevi a brzdy mu kvičeli jak o život. Udělal jsem krok stranou abych Chevyho nerozbil. A autíčko zastavilo asi  tři metry za mnou.

Z náklaďáčku vystoupila provinile vyhlížející Bella.

„Promiň, nestalo se ti nic, zapomněla jsem, že řídim tohle.“ Omlouvala se mi a znechuceně ukazovala na Chevyho. Tak už vím, co jí koupím k Vánocům.

„Já jsem v pořádku“ usmál jsem se pro sebe. „Ale co ty? Už je ti lépe?“ už mi moc do smíchu nebylo, popravdě jsem se v noci moc o Bellin stav nezajímal, spíš jsem poslouchal, co blábolí.

„Já sem v pohodě“ usmála se na mě a chtěla se trochu posunout, ale jak jsem zpozoroval, měla krásné boty na nechutně vysokém podpatku, takže se chystala uklouznout. Díkybohu moje smysly jsou natolik dobré, že mi nedělalo problémy jí chytit a ještě si z toho udělat srandu.

„Ale jak vidím, na ledě ti to v podpatkách moc nejde co?“ poškádlil jsem Bellu trošku.

„No nejsem na led moc zvyklá, ve Phoneixu nikdy nic takhle zákeřnýho nebylo.“ Vrátila mi úsměv zpět a oba jsme se vydali k učebně.

Nenuceně jsme si povídali, Bella ani nevyzvídala nic ze včerejška a mě ani nenapadlo na tohle téma navazovat. Když jsme došli až k její učebně, zeptal jsem se jí po chvilce váhání.

„Ty vždycky obědváš se svými přáteli, Jessicou a spol. že ano?“.

„No jo…“ odpověděla Bella na oko nechápavě.

„A nechtěla bys jednou poobědvat se mnou?“ vykoktal jsem ze sebe.

„No to nevim“ teď řekne ne „Ale myslim že to jednou zvládnu“ usmála se na mě a já jí úsměv oplatil. Je dokonalá.

------------Opravdu nemám tušení, kdy bude další díl. Až ho napíšu, snad brzo. :))--------------

Shrnutí

Autor: Beth (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Twilight trochu jinak - 12. část: