U jedné jednorázovky jste mě přemlouvali, že mám napsat nějakou kapitolovku. Tak tady je. Odehrává se po té co Edward opustil Bellu. Ps: prosím o komenty, bez nich pokráčko nebude XD
21.09.2009 (11:30) • Crystal • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6220×
Prolog:
Donedávna bych mýtické bytosti hledala
spíše v pověstech, legendách a bájích.
Tehdy by mě nenapadlo, že mi tohle městečko tolik změní život.
Že najdu bytosti, které by neměly vůbec existovat,
bytosti, které mi zlomily srdce.
Dostala jsem druhou šanci
a já ji rozhodně hodlám využít.
1.kapitola:
„Jacobe, Jacobe! Podívej se mi do očí,“ chytla jsem ho za bradu a otočila jeho hlavu směrem ke mně.
„Jak, jak to jako myslíš, že se mnou rozcházíš?!“ křikla jsem na něj.
„To už ti nejsem dost dobrá?! Už mě nemiluješ? Co se stalo, včera bys mě ještě na rukou nosil a dnes…“ řekla jsem a do očí se mi začaly drát slzy.
„Já tě miluju, ale...“ snažil se vysvětlit.
„Když mě miluješ, tak v čem je tedy problém?“ ptala jsem se, jako by mi to nedošlo při první větě.
„Já, je mi to lít...“ nenechala jsem ho ani domluvit
„Všichni se mi pořád jen za něco omlouvají!“ sykla jsem.
„Bello, uklidni se!“ rozkázal mi Jacob a chytl mě za ramena.
„Já jsem klidná!“ zařvala jsem a vykroutila se zpod jeho rukou.
„Máš jinou, určitě máš jinou!“ zvolala jsem a z očí mi začaly vytékat potůčky slz.
„Bello, já se ti omlouvám, ale já za to nemůžu, vždyť to přece víš,“ řekl a snažil se mě obejmout.
„Nesahej na mě, pse!“ křikla jsem po něm, odstrčila jsem ho a tím jsem ho ranila.
Udělala jsem dva kroky zpět, otočila jsem se. Začala jsem utíkat pryč od něj, pryč ode všeho a hlavně pryč od minulosti.
Ještě jsem se naposledy otočila, abych se na něj podívala. Měl zlomený výraz v očích.
„Oba jste stejní, užijete si a pak mě odkopnete, jako starou hračku!!“ zakřičela jsem, on mi neodpověděl, jen se ke mně otočil zády a pomalu odcházel opačným směrem. Já se opět dala do běhu.
Nevím jak dlouho jsem běžela, mohlo to být pár minut, možná i půl hodiny. V očích jsem měla slzy a viděla jsem mlhavě, proto jsem několikrát upadla. Možná mi tekla krev, nevím, necítila jsem bolest, necítila jsem nic než smutek a nenávist. Tu nenávist jsem, nevím proč, cítila k Jacobovi.
Ale vždyť on za to nemohl. Já jsem to věděla, počítala jsem s tím že se do někoho otiskne, počítala jsem s tím, když jsem ho poprvé políbila. A věděla jsem, že až se do někoho otiskne, že ten někdo já nebudu.
Vlastně za to všechno může on, Edward. Kdyby Edward neexistoval, nikdy bych se do něj nezamilovala, on by mi nezlomil srdce, nikdy bych nepotkala Jamese, nevěděla bych, že existuje tenhle jiný svět. Možná bych se zamilovala do Jacoba a on by mě takhle neopustil, protože by se nemohl otisknout. Nemohl by se přeměňovat v psa.
Já je oba tak nenávidím, oba mi zlomili srdce a víc už se nezajímali.
Spadla jsem na kolena. Psychicky jsem byla úplně na dně. Mé srdce bylo rozervané na několik dílů.
Teď mi bylo úplně jedno co se se mnou stane. Bylo mi jedno, že s sebou nemám peníze, jídlo, oblečení ani doklady. Všechno mi bylo jedno, dokonce i to co se stane s Charliem a Reneé.
Jediné co jsem si teď přála bylo konečně se vzbudit se v mé posteli a zjistit, že tohle všechno byl jen zlý sen a nikdy se to nestalo. Nikdy jsem se nepřistěhovala do Forks, nikdy nepotkala Edwarda a Cullenovi a nikdy se nezamilovala do Jacoba. Probudila bych se v normálním světě, kde bych se nemusela schovávat před upíry. Kde upíři a vlkodlaci neexistují.
Ale to se nestane, realita je tohle a realitou zůstane.
Teď bych si přála umřít. Skoncovat s tou vší bolestí. Sarka! Nad čím to přemýšlím?! Musím si najít místo na přespání a já místo toho přemýšlím nad smrtí. Domů se vrátit nemůžu, určitě bych tam potkala Jacoba.
Nakonec jsem si našla malé místečko porostlé mechem. Mám štěstí, že je léto, v noci mi nebude moc zima. Začalo se stmívat a já jsem se schoulila na mech.
Jdu lesem a něco hledám, nemůžu si vzpomenout co.
Vím, že jsem něco ztratila, ale já si nemůžu vzpomenout.
Jdu hlouběji a hlouběji do lesa. Uvědomuji si že již nenajdu cestu zpět.
Nevadí mi to a hledám dál, protože vím že to něco je pro mě velmi cenné.
A nedokážu bez toho žít. Po chvíli si uvědomuji že už není co hledat.
Ta věc je na dobro pryč. A tak dál bloudím lesem..
Po tváři mě začínají šimrat sluneční paprsky. Pomalu otevírám oči. Přede mnou stojí nadpozemsky krásná osoba.
„Ahoj, ani nevíš jak ráda tě vidím. Victorio,“ řekla jsem rozespale a zívla.
Autor: Crystal (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek This is hell, but I love fire - prolog + 1. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!