Moc se omluvám že jsem tak dlouho nic nepřidala ale mě prostě nešlo psát a musela jsem učit, nevím jak to bude s dalším dílem....omlouvám se.-------------Edwardův pohled
31.10.2009 (19:45) • Beth • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1542×
Bella tedy, k mojí úlevě, nakonec přikývla na souhlas a nechala se odvést k autu. Otevřel jsem jí dveře na straně spolujezdce a Bella se jen ladně rozhlédla po okolí a potom nastoupila.
Čekal jsem že Bella tu pětiminutovou cestu využije k tomu aby ze mě všechno vytáhla a to i to co nevím, ale Bella byla celou cestu potichu a tak jsem mlčel také.
Když jsem zastavil u Belly před domkem, vystoupil jsem a otevřel jí dveře. Ale Bella nereagovala, nevěděl jsem co mám dělat, vypadalo to že přišel posttraumatický stres. Vytáhnout jí z auta za bundu, se mi zdálo moc morbidní a neslušné. Rozhodl jsem se že jí podám ruku, už stejně ví že je studená. Když jsem jí podal ruku, Bella ani nezaregistrovala chlad mojí kůže. Zato já jsem zaregistroval její žár.
Pomalu vystupovala z auta, když v tom klopýtla a omdlela. Rychle jsem jí zachytil a vzal do náruče. Uvnitř mě se odehrávalo dilema, jestli ji nemám přece jenom odvézt do nemocnice, i přes to že jsem jí slíbil že to neudělám.
Nakonec jsem vyskočil spolu s Bellou v náručí do její ložnice, okno ošklivě zavrzalo, ale jinak se otevřelo bez větších obtíží.
Uložil jsem Bellu do její postele, sedl si na houpací křeslo nedaleko postele a čekal jsem až Bella zase nabere vědomí.
Bylo to nejdelších pět minut mé existence. Přemýšlel jsem jestli neupadla do komatu, nebo něco podobného, bylo jasné že nebude v bezvědomí dlouho, ale jak dlouho to mě opravu velice trýznilo. Konečně Bella otevřela oči. Hned jsem se rychlostí blesku zvedl ze svého místa a čekal jsem až Bella něco řekne.
Nemluvila.
Velice mě to stresovalo, co když už v životě nebude mluvit, to by pro mě byla uzavřená ze všech stran.
„Jsi v pořádku?“ Opravdu jsem se bál.
Bella pomalu otočila hlavu směrem ke mně, vytřeštila oči a vystřelila z postele přímo k zrcadlu s naštvanou otázkou. „Co tu děláš?“ Dobře, asi bude nejspíš v pořádku.
„No“ začal jsem s vysvětlováním. „Vystoupila jsi z auta a omdlela jsi.“
„Aha, tak to je v pohodě, to já takhle někdy dělám“ Cože?
„Myslela jsem to ironicky?“ Ani Bella si nebyla svým míněním tak docela jistá, je zmatená, napadlo mě. A tak jsem se jí pokusil vysvětlit že by měla jít spát.
„Asi nejsi úplně v pořádku, měla by sis jít lehnout a prospat se.“ Bella nevypadala že by mi chtěla zrovna odporovat. Kývla mi na souhlas a já se uvelebil zase v tom houpacím křesle, protože sem si myslel že už mám vyhráno.
„Asi bych měla“ dodala ještě Bella a posadila se zase na postel. Vyhákla jeden podvazek z háčku síťových punčoch a pokračovala k dalšímu. Když si sundala punčochy, vyndala z pod polštáře nějaké růžové „nic“ co na sobě mělo plno krajek a mašliček a pak se její ruce přemístili na záda. Když my došlo že si přede mnou rozepíná bodýčko okamžitě jsem se zvednul z křesla a otočil se k Belle zády. Vždy jsem si myslel že jsou ženy stydlivé a tak dále…..vypadá to že sem ještě nevyhrál.
Začal jsem zase intenzivně pociťovat její vůni, ale teď jsem cítil i něco jiného, něco jako touhu, nevím byl to divný pocit.
„Mohl bych klidně počkat venku“ nabídl jsem se, domníval jsem se že by to bylo nejlepší pro nás oba.
„Ne dobrý, já se nestydim, jo a když už seš tady, tak mi rovnou můžeš pomoct s těma háčkama, mě se dole špatně rozepínaj.“ Bella asi tohoto názoru nebyla. Ale to jí mám nyní vulgárně odmítnout, že ji nehodlám pomoct? Vypadá to že se budu muset velice přemáhat.
Pomalu jsem se otočil a přistoupil k Beliným zádům. Háček po háčku jsem jí zbavoval bodýčka. V té chvíli bych puknul, kdybych mohl…..byla tak….atraktivní. Chtěl jsem jí….
Došel jsem až k poslednímu háčku, který končil těsně nad zadní částí těla. Je dokonalá.
Jakmile zaznělo poslední kovové skřípnutí, Bella vydechla a sundala ze sebe bodýčko, už jsem byl zase otočený ke zdi, ani já sám jsem nepostřehl, jak jsem se tak rychle otočil.
Bella mě očividně nechápala, já zase nechápal ji.
Když si velice hlasitě sedla na postel, což bylo znamení abych se otočil, spočinuli moje oči na jejím tílku, ale velice rychle jsem uhnul pohledem. V tom tílku bylo vidět až moc.
Konečně se zamuchlala pod peřinu a já se zase mohl na Bellu koukat zpříma.
Za chvíli mě také propíchla pohledem a s úplným klide se mě zeptala.
„Jak se ti podařilo odmrštit to auto rukou“ uhnul jsem před jejíma zvídavýma očima. Celou dobu jsem se modlil aby se na to nezeptala, ale bůh už dávno není na mojí straně.
„Neodmrštil jsem ho, ale stáhl jsem tě z cesty“namítl jsem šeptem.
„Dobře, dejme tomu, ale jak ses ke mně dostal tak rychle přes celí parkoviště?“ není hloupá, jednou na to příjde kdo jsem, a já jí budu muset opustit……
„Stál jsem přímo u tebe.“ Nechci z ní dělat blázna.
„Jo a já jsem medvídek Pú“ ale ona si očividně myslí že chci. Tento rozhovor odložíme najindy, musím si promyslet odpovědi na její otázky.
„Měla by ses prospat Bello, právě prožíváš trauma po havárii“
„Nemysli si, že se z toho vyvlíkneš, ještě si promluvíme.“ Já vím.
„Možná někdy ano“ Pomalu jsem se sunul ke dveřím od Bellina pokoje a když jsem už byl skoro pryč, zavolala Bella ještě jednou moje jméno.
„Ano?“ zeptal jsem se s údivem.
„Děkuju“ A já věděl že tu dnes v noci zůstanu.
------------opravdu nemám tušení kdy bude další díl.....až ho napíšu--------------
Autor: Beth (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Twilight trochu jinak - 11. část:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!