Tak po delší době přidávám 4. díl... Moc bych chtěla poprosit o komentáře s kritikou.
28.09.2009 (21:30) • Crystal • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3980×
4. kapitola
Běžela jsem asi čtyři hodiny na sever. Možná už jsem byla asi ve čtvrtině cesty. Mohlo být kolem dvou ráno a já začínala mít znovu žízeň. Na chvilku jsem se zastavila, abych se nadechla.
Cítila jsem slabounkou vůní lidí. Asi dvacet pět kilometrů přede mnou bylo nějaké město.
Dala jsem se znovu do běhu a utíkala jsem za vůní. Za pár minut jsem dorazila na okraj města a zpomalila jsem.
Vydala jsem se prohledávat město, vloupávat do bytu se mi moc nechtělo. Lidským krokem jsem šla za vůní, která se mi zalíbila. Šla jsem asi deset minut.
Po chvilce jsem ucítila vůni dvou dalších lidí, byli blíže než osoba kterou původně stopovala.
Zpomalila jsem, ale šla jsem dál. Za chviličku jsem asi padesát metrů za sebou uslyšela kroky.
Vypadá to, že jídlo za mnou přijde samo… lehce jsem se oblízla.
Zahnula jsem za roh – do slepé uličky. Schválně – myslí si že mě chytily do pasti, přitom jedinou past jsem nastražila já. Došla jsem na konec uličky a zastavila jsem se. Už byli jsme pár kroků ode mě.
Pomalu jsem se otočila se sklopenou hlavou. Vyšší chlápek na mě promluvil.
„Ahoj, kočičko,“ řekl. Já neodpověděla jen jsem se lehce usmála.
„Copak? Spolkla jsi jazyk?“ ptal druhý. Já pořád mlčela a můj úsměv se protáhl tak, že mi byly vidět zuby, které se ve světle pouliční lampy leskly.
„Copak tu děláš tak pozdě v noci, zlatíčko?“ tázal se.
Pomalu jsem zvedla hlavu a podávala se na něj karmínovýma očima.
„Jsem na lovu. A nesnáším když mi někdo říká zlatíčko!“ řekla jsem a odhodila jsem ho na zeď.
„Teď jsi na řadě ty!“ zasmála jsem na druhého.
„Myslíš, že se tě jako bojím?“ řekl sebevědomě.
„Měl bys!“ sykla jsem na něj, zavrčela a zakousla jsem se mu do zápěstí. Po chvilce v něm nezůstala kapka krve. Podívala jsem se na toho co byl ještě na živu. Pomalu se zvedal ze země a celý se třásl.
„Tys ho – tys ho! Zavolám na tebe…!“ koktal vyděšeně.
„Maminku?“ ptala jsem se pobaveně. Zakousla jsem se mu do ruky a krmila se. Jejich těla jsem tu nechala jen tak ležet a běžela jsem do lesa.
Běžela jsem dál a dál na sever. Po třech hodinách jsem se dostala na hranici Kanady a Aljašky.
Jediný můj problém byl, že nemám ponětí kde je Denali. Doběhla jsem k nejbližšímu městečku. V malé trafice jsem si koupila mapu za peníze z toho obchůdku ve Forks.
Já jsem si myslela, že se budou hodit. Rychle jsem proběhla městem a zamířila severozápad.
Mapu jsem již měla uloženou v paměti a tak jsem už nepotřebovala. Zahodila jsem ji a běžela dál.
Brzy jsem se dostala do Denali, bylo o trochu větší než Forks. Nadechla jsem se, cítila spoustu lidí a snažila jsem se je nějak ignorovat. V pozadí lidských pachů jsem ucítila i nějaký upíří. To by měli být oni. Rychle jsem běžela za vůní. Brzy jsem uviděla překrásný dům, byl podobný jako od Cullenových, ale menší.
Teď si budu hrát na tu ublíženou, kterou opustil, pak se stala upírem a nedopatřením zabila kamárádku. Snad mi to seřerou a možná se mi z nich podaří vymámit kde Cullenovi právě bydlí.
Pomalu jsem se přibližovala k domu. Vyšla jsem po dřevěných schodech a zaklepala jsem.
Po pár vteřinách jsem uslyšela kroky a dveře se otevřely.
Stála v nich překrásná upírka s překvapeným výrazem.
„Ahoj, jmenuje se Tanya, co potřebuješ?“ řekla zvonivým hlasem.
„Já se jmenuju Isabella, nechci zabíjet lidi a doufala jsem, že mi pomůžete.“ šeptla jsem.
„Ale samozřejmě, pojď dál. Musíš nám všechno vyprávět. A ten štít můžeš stáhnout,“ řekla a zvala mě dál, já jsem však zůstala jako přimražená na místě.
„Štít?“ zeptala jsem se překvapeně.
„Však Eleazar ti to později vysvětlí...“ řekla a usmála se a vedla mě po schodech nahoru.
Otevřela dveře jednoho nádherného pokoje a šla dovnitř.
„Tohle bude tvůj pokoj po dobu tvého pobytu u nás. Já vím není nic moc, ale mohl by stačit.“
Byl docela pěkný, sladěný do světlých barev.
„Tam budeš mít koupelnu,“ ukázala na dveře vpravo.
„Ve skříni najdeš nějaké oblečení, můžeš si vzít jakékoli se ti bude líbit,“ řekla.
Zdá se, že to tu nebude až tak špatné, teda když pominu jídlo.
„Zatím se můžeš umýt a přichystat, počkáme na tebe dole. Musíš nám všechno říct,“ řekla a usmála se.
„Moc ti děkuju, Tanyo,“ řekla jsem a usmaž jí oplatila. Tanya pomalu odešla a zavřela dvěře.
__________________
Líbil se ti díl? Napiš komentář!
Autor: Crystal (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek This is hell, but I love fire - 4. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!