Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tma - 9. kapitola

27.06.2009 (19:30) • Lina • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3917×

Jane je teď moje přítelkyně  ?

Pohled Belly:

Jane ležela na zemi, pod zdí do které před chvílí vrazila, po tom co jí tam Edward odmrštil, ale proč to udělal? Záleží mu na mě? Vůbec ho nechápu, nejdříve se ke mně chová jako bych byla odpad světa, tak chladně a odtažitě a potom mě tady zachraňuje, i něco v jeho pohledu na mě se něco změnilo, už v nich nevidím opovržení, ale přátelství a něco, co nemůžu určit, nevím zdá se mi, jako by se změnil. Nevím proč, ale pro mě je to dobrá změna, doufám, že se Edward od teď ke mně nebude chovat jako doposud, doufám, že začneme znovu a já se budu moci sblížit s jeho rodinou už jen kvůli Jasperovi.

Jane  se pořád nezvedala, jako by čekala další útok, který se však měl dostavit, Edward byl očividně dost naštvaný a chtěl na Jane znovu zaútočit, ale já mu v tom zabránila, v jeho zběsilém útoku na Jane jsem ho zablokovala a šeptla mu do ucha „ To už stačí, já si to vyřeším" k mému překvapení poslechl. Uklidnil se a přestal útočit, podíval se na mě tím pohledem, který mi říkal jsem v klidu, ale kdyby něco jsem tu pořád. Já jen přikývla a šla za Jane, která se pomalu začala zvedat ze země.

Pomalu jsem k ní přistupovala a připravovala jsem se položit tu otázku, které jsem se tak bála, ale jestli to neudělám teď tak už nikdy.

„Proč to děláš Jane co jsem ti udělala tak zlého, že mě tak nenávidíš?" zašeptala jsem jí, tak, aby to nikdo jiný neslyšel tato  otázka mě trápí už několik let, ptala jsem se na ni Aleca, ale nedokázal mi odpověď, řekl mi jen, že toto  mi musí vysvětlit Jane, že tuto otázku si mám nechat výhradně pro ni a tak se jí teď ptám a bedlivě čekám na její odpověď, která  mi konečně snad odhalí to tajemství její nenávisti, které přetrvává od mého příchodu do Volltery.

„ Ty se ptáš? Zničila jsi mi život, než jsi přišla byla jsem uznávaná a oblíbená, byla jsem Arovou pravou rukou, ale co jsi přišla na mě zapomněl, už nechtěl znát mé názory na bitvy, už chtěl jen tvé, ale nejen, že jsi mi vzala moc, vzala jsi i mi bratra, který se s tebou také spřátelil i po tom co mi řekl, že je na mé straně a pro to teď přišla ta sladká pomsta, která mi konečně dala možnost se pomstí a vybít si ten neskutečný vztek, který se ve mně hromadil po celá léta tvého pobitu." řekla a já si konečně uvědomila, proč mě tak nenávidí, proč se mě stranila, protože vymýšlela pomstu, vymýšlela, jak se mě zbavit, nebo alespoň pomstít.

„Jane, ale já nechtěla zabrat tvoje místo, celé roky jsem nevěděla proč mě nenávidíš, netušila jsem, že jsem ti vzala tolik a sama se přiznám, že jsem neměla odvahu se tě zeptat, proč mě ta nenávidíš, ale teď -„ přerušil nás v našem tajném šeptání  Aro.

„Jane teď si porušila pravidla, i když si nebyla členkou tohoto souboje pořád jsi se provinila porušením pravidle, teď bude následovat trest" řekl přísným hlasem, ale za touto tvrdou maskou jsem viděla i lítost, lítost nad tím jakou bolest způsobil Jane, jakou z ní uděl dívka, která prahne jen a jen po pomstě. Viděla jsem v těch je hrůzostrašných červených očích tu lítost nad tím, že na ní zapomněl, i když pro něj byla dcerou, viděla jsem tam jakou vinu jsi za to dává, ale i přesto pře ze všechno je to vladař, který musí udržovat pravidla a pro vždy nasadí svojí masku a pro si taky všichni myslí, že je tak krutý, ale ne v soukromí, kde ho nikdo nevidí, vždy tiše trpí a vyčítá si tolik krutých rozhodnutí, ale teď jsem se mu chtěla snažit ulehčit, ulehčit tomu pocitu viny, který  začíná za jeho dlouhý život dostatečně narůstat a ničit ho zevnitř.

„ Aro mohli by si Jane odpustit trest, jako vděčnost za naše tvořící se přátelství?" zeptala jsem Ara a šlo na něm i Jane vidět úleva, u Ara úleva od viny a u Jane úleva od pomsty a trestu, snad konečně toto bude začátek přátelství a nově navázané důvěry a konečné opadnutí nenávisti, která ji po  ta dlouhá léta sžírala.

„Pokud si to přeješ má drahá Isabelo, rád tvé přání splní a budu doufat ve vaše vzájemné přátelství" řekl a já byla konečně spokojená, protože se po té dlouhé době konečně objevil mír mezi mnou a Jane. Snad se spřátelíme a bude dobré přítelkyně. A Jane bude konečně náležitě šťastná a bez nenávisti, která by jí sžírala.

Pohled Edward:

Další myšlenky mé rodiny jsem omezil a upoutali  mě jiné, ty Janiny, které chtěli znovu zaútočit svojí moci na Bellu. To jsem nemohl dovolit a tak jsem na Jane chtěl znovu zaútočit, ale k mému překvapení mě zastavila sama Bella a do uchami zašeptala „ To už stačí, já si to vyřeším" tyto slova na mě okamžitě zapůsobila a já se uklidnil, asi viděla tu změnu v mých očím, protože jen kývla a šla k Jane.

Vypadalo to jako by se o něčem bavili, Jane byla v myšlenkách naštvaná, ale potom jí Bella něco pošeptala a jí zaplavili chápavé myšlenky, které odplavili z její mysli nenávist.

Ale z nenadání je přerušil Aro a začal navrhovat trest, ale když jsem četl jeho myšlenky už po několikáté co jsem ve Vollteře mě překvapily, nebyli ledové a ani kruté, byli plné viny  a neskutečného smutku, protože neustále obviňoval za její nenávist, kterou teď bude muset odsoudit.

Ale Bella mu to usnadnila, poprosila totiž Ara o to, aby Jane uvolnil trest a tím tak odlehčil svému svědomí. Překvapením všech souhlasil.

Co mě překvapilo potom byla to že Jane se vrhla Belle do náručí a začala jí vzlykat do ramene a potom pronesla to slůvku, které jsem si myslel, že zrovna od ní nikdy neuslyším, „Děkuji ti Bello, doufám, že se z nás stanou přítelkyně" řekla vroucně.

Její myšlenky byli zmatené, ale plné pochopení, uvědomila si, že jí nenáviděla za něco o čem ona neměla ani tuší a tím způsobila bolest nejen sobě, ale Belle i Alecovi, což si bude vyčítat až do konce existence, ale v jejích myšlenkách jsem zahlédl i doufání a velké přání, že s Bellou budou dobré přítelkyně.

Jejich chování mě zaskočilo, ale přece jen potěšili, protože to Bellu udělalo moc šťastnou v jejích útržcích myšlenek jsem zachytil, že je šťastná, že se vše s Jane urovná a stejně jako Jane doufala, že z nich budou dobrá přítelkyně a proto Bella okamžitě pošeptala Jane odpovědět „Nemám co bych ti odpouštěla, jen doufám, že z nás teď budou dobré přítelkyně."

„Já taky odpověděla Jane" s upřímností v hlase, ale tuto dojemnou chvilku musel někdo zkazit a kdo jiný než Emmet.

„ Takový dojemný scény tu máte každý den? Jestli jo tak se sem stěhuju, zady je totiž jak v nějakým seriálu o lásce a přátelství." řekl Emmet a začal se hurónským  smát náš milovaný vtipný bratříček a nedalo se jinak a všichni se začali smát s ním, teď to opravdu vypadalo jak v nějaké telenovele.

Pohled Jane:

Po tom co jsme si to s Bellou ujasnili a vyjasnili mi nezbilo nic než se omluvit, ale Bella mojí omluvu odmítla a místo ní nabídla přátelství a tak jsme se stali kamarádkami.

Já jsem konečně ohodila to břemeno nenávisti a konečně jsem chtěla znova žít, znova si získat respekt  v gardě, ne pomocí Ara, ale pomocí vlastních úspěchů v boji.

A v neposlední řade si znovu nají přátele, jako je Bella a získat zpět svého bratra, svého příbuzného, kterého tak miluji a vynahradit mu ta léta, kdy jsem byla zaslepena nenávistí a chtíčem po pomstě.

Potom přišla zábavná vsuvka Jednoho z rodiny Cullenových a život musel jít dál.

Já musela najít svůj ztracený respekt a Bella musela trénovat, byl  tu prostě zase návrat do reality.

Pokráčko bude až vymyslím pointu, tak pište komenty !

                        Pro vás napsala Lin

Autor: Lina (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tma - 9. kapitola: