Ahojky, moc se omlouvám, že je další dílek až dneska, ale nemohla jsem vůbec psát. Nešlo mi to. A také bych se chtěla omluvit za délku, o víkendu vám to vynahradím. Slibuji! Prosím komentíky. Vaše Adioma
13.11.2009 (14:30) • Adioma • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2626×
Následující den jsem po snídani čekala na Edwarda.
„Můžeme?“ zeptal se ze schodů.
„Jo.“ řekla jsem mu a následovala ho ven. Docela mě zmátlo, když zamířil do lesa.
„Bells, já s tebou nemůžu být.“ řekl mi a mě se zatmělo před očima.
„Počkej. Jak to myslíš? Budeme mít dítě? Miluješ mě a já tebe, co je na tom těžkého?“ zeptala jsem se vyděšeně.
„Nechci ti ublížit, ale o dítě se samozřejmě starat budu.“ řekl mi a ve mně se probudila zlost.
„Starat? Myslíš peníze? Edwarde, my jsme dost bohatí. To dítě bude potřebovat otce, stejně jako jeho matka.“ řekla jsm mu a naštvaně odcházela do domu. Na schodech seděla Alice.
„Co mi chceš?“ zeptala jsem se naštvaně.
„Je mi to líto.“ řekla a šla ke mně.
„Nepřibližuj se.“ varovala jsem ji a vešla o domu.
„Co se stalo?“ ptala se hned Lana.
„Nechce mě. Dítě podporovat bude, ale se mnou být nechce.“ řekla jsem jim a zničeně si sedla na pohovku.
„Můžu ho jít zabít?“ zeptal se Joe a už se zvedal.
„Nech toho.“ okřikla ho Lana a šla ke mně.
„Belli, to je mi líto.“ řekla Alisa, která zrovna přicházela.
„Mně taky.“ řekla jsem jí.
„Nechceš něco přinést?“ zeptala se Holly.
„Kafe, ale to mi nepřineseš, takže bych prosila nějakou vodu.“ řekla jsem jí a ona jen kývla. Za pár vteřin mi již podávala lahev.
„Díky.“ řekla jsem jí a zapla televizi. Zrovna dávali nějakou komedii.
„Já vím, jak to dopadne.“ řekla mi Holly.
„A jak?“ vyvídala hned Lanna.
„Hele bud´te zticha, někdo se chce dívat.“ okřikla jsem je.
„Mám nápad, jak ti zlepšit náladu.“ řekla najednou Lana a já zpozorněla.
„Co si naplánovala?“ zeptala se Holly.
„Co začít zařizovat pokoj pro miminko?“ zeptala se a mě se rozzářily oči.
„Opravdu? Už budu zařizovat pokoj pro mimčo?“ zeptala jsem se.
„No, já souhlasím.“ řekla Holly a zvedala se k odchodu.
„Není důležité znáš pohlaví dítěte?“ zeptala jsem se.
„To není důležité.“ zarazila mě Alisa a šla nahoru.
„Ona má pravdu.“ ozvala se Lana.
„Je doma?“ ptala se hned Holly.
„Ne, ale měl by se snad brzy vrátit.“ řekla Lana.
„Co chceš dělat?“ zeptal se Joe.
„Já nevím, asi si půjdu číst.“ oznámila jsem jim a šla k sobě. Nešla jsem číst, ale přemýšlet. Proč mě nechce? Má snad nějakou jinou? Já nevím, ale nejsem přece tak hnusná, aby mě nemiloval, skoro jsem se nezměnila, ne? Nevím, jak, ale při tom přemýšlení jsem usnula a probudili mě až hlasy z venku.
„Nemůžete tam.“ okřikl asi Joe někoho.
„Ona čeká i moje dítě, můžu za ní jít.“ řekl hlas Edwarda.
„Tebe bych za ní nepustila, ani kdybys byl poslední upír na zemi.“ řekla mu ostře Lana.
„Pust´te ho tam.“ ozval se hlas Alice.
„Ne, už jsem řekl, Bella potřebuje odpočívat a vaše přítomnost jí v tom moc nepomáhá.“ okřikl je Joe.
„Myslím, že Bella už je vzhůru.“ ozvala se Alice a dovnitř všichni padli.
„Co se děje?“ zeptala jsem se rozespale.
„My chceme, abys žila s námi a ne s nimi.“ řekla mi Esme a sedla si na postel.
„Cože? Vy jste se snad zbláznili? Vy jste mě opustili, oni ne! Jak mám vědět, že to neuděláte znovu? Já nechci trávit čas s někým, kdo se hodlá starat o dítě peněžně. Na to fakt nemám.“ řekla jsem jima oddechla si.
„Bella, už je tu Nick.“ řekla mi najednou Lana a já přikývla.
„Mohli byste jít? Potřebuji ze sebe udělat poloupíra.“ řekla jsem jim a najednou jsem byla v pokoji sama. Převlékla jsem se, trošku se v koupelně upravila a šla k Nickovi do pracovny. Zaklepala jsem a vstoupila. V místnosti byl také Carlisle.
„Co se děje?“ zeptala jsem se vyděšeně.
„Nic, jen chci, aby u toho byl i Carlisle. Nevadí ti to, že ne?“ zeptal se a já jen zakroutila hlavou. Nick mi pokynul, abych si lehla a vyhrnula si tričko. Udělal mi ultrazvuk.
„To snad není možné.“ zašeptal Carlisle.
„Co se děje?“ zeptala jsem se s úsměvem.
„Bello, ty čekáš dvě miminka. Dvojčata.“ řekl mi Nick a pomáhgal mi zvednout se.
„To není možné.“ řekla jsem jim a chystala se odejít.
„Bells, my bychom ti nelhali.“ řekl Carlisle a tím mě donutil otočit se.
„Já nemůžu čekat dvojčata. Naše těla to nezvládnou.“ řekla jsem mu a on se podíval na Nicka s otázkami v očích.
„Říká pravdu?“ zeptal se ho.
„Ona má pravdu. Nikdo, ale nevím, jak to dopadne.“ řekl mu Nick a já odcházela. Šla jsem dolů za ostatními.
„Tak, co?“ ptala se hned Lana.
„No, je tu problém.“ řekla jsem jim a oni se na mě tázavě podívali.
„Budeme muset zařídit dva pokoje.“ řekla jsem jim a oni se zarazili, ale za chvilku se už smáli.
„Dvojčátka? Jsi si jistá?“ zeptala se Lana.
„Ano.“ řekla jsem jen a cítila, jak mě prudce objala, stejně tak i ostatní.
„To je skvělý, budou tu běhat dva prckové!“ vykřikl najednou Joe.
Autor: Adioma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek To, co byste nikdy nečekali 13. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!