Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » To, co byste nikdy nečekali 11. kapitola

04.11.2009 (11:30) • Adioma • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2745×

O 2 hodiny později byl konec.

„Tak, slečno, podívejte se na sebe.“ řekla mi kadeřnice a sundala ze zrcadla ručník. Wau, tak tohle bylo fakt moc. Skoro jsem se nepoznala, ale líbilo se mi to.

„Bells, tobě to sekne. Nemít holky, nevím nevim.“ řekl mi zvesela Joe a obě mu daly pohlavek.

„Má pravdu, sluší ti to a moc.“ řekla mi Alisa a šla zaplatit. Na chvilku jsem se zamyslela, jak jsem je poznala. Bylo to na škole, na vysoké. S Alisou jsem se vídala na koleji a i ve škole. Seznámili jsme se, ale až na jednom večírku, kde byla spolu s Joem a Holly. Už tam jsem se dozvěděla o tom, jak oni praktikují život. S Alisou jsme se spřátelili a stali jsme se skvělými kámoškami. Nakonec mě seznámila s Nickem a s Lanou. Dozvěděla jsem se, že jsou stejní jako já. Kousl je upír, ale jejich přeměna byla zastavena. Všichni máme nějaké schopnosti a vlastnosti. Já mám tu, že mi krev nevadí a všichni máme schopnost iluze. Díky tomu, můžeme žít někde třeba 100 let a budeme vypadat jako ostatní. Nick má schopnost číst myšlenky a dokonce je čte i mě, pokud chci. Lanina schopnost je zajímavá, může se objevit i víckrát, třeba 20 krát a nikdo pravou Lanu nepozná. Jeova schopnost je to, že se dokáže zneviditelnit. Což se mu občas hodí, když se s holkama pohádá. Schopností Holly je moc předávat svoje myšlenky. Alisina schopnost je přemist´ovat se na různá místa.

„Bello jdeme.“ probudila mě z mého snění Alisa.

„No jo, promiň.“ řekla jsem jí a ona mě drapla za ruku a vedla mě do auta. Za chvilku jsme už mířili do obchodního centra.

„Takže nejdřív se jde na trika, kalhoty, sukně a mikiny. Potom botky.“ řekla mi Alisa a vedla mě do obchodů. Vlastně mě odvedli do kabinky a spolenčě s Joem mi nosili spusty oblečení. Ven jsem vycházela asi za hodinu.

„Kam ted´?“ zeptala jsem se jakmile zaplatili.

„No, jde se koupit boty a pak se půjdeš převléknout, protože tohle oblečení ti už dlouho nevydrží.“ řekla mi Alisa a ukázala na triko. Měla pravdu, bylo strašně těsné.

„A co se jít nejdřív převléct?“ navrhla Holly.

„Jo, to by taky šlo.“ souhlasila Alisa a už mě vedla na WC. Tam z tašky vyndala nějakou sukni, tuniku a legíny. Okamžitě jsem i s věcmi zamířila do kabinky.

„Sluší ti to.“ řekla mi Alisa jakmile jsem se objevila vedle ní.

„Díky.“ řekla jsem jí a ona mě začala malovat. Nejdřív oči a potom rty. Společně jsme se potom vydali ven za ostatními. Jakmile mě uviděl Joe, tak jen zapískal, ale holky ho spražili svými pohledy.

„Jde se na boty.“ řekla Holly a vyrazila směrem k obchodu. My ostatní jsme ji s úsměvem následovali. Zase to fungovalo jako u oblečení. Já seděla, oni mi nosily boty. Nakonec mi vybrali asi 20 párů bot. Oni sami si koupili každý bot 2 párech.

„Tohle není fér.“ řekla jsem jim jakmile jsme zaplatili.

„Co není fér?“ ptal se hned Joe.

„Vy nakupujete věci jenom mě a ne sobě. To si nic kupovat nechcete?“ zeptala jsem se naštvaně.

„Víš Bell, já si taky budu kupovat.“ řekl mi Joe a já kývla.

„A co ony dvě?“ řekla jsem a přitom ukazovala na holky.

„Bell, my všechno máme, ale ty ne.“ řekla Holly a Alisa jen přikývla.

„Nemáš hlad?“ zeptal se mě Joe.

„A víš, že docela mám.“ řekla jsem mu s úsměvem. Joe jen kývla a vedl mě do jednoho krámku, kde mi koupil bagetu.

„Co chceš k pití?“ zeptal se.

„Kafe.“ řekla jsem mu automaticky a on se zamračil.

„Víš, že kafe nesmíš.“ řekla mi Holly, která k nám dorazila.

„Já mám na něj, ale chut´. Nebojte se, vinu vezmu za sebe.“ řekla jsem jim a oni přikývli. Sedli jsme si a já se nadlábla a přitom pila kafe.

„Chutnalo?“ zeptal se mě Joe, jakmile jsem dojedla.

„Jo. Díky.“ řekla jsem mu a zvedla se. Ještě jsme šli do zlatnictví, kde mi koupili náramek za to, že do rodiny díky mě přibyde dítě.

„Tohle není nutné.“ říkala jsem jim, když jsme platili.

„Ale je. Tohle se často stávat nebude.“ řekla mi Holly a vzala si zpět kreditku. Okolo dvanácté jsme potom vyjeli do autosalonu.

„Co to bude?“ zeptal se nás jeden z pracovníku.

„Prosil bych tenhle mercedes.“ řekl mu a ukázal na jedno z aut.

„To je, ale poslední.“ namítl mladík, ale to už mu Joe dával větší dýžko. Chlapec po chvilce jen přikývl a odešel s Joem vyřídit nákup.

Auto Joea:

Po pár minutách už přicházel zpět s klíčky v ruce.

„Tak co? Líbí se vám moje nové auto?“ zeptal se s úsměvem.

„Je pěkné.“ řekla jsem mua on přikývl.

„Víš, Bells. Já se rozhodl, že ty budeš mít privilegium se mnou jet první jízdu.“ řekl mi Joe a já ho s úsměvy objala. On s tím autem vyjel ven a tam jsem nastoupila já.

„Nevadí ti rychlá jízda?“ zeptal se.

„Miluju jí.“ řekla jsem mu a on jen kývl. Vyjel a za námi jsem uviděla holky. Bylo to skvělé sledovat je, jak se neustále předjíždí. Po půl hodině jsme přijížděli k domu. Venku byla zaparkovaná 4 auta.
„Návštěva je tu.“ řekl Joe a začal se smát. Zaparkoval a vedle nás zastavily holky.

„Joe, zlato, pomůžeš nám?“ zeptala se sladce Alisa. Joe jen kývl. Zrovna, když jsem brala tašku, tak mě Alisa zastavila.

„Ty nic tahat nebudeš.“ řekla výhružně a vytrhla mi tašku z rukou.

„Nejsem nemocná, ale těhotná.“ upozornila jsem ji.

„Já vím a proto se budeš šetřit. A doufám, že Nickovi se přiznáš sama.“ řekla mi takovým tónem, kterému nešlo říct ne. Jakmile jsme měli všechno, šli jsme dovnitř. V obýváku nikdo nebyl a tak jsme usoudili, že jsou u nich v pokoji.

„Jenom tak, jak to mám dát do skříní?“ zeptala jsem se jich při cestě.

„To se nějak vyřeší.“ řekla mi Holly.

„Přinejhorším budeš muset mít jinej pokoj.“ řekla mi Alisa zvesela.

„Jenom kvůli tomu, že jste shopaholici?“ zeptala jsem se s úsměvem a oni přikývli. Pomohli mi naskládat věci do skříní a společně jsme se potom přesunuli do kuchyně, kde zrovna něco kuchtila Lana.

„Ahoj.“ řekli jsme všichni sborově.

„No konečně, kde jste byli tak dlouho?“ zeptala se přísně.

„Na nákupech.“ řekla jsem jí a ona se konečně otočila.

„No tohle, kdopak jsi krásná neznámá?“ zeptala se mě .

„Nepřeháněj.“ řekla jsem jí a ona se zasmála.

„Co bude k obědu?“ zeptala jsem se.

„No, udělala jsem nějaké maso s hranolkami.“ řekla nám a jáse mlsně olízla.

„To máš takovej hlad?“ zeptal se Joe.

„No jo, mám hlad a co? Vadí ti to?“ zeptala jsem se naštvaně.

„No já jen, kde to v tobě mizí.“ řekl mi a sjel mě očima.

„Vtipné.“ řekla jsem a sedla jsem si. Na stole byl pořád ten katalog.

„Co by se ti z něho líbilo?“ zeptala se mě Lana.

„Já nevím, protože absolutně netuším, co to bude.“ řekla jsem jí a ona si jen povzdechla.

„Můžeme ti něco vybrat my?“ přišla ke mně Holly a Alisa.

„Nic extravagantního. Beztak, jak vás znám nás budete oblékat.“ řekla jsem jim a oni jen kývli. Hned si vzali katalog a začali si zaškrtávat, co by se jim líbilo.

„Nebylo by fér, zeptat se i mamky, jestli se jí to líbí?“ zeptal se Joe. Obě dvě se na něj nasupeně podívali.

„Máte můj souhlas se vším, ale upozorňuji, že to bude naprosto normální dítě.“ řekla jsem jim.

„No normální určitě ne. Já chci vědět jaký bude mít schopnosti.“ vyřikl Joe a dostal zase pohlavky.

„Lano, myslíš, že bys mi mohla jít něco ukázat?“ vstoupila najednou do kuchyně Alice.

„Jasně, jenom to tu dovařím, aby mi tu někdo neumřel hlady.“ řekla jí a obrátila se ke sporáku.

„Ty vaříš?“ zeptala se jí překvapeně a pořád se koukala jen na ni. Mě si zatím nevšimla, jaké štěstí.

„My musíme jíst.“ řekla Holly a naštvaně se na ní podívala. Tak a ted´si mě všimla.

„Bello?“ zeptala se nevěřícně.

„Alice.“ řekla jsem jí chladně.

„Vy dvě se znáte?“ zeptal se překvapeně Joe.

„Můj příběh znáš.“ řekla jsem mu jen.

„No jo, ale kdo se v tom má vyznat?“ zeptal se mě.

„Lano už to bude?“ zeptala jsem se.

„Dej mi 5 minut.“ řekla mi a já zasténala.

„Holly, mohla bys mi podat něco z ledničky. Třeba nějakej jogurt.“ poprosila jsem jí a ona přikývla.

„Abys potom jedla.“ upozornila mě Lanna.

„Neboj se, připadám si jako kontejner. Kdy tu bude Nick?“ zeptala jsem se.

„Říkal něco o tom, že tu bude odpoledne. Potřebuješ mu něco?“ ptala se zvědavě.

„Bellinka se bude muset přiznat.“ řekl Joe a hned potom se rozchechtal.

„Co si udělala?“ zeptala se vyděšeně Lana.

„Nic, jenom sem pila kafe.“ řekla jsem naštvaně.

„A to se nesmí?“ zeptala se Alice.

„Ona ho nesmí. Protože je v jiném stavu.“ řekl Joe a já ho chtěla zabít, namísto mě si ho podaly holky.

„Budeš měsíc bez sexu.“ řekly společně a on se na mě rozzuřeně podíval. Do kuchyně najednou přišli všichni Cullenovi a ostatní.

„Co se děje? Proč jste tu?“ zeptala se jich hned Lana.

„Slyšeli jsme rány a tak jsme tu.“ řekl Carlisle.

„Už to bude v pořádku.“ řekla Lana a podala mi jídlo.

„Děkuju.“ řekla jsem jí a všichni se na mě podívali. Předtím si mě nevšimli, protože kolem mě stály holky.

„Bello, zlatíčko.“ řekla Esme a už se ke mně hrnula, ale Holly ji zastavila. Esme se bolestně zatvářila, ale kývla. Po chvilce se otevřely dveře a dovnitř vstoupil Nick.

„A Cullenovi a rodina z Deanli. Vítám vás.“ řekl vesele a šel je obejmout. Jakmile jsem dojedla, byl hned u mě.

„Jak je ti?“ zeptal se.

„Skvěle, až na to, že si připadám jako kontejner.“přiznala jsem se mu.

„To je v těhotenství normální.“ řekl mi a pomáhal mi zvednout se.

„A kdo je otec?“ zeptala se moje láska.

„Ty.“ řekla jsem mu a cítila, jak mě Nick sevřel pevněji.

Shrnutí

Autor: Adioma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek To, co byste nikdy nečekali 11. kapitola: