Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » This is hell, but I love fire - 3. kapitola

25.09.2009 (10:45) • Crystal • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4459×

3. kapitola

Běžela jsem dál asi třicet minut, ale uvědomila jsem si, že mě příšerně bolí hrdlo.

Žízeň. Musím se nakrmit! Zastavila jsem se a chytila jsem za krk.
Nenáviděla jsem Edwarda a to včetně jeho způsobu stravování.
Proto jsem se rozhodla pro lov lidí. Nadechla jsem se, ale nic lákavého jsem necítila.
Nevěděla jsem jak daleko je nějaké menší město.

Možná bych mohla do … ne to je přece blbost, to nemůžu.
Moment, proč bych nemohla? Jaká je pravděpodobnost, že po městě uvidím pobíhat vlkodlaka?
Takže Forks!

„Pam pam pamparampa pa...“ ozval se můj mobil, ani nevím že bych ho měla u sebe. Vyndala jsem ho z kapsy. Na displeji blikal nápis 'Jassica Stanley'.

„Ahoj Jess, co se děje, že voláš?“ ptala jsem se.
„Mike se se mnou rozešel! Potřebuju si s někým popovídat.“ Vzlykala.
„Fajn, nechceš se sejít? Ať nemusíš platit ten účet,“ zeptala jsem se.
„To by bylo moc fajn, ale jestli nemáš čas tak to neva, nechci otravovat…“ řekla
„Tak co třeba v… sedm u tebe?.“ 
„Jo to by šlo, tak v sedm,“ řekla a položila mi to .

Tak to vypadá, že o jídlo mám postaráno…

Budu potřebovat černé sluneční brýle. Sarka kde je mám teď sehnat?? Co je za den? Sobota, neděle?
Jestli je víkend tak by teď měly být obchody zavřené. Mohla bych nějaké ukrást. Hlavně nesmím dýchat…

Podívala jsem se na hodiny na mobilu – ukazovaly 18:23. Asi bych si měla pohnout.
Běžela jsem oklikou do Forks k nejbližšímu obchodu se smíšeným zbožím.
Zaběhla jsem za obchod a bez problémů jsem otevřela zadní vzchod, i když byl zamčený.

Rychle jsem proběhla regály a vzala jsem si tmavé sluneční brýle a peníze z pokladny, které jsem si zastrčila do kapes. Mohly by se hodit.
Rychle jsem vyběhla ven se slunečními brýlemi na očích. Pomalu jsem se vydala mezi lidi a šla k Jessičinému domu.
Ovládat se opravdu nebylo, kupodivu, snadné. Musela jsem se velmi soustředit, abych nikoho nenapadla.
Sice jsem nedýchala, ale bylo velmi obtížné, protože jsem slyšela tep jejích srdcí, teplo které z nich sálalo, cítila jsem, jak se vzduch, který vydechují dotýká mé kůže. Měla jsem co dělat, abych se na ně nevrhla. Nebylo divu, vždyť jsem stará asi dvě hodiny.

Brzy jsem už byla u domu Jessici. Trvalo mi to tam strašně dlouho, chodit pomalu bylo tak unavující.
Žízeň v mém krku sílila a v ústech se mi tvořil jed.
Přišla jsem přede dveře, zazvonila a nadechla jsem se. Ta vůně byla omamná.

„Ahoj, Bello. Pojď dál,“ řekla, když otevírala dveře. Pod očima měla rozmazanou řasenku.
Jak já to jméno nenávidím, možná bych se mohla přejmenovat…
„Ahoj, mě je tak líto, že tě opustil,“ odpověděla jsem a šla dál.

Jassica mě zavedla do jejího pokoje a sedly jsme si na postel.
„Víš, já jsem ho opravdu milovala a on mě nechal kvůli ní!“ rozvzlykala se. Já jsem jí pohotově podala krabici kapesníků.
„Dě – děkuju ti Bello.“ řekla.
„P - proč máš na sobě ty brýle? Vždyť ani nesvítí slunce,“ řekla a podívala se k oknu. Venku byla tma, ale já v ní viděla skvěle.
„Já mám červené oči, asi nějaká alergie..“ řekla jsem.
„Víš Bello, já ti moc děkuju, že jsi tu se mnou. Sama bych to asi těžko zvládla,“ řekla a chtěla mě obejmout, ale já jsem se odtáhla.
„Co se děje?“ ptala se.
„Nic já jen, jestli máš ráda horory?" ptala jsem se nevinně.
„Mám… Proč se ptáš? Oni dávají nějaký dobrý film?“ptala se překvapeně. Já jsem si pomalu sundala brýle a sklopila hlavu, aby Jess neviděla moje oči.
„Slib mi, že nebudeš ječet…“ řekla jsem polohlasně.
„Proč bych měla?“ ptala se.
„Slib mi to!“ řekla jsem víc nahlas.
„Fajn, slibuju.“ řekla nakonec. Pomalu jsem zvedla hlavu a podívala jsem se Jess do očí.
„O můj bože. T - tvoje oči!“ řekla vyděšeně. „Jsou, jsou…“
„Červené, já se o tom nezmínila?" ptala jsem se.
„Ja - jak se ti to stalo?“ ptala a rozklepaně.
„Věříš na upíry?“ zeptala jsem se.
„Ne...“ odpověděla tiše.
„Tak to bys asi měla začít,“  řekla jsem polohlasem.
„Ty jsi… “  soukala ze sebe vystrašeně.
„Blik!“ konečně jí to docvaklo.
„Říkala jsi, že máš ráda horory. To je dobře, protože v jednom právě jsi,“ řekla jsem s úsměvem na rtech. Jess se otočila a z nočního stolku něco popadla.
„Já – já se tě nebojím!“ řekla a vytasila před sebe křížek.
„Jó, holka, to bys měla,“ řekla jsem.
Jednou rukou jsem jí zakryla pusu, aby moc neječela a druhou jsem odkryla její vlasy z krku.
„Neboj, nebude to bolet… moc dlouho,“ šeptla jsem jí do ucha.
Rychle jsem se jí zakousla do krční tepny a sála jsem. Ta nejlahodnější tekutina mi vtékala do úst.
Chutnala přímo božsky. Po půl minutě už v ní nezůstala ani kapička krve. Ale já neměla dost.

„Paní Stanleyová! Jessice se něco stalo, spadla na zem a vůbec se nehýbe!“ Sladké lži…
Do deseti sekund tady Jessina matka přiběhla.
„Jess!" volala když si k ní klekla. Odhrnula jí vlasy z krku aby zkontrolovala tep, i když nebylo co kontrolovat.
„Pane bože! Co se jí to stalo?!“ vyjekla, když spatřila ranku po zubech.
„To vážně netuším,“  řekla jsem a v tu ránu jsem byla u ní.
„Ale jsem si jistá, že to potká i vás, paní Stanleyová!“ řekla jsem a zakousla jsem se jí do zápěstí.
Po minutě byla vysátá. Podívala jsem se na dvě mrtvoly, moc dobře nevypadaly.

Vyndala jsem si mobil z kapsy a vyťukala jsem číslo na kancelář Charlie. Abych nechala vzkaz Jacobovi, aby věděl co si myslím o zákazu vstupu do Forks a rezervace.
„Dovolali jste do kanceláře šerifa Swana, co potřebujete?“ ozvala se jeho hlas.
„Dobrý den, procházela jsem kolem dobu, kde bydlí Jessica Stanleyová a slyšela jsem křik, mohl by jste to prověřit?“ ptala jsem se.
„Zajisté slečno, hned tam někoho pošlu, nemějte strach. Na slyšenou.“

Zdá se, že mě ani nepoznal... Zavěsil. Potom jsem svůj mobil rozdrtila a prášek vyhodila do koše, nechtěla jsem aby mi ještě něco připomínalo mou minulost. Potom jsem vyskočila z okna a běžela na Aljašku do Denali.

<< Shrnutí >>

Autor: Crystal (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek This is hell, but I love fire - 3. kapitola: