Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tma - 12. kapitola - 2.část

02.08.2009 (10:30) • Lina • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3021×

Ples

Kouzelný moment

Potom co Aro vstoupil do síně všichni ztichli a čekali co Aro řekne nebo udělá. On se jen chvíli díval po síni a  hodnotil mojí práci.

„Vítám vás mí drazí přátelé a děkuji, že jste dorazili a tobě Izy děkuji za tak krásnou oslavu, jdeme se bavit“ po tom co to Aro dořekl svou řeč se každý uvolnil, síň se náhle  a rychle zaplnila hovorem a vše bylo tak jak má.

Aro si to ke mně hned namířil a spustil, myslela jsem, že to bude kritika a samé remcání, co jsem udělala špatně, ale zmýlila jsem, místo  toho mi řekl „ Izy, to je nádhera, moc ti děkuji za tuto oslavu, kde jsem všichni mí známí, které jsem už léta neviděl, je to opravdu nádhera“ skoro to ani nedořekl a mizel v davu svých přátel.

Po tom co mě Aro takhle pochválil jsem byla chvilku vykolejená, vždycky sice říkám a taky si to myslím, že Aro je v srdci dobrák, ale nikdy si neodpustí většinou dost krutou kritiku, ale dneska mě pochválil, to je snad potřetí za sto let a to je co říct. První dva byli za boj a teď za oslavu, no to si snad napíše do deníčku, který nemám a tak si ho kvůli tomu pořídím. Ale až po oslavě nesmím na to zapomenou.

Když jsem se dostala ze svého šoku porozhlédla jsem se po síni, abych zjistila kolik upíru tu znám a s kolika jsem si schopna podívat, například totiž s Drákulou  nevydržím, pořád jen mele o historii a jeho vládě a jak ho chtěli zabít a nepovedlo se jim to, ale oni si prý mysleli, že ano, ale Aro ho má rád a občas s ním vede dosti historické hádky, které jsou mnohdy dost zajímavé, i když bych řekla, že je to spíše směšné než zajímavé, když je vidíte naproti sobě jako dva býky, kteří vidí červenou a slyšíte jen šum jak říkají ty správné roky a pořa1999 a pak ne 1996. Ale když se mají rády já jim ty hádky kazit nebudu.

Po mém krátké rozhlížení jsme zjistila, že v síni, kromě Cullenových a mých přátel znám ještě tak další sedm upíru, které mám ráda ze sta, dalších padesát nemůžu vystát a ty ostatní neznám, opravdu nikdy obdivuji Ara, nechápu, jak může udržovat tolik přátel a bavit se s tolika různými osobnostmi.

No co jdu se bavit jak nařídil Aro. Nejdříve jsem zašla pozdravit své přátelé, všichni byli jak se patří oblečeni společensky, aby nedělali Arovy před známými ostudu, ale od Demetri ho jsem čekala nějakou legraci – originalitu. Chvíli mě nechal v představách, že si opravdu nic nepřipravil, pak chvilka debatování a hádaní, ale když jsem nevěděla po chvíli se slitoval a nakonec se rozhodl mi to ukázat, na malou chvíli se otočil zády ke mně a něco vytáhl z kapsy ani jsem se nenadála a už se na mě otáčel a já se neudržela a vyprskla smíchy stejně jako ostatní mí známí, kteří ho viděli. Měl totiž docela srandovního duhového motýlka, který byl opravdu monstrózní a k tomu červený nos, který doladil jeho vzhled klauna červenou tečku.

Po této malé legrační vsuvce při , které jsme se zasmáli a atmosféra se uvolnila, jsme se rozešli hledat své známé, které jsme už roky neviděli. A tak i já zašla za svými starými známými a popovídali jsme si o starých časech kdy jsme bojovali bok po boku, nebo na časy, kdy jsme volně běhali napříč zeměmi a prohlíželi si památky a různé historické rarity. Tenkrát bylo vše jednoduché a krásné, tenkrát to byl život, který jsem si přála, život naplno prožívaný ve kterém jsem si mohla splnit všechny sny, ale teď je to jen o boji. Buď silnější nebo nepřežiješ, což se kolikrát osvědčilo jako dobrá rada, kterou jsem neposlouchala, ale pochopila.

Vždy po našem vzpomínání jsme  si zatančili a já jsem se výborně bavila. Ale po nějaké době jsem už obešla všechny své známé a začala jsem se nudit, což znamená porozhlédnou se po síni a šmírovat lidi-upíry. Jako první jsem zahlédla Cullenovy.

Alice jako obvykle po boku své druha Jaspre, oblečením krásně sladěni, Alice oblečená do krásných zelených, večerní šatů a Jasper k ladil jeho zelenou kravatou stejného odstínu jako její šaty, což z nich v dnešní večer dělalo dokonalý pár, který podtrhl krásu tohoto večírku. Vedle nich Rosalie oděná v červených vyzývavých šatech, které lákalo nemálo upíry, aby se kochali její krásou, vedle ní její manžel Emmet, která si  jí majetnicky tiskl k boku, aby tak dal najevo komu patří. Rosalie a Emmet tvoři naprosto úžasný a přece jen zvláštní pár. A v neposlední řadě byli Edward, který měl na sobě oblek, který jsme vybrali a v kapsičce ten modrý kapesníček, který si vybral, vedle něho stála půvabná Tanya, která byla oblečena do bílých vyzývavých šatů, bylo jasné, že jeho představu o modré nesdílí, ale přece jen k sobě ladili, i když jiným způsobem než ostatní páry z jeho rodiny i oni ladili a vyzařovalo z nich jakési kouzlo, které prosvětlili síň. Celá jejich rodina vypadala tak šťastně, všichni si mezi sebou povídali a smáli.

Když jsem je takhle pohromadě viděla, bodlo mě u mého už skoro sto let starého srdce - srdce, které sice už nebije, ale i přesto dokáže cítit tu žárlivost, ten pocit bezmoci, že já tenhle pocit pohody nikdy nezažiji, že nikdy nebudu mít tak skvělou rodinu jako oni, že nikdy nedosáhnu toho štěstí po kterém tak moc toužím, po štěstí, které mi bylo zakázáno v den, kdy jsem se stala upírem, v den, kdy se ze mě stala nejtalentovanější upírka a tak těch sto let čekám až konečně přijde někdo kdo mě ve všech směrech předběhne a já budu konečně volná a možná konečně zažiji ten pocit, že se mám o koho opřít. Že na světě existuje člověk, kterému na mě záleží a který mě bude milovat.

Ten pohled na ně mě uvnitř ničil musela jsem pryč – pryč s této místnost, pryč od nich, od těch, kteří mají to po čem já dlouhé roky jen sním. A tak jsem se rychle otočila a ještě  jsem stačila zachytit Jasperův nechápavý výraz, který mě provázel až dokud jsem doslova nevyběhla ze síně.

Jediné místo jaké mě v tuto dobu napadlo byl balkón nedaleko odtud, vždy tam chodím přemýšlet, ale nechodím tam jen kvůli tomu, ale také protože je tam nádherný výhled na hvězdy a ten pohled mě uklidňuje, ten pohled na ně mi říká, že já se svého štěstí dočkám, ten pohled na to nebe, kde si plují hvězdy mi dává naději, je to můj přístav, v těch nejhorších chvílích. Je to místo, které mě naplňuje tou nadějí, sto, které nikdy nechci opustit.

Když jsem vstoupila na balkón a podívala se na hvězdy nademnou, uvědomila jsem si, že byla chyba pozvat Cullenovy, pozvat rodinu, která mi připomíná co všechno nemám, co všechno mi schází, připomíná mi vše po čem toužím, připomíná mi, že já toto nikdy mít nebudu a to bolí. Hodně moc to bolí. Ta bolest už byla až moc velká a já v tuto chvíli, kdy tady nikdo nebyl mohla dát průchod emocím, které jsem potlačovala už od té první chvíle, kdy jsem Cullenovy poprvé viděla, konečně jsem jim dala průchod a rozvzlykala se, tentokrát mi ani nevadil pocit, že nemám slzy, tentokrát mi to bylo jedno, jediné na čem mi záleželo bylo, abych se konečně zbavila těch tolik potlačovaných pocitů.

Najednou jsem cítila dotyk na rameni a než jsem si všimla co dělám, padla jsem neznámému do náručí a dál jsem vzlykala.

„Ššš to bude dobrý Bello, všechno bude dobré uvidíš“řekl mi známý hlas – hlas, který jsem až moc dobře znala a až moc dobře mě uklidňovala. Byl to hlas Edwarda.

„N-nebude, j-j-já už nemám dál sílu předstírat, že je vše dobré, že všechno zvládnu, protože já nezvládnu“ řekla jsem roztřepaně a ještě více se rozvzlykala.

Edward už nic neřekl jen mě konejšivě hladil po zádech a držel mě pevně ve své náruči, což mě pomalu uklidňovalo a já jsem byla konečně schopna se plně ovládat a tak se mé vzlyky po pár minutách ztišili až přestali. Sice už jsem nevzlykala, ale pořád jsem zůstala v jeho náruči, která mě uklidňovala a dávali mi pocit bezpečí a jistoty.

Po chvíli ticha jsem zvedla hlavu a zadívala se Edwardovy do těch jeho krásných očí, které pláli neznámým plamene, ale teď mi to bylo jedno, ani jsem si pořádně neuvědomovala co dělám a začala jsem se k Edwardovy naklánět, pomalu a nejistě pořád se mu dívajíc do těch jeho karamelových očích.

A najednou nastal ten kouzelný moment, kdy se naše rty spojil v dlouhý polibek…..

Pro vás napsala Lin

Autor: Lina (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tma - 12. kapitola - 2.část: